Obleva

hodnoceno 55x (Seznam vlastníků)

Ledy povolí a květiny znovu vykvetou…

Autor: Kew | 2.10.2023 | 13

Už nikdo neví, proč ta válka začala. Všichni ale ví, jak skončila – nukleární zimou. A těm zbytkům lidstva, které přežily, trvalo tisíce let, než se opět vydaly na povrch Země. Ta chvíle ale přichází právě teď a vy jste u toho. Bude právě váš kmen tím, který sjednotí všechny ostatní? 

Obleva je dlouho očekávané (minimálně mnou), poměrně komplexní, kartami poháněné euro kombinující zejména engine-building (spojený s variací na deck-building), a area-control (spojený s objevováním modulární mapy). Vaším cílem bude na pomalu roztávajícím povrchu matičky Země objevovat nová území a na nich stavět budovy a rozmnožovat svůj kmen, který disponuje znalostí unikátních technologií. Přitom se vám občas podaří objevit dlouho zapadnuté zásoby, a dokonce i mimozemské artefakty. A všechno to má jeden cíl… co nejvíc vítězných bodů.

Omlouvám se, že to dnes opět bude trochu delší a jako úlitbu nabízím (zejména těm nedočkavým) rozcestníček:

1. Komponenty a vzhled
2. Příprava a stručný popis průběhu hry
3. Jak se to mezi sebou kombinuje – herní koncepty a dojmy z nich
4. A ještě k těm obecnějším dojmům…
5. Škálování hry podle počtu hráčů
6. Sólo
7. Závěrem

Komponenty a vzhled

Tato recenze bude (jak níže uvidíte) prošpikována fotkami, protože v krabici je opravdu na co se koukat. Při hře vám na stole bude trůnit herní plán, do jehož středu budete umisťovat jednotlivé dílky území – ty jsou vyrobeny z kartonu přiměřené tloušťky. Přestože většina plánu bude v průběhu partie dílky zakrytá, je hezky barevně vyveden celý (včetně překryté části). Příjemným detailem je, že obsahuje mimo jiné i předpřipravená (a opět tematicky hezky zpracovaná) pole určená na umístění kartonových artefaktů (jejichž význam si popíšeme později). Kromě toho z archů vyloupeme celou řadu dalších kartonových žetonů různých tvarů, které popíšu později, krabice skrývá také několik balíčků karet standardní velikosti a celou řadu dřevěných komponent (žetony pokroku, ukazatele postupu na stupnicích, budovy a populační meeply) pro každého hráče. Zajímavé je, že ve hře nejsou žetony zdrojů – všechny čtyři druhy zdrojů ve hře (jídlo, knihy, součástky a žolíkové krystaly) si hráči zaznamenávají na stupnicích na svých deskách. Ano, další komponentou jsou desky hráčů. Každý hráč má jednu obecnou (se stupnicemi a prostorem pro hraní karet) a jednu unikátní, která představuje jeho kmen. Co se týče kvality materiálu, nelze nikde asi nic vytknout, navíc oceňuji, že obecné desky hráčů jsou dvouvrstvé, a tak v nich (až na výjimky) všechny žetony a ukazatele, které na ně patří, hezky sedí. Drobným problémem, na který by se ale slušelo upozornit, je mírná odlišnost barvy tisku bonusového obsahu (aspoň tedy v případě mé krabice), takže ruby některých žetonů se dají rozlišit od těch základních. Je to trochu škoda, takže je potřeba snažit se úplně nevnímat odstín rubu žetonů, aby člověk při jejich otáčení (doplňování nabídky) podvědomě nepreferoval ty bonusové.

Vše je laděno do ledově-robotické postapo grafiky, která koresponduje se zasazením hry (víc najdete v následující kapitole). Zajímavostí je netradiční volba hráčských barev (žlutá, tmavě zelená, tyrkysová a fialová) a ústřední trojice barev zdrojů, stupnic a karet, které se prolínají hrou (žlutá, světle zelená a šedá).

