Nekojima

hodnoceno 8x (Seznam vlastníků)

Kočky a dráty

Autor: Miner | 30.9.2024 | 4

1. Kočičí ostrov
2. Co říká průvodce
3. Mám vážit cestu na Kočičí ostrov?
4. Klady a zápory

Kočičí ostrov – slyšeli jste o něm někdy?

Věděli jste, že kolem hlavních japonských ostrovů se ještě nachází dalších více než 6800 větších či malých ostrovů? A věděli jste, že na pár z nich žije podstatně více koček než lidí? V japonštině se těmto místům, kde lidé a kočky žijou v téměř dokonalé harmonii, říká Nekojima, doslova Kočičí ostrov. A na jeden z těchto ostrovů nás zavede i hra Nekojima. Vaším úkolem bude zavedení elektrifikace na ostrov a budete k tomu potřebovat notnou dávku obratnosti.

Nekojima je hra z kategorie „dexterity games“, česky bychom mohli říct zručnostní hra. I kdyby jste toto označení nikdy neslyšeli, dost možná znáte Jengu, Padající opičky nebo třeba IceCool, to je jen pár příkladů z této oblíbené a rozsáhle kategorie. Stejně jako výše zmíněné je i Nekojima hrou, kde uplatníte jemnou motoriku a vaším hlavním soupeřem bude gravitace a také trochu kočky. Autory hry jsou David Carmona a Karen Nguyen, grafický design vytvořil Gilles Warmoes.

Co říká průvodce

Základem je dřevěná kulatá destička, která představuje kočičí ostrov. Ten je rozdělen na čtyři stejné díly, které představují jednotlivé čtvrti a pak hromady dřevěných sloupků, vždy propojených do dvojic barevným provázkem. Tyto sloupky, zvané „denchuu“ představují stoupy elektrického vedení, provázek pak elektrické vedení a právě tyto sloupky budete stavět. O tom, kam musíte sloupky postavit a jaké čtvrti tím propojovat, rozhoduje hod kostkami: dvě šestistěnné kostky rozhodnou, které dvě čtvrti ostrova musíte propojit, případně dají možnost rozhodnutí vašemu protihráči. Poté co kostky určí, v jakých čtvrtích budete stavět, vytáhnete si z pytlíku kostičku a ta vám říká, jakou barvu denchuu musíte použít. Denchuu jsou podle barvy rozdělené na tři druhy (růžová, bílá a modrá) a mají rozdílnou délku vedení, tj. růžový provázek mezi sloupky je nejkratší a modrý naopak nejdelší, ale denchuu jsou různě dlouhé i v rámci stejné barvy, mají různě dlouhé sloupky i provázky, jen obecně platí, že růžové jsou nejkratší, bílé prostřední a modré nejdelší. Pokud při tahání kostiček vytáhnete černou kostičku, dáte ji jednomu z protihráčů a ten si ji položí před sebe. Barevné kostičky pak uložíte do počítadla úrovní, čtyři umístěné kostky znamenají dokončený level.

Takže nyní už víte, do jakých čtvrtí musíte položit sloupky a jakou barvu vedení musíte zvolit, a přichází chvíle, kdy přijde na řadu zručnost. Budete totiž muset sloupy umístit tak, aby vedle z jedné určené čtvrti do druhé (může to být ta samá), aniž by se dráty umístěného vedení dotýkaly jiných drátů či země. Na začátku hry to nebude žádný problém, ale jak bude sloupů přibývat, začne na destičce být těsno. Nebojte se – můžete si pomoc a stavět sloupky navrch jiných sloupků. Když není místo na zemi, budete tedy stavět do výšky. A toto je chvíle, kdy hra může skončit: pokud někomu při umísťování spadnou jiné sloupy, než ten, který zrovna staví, hra končí a hráč, který sloupy zboural, prohrál, zatímco všichni ostatní jsou vítězové. Hra v takovou chvíli končí i v kooperativní variantě – pokud hrajete tu, následně se podíváte, jaké úrovně jste dosáhli umísťováním kostiček do počítadla.

Ale i pokud jste úspěšně umístili sloupy, nemusíte mít ještě vyhráno. Jestliže před vámi leží jedna či více černých kostek, kterými vás podarovali protihráči, musíte ještě na vedení zavěsit tolik kartonových koček, kolik máte před sebou kostek. První z nich musí jít přímo na drát vedení, který jste zrovna postavili, další pak na jiné dráty stejné barvy. Pokud byste koček měli víc než drátů, pak na jakékoliv dráty – a aby to nebylo tak snadné, kočky se nesmí dotýkat země ani jiných drátů. I v tuto chvíli může hra skončit, stejně jako při stavbě. Zajímavé je, že ne všechny kočky mají stejný tvar a některé jsou na zavěšení zřetelně těžší. Pokud se vám podařilo postavit denchuu podle zadání a rozvěsit všechny kočky, přidejte kostky koček do počítadla úrovní a hraje další hráč. A takto se hráči střídají, dokud někomu nepopadají denchuu a nebo dokud nepostavíte všech dvacet jedna sloupů.

