Nebe v plamenech

hodnoceno 169x (Seznam vlastníků)

Den nezávislosti? Space Invaders? Tak jako tak bude Nebe v plamenech!

Autor: El Diablo | 14.5.2021 | 15

Uživatelé a komunita kolem boardgamegeek.com (BGG) každoročně vyhlašuje několik soutěží o nejlepší Print and Play (PnP) hru. Hry musejí být ke stažení zdarma a navrhnuty tak, aby si je hráči mohli vytisknout doma. Už v roce 2017 v jedné z těchto soutěží zvítězila nenápadná hra First Snow (První sníh). Za touto hrou stojí autor Tomáš Uhlíř (Uhlík). Jedná se o devítikartovou PnP hru. Právě soutěž o nejlepší devítikartovku bývá jednou z nejpopulárnějších. Nejspíš proto, jak snadné je si hru vyrobit. Hra musí obsahovat pouze devět karet (jak název napovídá) a může mít osmnáct dalších komponent jako jsou šestistěnné kostky, dřevěné kostičky, žetony atd. Celá hra se také musí vejít na jeden oboustranně potištěný papír. Na vývoj hry mají tvůrci zhruba dva měsíce a přitom se stávají grafiky, korektory, scénáristy a vším dalším, co je třeba. Zkrátka hru ve většině případů tvoří sami. Není to však pravidlem, či nutností – na hře se může podílet více autorů. Další pomocí pak autorům může být vlákno na fóru BGG „work-in-progress“, kde se snaží získat podporu, zpětnou vazbu a fanoušky.

Roku 2019 se Uhlík pustil do stejné soutěže se hrou Under Falling Skies (UFS). Během probíhající soutěže, ve které už jen čekal na vyhlášení výsledků s hotovou hrou, mu byla nabídnuta pozice ve vydavatelství Czech Game Edition (CGE). Tuto nabídku přijal. Na jeden z herních večírků firmy („Czechgaming“) přinesl tuto drobnou PnP sólovku o napadení Země mimozemšťany – něco jako Den nezávislosti a Space Invaders dohromady. Ta mnoho lidí na večírku oslovila a zažrala se jim pod kůži a začalo se spekulovat o jejím vydání. Nakonec se CGE rozhodlo, že hru vydá. Za nějaký čas hra vyhrála několik kategorií (Nejlepší sólovka, Nejvíc tematická hra, Hra s nejinovativnějšími mechanikami a Absolutní vítěz) v soutěži na BGG, což jen podpořilo dobré rozhodnutí CGE hru vydat. K Uhlíkovi se ještě před vydáním přidali ilustrátoři Petr Boháček a Kwanchai Moriya, kteří hru graficky upravili a vytvořili k ní komiks, který nás provede kampaní.

Sólovku Nebe v plamenech vydalo CGE a lokalizoval MindOK za necelých sedm set korun, což je vzhledem k bohatému obsahu víc než slušná cena. Oproti původní PnP verzi byla navíc přidána kampaň a komponenty, které jste si u PnP verze museli sehnat či vytvořit svépomocí. Bránit planetu před UFO můžete, pokud vám bylo alespoň dvanáct let. Tento lítý boj by pak měl trvat slabou třičtvrtěhodinku. Herní doba se bude odvíjet od přemýšlení a plánování hráče. Co mě nejvíce zaujalo na krabici ne příliš velkých rozměrů (256 × 186 × 60 mm), je její váha (1,4 kg). Díky vyšší hmotnosti vznikly i jisté problémy během přepravy. Plně naložené kontejnery by byly příliš těžké a nepomohlo ani nakombinovat palety s jinými „lehčími“ hrami. Tato zajímavost hry už sama o sobě napovídá, že obsah krabice bude nemalý. V drtivé většině jde o komponenty potřebné pro kampaň a rozšíření, která byla přiložena už do základní hry. Nicméně pro základní hru (můžeme také říct první hru či tutoriál) bude třeba pouze osm kartonových destiček, letouny, rypadlo, plastové ukazatele a především kostky.

První mise

Když se učit, tak od základů. Tato výuková mise uvede hráče do světa, kde je celé Nebe v plamenech. Nad obzor, který by se dal rozdělit na čtyři sektory, se snáší obrovské talířovité vesmírné plavidlo, které nejspíš bude mateřskou lodí. Na tuto skutečnost poukazuje pět menších červených letounů, které se velkou rychlostí řítí k Roswellu a snaží se ho zničit. Hlavní velitel pozemních jednotek začíná plánovat svou strategii. Co dělat? To už si klidně může hodit v kostky. A vlastně, proč ne?