Suma sumárum jde o krabici poměrně plnou, a tak jsem vždycky rád, když se mi po partii podaří vše nacpat zpět, aniž by se po zavření pod víkem rýsovala boule. Trochu se bojím o trvanlivost samotné krabice, protože ne, že by byla tak tenká, ale je prostě tenká „tak akorát“ a pod tíhou toho všeho, co v krabici najdete, by mohla při nějakém častějším neopatrném nošení mírně utrpět.

Atmosféra a příběh hry

V této kapitolce se pokusím vyhnout všem spoilerům – zejména proto, že žádné zásadní spoilery ani nelze vzhledem k povaze hry očekávat (omlouvám se vám, pokud je pro vás i toto spoiler :) ).

Vzhledem k tomu, že Obleva je poměrně výživným soustem i pro zkušené eurohráče, se nám ji autoři rozhodli trochu usnadnit tím, že některá dodatečná (volitelná) pravidla jsou do hry uváděna postupně. A vybrali si k tomu koncept „kampaně“, při které procházíte postupně pěti partiemi, které vám odemykají všechen „bonusový obsah“. Nejde o legacy v pravém slova smyslu, protože nově představené herní prvky můžete, ale nemusíte do dalších partií zařadit, navíc nemusíte celou kampaň absolvovat ve stejném složení hráčů (jen si před hrou vždy vyberete, které prvky přidáte). Všechny tyto dodatečné komponenty na vás navíc z krabice koukají usazené v klasických vyloupávacích arších (vedle těch ostatních), takže pokud jste zvědaví, můžete na ně koukat zpátky už při přípravě první hry (i když pro usnadnění byste je měli nechat nevyloupané, dokud nezjistíte, k čemu jsou).

Abych hru ponechal pro případné prvohráče trochu tajemnou, schválně se v recenzi budu snažit (až na výjimky) bonusový obsah nezmiňovat, ale věřte, že pokud vás hra bude aspoň průměrně bavit, nový obsah ji (v rámci možnosti kombinací a efektů jednotlivých komponent, které přidává) ještě citelně vylepší.

A aby autoři spojili příjemné s užitečným, jednotlivé kroky kampaně spojili příběhem. Ten představuje jednotlivé kmeny a jejich názory na katastrofu, která lidstvo ve světě Oblevy postihla. Příběh má silný environmentální přesah. Na jednu stranu počítám s tím, že některým čtenářům možná budou znít některé výroky postav trošku klišoidně, na druhou stranu oceňuji, že se autoři – i když třeba trochu nemotorně – snaží témata možných příčin zkázy naší civilizace otevírat. Rozhodně se to u hry s postapokalyptickým tématem nabízí, tak proč to nevyužít.

Veškerý kampaňový text se vlezl na několik karet, které jsou buďto čistě dějové (popisují události ve světě hry), nebo jsou kartami s doplňujícími pravidly, které si můžete pro připomenutí uložit třeba k sobě (i když doplňující pravidla jsou tak jednoduchá, že kartičky nejspíš po prvním přečtení už nebudete potřebovat). Jejich součástí jsou také pokyny typu: „Vyloupejte z bonusového archu následující komponenty: …“

Samotná hra jako taková je pak ale čisté plánovací, kombinační a počítací euro, takže v té zas tolik atmosféry nečekejte – snad s výjimkou objevování nových území, u kterých budete zjišťovat, jaké pozůstatky starého světa na vás čekají.

Příprava a stručný popis průběhu hry

Jak příprava hry, tak její pravidla jsou velmi srozumitelně vysvětlena v příručce pravidel a jednotlivým prvkům hry se budu věnovat ještě níže, a proto zde spíše stručně.

