O Zoo le Mio

hodnoceno 16x (Seznam vlastníků)

Dámy a pánové...

Autor: Bluda | 18.2.2010 | 5

"A nyní zde máme jeden skutečně překrásný pozemek o rozloze dvou hektarů. Na jeho severní polovině se nachází les, na jižní pak louka s několika malými přírodnímy jezírky. Vyvolávací cena je přesně jeden milion dolarů. Nuže, pánové, vaše nabídky?"

"Dva miliony!"

"Výborně, dva miliony od pána v obleku z krokodýlí kůže. Dá někdo víc? Ne? Dva miliony poprvé..."

"Tři miliony!"

"Bravo! Pán, co cení zuby jako žralok nabízí celé tři miliony! Tři miliony poprvé... Tři miliony podruhé... potřetí... Dámy a pánové, máme zde nového majitele tohoto lukrativního pozemku! Mohu se zeptat, máte již s tímto pozemkem nějaký zajímavý záměr?"

"Ale ano, zajisté, není to nic tajného. Do lesa vypustím opice a do jezírek nasadím krokodýly!"

"Promiňte, asi jsem vám nějak špatně rozuměl..."

"Ale ne, to je v pořádku. Rozuměl jste naprosto správně, plánuji zde totiž zříditi zoologickou zahradu!"

Hráči se ocitnou v roli majitelů zoologických zahrad, kteří si navzájem konkurují - každý se tedy snaží mít svoji zahradu atraktivnější než ostatní.

Na začátku hry každý hráč obdrží určitou sumu dřevěných "mincí" a domeček, který funguje jednak jako základna zahrady, ale také jako úkryt pro penízky, aby ostatní jen pouhým pohledem nemohli zjistit, kolik má který hráč nastřádáno. Dále se pak někam doprostřed stolu umístí stožár s vlaječkami reprezentující jednotlivé hráče.

Kolo (představující jeden rok) začíná postupným vyložením pěti karet s pozemky (lícem nahoru). Každá z těchto karet je rozdělena na dvě čtvercové poloviny, z nichž každá je vhodná pro jiný druh zvířat - to určuje barva hvězdiček na každé z polovin. Protože některý kousek země (a později i na něm chovaný druh zvířate) je ale přeci jen atraktivnější než jiný, má každý pozemek (resp. polovina karty) svoji úroveň atraktivity označenou počtem zmíněných hvězdiček - jedna hvězdička je nejméně atraktivní pozemek a tři nejvíce. Na pozemcích dále mohou být stromy a cesty (viz níže).

Následuje dražba první z pětice karet. Ta je realizována velice jednoduše, každý si prostě do ruky vezme tajně tolik korunek, kolik je ochoten za pozemek utratit a na znamení, že je připraven, natáhne ruku se zavřenou pěstí (a s mincemi uvnitř) před sebe (obvykle tedy směrem k ostatním, někam doprostřed stolu). Když již jsou všichni připraveni, jednoduše rozevřou dlaně a kdo dal nejvíce, ten zaplatí penízky a vezme si pozemek.

V případě, že nejvyšší částku dalo více hráčů, podívají se na vlaječky a za vítěze je považován ten z nich, který má svoji vlajku nejvýše. Poté je jeho vlajka dána až dolů pod ostatní. Takto je zajištěno, že v případě shody je výsledek dražby jednoznačný a především spravedlivý. Zároveň tak dochází k tomu, že lze kartu pozemků získat i zadarmo, pokud žádný hráč nenabídne žádné peníze.

Nyní hráč, který získal pozemek, připojí kartu ke své zahradě. Tu je nutno připojit tak, aby se dotýkala stranou některé již položené karty, pokud jeden ze zvolených pozemků má na příslušné straně cestu, musí tato na druhém pozemku pokračovat - je to tedy podobné pravidlo jako třeba v Carcassonne.

Barvy pozemků (druhy zvířat) nemusí mít sousední pozemky stejné, nicméně snahou hráče je, aby spolu stejné barvy sousedily - pokud spolu totiž např. sousedí stranou (nikoliv jen rohem) např. oranžový pozemek (s opicemi) o atraktivitě 3 a jiný oranžový pozemek o atraktivitě 2, spojují se v jeden velký opičí ráj o atraktivnosti 5. Takto je možno spojovat libovolné množství pozemků stejné barvy.

Po přiložení karty hráč (za dohledu ostatních) zkontroluje a provede přesuny ukazatelů. Má-li v tuto chvíli nejatraktivnější oblast dané barvy, umístí sem dva panáčky v příslušné barvě (ty vezme buď z krabice, nebo je v lepším případě "ukradne" jinému hráči, který na ně již přestal mít nárok). Má-li v tuto chvílí druhou nejatraktivnější oblast dané barvy, nebo je jediným, kdo danou barvu má, umístí sem jednoho panáčka. V ostatních případech panáčka nezískává.

