Nidavellir: Idavoll

hodnoceno 2x (Seznam vlastníků)

Bohové, valkýry a ty ostatní potvory…

Autor: Kew | 17.12.2023 | 3

No tak to ne! Dokud Fafnir terorizoval jen trpaslíky, byl to jejich problém. Ale pak se konflikt dotknul i Ithavollu, místa, kde se setkávají severští bohové. A ti si rozhodně svoje paloučky ničit nenechají!

Idavoll je v pořadí již druhým rozšířením dražební hry Nidavellir, ve které se snažíte sestavit co nejlepší armádu trpaslíků, abyste se ubránili útoku zlého draka Fafnira a jeho přisluhovačů. A tentokrát si budete moci na pomoc zavolat třeba i některé známé severské bohy…

V rámci Recenzního programu ZH již vyšla jak recenze základní hry, tak recenze jejího prvního rozšíření Thingvellir. V recenzi rozšíření Idavoll budu navazovat na oba tyto starší texty, takže pokud neznáte pravidla Nidavelliru a/nebo Thingvelliru, doporučuju nejdřív přečíst je, protože v této recenzi už budu popisovat jen nová pravidla, a na starší sourozence Idavollu se navíc budu občas odkazovat.

Obsah krabičky

Stejně jako Thingvellir, dostanete i Idavoll v malé krabičce. A není divu – obsahuje všehovšudy 25 žetonků, balíček 21 karet (stejného formátu jako karty v základní hře), aktualizovaný bodovací bloček a dvoje pravidla (česká a anglická). Žetony slouží zejména pro označování stavu na nových kartách.

Co je v rozšíření nového?

Idavoll nepřináší žádné nové hrdiny, pouze čtyři nové druhy karet, které spojují obdobné mechanismy. Ale popořadě…

Rozšíření přidává do hry zmíněný balíček karet, z něhož se na začátku hry odpočítá skrytě přesně tolik karet, aby jich bylo dost na tři rozdání do krčmy. A pak se v každém z prvních tří kol prvního věku vyloží do jedné z krčem (konkrétně do té „dračí“ – čili druhé v pořadí) namísto obvyklých karet trpaslíků právě tyto karty. V dračí krčmě tedy v průběhu prvních tří kol hry získáte vždy právě jednu kartu z rozšíření. Na výběr budete mít mix z těchto druhů karet:

• bohové, disponující schopností, kterou lze využít jednou za hru; můžete tak například vyměnit jednoho svého dříve získaného hrdinu za jiného, nebo si rezervovat jednu kartu z nabídky,
• obři, kteří žerou trpaslíky konkrétních barev – pokud se rozhodnete obětovat (odhodit) první kartu trpaslíka obrovy oblíbené barvy, kterou po naverbování obra získáte, spustí vám obr za odměnu silný jednorázový efekt (např. zisk nového hrdiny bez nutnosti poskládat sadu praporků nebo možnost obodovat na konci hry ještě jednou svůj nejsilnější zlaťák),
• valkýry, které bedlivě sledují vaše bojové úspěchy (např. nabídnutí nejvyššího zlaťáku v krčmě nebo naverbování nového hrdiny) a odměňují vás za ně vítěznými body podle toho, kolikrát podmínku splníte,
• mytičtí tvorové – ti představují všehochuť efektů (převážně jednorázových) a na rozdíl od výše zmíněných tří skupin navíc disponují i praporky v barvách trpaslíků, takže si je umisťujete přímo do příslušných sloupců povolání. Pokud by vás zajímal příklad takového tvora, tak třeba veverka Ratatosk se kamarádí s horníky („oranžovými“ trpaslíky), a za každou dvojici horníků s hodnotou 0 vám do konečného součtu hodnot horníků přidá +1.

Každá z výše uvedených skupin je zastoupena přesně pěti kusy (v případě obrů a mytických tvorů samozřejmě každý interaguje vždy s jednou ze základní pětice barev trpaslíků). Nikdy však nevíte, jaký mix těchto postav do hry přijde, a nemůžete tedy počítat s tím, že se opřete o pomoc konkrétního borce (nebo borkyně).

Ze základní fíčury rozšíření (tj. nabídky karet navíc) také logicky vyplývá, že hra bude delší. A protože karet je přesně na tři rozdání (jak pozornější z vás jistě udrželi v hlavě), protáhne se tím první věk přesně o jedno kolo.

Jinak se z pravidel nic nemění, pouze na konci hry zapisujete body do (opět) inovovaného bločku, ve kterém přibyl řádek zaměřený na bodování bohů, obrů a valkýr (mytičtí tvorové se bodují v rámci jednotlivých trpasličích povolání).

Jaké to je?

I když rozšíření po přečtení pravidel vypadá poměrně zábavně, přijde mi, že hru ovlivňuje (zejména v porovnání s Thingvellirem) poměrně málo. Ne tedy, že by efekty byly o tolik slabší než u předmětů v Thingvelliru, ale jako základní nedostatek Idavollu vnímám, že s rozšířením hrajete v podstatě jen první tři kola hry. Pak už máte nalajnováno a až na výjimky (např. bohové, u nichž můžete s využitích jejich efektů vyčkávat) prostě jen dál hrajete základní hru. Ano, pokud máte valkýru, snažíte se o to víc plnit její podmínku. Ale upřímně – stejně tyto podmínky (kromě výše zmíněných jde např. o vylepšení zlaťáku na vyšší hodnotu, než na jakou máte nárok, zisk trpaslíků předem ohlášené barvy) chcete plnit – valkýra vám jen nabízí možnost získat za to body navíc.