V rámci přípravy hry se na herní plán náhodně rozmístí lícem nahoru otočené dílky počátečních území, lícem dolů otočené dílky dalších území a bodovací destičky nalezišť. Každý hráč si vezme své komponenty, vybere si (v pořadí od začínajícího hráče) desku svého kmene a stranu, se kterou bude hrát (některé schopnosti jsou stejné na obou stranách, jiné se liší, každý kmen má ale své „téma“ v rámci filozofie kmene i mechanik hry). Vezme si pak i obecnou desku a na obě tyto desky rozmístí své komponenty. Následně si hráči náhodně rozeberou balíčky 6 startovních akční karet a z nich si nalosují 3 počáteční karty (zbylé 3 karty musí prozatím odložit do tzv. „oblasti oddechu“). Kromě toho dostanou i bodovací kartu artefaktu, která určuje, na co by se měli v průběhu hry zaměřit (a za co tedy na konci hry budou inkasovat další body). Kolem plánu se rozmístí nabídka ostatních žetonů (některé viditelně, jiné skrytě) a karet. Podle pořadí ve hře dostane každý hráč určitý počet startovních zdrojů a může se začít hrát.

Průběh hry je pak až krystalicky průzračný – ve svém tahu může každý hráč provést 1–2 akce (typicky vždy obě, protože není času nazbyt), nebo může hibernovat. Pak je na tahu další hráč. Takto se hráči střídají až do konce hry. Akce jsou k dispozici tyto (a uvádím vždy základní situaci a případné výjimky zmiňuji tam, kde je to důležité, později):

• zahrání akční karty: Hráč může zastrčit kartu do „slotu“ v horní nebo spodní části své desky a provést efekt viditelné části karty (horní nebo spodní). Použitý slot ani karta již nejsou do hibernace hráčova kmene k dispozici.
• spuštění spínače: Hráč může spustit spínač, a tím získat jeden zdroj. Spínač zůstává nepoužitelný až do hibernace hráčova kmene.
• objevení území: Po zaplacení počtu zdrojů uvedeného na lícem dolů otočeném dílku může hráč tento dílek otočit lícem nahoru, a tím získat uvedený počet vítězných zdrojů a novou kartu z nabídky.
• stavba budovy / osídlení území: Po zaplacení příslušného počtu zdrojů může hráč postavit novou budovu / figurku populace na vhodné pole na mapě, a za to získat výhody.

Kromě toho může hráč ve svém tahu libovolně (i opakovaně) používat ještě tři druhy „volných akcí“, a to:

• spuštění stroje žetonem blesku (viz níže),
• použití žetonu truhly,
• přeměnu krystalu na jiný druh zdroje (ne však naopak).

Pokud již nemůže provádět výše uvedené akce (došly mu sloty, karty nebo zdroje), může hráč hibernovat:

• Všechny karty z oblasti oddechu přesune mezi použitelné karty.
• Všechny použité karty (ve slotech) přesune do oblasti oddechu – tím zároveň odkryje sloty.
• Vrátí si všechny použité žetony blesků zpět mezi nepoužité.
• Reaktivuje si svůj spínač, pokud jej použil.
• Posune svůj ukazatel na stupnici hibernace, za což dostane jednorázovou odměnu.

Hra takto probíhá tak dlouho, dokud nedojdou žetony artefaktů (o těch bude taky ještě řeč). Jakmile se tak stane, každý hráč kromě toho, jenž spustil konec hry, dostane k dispozici ještě jeden tah (tj. 2 akce) a pak se přikročí k závěrečnému bodování.

