Nidavellir

hodnoceno 68x (Seznam vlastníků)

Trpaslíci mobilizují!

Autor: Kew | 6.12.2020 | 16

Země trpaslíků je na nohou. Mezi všemi kolují zprávy o tom, že strašlivý drak Fafnir se probudil a jde si pro trpasličí zlato. Bez boje ho však nedostane – trpasličí šlechtici, zvaní též Elvalandové, dostali od krále za úkol shromáždit své bojové družiny a najmout do nich udatné bezejmenné vojáky, ale i bojem protřelé hrdiny a drakovi se postavit v poli! A jedním z těch šlechticů jste i vy…

Nidavellir (jméno hry je odvozeno od bájné skandinávské říše trpaslíků) je poměrně svižná, převážně karetní hra kombinující dražbu, sbírání sad („set collection“) a lehce i engine-building, jak posléze vysvětlím. Principem hry je dražba karet pomocí mincí, následné skládání vydražených karet do bodovaných sad a vylepšování mincí, které přinášejí jednak vítězné body, a dále také přednostní možnosti výběru karet z nabídky. Hra končí po předem určeném počtu kol a veškeré bodování probíhá až po jejím skončení – vítězem se stává hráč s nejvíce body. Výhodou hry je, že zabaví skupinku v počtu od dvou do pěti hráčů, sympatická je také herní doba (krabice udává 45 minut a v závislosti na počtu hráčů a jejich dumavosti se herní doba opravdu pohybuje cca v rozmezí 30–60 minut).

Obsah krabice

Hra je uložena ve čtvercové krabici, která se ale vymyká klasickým rozměrům: oproti běžným krabicím tohoto typu (např. Jízdenky, prosím! nebo Tzolk'in) je o pár centimetrů užší a naopak o chlup vyšší. Vevnitř najdete několik plat žetonů k vyloupání, 118 karet, plastové stojánky na karty, bodovací bloček a (pokud máte českou edici, kterou má na svědomí vydavatelství Tlama games) také dva sešity pravidel – český a anglický. Vše doplňují zipovací sáčky na uložení jednotlivých komponent po jejich roztřídění. Samotné komponenty jsou všechny bez textu (s výjimkou vlastních jmen hrdinů). Grafika hry nese motivy trpaslíků a severské mytologie a jednotlivé funkční grafické prvky (čísla, praporky) mi osobně připomínají styl Hadary (byť to podle informací o autorech, vydavatelství a ilustrátorech vypadá, že tyto dvě hry nemají nic společného). Osobně se mi grafika hry líbí a ani spoluhráči proti ní neprotestovali a spíše ji chválili.

Postupně teď představím jednotlivé komponenty s tím, že některé poznámky budou jasnější poté, co se dozvíte, jak hra funguje (v průběhu vysvětlení pravidel se pokusím ke svým poznámkám ohledně komponent ještě vrátit):

• Kartonové komponenty jsou patřičně kvalitní. Jádrem hry jsou mimo karet zejména mince, které vypadají, že něco vydrží – ani po několika hrách nemám pocit, že by se používáním šoupaly (což je dobře, protože pro ústřední mechanismus hry je důležité, aby od sebe nešly na rubu rozeznat). Žetony mincí jsou velké, stejně jako ostatní komponenty ve hře, ale zrovna u mincí mi to přijde jako bonus – člověku se líp drží v ruce a celkově se s nimi dobře manipuluje. Další důležitou komponentou je pokladnice, ve které jsou na začátku hry uloženy mince, které budou hráči v průběhu hry získávat. Pokladnici je před prvním hraním potřeba složit a vzhledem k tomu, že se vejde do krabice tak, jak je, budete ji muset v ideálním případě složit jen jednou. Přesto je ke zvážení, zda ji opatrně neslepit, protože jednotlivá její patra mohou mít občas tendenci trochu se rozjíždět (zejména při vyndávání z krabice; v průběhu hry pak pokladnice stojí na místě). Po pár hrách jsem si všiml, že jednotlivá patra pokladnice mají tendenci se prohýbat. Vzhledem k tomu, že mince, které jsou v ní uloženy, jsou poměrně lehké, je možné, že to souvisí s uložením pokladnice v krabici (dávám ji dospod a část komponent na ni); jednotlivá patra jsou totiž ukotvena jen na bocích. Následují praktické desky hráčů, které obsahují pozice pro umisťování mincí, bodovací tabulky pro kováře a lovce a výřez pro umístění drahokamu pořadí. Další kartonové komponenty jsou trochu sporné – jedná se o žetony krčem, žetony drahokamů pořadí a žetony výměny drahokamů. Všechny tyto komponenty jsou graficky moc pěkné, ale na můj vkus zbytečně velké (viz fotky). Žetony krčem by klidně mohly být poloviční, žetony drahokamů pořadí by mohly mít také menší velikost a možná i trochu příhodnější tvar (tzn. nečouhat tolik z desky hráče) a žetony výměny drahokamů by ve hře nemusely být vůbec (nepoužíváme je). V kombinaci s ostatními komponentami, které je nutné mít v průběhu hry vyložené na stole, zabírá hra opravdu zbytečně moc místa. Zároveň si také myslím, že tato „přeprodukovanost“ má zbytečně vliv i na cenovku hry.
  
