Northgard: Země nepoznané

hodnoceno 92x (Seznam vlastníků)

Vikingové v Carcassonne

Autor: Shark | 9.5.2023 | 4

V prosinci roku 2019 se obyvatelé a návštěvníci jihofrancouzského města Carcassonne mohli na vlastní oči díky history reenactingu přesvědčit, jak vypadal vzhled a způsob života vikingů. Už se asi nikdy nedozvíme, jak to mohlo vypadat ve skutečnosti, ale herně to je něco jiného – přinejmenším pokud se rozhodnete vyzkoušet jednu z novinek od vydavatelství Tlama Games.

Northgard: Země nepoznané nabízí v jedné krabici spoustu lákadel: oblíbené vikingské téma, postupnou tvorbu herního plánu, ovládání území, zisk a správu surovin, přímou interakci mezi hráči, nemluvě o deckbuildingu a házení kostkou. A že ta krabice vypadá opravdu masivně a vizuálně poutavě!

Po jejím otevření upoutají vaši pozornost především tři druhy komponent: kartonové desky mapy, karty a barevné figurky. Kromě nich se tu sice nachází i množství žetonů a dvě kostky, ty ale působivostí výše uvedenému materiálu nemohou konkurovat.

Desky mapy jsou vyrobeny z pevného kartonu a na zeleném, travnatě lesnatém pozadí můžete nalézt bílé a červené přerušované čáry značící hranice, místa pro získání surovin (jídla, dřeva a znalostí v podobě runových desek), „stavební parcely“ a sem tam i jeskyni se záhadnou stopou. Okraje desek jsou zvlněné, ale to při samotné hře vůbec nevadí, naopak to přispívá k soudržnosti vznikající krajiny.

Karet je zde hned několik druhů. Vezmeme-li to od začátku, pro každého ze dvou až pěti hráčů je zde barevně odlišená identická sada 6 počátečních karet, dále tři unikátní karty pro každý vikingský klan, karty rozvoje na dvou úrovních, karty úspěchů, karty nepokojů a v této hře velmi důležité nápovědní karty.

Co se týče figurek, jedná se o vikingské bojovníky v pěti hráčských barvách a poté o 9 monster (vedle běžných zvířat zde naleznete i bájné bytosti ze severských ság).

Zmíněné žetony zahrnují především výše zmíněné suroviny, dále koruny na počítání bodů (podobně jako například ve hře Evo), žetony staveb, dva speciální žetony pro vybrané klany a obligátní žeton začínajícího hráče.

Příprava hry

Každý z vás si vybere barvu, v níž dostane počáteční karty a figurky. Neméně důležitá je i volba klanu, který vám poskytuje tři další unikátní karty a jednu stejně unikátní schopnost. Ta je uvedená na jedné straně nápovědní karty, kterou je proto radno mít vždy po ruce. V závislosti na pořadí tahů poté dostanete ještě určitý počet jídla a dřeva.

Vlastní hra začíná tvorbou výchozí krajiny. Její jádro tvoří počáteční deska (v případě partie pěti hráčů dvě), k nimž se postupně přidávají další při dodržení určitých pravidel. Zmíněné čáry představují hranice území, klíčového prvku hry. Hranice vytváří na deskách mapy určité vzorce (podobně jako cesty v Carcasssonne) a základní pravidlo říká, že žádná hranice nesmí vést do prázdna, tj. ve chvíli přiložení desky mapy musí navazovat na všechny hranice na okolních deskách.

Na počátku hry postupně každý hráč umístí na stůl dvě desky mapy (ze tří, které má na výběr) a na každou postaví tři své vikingy, kteří tak budou ovládat dvě území.

Dále se do nabídky vyloží tolik karet rozvoje, kolik je hráčů. Tyto karty slouží k vylepšení balíčku a v každém roce získáte právě jednu. Poté si ke svým počátečním šesti kartám přidáte unikátní kartu s názvem vašeho klanu, balíček zamícháte a v tuto chvíli jste připraveni pustit se do dobrodružství v Northgardu.