Jak se to mezi sebou kombinuje – herní koncepty a dojmy z nich

Obleva je vskutku komplexní v tom, jak se jednoduché výstupy z výše uvedených jednoduše znějících (a opravdu i jednoduše prováděných) akcí kombinují mezi sebou. Pokusím se vám je přiblížit i se svým komentáři a také vám „dopředstavit“ pojmy, o které už jsem dříve zavadil, ale buď jsem je dál nekomentoval, nebo jsem vám řekl, ať si ještě chvilku počkáte – teď nadešla ta chvíle…

Hraní karet a sloty:

Akční karty obsahují vždy horní efekt (typicky spojený se ziskem zdrojů) a spodní efekt (různorodé „utilitky“). Navíc sloty na tyto karty (které jsou tři v horní části desky a dva v dolní) obsahují volná místa pro zásuvné moduly – to jsou žetony, pomocí nichž může hráč získat další zdroje. Tyto žetony mají ale barvu (jednu nebo kombinaci dvou různých) a zisk přinesou pouze tehdy, pokud má karta, kterou do slotu zasunete, shodnou barvu. Barvy karet jsou tři a odpovídají jednotlivým základním zdrojům (žlutá – jídlo, zelená – knihy, šedá – součástky). Samozřejmě platí, že karta dané barvy také častěji přináší zdroj(e) daného druhu. Základní karty všech hráčů mají efekty vždy stejné (pouze jinak „namixované“ v rámci kombinace horní a spodní části karty), ale v nabídce karet mají hráči vždy k dispozici 5 dalších karet (a nabídka se navíc vždy ihned doplňuje), kde jsou již efekty zajímavější. Mimo jiné můžete potkat také karty, které slot nezablokují, takže se přes ně dají hrát i další karty (a bonusy z modulů se tak dají těžit častěji, navíc hráč v tahu efektivně zahraje víc karet a nemusí tak často hibernovat). Kromě toho si můžete v průběhu hry aktivovat ještě i jeden boční slot, který umožňuje kartu hrát libovolnou stranou, a zvýší vám tak dočasně počet slotů na té straně desky, kterou zrovna potřebujete.

Vzhledem k tomu, že efekty karet jsou hlavním hybatelem hry (zejména vám zprostředkovávají zisk zdrojů), budete je hrát často, a budete tedy chtít svůj engine slotů a modulů v nich optimalizovat – a tím narážíme na jeden z prvních mozkolamů této hry. Mírnou komplikací ale je, že při hibernaci vám použité karty odcházejí nejprve do „oddechu“ a nebudete je mít k dispozici, dokud neprovedete hibernaci ještě jednou. Vzhledem k tomu, že ale hibernujete typicky 2–3× za hru, některé karty zahrajete pouze jednou za celou hru. Anebo si pořídíte efekty, které vám tyto karty pošlou ze slotu do oddechu dříve – tím je zároveň získáte dřív zpět a zároveň si odemknete slot na další použití. Elegantní ne? … jen tedy získat ty efekty.

Jedním ze zajímavých efektů, který bych rád vypíchl, je aktivace základní schopnosti svého kmene. To je potřeba udělat konkrétním symbolem na kartě, a kromě spuštění efektu vám to také umožní přesunout jeden ze žetonů pokroku kmene (které jste si na desku kmene umístili při přípravě hry) na stupnici pokroku – tam patří všechny žetony odemčené odsud a z obecné hráčské desky (resp. ze stupnic strojů). Čím více disků na stupnici pokroku umístíte, tím více bodů na konci hry dostanete, a navíc ihned po zakrytí polí, na nichž je zobrazena odměna, získáte i ji.

Zdroje, hráčské komponenty a mapa:

Základních zdrojů jsou tři druhy a každý z nich je dobrý k něčemu jinému: jídlo zejména na objevování nového území, knihy zejména na rozšiřování populace (a občas na objevování) a součástky na stavbu budov. Kromě toho je však jídlo potřeba také na dosah: každou akci počítáte buď od počátečního pole uprostřed herního plánu, nebo od své komponenty na mapě (meeple/budova). Za každé pole, které musíte přeskočit cestou k cílovému poli (které objevujete nebo na něm stavíte), musíte spotřebovat 1 jídlo. Fintou tady je, že stupnice jsou konečné (6 kusů pro základní zdroje a 3 pro „žolíkové“ krystaly). Nemůžete tedy sosat zdroje, dokud to jde, a pak stavět a stavět a stavět a… Hra vás takto chytře nutí střídat cykly produkce a utrácení – a další výzvou, které budete muset chtě nechtě čelit, bude časování těchto cyklů s ohledem na činnost soupeřů (pole na mapě mají buď omezenou kapacitu v případě budov, nebo za ně soupeřům platíte, pokud rozšiřujete populaci na jimi obsazená území).