  
• Ke kartám mám dvě výtky (jednu malou a jednu velkou) a tři pochvaly. Jednou z výtek je jejich nestandardní rozměr: 51 × 77 mm. Když jsem si na tyto karty chtěl objednat obaly, na českém internetu jsem nenašel vhodný rozměr (a to ani na stránkách Tlama games, která hru česky vydala). Doporučení vhodných obalů na BoardGameGeeku jsou v porovnání s jinými hrami také poměrně dost omezená. Menší výtkou je poněkud zvláštní rub karet hrdinů. Po debatě se spoluhráči jsme se shodli, že jde zřejmě o prapor, který je spuštěn shora dolů, původně jsme si však mysleli, že jde o vzhůru nohama natištěný symbol brány/okna. Pochválit bych chtěl grafické ztvárnění postav na kartách – konkrétně styl připomínající kresbu uhlem, což mi k tématu sedí (zejména na portrétech trpasličích kovářů a horníků). Dále se mi líbí systém, který počítá s vykládáním karet do sloupců: všechny užitečné údaje jsou uvedeny v horní části karty, takže novými kartami lze překrývat ty starší bez ztráty jakékoli informace (ilustrace postav jsou pro dané povolání vždy pouze dvou druhů, takže tam překrytí také příliš nevadí); u hrdinů jsou pak potřebné údaje uvedeny v levém sloupci, což vyhovuje vzhledem k jejich „vystavení“ ve stojáncích. Třetí pochvalou je použití symbolů na kartách. Preferuji symboly oproti textům, takže mi tento prvek, který podle mě zjednodušuje přehled o kartách spoluhráčů (nemusím si karty půjčovat a číst, stačí mi vidět jednoduchý piktogram), přijde na hře velmi sympatický a také praktický. Karet jsou ve hře čtyři druhy: trpaslíci, hrdinové, vyznamenání a královská přízeň; všem se budu později věnovat.
  
  
• Karty hrdinů a vyznamenání jsou na začátku hry vystaveny v plastových stojáncích tak, aby na ně všichni hráči dobře viděli. V krabici najdete čtyři stojánky, ale ve snaze ušetřit místo na stole jsme byli schopní naskládat karty s použitím pouze tří z nich. Nemám k nim výhrady, designované jsou dobře, možná mohly být maličko těžší, aby nešly omylem jen tak shodit ze stolu.
  
  
• Bodovací bloček je vyvedený v barvách a je jednoduchý na použití (víc o něm asi říct nesvedu :) ).
  
