Nemesis

hodnoceno 660x (Seznam vlastníků)

Noční můra jménem NEMESIS

Autor: Jiří | 3 hodiny 0 minut | 14.12.2021 | 9

Hra: Nemesis

Hráči: Jiří a 3 neregistrovaní

Deník Mechanika z lodi NEMESIS

Upozornění: Gramatika a větná skladba odpovídá inteligenci mechanika, který tento deník napsal. Omluvte prosím chyby v textu

Vesmírné datum: 13122021

   Dálkové lety vesmírem patří k jedněm z nejbezpečnějším a nejnudnějším činnostem co člověk může v tuto dobu dělat. Avšak já se k vesmírným lodím nepřiblížím ani na krok. Dodnes se budím hrůzou ze spaní, když se mi zdá, že cestuju vesmírem. Je to kvůli té poslední plavbě, kterou jsem absolvoval.

   Byl jsem mechanikem na těžařské lodi NEMESIS. Na lodi byl se mnou ještě kapitán, vědec, voják a pilot. Hned po odletu z neznámé těžební planetky nebylo pilotovi dobře a šel hibernovat. My ostatní jsme šli hned za ním.

   Loď nás ale z nějakého důvodu probudila v půli cesty domů na Zemi, někde v hlubokém vesmíru. Hned co jsme přišli k sobě, jsme zjistili, z jakého důvodu nás loď probudila. Na zemi ležel mrtví pilot, všude byla jeho krev. Jako by mu něco explodovalo přímo z břicha. Po rychlé poradě, kde jsem všem doporučil, abychom se raději drželi pohromadě, se každý vydal jiným směrem.

   Kapitán se rozhodl zkontrolovat cílové souřadnicové koordináty lodi. Hned co odešel, se z místnosti kam odešel, začaly ozývat děsivé zvuky. Kapitán nebyl zrovna dítě štěstěny a nikdo neměl odvahu jít za ním. Místo toho jsem se vydal na záď zkontrolovat motory. Ve vedlejší místnosti jsem ale hned po něčem uklouzl a spadl jsem do nějakého hnusného páchnoucího slizu. Jelikož vědec hned na to objevil sprchy, o kterých jsme celý měsíc neměli tušení, že se na lodi vůbec nachází, šel jsem se vysprchovat. Náš vědec je skutečně chytrý, avšak bez jeho speciálního vozíku se není schopen pohybovat. Rozhodl jsem se, že ho budu ochraňovat. Něco mi říkalo, že z této lodi musím alespoň někoho kromě sebe zachránit.

   Nebylo to zrovna nejlepší rozhodnutí, jelikož vědec z neznámého důvodu dychtil po setkání s neznámým a po chvilce se mu přání vyplnilo. Stálo před námi obrovské monstrum. Jelikož voják v tu chvíli byl ve skladu v zadní části lodi, přebíral se tam zbraňovým vybavením a pokoušel se strčit další náboje do již plného zásobníku své zbraně, použil jsem proti monstru hasičák. To ho vyděsilo a uteklo, na což jsem od vědce schytal pár nevybíravých slov. Poté vědec rozložil jeho přenosnou laboratoř a začal analyzovat vzorek našeho mrtvého člena posádky. Zjistil, že vetřelci nejsou tak odolní jak se zdají.

   Hned na to se ozvalo z vysílačky: „Potřebuji pomoc v laboratoři, HNED……. pošlete vojáka ihned za mnou …… je to krá…...“. Byl to náš velitel. Voják tedy běžel přes půl lodi. Když doběhl do laboratoře, stála tam. Byla to vetřelčí matka – královna. Voják jí hned pokropil plnou dávkou, měl štěstí, královna útok nečekala a nebyla vůbec při síle. „HOVNO ……. JEDNA DÁVKA STAČÍ“ řekl voják. Královna padla mrtvá rovnou na pitevní stůl. Provedli jsme pitvu a zjistili jsme, že vetřelce zraňuje více oheň. Sestrojil jsem si tedy improvizovaný plamenomet.

   Tímto úspěchem jsme dostali falešný pocit nepřemožitelnosti. Ale smrtí královny náš boj teprve začal. Kapitán se dostal na můstek a přenastavil koordináty. Já jsem s plamenometem v ruce konečně dorazil do strojovny zkontrolovat stav motorů. První a druhý motor byl poškozený, tak jsem je opravil.