A proč vlastně chcete objevovat mapu a stavět na ni své budovy a meeplíky? Na mapě můžete najít několik druhů polí: jednak krajinu tří druhů (žluté pláně, zelené lesy a šedé hory), poté písek (na ten a pouze na ten se dají stavět budovy), naleziště (na ta a pouze na ta se dají stavět meeplové) a vodu (pole s všelijakými bonusy).

Pokud objevujete, můžete dílek natočit směrem, který vám vyhovuje (anebo třeba nevyhovuje soupeřům) – zejména s ohledem na stavbu budovy. Navíc si můžete na mapě vybrat dílek podle toho, jestli obsahuje naleziště (kam následně budete moci poslat svého meepla) nebo vodu (která obsahuje užitečné bonusy a můžete ji na konci hry také mít třeba jako bodovací podmínku).

Rozšíření populace vám z desky kmene sundá meepla a tím odemkne související unikátní schopnost kmene – může jít o novou akci, jednorázovou odměnu nebo trvalou schopnost. Většinou mají nějakou návaznost na primární schopnost kmene a v případě těch složitějších jsou popsány přímo textem. Hru pak budete trávit mimo jiné tím, že se budete snažit zjistit, jak schopnosti svého kmene co nejlépe nakombinovat mezi sebou a v jakém pořadí je aktivovat. Možností je samozřejmě také tato pole ignorovat (zvlášť pokud nebodujete svou populaci), ale minimálně první meeple v pořadí je většinou pro hru s daným kmenem esenciální. A proč „první v pořadí“? Protože meeplové se odemykají jako „technologický strom“ – teprve poté, co aktivujete prvního (toho nejníže na desce) se vám otevřou výše umístěné pozice atd. Navíc se pro každou hru losují ještě destičky velkých nalezišť – ta se vždy nacházejí na okraji mapy a obsahují bodovací podmínku. Pokud svého meepla pošlete na takovéto naleziště, může vám na konci hry přinést ještě i solidní porci bodů.

Stavba budovy vám umožňuje postup na stupnicích strojů na vaší herní desce. Ty jsou tři a mají různé barvy (schválně hádejte, jaké ;) ). Podle toho, kolik zainvestujete do stavby budovy, se pak za každou sousedící krajinu posunete na stupnici stroje odpovídající barvy o 1 pole (malá budova), resp. o 2 pole (velká). Navíc pokud postavíte budovu vedle pole vody, získáte odměnu z tohoto pole, která je zpravidla velmi silná (avšak každé pole vody může každý hráč takto „vytěžit“ nejvýše jednou). Kromě toho se na okraji mapy vyskytují ještě symboly krystalů – stavba budovy vedle takového symbolu vám pak přinese 1 (malá), resp. 2 (velká budova) krystaly.

Stupnice strojů a stroje:

Stupnice vám odemykají různé bonusy včetně zisku artefaktů (ještě chvilku vydržte nebo skočte sem), ale hlavně vám postup na každé z nich odemkne 1 základní (přednastavený) stroj a následně umožní získat ještě dva další stroje z nabídky příslušné barvy. Navíc vám postup na stupnici strojů přesouvá žetony pokroku na příslušnou stupnici (o té už byla řeč u hraní karet, doufám, že si ještě vzpomínáte!).