  
• Pravidla hry mě popravdě zpočátku šokovala, a to svým rozsahem. Na to, že hra by měla být poměrně jednoduchá, mi přišlo 24 stran pravidel jako poměrně velká nálož. Naštěstí jsem při čtení zjistil, že samotná pravidla hry zabírají jen prvních 13 stran, a i z těch je poměrně dost prostoru věnováno příkladům. Nicméně další čtyři strany jsou věnovány popisu efektu karet hrdinů (každý je unikátní), a i ty je potřeba před prvním hraním nastudovat. Zbylé stránky jsou věnovány životopisu jednotlivých hrdinů a také chytrým tipům k jejich použití v průběhu hry. Poslední stránka pravidel je pak věnována souhrnu průběhu hry a obsahuje i výčet počtu jednotlivých karet ve hře, který považuji za velmi užitečný. Pravidla jsou psána srozumitelně, jediným problémem, který jsem pro jistotu konzultoval s anglickou verzí, je sousloví „nejmladší trpaslík“, které nikde není vysvětleno a znamená „naposledy získanou kartu“ (s ohledem na konkrétní povolání).

Příprava hry

Každý hráč dostane desku hráče, počáteční sadu mincí o hodnotách 0, 2, 3, 4 a 5 a hráči si mezi sebou rozlosují drahokamy pořadí. Společná část přípravy zahrnuje umístění mincí do pokladnice (počty se liší podle počtu hráčů ve hře), rozložení žetonů krčem (a žetonů výměny drahokamů), umístění karet hrdinů a vyznamenání do stojánků a zamíchání dvou balíčků karet s trpaslíky. Pravidla hry obsahují nákres počátečního rozložení hry.

Průběh hry

Hra probíhá ve dvou epochách a v závislosti na počtu hráčů se každá z nich skládá ze 3–4 kol. Každé kolo pak probíhá takto:

1. Ke každé ze tří krčem se vyloží karty z balíčku trpaslíků, a to tolik, kolik hraje hráčů.
   
   
2. Hráči si prohlédnou všechny tři nabídky karet a poté na svých deskách tajně rozdělí svých pět mincí: tři z nich použijí na dražbu karet a dvě odloží bokem (volitelně budou využity na vylepšení mince, viz níže).
   
   
3. Poté se pro postupně pro každou krčmu odkryje odpovídající mince každého hráče a je určeno pořadí, ve kterém si hráči vybírají z nabídky karet. Pokud použije více hráčů minci se stejnou hodnotou, výhodu má hráč s drahokamem s vyšším číslem – hráči ve shodě si ale po vyhodnocení dané krčmy drahokamy vymění (a hráč, který měl výhodu v jednom tahu, ji tak pro ten příští ztrácí). Jakmile se vyhodnotí poslední krčma, začíná nové kolo. Tady bych se vrátil k žetonům krčem a žetonům výměny drahokamů – pokud si zapamatujete, že po každém výběru si remizující hráči mají vyměnit žetony drahokamů, nebudete tyto „připomínací“ žetony vůbec potřebovat. Alternativně by mohlo být toto připomenutí vytištěno na druhé straně žetonů krčem, které jsou zbytečně velké, a na prázdnou rubovou stranu by se vešel jak symbol krčmy, tak i symbol výměny diamantů.

V nabídce karet může hráč potkat karty trpaslíků celkem pěti povolání (červení válečníci, modří průzkumníci, zelení lovci, oranžoví horníci a fialoví kováři) a karty královské přízně.

Cílem hry je tvořit sady karet trpaslíků. Každá karta trpaslíka obsahuje jeden praporek dané barvy shodný s povoláním (viz výše) a na něm případně i číslo. Každé povolání se boduje jiným způsobem, ale obecně je výhodou mít více karet stejného povolání. Válečníci a průzkumníci pouze sčítají čísla (a hráč s nejvíce praporky válečníků získá navíc na konci hry bonus v podobě bodů rovných hodnotě jeho nejvyšší mince), horníci celkový číselný součet násobí počtem praporků (čísla na kartách jsou ale podstatně nižší) a kováři a lovci se bodují podle tabulky (u kovářů každá karta přináší lineárně více bodů, u lovců počet bodů roste s mocninou, ale počet jejich karet v balíčku je nižší než u kovářů).