Pokud má konkurent přesně stejně atraktivní oblast stejné barvy jako vy, považuje se za hodnotnější ta novější, takže hráč, který je na tahu (umisťuje pozemek) má vždy navrch.

V případě, že na nové kartě byly stromy, ještě spočítá, zda nemá největší (resp. druhý největší či jako jediný) počet stromů a případně si do zahrady umístí dva (resp. jeden) dřevěný stromeček - tedy podle obdobných pravidel jako u panáčků.

Posledním, rozhodně ne však nejméně dúležitým prvkem, jsou lavičky. Tu si hráč umístí do zahrady tehdy, pokud se mu podaří vytvořit z cestiček celistvý okruh. Doprostřed kruhu pak tuto lavičku umístí. Její zásadní vlastností je, že je trvalá a narozdíl od stromů a panáčků vám ji už nikdo nevezme.

Ufff. Hráč umístil zaplacenou kartičku, popřehazoval nějakého toho panáčka a nyní se konečně může dražit další karta - a vše se opakuje. To, že je vyloženo všech pět karet hned na začátku, má ten význam, že si hráči mohou rozmyslet, kterou kartu by asi chtěli a nemusejí zbytečně mrhat penězi za pro ně nezajímavé karty, mohou samozřejmě také skupovat to, co by se asi nejvíce hodilo konkurenci ;).

První pětice karet byla rozebrána, někteří provozovatelé zahrad možná potlačí slzy či hněv ("to snad není pravda, celou dobu tu mám ten stromeček a teď mi ho s poslední kartou vyfoukneš"), ale končí rok a právě teď přichází bilancování. Na papír (či do bločku, který obdržíte s hrou - ale dlouho nevydrží) si zaznamenejte pro každého hráče počet dřevěných ukazatelů (tedy panáčků, stromků a laviček), které momentálně vlastní, a vynásobte je pořadovým rokem aktuálně hraného kola. V prvním kole tedy jeden dřevěný prvek znamená 1 bod, v posledním 5 bodů (z toho tedy plyne, že v prvním kole umístěná neukradnutelná lavička vynese rovných 15 bodů).

Nyní přichází čas tržeb a tak každý hráč dostane tolik peněz, kolik má karet ve své zahradě. Ještě vyložit novou pětici karet a začít druhý rok.

Po pátém kole jednoduše každému sečtěte body získané celkem za celou hru a pak už jen zbývá poblahopřát vítězi.

Tak, a teď si tak říkám, že se mi to nějak vymklo z rukou. Původně jsem chtěl psát "popis hry", pak se to asi trošku zvrhlo na recenzi a nakonec mám pocit, že jsem sem napsal celý návod. Už tedy zbývá dodat jen pár mých postřehů...

Ačkoliv se hra, zvláště po přečtení této minirecenze, bude zdát hodně složítá, má vlastně hrozně jednoduchý princip, který se vám velmi rychle dostane pod kůži. Možná si tím trošku říkám o spršku kamenů, ale ač u nás není příliš populární, směle bych ji přirovnál k právě již jednou zmíněnému Carcassonne - podobně jako on je to hra, která není nijak složitá, můžu ji hrát bez problémů s dětmi a ty jí hrají rády, pravidla se během hry dají celkem jednoduše vysvětlit (lépe než jen s klávesnicí) a jsou nakonec i poměrně logická, zároveň se však rozhodně nejedná o hru, u které by nebylo ani trochu o čem přemýšlet.

Nutno podotknout, že k této hře jsme poprvé posadili mladšího synka, když mu byly asi tři roky a naprosto nás překvapil tím, že i napoprvé vydržel chvíli opravdu hrát (no, tehdy spíš "hrát") - snad právě díky tomu, že hra má hezké dřevěné komponenty, na které si celá rodina potrpíme. Mimochodem, dodnes (bude mu na jaře pět) je to jedna z jeho nejoblíbenějších her.

Další sympatickou vlastností této hry je to, že nám vždy ve čtyřech (osvědčených) hráčích vychází herní čas skoro přesně na 40 minut, takže vždy víme, zda to stihneme, či nikoliv (například u Nalož a jeď se nám někdy stane, že hrajeme hru 10 min, ale jindy třeba i 40 min, je to sice dáno jiným herním principem, ale ta jasná délka hry je občas fajn).

Této hry jsem odehrál již mnoho partií (bloček již dávno nestačí) a přesto, nebo možná právě proto, bych tuto hru rozhodně doporučil jak rodinám s dětmi, tak i dospělým, kteří si občas rádi odpočinou od náročných her na 3 hodiny a více.

I když, teď mne ještě napadá, abych jen nechválil, hře bych jednu věc přeci jen vytkl - dochází mi to teď, když vidím, jak nám Klárka roste - dá se totiž hrát maximálně ve čtyřech :D .