První akcí začátku souboje mezi lidmi a vetřelci z vesmíru je hození pěti kostkami. Dvě jsou bílé a tři šedé. Každou kostku je třeba přidělit volné místnosti základny pod městem tak, aby v jednom sloupci byla vždy jen jedna kostka. Pokud se velitel rozhodne umístit bílou kostku, musí všechny zbývající kostky bez výjimky přehodit. Jakmile umístí kostku do místnosti, všechny letouny ve sloupci se spustí o danou hodnotu blíž k městu. Je třeba se útokům letounů bránit, protože město je nedokáže snášet do nekonečna. Podle našich konzultantů dokáže ustát sedm nárazů letounů. Velitel má oprávnění využívat dle libosti protivzdušnou obranu, která zpomalí každý postup letounů o jedno pole. Takto indisponované letouny pak mohou snáz sestřelit stíhačky. Těm hodnota kostky doplní munici, a mohou tak sestřelit letouny na ikonce výbuchu s hodnotou stejnou, nebo menší než ta na kostce. Že bezhlavé sestřelování nikam nevede? Ale vede! Získáme více času na výzkum v našich laboratořích. Zde můžeme objevovat nové technologie a způsoby, jak zničit nezvané hosty. Aby šlo vše dle plánu, bude potřeba spousta energie. Není se však čeho bát! Generátory pod zemí jedou na plný výkon a dodají tolik energie, kolik si hlavní velitel a jeho kostky usmyslí. Rypadlo pod zemí razí další prostory pro potřeby základny, a tak nebude problém s nasazením nového a účinnějšího vybavení. Jiná možnost, než najít nové technologie a dotáhnout výzkum do konce, neexistuje. Jinak ty vesmírné psy neporazíme. Pokud dá Bůh, o jehož existenci teď mnozí pochybují, přijdeme na to, jak je zničit, a tím tento konflikt vítězně skončí. Snad se nám to povede dříve, než bude město zničeno. 

Z deníku hlavního velitele – první mise

Mnoho útoků vetřelců se mi nepodařilo odrazit. Bylo jich snad deset. Sám už nevím. Byl jsem z toho tak frustrovaný, že už jsem chtěl boj vzdát a ponechat Roswell svému osudu. Stále jsem si říkal, že musím někde dělat chybu. Nakonec jsem zjistil, že jeden z mých rozkazů jsem nevydával přesně podle předpisů. Inu měl jsem si je pořádně přečíst. Je na to ale čas, když čelíme takovému náporu? Konečně jsem tedy našel cestu k vítězství a podařilo se mi dokončit výzkum nových technologií dříve, než byl Roswell zničen. Byl to neuvěřitelně krásný pocit a veliká radost. Jeden si vítězství daleko více váží, když cesta k němu není snadná. Nejvíce se mi vyplatilo co nejdříve rozšiřovat základnu rypadlem, co nejvíce zkoumat v našich laboratořích a letouny sestřelovat až těsně nad městem. Mimo to pomohlo i umisťování kostek vyšších hodnot do sloupců, kde zrovna nebyly letouny. Také posun mateřské lodi směrem k městu někdy spíše pomůže, než uškodí. Nicméně každý souboj byl jiný a je třeba být flexibilní s ohledem na kostky a situaci na nebi.