Naopak za vytvoření každé sady praporků všech pěti barev získá hráč jednoho hrdinu, který přináší body a také může disponovat zvláštní schopností (např. možnost pokládat mince až po všech ostatních hráčích, možnost vylepšit minci, funguje jako „žolíkový“ praporek atd.). Zajímavostí jsou hrdinové, kteří obsahují více praporků – umisťují se do sloupců jednotlivých sad povolání a kromě toho, že hráč tak rychleji získá hodnotnější sadu stejnobarevných karet, mohou tito hrdinové při správném výběru usnadnit zisk dalších hrdinů a občas tak spustit řetězový efekt („vezmu tohohle hrdinu, ten mi umožní vzít tohohle, ten zas toho…“). Hrdinové se zvláštními schopnostmi jsou pak většinou „neutrální“ (tj. bezbarví) a přinášejí pouze předem daný počet vítězných bodů.

Karty královské přízně umožňují vylepšit hodnotu mincí – hráč jednu minci vymění za minci s hodnotou vyšší o tolik, kolik udává karta přízně.

Kromě toho je vylepšování mincí standardně možné v rámci tahu, ve kterém hráč vyhodnocuje svoji minci s hodnotou „0“ (tzv. „vylepšovací minci“). Hráč se normálně zúčastní dražby (byť většinou na jedné z posledních pozic) a získá kartu; na konci takového tahu ale ukáže své dvě mince nepoužité v daném kolem na dražbu a vyšší z nich vymění za novou, jejíž hodnota odpovídá součtu obou mincí. Nevýhodou tedy je, že ve hře se špatně zbavuje mincí s nízkou hodnotou a jednou ze strategických možností je využít k tomu právě královskou přízeň, popř. karty vyznamenání a hrdinů, které umožňují výměnu libovolné mince. Vzhledem k tomu, že hráči na konci hry získají body rovné součtu mincí, je téměř nezbytné měnit mince v každém kole a vždy tak jednu krčmu „vynechat“, resp. brát si v ní kartu jako poslední. Výběr této krčmy (i s ohledem na plány ostatních) je rovněž poměrně taktickým rozhodnutím.

Po rozebrání celého balíčku karet končí první epocha a hráči dostávají karty vyznamenání, které jim mohou přinést další výhody (vylepšení libovolné mince, zvýšení hodnoty vylepšovací mince na „3“, zisk drahokamu, který trvale vyhrává všechny remízy, zisk praporků kovářů navíc, možnost výběru jedné karty z nové epochy). Vyznamenání dostane vždy hráč s nejvíce praporky v příslušné barvě; pokud panuje remíza, nezíská vyznamenání nikdo.

Poté probíhá stejným způsobem druhá epocha hry a po jejím konci následuje závěrečné bodování. V něm každý hráč vyhodnotí všechny své karty (jak trpaslíky, tak hrdiny), přičte součet hodnot svých mincí a hráč s nejvíce body se stává vítězem hry.

Škálování

Hra funguje ve všech počtech hráčů, ovšem zážitek je v každém počtu trochu jiný. Předem je třeba říci, že ve dvou a třech hráčích každá epocha trvá o kolo déle (tj. čtyři kola) a hráči tak získají více karet a mají i více času na výměnu mincí. Také mincí v pokladnici trochu ubude, takže je větší šance dostat se chytrými výměnami k vyšším číslům (pokud při výměně není v pokladnici vhodná mince, hráč bere nejbližší vyšší).

Ve dvou hráčích jsou navíc v nabídce stále tři karty, takže často dojde k situaci, kdy hráč ví, že mu zůstanou dvě karty, které se mu obě hodí, a ze hry se tak trochu vytrácí soutěživost. Naopak přítelkyni tento styl hry vyhovoval, protože hrozilo menší riziko, že jí „pokazím plány“ a lépe jí šlo „budování si na vlastním písečku“. Za mě osobně hra září ve třech. K dispozici je stále ještě dost kol (a celkem tedy hráči za hru vezmou 24 karet + hrdiny), ale přitom už si musí všichni dávat pozor, protože karet už je „jen“ tolik, kolik je hráčů ve hře, a také je větší zájem o hrdiny.

