Nemesis

hodnoceno 662x (Seznam vlastníků)

První hra Nemesis

Autor: vitac | 8 hodin 0 minut | 18.10.2019 | 1

Hra: Nemesis

Hráči: vitac

Probudil jsem se v hibernatoriu kosmické lodi. Byl jsem její kapitán.
Popadl jsem lidskou mrtvolu ležící opodál a vydal se chodbou číslo 1.
Dorazil jsem do technického velína. Válely se tu dva předměty a jen jsem vstoupil,
zabouchly se za mnou dveře. Vzal jsem oba předměty - atrapu a baterii.
V tom jsem uslyšel náraz metoritu do trupu lodi a z přístrojů kolem se jen zakouřilo a technický
velín utrpěl poruchu.

Vydal jsem se chodbou číslo 3 a dorazil do zbrojního skladu. Opět jsem si všiml dvou předmětů,
ale nechal jsem je ležet a než se za mnou stihly znovu zcela zabouchnout dveře, vyrazil jsem
chodbou číslo 1/2 do strojovny číslo 2. Mohl bych se sice podívat na stav motoru, ale nenašel
jsem důvod to dělat.
Pokračoval jsem chodbou 3/4 a na co jsem v místnosti dál narazil, to se dá jen těžko slovy popsat
a nikdy jsem nic podobného neviděl. Muselo to být hnízdo nějakýho emzáckýho hnusu. Leželo tam
pět vajec a mít volné ruce, hned bych jedno sbalil na prozkoumání.

Z ničehož nic se objevila jakási larva. Naštěstí jsem byl obezřetný, nenechal jsem se překvapit a
jen jsem se vzpamatoval, jedinou přesnou ranou z revolveru jsem tvora zlikvidoval. V tu chvíli
mi bylo jasné, že je potřeba o situaci informovat lidstvo (poslat signál) a prozkoumat celou loď, kdyby
na ní byl ještě někdo přeživší. Pak buď zmizím únikovým modulem, nebo se bezpečně uložím
k hibernaci. Uvidíme.

Pokračoval jsem chodbou číslo 2 a dorazil jsem do mísnoti plné odporného slizu, který na mně
naneštěstí ulpěl a nedalo se ho zbavit. K dovršení vší smůly byla místnost zachvácena požárem,
který mě lehce popálil.
Z království slizu jsem vyrazil první chodbou a došel do komunikační centrály. Výborně, o to dřív
snad budu moct poslat signál. Po delší době se za mnou opět zavřely dveře a říkal jsem si, že
to možná není vůbec špatně... aspoň se nic nebude plížit v mých stopách. Snad.

Každopádně dveře zabránily tomu, aby se do komunikační centrály rozšířily plameny, který jsem
slyšel mocně hučet za mnou, jak se šířily ze slizárny do ostatních okolních místností. Čert vem
hnízdo (ideálně doslova:)), ale zrovna hibernatorium by hořet nemuselo.

Popadl jsem skafandr a vyslal kýžený signál. Nadělal jsem dost hluku, tak jsem se navzdory rostoucí
únavě rozhodl pokračovat dál. Vydal jsem se chodbou 3/4 a dostal jsem se do laboratoře.
Bezva, aspoň využiju ten “vzorek” co nesu... Ale nebude to tak lehké, protože laboratoř
není zrovna v použitelném stavu, bude třeba ji nejprve opravit. Vzadu vidím nějakej předmět, snad
bude čas se mu podívat na zoubek.

Slyšel jsem další divokej hukot ohně (odhaduju, že se šíří kolem hibernatoria dál...) a začínám
mít strach, že loď exploduje... Ještě se ze mě nakonec stane dobrovolnej hasič.

Vzal jsem uniformu, ta by mi měla pomoci od slizu. Mrtvolu jsem položil - není čas laboratoř
opravovat, raději co nejrychleji prozkoumám zbytek lodi a vypadnu... Oblékl jsem uniformu (tím se
skutečně zbavil toho odporného slizu) a vyrazil chodbou 1/2, která ústila do skladiště. Rozbitého skladiště.

Ve skladišti jsem si uvědomil, že já vůl jsem zapomněl aktivovat v komunikační místnosti čipovou kartu.
Nedá se nic dělat, vracet se nebudu.