A jak se používají stroje? Každý hráč začíná hru s jedním bleskem a některými efekty (voda, překryv stupnice pokroku) může získat další. Každý blesk lze využít na aktivaci jednoho ze strojů, který má hráč k dispozici. A naopak každý stroj lze obsadit jen jedním bleskem. Použití stroje je volná akce, takže zisk blesků a strojů (podmíněný postupem na stupnici strojů) představuje účinný způsob, jak zefektivnit své herní tahy. Navíc si stroje můžete vybrat podle své chuti (a toho, co je zrovna v nabídce), takže tento mechanismus představuje další možnost, jak si ladit schopnosti svého kmene podle svých představ.

Pro úplnost jen dodám, že můžete potkat například efekty, které generují zdroje nebo je naopak spotřebovávají a produkují vítězné body; můžete také efektivněji čistit své sloty od karet, získávat další moduly, nebo třeba použít jiný stroj opakovaně.

Artefakty a bodování:

Bodování v Oblevě má dvě roviny: první je ta, že část bodů získáváte už v průběhu hry – nejčastěji za průzkum nebo použití strojů, které zpracovávají zdroje. Tato možnost je lákavá proto, že za postup na bodovací stupnici získáváte jednorázové odměny. Těmi jsou jednak truhly, které vám jednorázově poskytnou nějaké zdroje nebo jinou výhodu do hry, a dále artefakty.

Artefakty představují jednak jakési „počítadlo“ konce hry – jakmile dojdou, hra končí (jejich počet se škáluje podle počtu hráčů ve hře). Zároveň vám umožňují získat další body skrze kartu artefaktů, kterou dostanete na začátku hry – karta obsahuje tři bodovací podmínky (např. počet symbolů baněk na vašich žetonech strojů nebo počet zásuvných modulů, které jste získali) a každá z těchto podmínek je doplněna artefaktem jedné ze tří barev (tentokrát pro změnu bílá, oranžová a růžová). V základu skórujete každou podmínku pouze jednou, pokud se vám v průběhu hry podaří nasbírat artefakty příslušných barev, budete za každý z nich skórovat danou podmínku znovu (např. se 2 artefakty dané barvy tedy celkem třikrát). A to už je celkem síla. Navíc je počet artefaktů omezený, pokud je tedy seberete vy, neseberou je vaši soupeři. Ve hře se tedy vyplatí spěchat a snažit se získat artefakty už jen proto, abyste je upřeli svým soupeřům. Hráč, který ukončí hru, sice už nehraje (ostatní mají ještě jeden tah), ale získá další 4 vítězné body, což může představovat rozhodující rozdíl.

Závěrečné bodování pak zohledňuje zejména:

• Hráčovu stupnici pokroku (žetony uvolněné z desky kmene a stupnic strojů),
• hráčem obsazené destičky velkých nalezišť,
• hráčovu kartu artefaktů (tu se hodí zkusit zkombinovat právě s podmínkami nalezišť),
• hráčem nakoupené karty, pokud dosáhl konce stupnice strojů příslušné barvy, a také
• každého umístěného meepla.

Je tedy vidět, že je možné obodovat celou řadu věcí, nicméně vše se vším souvisí – bez stavby budov nepostupujete na stupnicích strojů, a tedy ani na stupnici pokroku, bez postupu na stupnicích strojů nezískáte karty artefaktů, bez rozšiřování populace neobodujete velká naleziště… a do toho všeho házejí vidle věci, jako jsou dosah (který platíte jídlem) a vůbec zdroje, které musíte získávat hraním karet.

A ještě k těm obecnějším dojmům…

Pořád jsem ještě nevyjmenoval všechny nuance pravidel (a tímto se omlouvám všem, kterým by v textu chyběly – vím o tom), ale doufám, že už jen ze čtení výše uvedeného (a z toho, jaký je to ranec textu), jste pochopili, že Obleva je zamotaná – ale tím správným způsobem. Akce jsou jednoduché, ale to, co s nimi uděláte, už ne. Budete budovat svůj engine spíš na slotech karet a jejich efektech? Nebo rychle vystoupáte po stupnicích a budete používat stroje? Zaměříte se na rozmnožování své populace a odemykání unikátních schopností svého kmene? Navíc s plněním řady z těchto cílů vám pomůže chytré objevování mapy tak, abyste si vybrali ty správné dílky a co nejdříve zabrali ta správná pole (nezapomeňte, že v každém tahu můžete provést 2 akce). Ale musíte mít současně i dost zdrojů (zpropadené limity stupnic!).