Průběh hry

Hra se dělí na kola (nazývaná „roky“) a každé z nich dále na pět fází. V běžné partii se odehraje maximálně sedm kol.

V první fázi si každý hráč dobere standardně čtyři karty. Jestliže jich nemáte v balíčku dostatek, zamícháte si odhozené karty a vytvoříte balíček nový.

Ve druhé fázi provádíte postupně své tahy, přičemž jejich podstatou je manipulace s kartami. Máte na výběr z následujících možností:

• Kartu můžete zahrát a provést její akci. Zde je nutné zmínit, že se na kartách mohou vyskytovat „bleskové“ akce (označené – jak jinak – symbolem blesku), které můžete provést současně s jinou akcí, která blesk neobsahuje. Je tak například možné v rámci stejného tahu jednou akcí získat suroviny a druhou je využít na stavbu.
• Kartu můžete rovněž vyložit a její akci nevyhodnocovat. Tuto možnost patrně nebudete využívat příliš často, ale přesto se může hodit – zejména tehdy, když ještě nechcete pasovat, ale zároveň je pro vaše rozhodování důležité, co udělají vaši soupeři.
• Kartu z ruky můžete také nahradit za jinou. K tomu však potřebujete 1 kus suroviny „znalosti“: zaplatíte, vybranou kartu bez účinku vyložíte a doberete si z balíčku novou.
• Za 2 znalosti se můžete některé karty z ruky úplně zbavit: vrátíte ji do krabice a doberete si dvě nové karty.
• Jestliže jste ochotni zaplatit 3 znalosti, můžete své karty v ruce vylepšit unikátní kartou svého klanu (k dispozici máte celkem dvě, jež si takto můžete během hry koupit). Opět je třeba jednu kartu z ruky vyložit bez účinku, nově získanou kartu klanu si však berete přímo do ruky, a můžete ji tedy použít v tomtéž kole.
• Poslední možností je pasování. K němu dochází automaticky, jestliže vám dojdou karty v ruce. V této hře má však ještě jednu zásadní úlohu: v jeho rámci získáte do balíčku novou kartu rozvoje z nabídky. Čím dříve tedy skončíte, tím větší výběr na vás čeká.

I když je výše uvedená nabídka možností manipulace s kartami v rámci tahu relativně široká, přesto budete bezpochyby využívat nejvíce akce. Některé z nich máte k dispozici již v počátečních kartách, k jiným se (možná) dostanete až během hry.

Začněme vizuálně nejmarkantnějším průzkumem. Při něm totiž rozšiřujete krajinu přidáním nové desky. Základní pravidla pro návaznost hranic byla již uvedena, je třeba ještě připomenout, že nová deska musí být přiložena navíc k některému otevřenému území, které ovládáte svými figurkami. Jestliže se vám tak podaří nějaké své území zavřít, získáte tolik bodů, na kolika kartách se toto území nachází (podobně jako v případě měst v Carcassonne). Lze uzavřít i území bez figurek, ale v takovém případě žádné body nedostanete. Také nesmíte desku přiložit tak, aby vzniklo území, v němž se budou současně nacházet figurky více hráčů.

S průzkumem úzce souvisí pohyb. Jeden pohyb v Northgardu znamená přesun libovolného počtu jednotek na sousední území. Při tom je třeba respektovat hranice: běžné bílé hranice vyžadují pro překročení jeden krok, náročné žluté kroky dva. Kroky z různých zdrojů se nedají sčítat, tj. dva „jednokroky“ nejsou totéž jako jeden „dvojkrok“. Na druhou stranu však můžete takto vstoupit i na území s cizími figurkami a vyvolat tím boj mezi hráči.