A vzhledem k tomu, že na rozdíl od tábora žoldáků, kam můžete jít jen „za odměnu“, je v případě Idavollu jistota, že na vás karta vždy zůstane (a všechny jsou za jistých okolností užitečné, resp. dá se kolem nich včas postavit strategie), byl o ně většinou menší boj než o krčmy s trpaslíky.

Samozřejmě může být pro někoho výhodou (a dost možná stála tato myšlenka za vznikem tohoto rozšíření) fakt, že takto získané karty v rané fázi hry vám nějak „utřepou“ strategii pro danou partii. Ale upřímně řečeno – třeba u valkýr asi nebudete mít problém všechny podmínky splnit (možná až na podmínku té poslední z nich… a když už jsem zmínil všechny ostatní, tak vám povím i tu: je potřeba získat ideálně 2 vyznamenání (za jedno je 8 bodů a za dvě 16); pokud jich ale získáte více než dvě, nedostanete žádné body; tohle mi přijde asi jako nejzákeřnější podmínka na splnění, protože na ni máte jen jeden pokus za partii).

Trochu zajímavější pak může být partie, v níž nakombinujete základní hru jak s Idavollem, tak s prvním rozšířením – Thingvellirem. Pravidla Idavollu sice nedoporučují tuto kombinaci pro hru se začátečníky, ale něco podobného říkal i Thingvellir a v obou případech mám ozkoušeno, že není problém začít rovnou se vším všudy. Dokonce bych řekl, že v tomto je Idavoll ještě přístupnější než právě Thingvellir, protože stačí naznačit, že do hry přijdou „ještě nějaké speciální karty navíc, které budeme normálně dražit“ a vysvětlit je až ve chvíli, kdy se objeví na stole (a navíc jen ty konkrétní odhalené). Každopádně pokud nakombinujete obě rozšíření, může se vám povést, že se mezi sebou budou podporovat některé předměty z Thingvelliru a postavy z Idavollu.

Trochu výhodou oproti Thingvelliru je, že nemusíte rozmýšlet, jestli je pro vás výhodnější trpaslík z krčmy, nebo žoldák/předmět z tábora – karty z Idavollu získáte v každé partii, ať se děje, co se děje. A vždycky budou právě tři (tedy až na případ, kdy získáte jednoho z obrů, který vám umožňuje získat do vaší armády výběr dvě další karty z rozšíření, a to z těch, které byly při přípravě hry odloženy stranou). Záleží pak na vás, jestli jim dáte při přidělování zlaťáků prioritu, nebo počkáte, co na vás zůstane, a pokusíte se upravit své plány podle toho.

Při prostém porovnání přínosu obou rozšíření ke hře bych asi jako svého favorita volil spíše Thingvellir. Na druhou stranu vám Idavoll s cenovkou někde těsně pod 400 Kč asi díru do peněženky neudělá, takže počítám, že kompletisté po něm skočí tak jako tak. Jen jsem teda čekal, že oživí hru trochu víc, a hlavně, že budu karty z něj používat v průběhu celé hry, což se děje míň, než bych čekal.

Jako asi poslední bod k zamyšlení nadhodím zmíněné prodloužení hry. Pokud chcete Nidavellir hrát jako jednoduchý a krátký filler, možná budete radši hrát bez Idavollu a ušetříte si jedno celé kolo hry. Naopak to kolo navíc znamená třeba také o jednu výměnu mincí navíc, což vám (pokud máte např. vhodné hrdiny) může pomoct s tvorbou svého zlaťákového „enginu“. Nezískáte ale více trpaslíků… čas navíc prostě věnujete náboru karet, které mají jiné efekty (i když samozřejmě můžete dát přednost mytickým tvorům, kteří vám přinesou další barevné praporky).

Shrnutí

Vlastně budu dost kopírovat dojmy z Thingvelliru – i Idavoll „ladí“ se základní hrou dost na to, aby nebylo třeba nováčky „šetřit“ a mohli jste je učit hru rovnou se vším všudy. Jeho efekt na hru je ale za mě možná ještě drobet menší, než u Thingvelliru (zejména bohové jako Thor nebo Freya jsou značně situační), i když mu nemůžu upřít to, že stejně jako první rozšíření obohacuje hru v tom smyslu, že obsahuje karty s trvalejšími efekty a nabourává základní statické schéma „pouhého sbírání sad“. Po produkční a grafické stránce rozšíření zapadá do stylu a kvality produkce celé hry. Pokud máte Nidavellir rádi (jako já) a máte nutkání své oblíbené hry kompletovat, nešlápnete vedle (třeba na rozdíl od Divukraje v tomto případě nevadí, když zkombinujete obě rozšíření). Na druhou stranu – pokud toto rozšíření vynecháte, nepřijdete zas o tolik, aby vám to zážitek ze základní hry zkazilo.