Hra navíc ani v nejmenším není solitér – naopak, o lukrativní pole zuří neustálý boj, stejně jako o to, kdo dřív hmátne po artefaktu. Tady přichází asi jediná moje drobná výtka k designu, resp. povzdechnutí – Obleva je vlastně důmyslně maskovaný závod. Kdo urve dřív artefakty, odepře je ostatním, navíc hru ukončí a zabrání jim tak točit jejich „engine“. Myslím že ten, kdo hrál někdy hru Lewis & Clark, bude alespoň tušit, o čem je řeč. Na první pohled (a pro některé nepoučitelné, jako jsem já), je totiž Obleva engine-building. Ale na to tu prostě není čas. Rozhodně toto konstatování ale neberte jako nějakou kritiku hry, spíš jako varování od někoho, kdo už několik partií prohrál na tom, že si myslel, že „zvládne točit tohle kombo dost dlouho na to, aby to vyhrál“. Pokud si na tenhle závěr nechcete přijít vlastní krví a potem (pozor, blíží se první spoiler!) klidně si vytvořte svůj engine, ale radši rychle a menší; pak včas zpozorněte a zaměřte svůj zrak na bodovací stupnici. Jsou na ní schované dva artefakty, které hru urychlí a poskytnou vám náskok před soupeři, který se těžko dohání. A pokud si jako první můžete vybrat, kterou podmínku budete bodovat víckrát, je to citelně znát.

Určitě bych rád vypíchnul bonusový obsah hry, odemykaný v kampani – jedná se o maličkosti (např. nové stroje, nové moduly apod.), ale jakmile si tyto komponenty poprvé prohlédnete, začne vám v hlavě šrotovat, jak by se daly zapojit do vašich strategií.

Výborná je také nabídka kmenů – po odemčení bonusového obsahu se jejich počet zvýší ze čtyř na šest. Navíc má každý z nich „lehčí“ a „těžší“ (resp. přímočařejší a komplexnější) stranu. Samozřejmě je větší výzvou hrát za pokročilé (měsíční) strany kmenů, ale i základní (sluníčkové) strany poskytují dostatek možností a potenciál pro taktizování. Zároveň jednotlivé kmeny využívají jednotlivé prvky hry (různé druhy zdrojů, karty, pole vody, atd.), takže pokud máte chuť na konkrétní herní styl, můžete si vybrat kmen, který je na něj zaměřen. Také karty artefaktů mají predispozice fungovat s některými kmeny lépe než s jinými a vzhledem k tomu, že doporučená varianta hry je vybírat si na začátku hry ze dvou vylosovaných karet artefaktů (a navíc je v té době rozlosovaná i nabídka velkých nalezišť), můžete už při přípravě hry taktizovat a pokusit se nalézt optimální kombinaci těchto prvků hry pro nadcházející partii.

Škálování hry podle počtu hráčů

Jediné škálování, které hra obsahuje, je počet artefaktů, které jsou ve hře k dispozici. Vše ostatní – rozloha mapy, velikost nabídek atd. zůstává nezměněno. A pravdou je, že Obleva má sklony k analýze-paralýze (akcí není moc, zdroje jsou omezené a hra ubíhá poměrně rychle). Nabízí se tedy zásadní otázka – v jakém počtu má smysl ji hrát? Stojí ty prostoje za to?