Boj je do značné míry predikovatelný, avšak obsahuje i prvek náhody v podobě hodu kostkou. Síla útočníka i obránce je v zásadě dána počtem bojujících jednotek. Ty lze posílit jídlem, případně bonusy ze staveb, karet či schopností klanu. Následně si obě strany hodí kostkou, jejíž výsledek přináší další bonusy k síle a/nebo automatické zabití soupeřových bojovníků. Jestliže takto zemřou všichni vikingové jednoho z hráčů, jeho soupeř automaticky vítězí. V opačném případě o osudu území rozhoduje celková síla bojujících jednotek (včetně zabitých): území si buď udrží svého stávajícího vlastníka, nebo získá nového.

Abyste posílili svou přítomnost na mapě, můžete verbovat nové jednotky (figurky). Každá karta s akcí verbování udává, kolik figurek (a případně kam) můžete přidat na mapu. Díky novým vikingům se samozřejmě rozšiřují vaše možnosti expanze, na druhou stranu však bude náročnější všechny na konci kola uživit.

Vámi ovládaná území můžete kultivovat, pokud obsahují místa určená pro stavby a vy na nich opravdu něco vybudujete. Ve hře existují dva druhy staveb (podle velikosti) s cenou 1, resp. 3 dřeva. Mají rozmanité využití: zvyšují produkci zdrojů, posilují akci verbování, umožňují dobrat si více karet, poskytují výhody při obraně území nebo jednoduše přináší další body. Na jednom území nemohou stát dvě stejné stavby, ale šikovným přiložením desky mapy může dojít ke spojení několika území se stejnými stavbami (jako když se propojí krajinné elementy s družiníky v Carcassonne).

Mezi karetní akce, ke kterým se můžete, ale nemusíte dostat, patří dobírání karet. Řada z nich vám umožňuje dobrat si více karet, přičemž si ale v ruce nemůžete nechat všechny; některé z nich se vrací zpět na balíček, zatímco jiné musíte odhodit.

Jakmile všichni hráči pasují, nastává (třetí) fáze sklizně, kdy hráči mohou těžit z plodů svého úsilí:

• Za každé uzavřené ovládané území rozkládající se na právě dvou deskách získáte 1 bod, za území zahrnující tři či více desek 2 body.
• Za symboly surovin na vámi ovládaných deskách krajin a příslušné stavby dostanete odpovídající počet surovin, v případě stavby „oltář králů“ ještě další 3 body.
• Zároveň můžete měnit své suroviny v poměru 3 libovolné za 1 jinou.

Po sklizni následuje poslední fáze – zima – a s ní spojené udržování vojska. V závislosti na počtu vikingů na herním plánu musíte zaplatit určité množství jídla, případně dřeva (bojovníci koneckonců potřebují mít plný žaludek a střechu nad hlavou). Náklady začínají na nule v případě, že vydržujete 1–3 jednotky, zatímco maximum (13 či více válečníků) představuje požadavek 4 jídel a 2 dřev. Jestliže nejste schopni nárokům svého vojska dostát, získáte kartu nepokojů, která vám bude komplikovat život hned několika způsoby: blokuje vám ruku, protože nic neumí, na konci hry znamená ztrátu 5 bodů, a kromě toho se jí nelze nijak zbavit.

Základní verze hry může skončit dvěma způsoby: buď na konci sedmého kola, nebo v kole, na jehož konci ovládá jeden hráč tři území s velkými stavbami. V obou případech dochází k závěrečnému bodování, kdy hráč získá ještě 1 bod za každé 3 suroviny, body uvedené na kartách pokroku, resp. úspěchu (ty přichází do hry v sedmém kole místo karet rozvoje a umožňují získat další body při splnění určitých podmínek).

Ale pozor, to ještě není všechno…

Kromě výše popsané základní hry nabízí krabice ještě variantu na deset kol, přičemž zásadní rozdíl spočívá v tom, že v takovém případě hra končí vždy až po 10. kole. Hru si můžete zahrát i v týmové variantě dva proti dvěma, kdy si můžete například vyměňovat suroviny, procházet přes území kontrolovaná spoluhráčem, a především koordinovat svůj postup.