Chodbou číslo 3 jsem došel do jedné z místností vedle hibernatoria, která už byla zachácena požárem.
Byl to kontrolní terminál, kde bych mohl zkontrolovat stav motorů... ale nemám to v úmyslu, rychle
vypadnu někam, kde mě neošlehnou plameny. Chodbou číslo 4 do ošetřovny. Všude byl klid, tak jsem
si ošetřil popáleniny a našel jsem nějaký alkohol. Může se ještě v budoucnu hodit, až budu potřebovat
nějakou dezinfekci (nebo se posilnit:)).

Šel jsem na můstek a z něj chodbou 1/2 došel do evakuační komory B. Tam jsem našel nářadí
a zase se pošpinil slizem.

Vzal jsem další baterii. Mám teď dvě a říkám si, že se budou hodit minimálně k zavírání dveří,
abych zabránil šíření požáru. Pomocí nářadí jsem rozchodil interkom - můžu teď dával rozkazy
všem na lodi. Vynikající věc, nebýt toho, že zde jsem “asi” sám:) Chodbou 3/4 jsem se dostal
do jídelny, která byla také notně oslizlá a navíc tu na mě číhala další larva. Revolver nezahálel
a poslal jsem ji tam kam tu předchozí.

Jsme sice v jídelně, ale sebe tu dnes rohzhodně k servírování dát k dispozici nehodlám.
Sám jsem do sebe nacpal dva syntetické provianty, mám teď energie na rozdávání.
Chodbou číslo dva jdu do vedlejší místnost, která hoří a slouží jako sprchy. Tu by teda
neměl být problém uhasit, si říkám:) Lákalo mě se zbavit slizu, ale zase by mě poranily
plameny, takže jdu prozkoumat chodbou číslo 1 další místnost poblíž můstku, která
se ukázala být porouchaným operačním sálem. To mi vůbec nevadí, naopak, začíná věřit,
že vše dobře dopadne, protože už mi zbývají prozkoumat jen tři místnosti a je jasné,
že jednou z nich bude evakuační komora A, kterou chci použít k evakuaci, druhou bude
nějaký velín evakuace, kde si odjistím evakuační modul. Poslední místností by moha
být přetlaková komora, ale to jen odhaduju.

Šel jsem tedy zpět do sprch a ukázalo se, že hluk, který jsem kolem natropil, přilákal
další potvoru. Tohle už nebyla larva, ale nějaká plnoletá svině. Opět jsem se však
nenechal zaskočit a sám jsem se kryl palbou z revolveru
tak šikovně, že jsem ustoupil chodbou číslo 4 do další z neprozkoumaných místností
a zjistil jsem, že tohle je evakuační komora A. Plánoval jsem za sebou zabouchnout dveře
(mám přece dvě baterie!) a odříznout té potvoře cestu za mnou... Ovšem než jsem
to stačil udělat, byl ten prevít zase u mě. Navíc komora je porouchaná! No to je mi
opravdu pěkná polízanice...

Vetřelec na mě zaútočil spárem dost mě pocuchal, naštěstí se to zatím obešlo bez
vážného zranění a doufám, že mě neinfikoval něčím škaredým. Během toho jsem znovu
cítil otřes trupu zásahem meteoritů.

Chodbou číslo 1/2 jsem za krycí palby opět ustoupil, tentokrát do porouchaného
generátoru. Tam jsem našel další uniformu a zbavil se tím slizu. Dochází mi sice
náboje, už jen dva ze šesti, ale rozhodl jsem se nedobíjet a spěchat do poslední
neprobádané místnosti, co nejdál od vetřelce.

Touto místností byla protipožární centrála... V tu chvíli jsem si uvědomil, že místností
pro odjištění modulů jsem
již prošel (kontrolní terminál) a budu se tam tedy muset vrátit. Je to ale asi nakonec
štěstí v neštěstí, protože odsud tam nejenže můžu uhasit požár, který v kontrolním
terminálu zuřil (pokud tedy protipožární centrálu zvládnu opravit), ale navíc mám
skafandr, kterým si ušetřím cestu po nebezpečných chodbách a krátkým výletem
do kosmu tam budu hned. Rozhodnutí bylo rychlé, lepší se spálit než nechat
sežrat, skočil jsem do skafandru a přešel “venkem” do kontrolního terminálu.
Oheň mi vážně poranil ruku, ale to nějak zvládnu.

V tom se loď začala třást než mému mozku došlo, co se to u všech hromů děje, viděl jsem své mrtvé
tělo plout vzduchoprázdnem mezi hromadou trosek z lodi, které jsem za života velel a která
uknočila svou pouť totální ztrátou integrity trupu v důsledku četných poruch mnoha systémů.
Pověstnou poslední kapkou se stala závada recyklace vzduchu.

Odehráno v: neuvedeno