Ve čtyřech hráčích je hra kratší a začíná být nouze o hrdiny, také je větší šance, že po první epoše se některá vyznamenání kvůli shodám neudělí. No a v pěti se ze hry stává masakr, kdy člověk nestíhá počítat, co mají ostatní za mince, ale o to větší zábava u stolu panuje, když se žetony mincí otáčejí a zjišťuje se, kdo měl zálusk na první výběr. V pěti hráčích je také nejvíce mincí mezi hráči a přesto, že mince, které hráči při výměně vracejí, se standardně umisťují zpět do pokladnice (mimo základní mince), stalo se nám v pěti, že hráč bral při výměně minci i o 4 čísla vyšší, než měl původně dostat. Zde se již může vyplatit také taktizovat s tím, kdy vlastně výměnu provádět. Vyšší počet hráčů také znamená, že minimálně zpočátku (než si hráči seženou lepší mince), bude mnohem častěji docházet k remízám a výměnám drahokamů pořadí.

Taktika

Byť se hra tváří, že primárním cílem je získávání sad karet stejného povolání, je zejména v menších počtech (2 a 3 hráči) zásadní sbírat hrdiny – zkoušeli jsme obě strategie (sady vs. hrdinové) proti sobě a zisk „praporků“ z hrdinů navíc se projevil jako klíčový. V rámci sběru sad je samozřejmě dobré přizpůsobit své tahy i tomu, jak vysoké karty z barev, které jsou „číslované“ (tedy válečníci, průzkumníci a horníci), jsou zrovna na stole – pokud jsou to ty nízké, je většinou lepší sáhnout po kartě bez hodnoty (kovář/lovec) a počkat si na hodnotnější. Vše se ale odvíjí od toho, jaké má hráč k dispozici mince. Ty je potřeba chytře měnit, přičemž je potřeba zvážit, zda hráč plánuje spíše výměnu vysokých hodnot mezi sebou, která přinese hodně bodů na konci hry, nebo ponechání si vyšších hodnot do dražby za účelem přednostního výběru z karet a výměnu mincí s nižší hodnotou. Většinou však nefunguje čistě jediný z těchto postupů a hráč se musí v průběhu hry přizpůsobovat stavu svého tabla a jednotlivých nabídek karet v krčmách. Významný je i výběr hrdiny. „Praporkoví“ hrdinové se většinou berou tak, aby pomohli hráči získat další sadu, případně aby zabránili velkému zisku bodů soupeře (typicky např. oranžový hrdina se třemi praporky). Naopak u neutrálních hrdinů může být klíčová jejich zvláštní schopnost (typicky např. vylepšení mince nebo možnost pokládat mince až po ostatních), kterou je obvykle záhodno získat co nejdříve.

Atmosféra hry

Přes (alespoň pro mě) poměrně atraktivní setting je hra ve výsledku dost abstraktní a nikdo z nás si asi příliš nepředstavoval, že by dával dohromady skupinu houževnatých fousáčů připravených bránit rodnou hroudu. Spíše jsme sbírali „červené“ a „zelené“ a hrdiny jsme také pojmenovávali spíše podle efektů než podle jmen. Možná by trochu pomohlo, kdyby měl každý hráč do začátku nějakou unikátní schopnost (třeba jednoho z hrdinů) nebo nějaký tajný úkol, čímž by byl trochu nasměrován ve svém snažení. V současném uspořádání může hráč teoreticky každou hru odehrát téměř stejně – ve hře se vždy objeví všechny karty, pouze jejich pořadí a kombinace v nabídkách se budou lišit.

Na druhou stranu je třeba říct, že z hlediska mechanismů hra šlape a jediným prostojem je přemýšlení o tom, jak přidělit mince, což je simultánní činnost, a většinou rozhodování příliš netrvá. Zejména pokud už má hráč se hrou nějakou zkušenost, rychle odhadne, která ze tří dražeb pro něj bude prioritní, kterou naopak vypustí a jak moc chce v daném kole vylepšovat mince, což mu dohromady poskládá optimální rozdělení mincí na jeho desce.