Tím nejzajímavějším doplňkem je však modul Monstra. Ocení ho zejména ti z vás, kteří si chtějí zabojovat, ale z nějakého důvodu se nechtějí moc pouštět do jiných hráčů. Jak již bylo řečeno na úvod, hra obsahuje celkem devět monster čtyř různých druhů. Každá nestvůra má svou vlastní kartu a s ní barevně sladěnou figurku, takže se dá velmi dobře poznat, co k čemu patří.

Monstrum se na herním plánu objeví ve chvíli, kdy se do krajiny přidá díl mapy se symbolem jeskyně/stopy. Na řadu přichází po skončení akcí hráčů, přičemž se podle vlastních pravidel přesouvá, a hlavně každé svým jedinečným způsobem znepříjemňuje hráčům hru. Vlci blokují výnos surovin z krajin, medvědi brání verbování a stavění, draugové pouhou svou přítomností děsí k smrti a padlé valkýry se s chutí pustí do boje. Naštěstí se dá s nestvůrami bojovat a vítězství vám přinese nejen zasloužený věhlas v celém Northgardu, ale především další vítězné body.

U Ódina a Tóra, nastal čas zúčtování!

První poznámku bych měl k manipulaci s herním materiálem. Především chci zmínit funkční insert, v němž pevně drží zejména žetony staveb, takže při překlopení krabice do svislé polohy nenastane v krabici kartonový mišmaš (žetony surovin a vítězných bodů si však budete muset dát každopádně do sáčků). Kartonové desky map jsou bytelné, ale možná budete mít problém s jejich velikostí. Na míchání v ruce je totiž jejich hromádka příliš mohutná a široká, pokud tedy nemáte patřičně velké ruce. Na druhou stranu vám však nemusí stačit ani jejich plocha 10 × 10 centimetrů, pokud na ni máte vměstnat více jednotek, nějakou tu stavbu, zajistit, aby byly dobře vidět všechny zdroje surovin, a zároveň respektovat hranice území. Ale s trochou šikovnosti se s tím dá vypořádat.

Co se týče figurek, jsou přiměřené svému účelu. Použiji-li srovnání s jinými vikingskými hrami, tvoří mezistupeň mezi schématickými panáčky z Vikingů a detailními miniaturami z Blood Rage. Asi nejhůře z vizuální stránky dopadly valkýry, jež při pohledu do tváře ženy zrovna nepřipomínají (když se ale v pravidlech podíváte na ilustrační předlohu, není se vlastně čemu divit).

Větší problém vidím v používání počítacích žetonů. Autor měl zjevně v plánu zajistit, aby hráči vzájemně nevěděli, kdo má kolik bodů. Proto jsou všechny bodovací žetony stejně velké a mají se pokládat rubem nahoru. V průběhu partie však velice rychle zjistíte, že je budete muset často rozměňovat, a jestliže je každý z nich třeba nejprve otočit a pak přesunout, hra se zbytečně natahuje. Samozřejmě můžete namítnout, že se přece při získání dají žetony vykládat před sebe do skupinek podle hodnot, ale tím se opět oslabuje snaha udržet skutečné množství bodů v tajnosti. Osobně vám tedy radím na utajení rezignovat, beztoho se veměs vyplatí sledovat ve hře jiné aspekty než počty bodů.

Co se týče herních mechanismů, znalci již několikrát zmíněného Carcassonne budou mít určitou výhodu, protože jim budou povědomé zásady přikládání dílů mapy či pravidla pro umisťování figurek. Naopak překvapeni mohou být příznivci deckbuildingových her typu Star Realms nebo Břink!, kteří jsou zvyklí na hromadné nákupy nových karet a rychle se obměňující nabídku. V Northgardu jste opravdu omezeni na získání šesti karet rozvoje, s nimiž lze během hry něco počít (s frekvencí 1 karta/kolo), a dvou karet svého klanu za celou hru (teoreticky tak můžete dostat až tři nové karty za kolo).

