Okko, Era of the Asagiri

hodnoceno 22x (Seznam vlastníků)

Okko - Era of the Asagiri - recenze

Autor: aradraug | 14.3.2010 | 14

Okko – Era of the Asagiri je francouzská taktická stolní hra, vytvořená na základě komiksu Okko. Odehrává se v císařství Pajan, až podezřele podobném našemu Japonsku v období přibližně 16. - 17. století. Ano, hlavním hrdinou je samuraj bojující spolu se svými druhy proti démonům a dalším stvůrám.

„Jsou tady“. Okko se otočil na své přátele. V šeru rozbřesku se na okraji lesa rýsovaly nezřetelné postavy...

Okko - Era of the Asagiri je hra určená pro dva hráče a podporuje dva způsoby hry. První, standardní, je poměrně jednoduchý. Hráči si prostě vyberou své postavy, dají dohromady mapu a bojují tak dlouho, dokud nezůstane jen jedna strana.

Druhý způsob je podstatně zábavnější. Ke hře totiž dostanete i knihu scénářů. Takže vyberete scénář, složíte si mapu, sestavíte skupinu a plníte úkoly. Úkoly jsou různorodé, od celkem jednoduchého a přímočarého „zabij je všechny“ až po poměrně rafinované „otevři tajnou chodbu do hradu, abys mohl v další hře lépe hledat unesenou gejšu“. A samozřejmě, scénáře jsou jak jednorázové, tak i navazující.

Malá květinka se třásla, ta strašná ženská ji do džbánu zavřela už před mnoha hodinami. Květinka se modlila k dobrým kami, ale modlitby nepomáhaly. Bála se. Najednou uslyšela šramot a vzápětí na ni dopadlo světlo lampy. „Noburo, našel jsem ji, je v pořádku“

Několikrát jsem se zmínil o sestavení mapy. Ano, mapa není pevně daná. Ke hře dostanete šest oboustranných čtvercových desek, ze kterých si mapu teprve poskládáte. Na deskách je jednak vyznačeno herní území (jednoduchá čtvercová síť) a jednak je na nich nakreslen terén. Boje se neodehrávají na nějaké anonymní ploše, na plánu vidíte stromy, lampy, křoví, říčky a můstky stejně jako běžné vybavení místností.

Setzuka se bránil náporu démona. Jen s vypětím všech sil odrážel útoky dvou mečů, kterými na něj Oni Warau neustále dotíral. Čepele do sebe narážely se zvonivým cinkotem. Pak se démon široce usmál a udělal složitý výpad. Setzuka chtěl ustoupit, ale nebylo kam. Poslední, co uviděl byl stříbřitý záblesk...

Alfou a omegou hry jsou samozřejmě postavy. Ke hře dostanete XX kartonových „miniatur“ spolu s odpovídajícími oboustrannými kartami, na kterých jsou popsané vlastnosti a dovednosti postav. Z těchto postav si vyberete (případně vám autoři scénáře vyberou) skupinu, která se bude snažit o vítězství. Každá postava má samozřejmě nějaké zvláštní schopnosti, od obyčejného zlepšení útoku až po rafinované spáchání seppuku.

Mistr Kanatta bez sebemenšího pohnutí pozoroval svého protivníka. Sbíral svou vnitřní sílu, koncentroval se. Najednou, bez jakéhokoliv varování, místností zaznělo jeho kiai a katana proťala vzduch...

Používání dovedností samozřejmě není zadarmo (to by byla nuda), takže se uplatní další neobvyklý prvek – kostky Inspirace. Jde o klasické šestistěnky, potištěné symboly pěti prvků – Země, Vzduchu, Vody, Ohně a Torii. Na začátku svého tahu hráč kostkami Inspirace hodí a prvky, které mu padnou může využívat. Pokud nevyužije všechny, může si je nechat v rezervě pro použití v soupeřově tahu. Jednoduché, ale hře to dodá na napětí (a bohužel také na náhodnosti).

Okko v sobě pocítil příliv nových sil, krev mu protékala žilami jako oheň. V hrdle mu zavibroval bojový pokřik a jeho soupeř se přikrčil...