Hra vyvolává silné emoce při rozebírání karet trpaslíků – zejména těch nedostatkových – a pro ostré slovo (samozřejmě myšleno v nadsázce) jsme občas nešli daleko… zvlášť, pokud se přiblíží doba, kdy má král začít rozdávat vyznamenání, případně na konci hry, kdy se rozhoduje o tom, jestli někdo ještě doskládá sadu praporků na nového hrdinu nebo ne. Pokud máte možnost přizvat ke hře přiměřeně škodolibé protihráče, určitě doporučuji, hra tím získá mnohem víc šťávy.

Obtížnost, délka, cílová skupina

Hra se na první pohled tváří jako jednoduchý filler a i herní doba je přiměřeně krátká (a jak jsem již zmínil, poměrně se shoduje s naší zkušeností i ve vyšším počtu hráčů). Myslím, že doporučený věk „10 a více let“ je vzhledem k typu rozhodování, která se v ní dějí, přiměřený (i když jsem hru nehrál s dětmi, takže jde jen o můj odhad). Určitě obstojí i jako rodinná hra s velmi mírně složitějšími pravidly – bude potřeba, aby případné hráče zaujalo např. téma a byli ochotni nechat se do hry zasvětit. Tady bych varoval ještě před jednou záludností: samotný průběh kola a hry budete mít vysvětlený velmi rychle, ale vysvětlování efektů všech hrdinů hru zdrží a kvantum informací by mohlo některé nezkušené hráče od hry odradit. Možná by bylo dobré tuto část (pokud s tím všichni budou souhlasit) ponechat na dobu, kdy se někomu podaří sestavit první sadu praporků. Tou dobou (po 5 tazích) už by základní mechanismy hry měli mít v krvi a bude se jim snadněji vstřebávat, jakými schopnostmi oplývají jednotliví hrdinové.

Nidavellir se ale rozhodně neztratí ani mezi zkušenými hráči, kterým nabídne další zajímavé pojetí set-collection mechanismu, tentokrát obohaceného o dražbu a palčivé rozhodování mezi investicí do vylepšování mincí (a potenciální výhodou v budoucnu) oproti vyšší kontrole nad výběrem z aktuální nabídky karet. Je možné, že s větším počtem partií se vyloupnou nějaké preferované strategie (a i u našich her jsem si všiml, že některým hrdinům jsme se spíše vyhýbali, zatímco jiní byli více „v kurzu“), nicméně si myslím, že ve výsledku stejně rozhodování dost ovlivní i to, v jakém pořadí a v jakých kombinacích karty přijdou. Zároveň připomínám, že zážitek ze hry je poněkud odlišný v různých počtech hráčů, což samozřejmě může být pro někoho i nevýhodou. Hru bych doporučil skupinám, které příliš netrpí na AP („analysis-paralysis“), která může přece jen trochu zdržet rozdělování mincí při dražbě, a zároveň skupinám, které si ze sebe rády v rámci hraní utahují a budou si třeba trochu poťouchle naschvál nazvájem „krást“ vhodné trpaslíky a hrdiny.

Nejedná se o strategické veledílo, ale během hraní se neustále budete cítit zapojení do děje a při hře ve větších skupinkách určitě budou probíhat i diplomatická vyjednávání o tom, kterou kartu byste určitě neměli, nebo naopak měli, nechat ostatním hráčům.

Celkové zhodnocení

Nidavellir je povedeným fillerem, který nabízí prověřené mechanismy dražby a sbírání sad karet, ozvláštněné možností vylepšování mincí a výběrem hrdinů se zvláštními schopnostmi. Hra je graficky velmi pěkně zpracovaná, nicméně některé komponenty jsou až zbytečně velké a hra pak na stole zabírá opravdu dost místa. Pravidla jsou poměrně jednoduchá a hra je tak přístupná i příležitostným hráčům, zároveň v ní zkušení harcovníci určitě objeví prostor pro taktizování. Minimálně zpočátku hráče vybízí ke zkoušení různých strategií a využívání vlastností řady odlišných hrdinů. Pokud máte rádi karetní hry s rozumnou mírou vzájemného nepřímého škození, určitě Nidavelliru dejte šanci.