Pro zpestření je ve hře několik variant:

• Městská džungle – můžete na sebe postavit maximálně dva sloupky, na druhý pak umístíte žeton ptačího hnízda a nelze na něj stavět.
• Mrakodrapy – v každé čtvrti mohou stát pouze dva sloupy, všechny další sloupky musíte stavět na stávající. 
• Duo – týmová hra, hráči hrají ve dvojicích a každý denchuu musí umísťovat spolu, přičemž každý umísťuje jeden sloupek.
• Expert – při stavění se nesmí žádná část vám stavěného denchuu dotknout žádného existujícího komponentu, tzn. žádný dotek vedení, pověšených koček, jiných sloupů – to vše totiž znamená konec hry.

Mám vážit cestu na Kočičí ostrov?

Nekojima je krásná hra, která na stole vypadá úžasně a to jak díky povedené grafice, která je nejen hezká, ale i atmosférická a vykresluje prostředí hry, tak i díky vynikající kvalitě komponentů. Denchuu jsou vyrobeny z dubového dřeva, podložka je krásně rovná a tudíž umísťování sloupů nekazí nerovnosti nebo špatné zpracování komponentů. Provázky spojující jednotlivé sloupy denchuu mají jistou dávku „tuhosti“, se kterou hráči budou pracovat a umožňuje stavění sloupů i v situaci kde je prostor mezi bodem A a B zdánlivě ucpaný. Je ale potřeba být opatrný, pokud se na dané provázku má ještě zhoupnout kočka. Každopádně, kdyby provázky jen volně visely, hra by rozhodně ztratila na zábavnosti. Po herní stránce jde o klasickou „dexterity game“, mechaniky kolem jsou vlastně jen pro doplnění, hlavní point je stavění sloupů na omezené místo a čekání, komu to spadne jako prvnímu. V tomto ohledu nic nového, ale pokud máte podobné hry rádi, určitě vám Nekojima udělá radost a přinese nemalou porci zábavy. Tady bychom asi mohli skončit, ale co by to bylo za hodnocení, kdyby neobsahovalo nějaké to ALE…

Toto „ale“ tkví u Nekojimy z mého pohledu v tom, že hra působí, jako by jí k dokonalosti něco chybělo. Máte sice nádhernou a zábavnou hru, ale vlastně nepřináší nic nového, byť je zdánlivě nabita spoustou módů. Ty ale trochu klamou, protože hru nijak nemění, až na výjimky. Pojďme se na jednotlivé módy podívat:

Kooperativní mód umožňuje i hru s méně šikovnými spoluhráči, či dětmi (zkrátka s každým, kdo může mít slabší motoriku), aniž by daný hráč stále prohrával. Na druhou stranu, v kooperativním módu hra do jisté míry ztrácí své kouzlo – škodolibé očekávání, komu to spadne, které se střídá s napětím a obavami při vlastním tahu, k tomuto stylu her prostě patří a v kooperativní hře se vytrácí. Ano, můžete si počítat dosažené úrovně, ale to je oproti napětí při kompetitivní hře jen slabá náplast.

Městská džungle hru moc nemění, většinou nechcete stavět třetí sloup na sebe, tady nesmíte. Nastanou situace, kdy vás to omezí, ale většinou si i tak poradíte.

Mrakodrapy jsou jiná, ty vás nutí stavět do výšky a to hru dělá těžší a vlastně rychlejší. Určitě stojí za vyzkoušení, zejména pokud zjistíte, že jste schopni hru dokončit, tj. postavit všechny denchuu. Tady zároveň narážím na malinkou slabinu hry – partii můžete dohrát, aniž by někomu denchuu spadly a to není závěr, který chcete. Mód Mrakodrapy tento problém skoro spolehlivě řeší. 

Duo také zvyšuje obtížnost a při správné náladě i zábavu – ve chvíli, kdy každý sloupek Denchuu drží jiný hráč, může být umísťování celkem zapeklité, pokud ovšem spoluhráči nejsou dobře sladění.

Expert mód zvyšuje zásadně obtížnost, ale na úkor zábavnosti. Doporučil bych ho jen lidem, pro které běžná hra nepředstavuje žádnou výzvu – u nás se nechytnul, protože hlídat každý dotek už je spíš otrava než zábava.

Takže módy trochu hýbou obtížností, kromě módu Duo ale hře nic nepřidávají. A když pak držím v ruce denchuu, které jsou fakt krásně vyrobené a příjemné na dotek, nemůžu se ubránit pocitu, že by se ve hře dalo dělat i něco víc, než je jen stavět na podložku nebo na sebe. Tím rozhodně nechci říct, že Nekojima není dobrou hrou, tak jak je. Nebál bych se říct, že je to ve své kategorii hra výborná, nad průměr ji jednožnačně staví vzhled a zpracování. Jen není hrou výjimečnou a to je trochu škoda. Každopádně, pokud nemáte se zručnostními hrami zkušenosti a chtěli byste si nějakou zahrát, rozhodně mohu Nekojimu doporučit. Pokud naopak máte zručnostní hry rádi a nehledáte nutně nějakou revoluci, tak zrovna tak. S Nekojimou neuděláte chybu.