   Mezitím vědec při hledání místnosti pro odemknutí záchranných modulů na sebe upoutal pozornost vetřelců a měl veliké štěstí, že při boji s nimi nepřišel o nohy. Každopádně s tak těžkými zraněními, které utrpěl, se rozhodl jít hibernovat. Kapitán dostal ten samí nápad. Když dorazil do hibernatoria viděl, že vědec už zalehl do kóje. Myslel si, že má vyhráno. Ve stínu tam na něj ale čekal strážce královny. Kapitán do něho statečně vystřílel zásobník, bohužel to nestačilo. Stačil tedy na poslední chvíli uskočit do vedlejší místnosti, zde se ale na něj zezadu vyřítil řadový vetřelec a probodl ho ocasem. Velitel ty vetřelce na sebe nějaký m způsobem celou dobu přitahoval. Díky jeho smrti se ale odemknuli záchranné moduly.

   Tou dobou jsem procházel vetřelčím hnízdem. byl to hnus, bylo tu 5 vajec, ale radši jsem se k nim ani nepřiblížil. Došel jsem ke u třetímu motoru, kde jsem se potkal s vojákem, který se ale choval nějak podezřele. „Co tu vůbec dělá?“. Neměl jsem čas se nad tím zaobírat, motor jsem nezkontroloval a šachtou jsem přelezl k můstku, abych se ujistil, zda kapitán dokázal zadat koordináty správně. Na můstku jsem narazil na vetřelce, kterého jsem usmažil plamenometem. Koordináty byly nastavené správně. V tu chvíli jsem se dozvěděl o odemčení záchranných kapslí. Byla to pro mě jediná možnost jak se odtud dostat živý, jelikož v hibernatoriu byl strážce a potyčku s ním jsem nemohl riskovat. Aby toho nebylo málo, tak díky zkratu v palubním počítači byl zapnut autodestrukční systém lodi. Více mě ale trápil plánovaný skok do hyperprostoru, který měl nastat za 5 minut, tedy dříve než autodestrukce.

   Naštěstí vstup do záchranných modulů byl hned ve vedlejší místnosti. Najednou se do velínu přiřítil voják a měl namířeno přímo do únikového modulu. Podrazil jsem mu nohy, abych u něj mohl být první, dřív než nás tam ucítí vetřelci“. Když jsem se ale pokusil nastoupit do modulu, vyskočil na mě z druhé strany místnosti vetřelec, tak jsem ho zpražil plamenometem. Už stačilo pouze nastoupit do kapsle a odletět. Jenže v tom na mně naběhl z vedlejší místnosti další vetřelec. Použil jsem na něj plamenomet, ale bohužel mi došlo palivo dřív, než jsem tu potvoru usmažil. V tom přišel voják a do vetřelce vypálil zbytek svých nábojů, ani to ovšem nestačilo, tak se voják stáhl do krytu. Nezbývalo mi v tu chvíli nic jiného, než využít chvilkového zaváhání vetřelce, rozběhl jsem se proti němu a vší silou jsem do něho vrazil. Narazil jsem ho na roh evakuační kapsle, což mu přerazilo páteř.

   Vyčerpán na zemi jsem sledoval, jak voják prochází kolem mě, nasedá do evakuační kapsle a odlétá. Určitě by mi provrtal hlavou kulku, kdyby mu nějaká zbyla. V tom jsem slyšel, jak vetřelci demolují loď. Držela pohromadě snad už jen silou vůle. To mě probudilo a dodalo potřebnou energii. Do skoku do hyperprostoru zbývala poslední minuta. Z posledních sil jsem jako poslední aktivní člen posádky nastoupil do kapsle a modlil se, abych odstartoval dřív, než přijde další vetřelec. Podařilo se, v druhém záchranném modu jsem opustil NEMESIS.

   To bylo naposledy, kdy jsem tu prokletou loď viděl. Skok by měl zabít zbylé vetřelce. Koordináty byly nastaveny na Zemi a dva ze tří motorů jsem opravil, ale co tam sakra dělal ten voják mezitím, co jsem kontroloval koordináty? 

   Po příletu na Zemi jsem se nechal zkontrolovat u lékařů, chytil jsem prý 2 parazity, ale doteď se to u mě, až na neklidný spánek, nijak neprojevují. Od té doby jsem už nikdy o NEMESIS neslyšel. Stále doufám, že uslyším nějaké dobré zprávy o tom vědci, který zůstal na lodi, ale vidět už se s ním nechci.

KONEC

Kapitán – Šárka (úkol – přistát na Zemi) - mrtev (4. hra)

Vědec – Luboš (úkol – vyslat signál a vyzkoumat mršinu vetřelce) - mrtev (1. hra - nováček)

Voják – Ježek (úkol - zabít mechanika) - živý, úkol nesplněn (1. hra - nováček)

Mechanik – já (úkol - přežít min. s jednou další postavou) - živý, úkol splněn (5. hra)

Odehráno v: Vysoké Mýto (Okres: Ústí nad Orlicí)