Nidavellir: Thingvellir

hodnoceno 10x (Seznam vlastníků)

Ještě více trpaslíků!

Autor: Kew | 16.6.2021 | 4

Boj s Fafnirem je na spadnutí a s trpaslíky to vůbec nevypadá dobře. Ale co to? Do říše proudí kolona vozů a v nich neznámí fousáči! Thingvellir, rodný klan královny říše se rozhodl nabídnout své služby…

Thingvellir je rozšířením trpasličí dražební hry Nidavellir, která již byla v rámci Recenzního programu ZH představena dříve. Stejně jako základní hru má lokalizaci rozšíření na svědomí vydavatelství Tlama games. Dnes se tedy podíváme na to, čím Thingvellir obohacuje základní hru a zda jeho pořízení stojí za to.

Obsah krabičky

Rozšíření najdeme v sympaticky malé krabičce, v níž na nás čeká jedno miniplato žetonků k vyloupání (prakticky budete potřebovat zejména žeton tábora žoldáků) a balíček karet. Mezi těmi najdeme kromě nápovědních karet (které shrnují efekty nových předmětů) karty žoldáků, karty předmětů a nové karty hrdinů (celkem 32 herních karet). Celý seznam komponent doplňuje kromě sešitku anglických a českých pravidel ještě nový bodovací bloček (v němž přibyla jedna bodovací kategorie). Všechny komponenty jsou stále stejně kvalitní jako v základní hře (s ilustracemi ve stejném „uhelném“ duchu) a není problém přidat je do základní krabice hry (případně rovnou i s krabičkou :) ). Zaujalo mě jen, že nápovědy v anglickém originále jsou vytištěny na stejných kartách jako trpaslíci, zatímco české verze vložené do krabičky jsou vytištěny na jiném druhu papíru a nemají zastřihnuté rožky – takže vypadají spíše jako nápovědní listy než jako původní karty. To ale spíš pro úplnost.

Co rozšíření přináší?

V zásadě by se obsah rozšíření dal rozdělit na dva „moduly“:

Tím prvním jsou noví hrdinové, kterých je šest a efekty mají opět poměrně nápadité. Tři z nich pracují s vylepšováním mincí, což určitě potěší stratégy, kteří si potrpí na přechytračování soupeřů v jednotlivých krčmách. Dva další pak umožňují přímo získat konkrétní karty (buď z balíčku odhozených karet, nebo z tábora žoldáků). No a ten poslední? To je taky vykutálenec – umí vyčarovat své dvojníky, kteří vám přidají praporky tam, kde bude zrovna potřeba.

Druhým „modulem“ (přičemž ale rozšíření se do hry zapojuje vždy jako celek) je výše zmiňovaný tábor žoldáků. Do toho se může vypravit Elvaland (tedy hráč), který v dané krčmě učinil nejvyšší nabídku (a nikdo jiný!). Pokud se hráč rozhodně verbovat v táboře, zůstane ostatním více trpaslíků v krčmě, ale jemu se naskytne jedinečná příležitost vybrat si některého ze žoldáků, nebo svou moc upevnit ziskem některého z magických předmětů, které s sebou karavana dovezla. Žoldáci fungují jako dvojbarevní trpaslíci (s poměrně obstojnými hodnotami), které si můžete na konci epochy přidat mezi své trpaslíky (do té doby čekají ve „velení“). Předměty pak mají různorodé efekty, ať už bodovací (např. body za každého hrdinu, body za každý praporek v nejobsazenější řadě atd.) anebo herní (možnost ihned naverbovat nového hrdinu, možnost odhodit každému soupeři jednoho trpaslíka z jeho armády atd.).

No, a to je vlastně vše…

Tomu jsou přizpůsobena i pravidla rozšíření. Mají sice 24 stran (ve formátu rozsahem odpovídajícímu cca A6), ale samotná pravidla hry zabírají jen malou část – zbytek sešitku popisuje efekty jednotlivých předmětů, nových hrdinů a interakce nových karet s kartami ze základní hry.

Pravidla jsou srozumitelná, přesto se přiznám, že i přes jejich jednoduchost se mi povedlo v prvních hrách zapomenout na dvě specifika – a to na umisťování žoldáků mezi ostatní trpaslíky až na konci epochy a na to, že ve hře dvou hráčů odhazuje hráč při návštěvě tábora jednu kartu z krčmy. Na to, že nových pravidel v rozšíření zas tolik není, to je celkem ostuda. Oba tyto koncepty jsou ale (aspoň podle mě) novými „výjimkami“ z přímočarého průběhu základní hry (tj. „vezmi kartu z nabídky a přidej ji k ostatním“), což bude asi ten důvod, proč mi po počátečním přečtení pravidel neutkvěly v paměti.

Jak to funguje?