S tím souvisí i další deckbuildingový návyk, a sice vykládání co největšího počtu karet během jednoho tahu za účelem co nejsilnějšího komba. I zde taková situace může nastat, pokud se vám sejde v ruce řada vhodných bonusových akcí, ale je třeba si uvědomit, že jakmile povykládáte všechny karty dříve než ostatní, nebudete schopni reagovat na jejich tahy. Mechanismus dobírání dalších karet z balíčku během jednoho tahu je rovněž obtížnější: buď za ně musíte platit, nebo se potřebujete dostat k příslušným kartám rozvoje. A klidně se může stát, že ty se za celou hru vůbec neobjeví.

Dávejte si také dobrý pozor na karty, které máte k dispozici – ať už v ruce, zahrané nebo v balíčku. Na začátku hry jich vlastníte pouze sedm. A jelikož si dobíráte čtyři, existuje velká pravděpodobnost, že vám stejná karta přijde na ruku dvě kola po sobě. Důležitost těchto postřehů se dá velmi dobře doložit na akcích „průzkum“ a „pohyb“. Abyste mohli provádět průzkum, musí být alespoň jedno vaše území neuzavřené, tj. nemůžete přiložit nový díl mapy k území, které neovládáte. A jestliže nastane moment, kdy jsou všechny vaše jednotky na uzavřených územích a v ruce máte několik průzkumů a žádný pohyb, může to vaši expanzi na celé jedno kolo zaseknout. Naštěstí se mezi úvodními kartami nachází dvě Hostiny, jež vám umožňují si vybrat jednu ze čtyř akcí, ale nespoléhejte se na to.

Zda bude hra více konfliktní či závodivá, záleží na tom, jak se každá herní skupina k expanzi postaví. Zažil jsem partie, kdy hráči budovali své domény poblíž středu, aby mohli rychle zaútočit na soupeře, stejně jako partie, kdy se každý vydal na vlastní světovou stranu. Zlomový moment nastává zpravidla ve chvíli, kdy se někomu podaří kontrolovat dvě uzavřená území s velkými stavbami a má šanci postavit či jinak získat třetí. Pak se to v Northgardu opravdu může začít mlít. Co se týče samotných soubojů, upozornil bych v první řadě na lebky, tj. schopnost stavby strážná věž a kostek automaticky zabíjet soupeřovy jednotky, což znamená ztrátu 1 až 2 bodů síly za každou lebku (nedělá se rozdíl mezi hladovou jednotkou a posílenou jídlem). Z tohoto důvodu se patrně velmi rychle naučíte provádět útočné pohyby s velkou přesilou, abyste i po hodu kostkami měli šanci na úspěch. Neboť minimální přesila dvou jednotek posílených jídlem, efekty karet či sekerami na kostce nemá šanci proti jediné jednotce se silou jedna, pokud jejímu hráči padnou dvě lebky. Na druhou stranu však mohu provést podobně zoufalý útok jedním bojovníkem na dva soupeřovy s tím, že v případě správného hodu jen získám. Většina bojů se však i přesto zpravidla ponese ve znamení „(velmi) hodně na (velmi) málo“.

Závěrem

Northgard: Země nepoznané je hrou, která stojí minimálně za vyzkoušení. Má podle mě vše, co potřebuje moderní společenská hra k tomu, aby uspěla: kvalitní materiálové provedení, jednoduchá, ale nikoli triviální pravidla, kombinaci osvědčených herních prvků s jejich novým uplatněním a díky velkému množství klanů a karet (nemluvě o modulu Monstra) nabízí dostatek výzev, aby člověk měl chuť si zahrát znovu. Dokáže tak oslovit začínající hráče (především ty, jež v Carcassonne štvalo, že jim někdo na poslední chvíli vyfouknul dobře rozestavěné město či cestu), hráče na střední úrovni, kteří si chtějí rozšířit své obzory, a konečně i hráče velmi zkušené, již hledají při hraní volnější chvilky, ale současně se neochudit o výzvy. Tak na co ještě čekáte? Vzhůru do obchodu, ehm, chci říci do Northgardu!