Jak vyplývá z předchozího popisu, ve hře se především bojuje. Boj je řešen poměrně jednoduše, útočník i obránce hodí šestistěnkami a k hodu přičtou bonusy za použité vlastnosti a dovednosti. Kdo má víc, vyhrává. Podle rozdílu výsledků se pak určí, jaký je výsledek boje: můžete donutit soupeře k ústupu, ale také jej úplně vyřadit ze hry. V boji se projeví i další vlivy, jako třeba přítomnost spolubojovníků nebo útok zezadu. Dost často je dokonce výhodné neútočit za každou cenu všemi postavami, ale před útokem si promyslet, kdo bude koho podporovat, kam soupeř může případně ustoupit, pak podle toho přeskupit síly a zaútočit třeba jen jednou postavou ze tří.

Poměrně nezvyklé je to, že obránce není jen pasivním cílem útoku, ale pokud se mu obrana skutečně povede, může útočníka vyřadit z boje.

S bojem je spjatá další zvláštnost hry. Postavy nemají žádné „životy“. Pokud se postavě přihodí něco zlého, třeba ji soupeř porazí v boji, karta postavy se prostě otočí na druhou stranu. Na druhé straně je trošku jiný profil postavy – jiné (většinou horší) dovednosti a slabší vlastnosti. Pokud postava utrpí další újmu, je vyřazena. Jednoduché, elegantní.

Nogosaki krvácel z několika ran a cítil, že mu již moc sil nezbývá. Noburo na něj dotíral stále více a nutil jej ustupovat. Nogosaki za sebou uslyšel výkřik a riskoval rychlé ohlédnutí. Temná postava, která se k němu řítila jej vyděsila. Pak ucítil na krku něco chladivého a uviděl kami předků, jak jej volají k sobě...

Trošku zvláštní kapitolou je střelba. K té se váže má asi největší výtka. Střelba probíhá stejně jako boj zblízka, nicméně před střelbou je nutné řešit, zda střelec na svůj cíl vidí. Autoři hry zvolili tu nejjednodušší variantu – spojí se středy čtverců, na který je střelec a cíl a podle toho, kudy spojnice prochází se počítají bonusy. V přátelské hře mezi normálními lidmi to není až tak kritické (i když s sebou dvaceticentimetrové pravítko běžně nenosím), ve sporných případech se lze domluvit. V případě hry, ve které by o něco šlo (nebo i prostě jen hry se soupeřivým jedincem) může hrát roli každý milimetr odchylky – a na něco takového hra není dělaná.

Ninja se jako duch plížil zahradou. Ani kamínek nezměnil svou polohu, když na něj došlápl, ani větvička se nepohnula, když se prosmýkl křovím. Najednou spíš ucítil než uslyšel svištění. Vytočil trup a jen o vlas jej minul šíp. Jeho příchod nezůstal tak docela nespatřen...

Celá hra je přímo načichlá atmosférou. Grafické zpracování, názvy dovedností a postav, prvky, všechno jen přispívá k hernímu zážitku. Není problém ztotožnit se se svou skupinou – postava není jen bezejmenný samuraj s útokem 4 a dovedností přidávající +1 v boji; je z něj Okko, skvělý bojovník a vůdce celé skupiny. Hra se najednou neodehrává na čtvercové síti, ale postavy se skutečně noční tmou plíží k chrámu, aby zničily oltář zla...

Oni Sumo sevřel soupeře do drtivého objetí a stiskl. Ucítil zapraštění kostí, ale současně také čepel dýky, která se zabořila do jeho obrovského břicha. Měl pocit, jako kdyby se zdálky neslo chřestění kostek...

Autoři samozřejmě poskytují na svých internetových stránkách hře podporu ve formě nových map nebo scénářů. Bohužel, jako správní frantíci téměř ignorují jiné jazyky a rozdíl mezi francouzskou a anglickou částí webu je skutečně výrazný. Naštěstí nejsou scénáře většinou nijak složité a s pomocí překladače pochopí jejich cíl i člověk francouzštiny neznalý.

Celkově tuto hru hodnotím jako dost zábavnou, jako obrovskou výhodu beru i relativně krátký herní čas – jeden scénář se dá bez problémů stihnout během půlhodinky. Pravidla jsou jednoduchá, nicméně celkem komplexní. Pomocí příkladů se dají poměrně jednoduše vysvětlit. Někoho může odradit poměrně velký podíl náhody (kostky Inspirace+šestistěnky v boji), na druhou stranu je na co se vymluvit v případě prohry :-)

+ jednoduchá i když komplexní pravidla
+ atmosféra
+ taktika
+ herní čas

- určování linie pohledu
- hodně velký podíl náhody