I když to možná vypadá, že se – vzhledem k počtu komponent – jedná spíše o minirozšíření, zážitek ze hry rozhodně zlepší. Paradoxně bych řekl, že spíš než nový mechanismus (tj. tábor žoldáků) nás oslovili noví hrdinové, kteří mají opravdu užitečné vlastnosti. Jak už jsem naznačil, dali by se vlastně formou „modulu“ (s výjimkou jednoho z nich, který vyžaduje tábor žoldáků) přidat i k základní hře a nic by se tím nezměnilo. To by ale asi byla škoda…

…tábor žoldáků je totiž příjemným zpestřením hry. Nic vás nenutí do něj jít, i když máte zrovna nárok. Ale pokud se tam zrovna objeví žoldák v barvě, který by vás zajímala, nebo předmět, který vypadá jako zajímavý přírůstek do vaší sbírky (namátkou zmíním třeba efekty jako vylepšení rovnou dvou mincí v měšci, nebo zisk dvou z dříve odhozených karet trpaslíků výměnou za jednu svou stávající, kterou ale zahazujete až na konci hry), možná se rozhodnete krčmu pro tentokrát vynechat. A když ne, ostatním ji stejně odepřete (pokud nejsou vlastníky tajemného Fafnirova oka, ale to je zase jiný příběh…).

Přestože předměty působí „na papíře“ jako silná strategie, je potřeba si uvědomit, že každá jejich karta znamená o jednoho trpaslíka méně ve sbírce, což se může ve výsledku odrazit na bodech (a opravdu se tak děje). Myslím, že tento efekt je výraznější ve hře 2–3 hráčů, kde se hraje více kol než ve hře 4 či 5 hráčů. Úplně je vynechat by sice taky moudré nebylo, je ale opravdu potřeba dobře promyslet, zda je po nákupu dostatečně využijete. Co se týče žoldáků, situace je sice lepší (získáte kartu trpaslíka, a dokonce si můžete i v rámci možností vybrat, jakou má mít barvu), ale nepříjemností zůstává, že jejich umisťujete k ostatním až na konci epochy. Pokud tedy s jejich pomocí plánujete doplnit pětici barev pro zisk hrdiny, budete si muset počkat a je taky možné, že daného hrdinu už ve hře vůbec nevyužijete. Mohou vám sice pomoci získat vyznamenání na konci prvního věku, ale ta nejsou natolik zásadní a zejména ve hře více hráčů se často buď rovnoměrně rozloží mezi hráče, nebo některá z nich nezíská nikdo. Užitečnost žoldáků trochu podporuje předmět, který na konci hry za každého z nich přinese celých 5 bodů, zatím se to ovšem neukázalo jako vítězná strategie, která má navíc potenciál fungovat zejména ve hře dvou hráčů, v níž se stejný hráč dostane do tábora žoldáků statisticky nejčastěji.

Úvodní odstavce pravidel rozšíření sice varují, že by hráči se hrou měli mít již nějakou zkušenost dříve, než zkusí rozšíření, nicméně nemyslím si, že by to bylo natolik kritické (při testování byli prostě spíš jen konzervativnější a méně často tábor navštěvovali, i když měli možnost). A pokud budou mít u sebe někoho zkušenějšího, rozhodně zvládnou i první hru Nidavelliru rovnou s rozšířením.

Suma sumárum

Tohle rozšíření bych zařadil do skupiny: „nepovinné, ale proč ne“. Vtip je v tom, že pokud bych někoho učil hru s tímto rozšířením, vlastně by to ani nepoznal – mechanismově zapadá do původního konceptu tak hladce, že vlastně nevíte, že by tam být nemělo. Také (jak už bylo řečeno) by byla škoda ochudit se o nové hrdiny s velmi povedenými efekty. Na druhou stranu, pokud od něj očekáváte zásadní změnu stylu hry (jako např. u Lords of Waterdeep po přídavku rozšíření Scoundrels of Skullport, nebo třeba po přídavku Sedláků z Blat k Agricole), budete možná zklamáni. Toto rozšíření pouze rozšiřuje paletu možností v rámci stále stejného konceptu „vylepšuj mince a skládej sady barevných karet“. A znovu zde ještě upozorním, že pokud chcete „hrát na výhru“, rozhodně se vyplatí chodit do tábora žoldáků spíš méně než více a vybírat si jen ty opravdové „špeky“.

Thingvellir za mě tedy není povinným doplňkem základní hry. Pokud vás Nidavellir baví (a nezáleží na tom, zda se vám už ohrál, nebo stále ještě pronikáte do jeho tajů), rozhodně jeho pořízením, vzhledem k poměrně příznivé ceně, nic nezkazíte. Pokud jej vynecháte, pořád budete mít k dispozici solidní hru.