Hru jsem zkoušel ve všech počtech hráčů (sólo zmiňuji níže). A vychází mi to zhruba takto:

• Hra ve dvou je nejpříjemnější z hlediska toho, jak často jste na tahu a z hlediska konkurence na mapě – tady je asi nejmilosrdnější, takže by to mohla být vhodná hra pro dvojice, které zvládnou menší míru zařezávání, případně budou hrát více na optimalizaci vlastního enginu. Časem ale stejně jeden z nich vycítí příležitost, utrhne se z řetězu a vrhne se sbírat artefakty. A závod začíná. Mírnou nevýhodou je, že se většinou nezvládne prozkoumat velký kus mapy (a tím ani velká – bodovací – naleziště), protože je prostě dost místa i na menším počtu dílků (i když samozřejmě některá pole jsou lepší než jiná). A také nabídky žetonů/karet se mohou „zaseknout“ a člověk pak bere někdy spíš z nouze než proto, že by se mu vybraný žeton/karta tak hodily.
• Hra ve třech mi vychází jako „sweet spot“. Rozumná míra interakce, více objeveného území, více se točí i nabídka žetonů a karet, ale dodatečné artefakty způsobují, že člověk nemá pocit, že by toho stihl méně.
• Hra ve čtyřech je tu pro hardcore hráče. Není to nic k nepřežití, ale užijete si minimum volného místa na mapě, dlouhé prostoje a v momentě, kdy se někdo utrhne, je ve he mnohem větší prostor pro snowball a větší bodové rozdíly (které pak ty ostatní o to víc mrzí :) ). Určitě bych hru ve čtyřech neodmítl, ale pokud bych si měl vybrat, stačilo by mi klidně hrát ve třech.

Sólo

Oblevu jsem si vyzkoušel i v sólo režimu čistě pro účely recenze. Hra se mění pouze v tom, že její délku si určuje hráč sám – odvíjí se od počtu zahraných karet a hibernací kmene (hráč používá počítadlo těchto akcí podobně jako např. v sólo hře Marsu).

Pro test jsem si záměrně vybral jednu z pokročilých ras, kterou považuji za poměrně silnou a povedlo se mi s mírnou rezervou dosáhnout v podstatě všeho co šlo: zaplnit stupnici pokroku, vymaxovat stupnice strojů, použít všechny meeply i budovy, obsadit dvě naleziště, posbírat hromadu karet a všechny artefakty (navíc jsem měl velmi štědře splněné podmínky karty artefaktů). Celkem z toho bylo 180 bodů, což je hranice nejvyššího skóre, je ale možné, že jsem někde udělal nějakou chybu z nedbalosti (např. zapomněl posunout počítadlo při hibernaci apod.). Nicméně i tak si myslím, že bych dosáhl poměrně dobrého skóre. Herní doba byla poměrně dlouhá (přes hodinu), ale to proto, že mě nikdo nijak nehnal a chtěl jsem si všechna rozhodnutí promyslet. Rozhodně si někdy v budoucnu vyzkouším i jiný z kmenů, protože i sami autoři přiznávají, že na sólovou hru funguje každý kmen jinak dobře (a máme si prý vyzkoušet, jak se nám bude se všemi dařit :) ).

Asi bych si Oblevu primárně na sólo nekupoval, ale to hlavně proto, že podobný solitér (hraní „proti sobě samému“ a pouhá snaha o překonání tabulkového/vlastního skóre) vám zprostředkuje i řada jiných her (např. Agricola).

Závěrem

Obleva je hrou pro milovníky komplexních euroher, který mají rádi poměrně větší míru hráčské interakce (ne však přímé škození, spíše souboj/závod o výhodné pozice). Má poměrně neotřelé téma, které je navíc podpořeno snahou o příběhovost. Její znovuhratelnost je vysoká díky pestré nabídce kmenů, náhodně losované modulárně sestavené mapě a také náhodné nabídce všech možných druhů žetonů, bodovacích i akčních karet. Za mě šlo o jednu z nejočekávanějších euroher tohoto roku a hra dostála všem mým očekáváním a leckde ještě i trochu přidala.