Vědecko–technická zpráva z naší laboratoře

Dobrý den pane veliteli,

pod ruce se mi dostaly ony nepřátelské letouny. Vizuálně jsou opravdu krásné a když pominu, že ničí naše město, vypadají na obloze impozantně. Co bych jim vytkl, je obtížná manipulace s nimi. Zkrátka se mi velice špatně uchopují a neustále mi vypadávají z rukou. O poznání lépe se mi manipuluje s rypadlem. Jde o nestandardně (tvarem) standardní dřevěný ukazatel, který je z obou stran ilustrovaný. Zde bych vypíchl úplně zbytečný, ale krásný detail. Díky oboustrannému potisku mohu rypadlo natočit radlicí tam, kam zrovna jede. No není to skvělé? Je to skvělé! Další ukazatele jsou ty na třech stupnicích a jsou pro mě příjemným osvěžením, oproti neprůhlednému dřevu. Strašně rád s nimi pohybuji a nejraději pak tím zeleným. Klidně i žlutým, ale ten červený rád nemám. Líbí se mi i to, že jsou rozdílných tvarů. Jinak řečeno – naše ukazatele jsou kulaté a ten patřící UFO je hranatý. Jak kdysi řekl jeden pán z Německa: „Bůh je v detailech.“ Kartón je mým nejoblíbenějším materiálem hned po plastu, a vzhledem k tomu, že na něm stojí většina hry, jsem potěšen. Rozhodně působí kvalitně a měl by něco vydržet. Kostky bych uvítal spíše plastové, ale to je taková malichernost, že jsem ji raději neměl zmiňovat. Tato změna by jistě také navýšila váhu a náklady, což nejspíš nebylo cílem. Pravidla jsou sepsána velice stručně, ale zároveň pochopitelně. Vše je navíc doplněno výstižnými příklady, které objasní případné dotazy čtenářů. Začínajícímu hráči je navíc vysvětlím dřív, než řekne „armageddon“. Použitá grafika a úprava stránek se k tématu perfektně hodí a podporuje celkovou atmosféru. Dlouho jsem se neučil takto příjemná a jednoduchá pravidla tak těžké a komplexní hry.

S pozdravem dr. Brackish Okun, Oblast 51 

Plukovník Jackson Moss

Ze štábu mi posílají na pomoc nového velitele – nějaký plukovník Moss. Prý už za sebou něco má a měl by být v této věci užitečný. Jeho bojové zkušenosti jsou obrovské a dokáže být krutý a nelítostný, což se mi v tak neobvyklé situaci bude hodit. Proč se také chovat lidsky v boji s někým, kdo není člověkem a sprostě a bez varování napadne cizí planetu! Pomoci by mi měli i další členové jeho týmu, kteří se k nám budou postupně přidávat. Mimo to mě pan prezident pověřil i ochranou dalších měst navíc k Roswellu. Nejspíše tedy budu muset dost cestovat. Doufám, že si nepokazím svou reputaci a zachráním je. V sázce je mnoho lidských životů. Pan prezident mě informoval, že v našich laboratořích navrhli pár nových scénářů, které by nám měly pomoci v boji s nepřítelem. Jak je znám, spíše nám uškodí. Tak jako tak bude konflikt zajímavější a budu moci najít nové cestičky k vítězství. Bohužel nejsme jediní, kdo inovuje, a na novinky musím být připraven i ze strany nepřítele. Dost pravděpodobně nasadí nové letouny a jiné technologie, které nic dobrého nepřinesou. Krom scénářů naše vědecké oddělení přišlo s roboty. Ty mi budou velkými pomocníky. Můžu je používat spolu se stávajícími pracovníky, ale nebudou omezovat jejich umístění ve sloupcích. Ano, jejich zařazení do provozu bude stát nějakou energii, ale bude to stát za to. Oproti lidským pracovníkům mají delší výdrž a budou mi moci pomáhat po delší dobu.

Co se mi na hře Nebe v plamenech líbí

• časová nenáročnost
• velice jednoduchá pravidla
• obří variabilita a znovuhratelnost
• poměr cena/výkon
• design celého obsahu krabice (i jí samotné)

Co se mi na hře Nebe v plamenech nelíbí

• manipulace s letouny
• komiks mohl být rozsáhlejší

Pane veliteli, jaký na to máte názor?

Myslím si, že na našem trhu chyběla nějaká ta čistá sólovka. Poměrně často hraji sám a tím spíš tuto hru ocením. Doposud jsem hrál solitérně pouze kooperativky, nebo hry, kde hráče nahrazuje aplikace. Zkrátka hry, kde je soliterní hraní doplňkem a ne meritem. Hra od základu koncipovaná pouze jako sólovka pro mě byla novinkou a velice mě oslovila. Hra je perfektně vyvážená kostkami v tom smyslu, že můj úspěch v hodu většinou znamená i úspěch pro nepřítele. Jinými slovy, pokud budu chtít získat hodně energie kostkou s hodnotou šest, nepřátelský letoun díky tomu klesne o šest polí a více se přiblíží svému cíli. Možná, že k vítězství může hráče přivést právě ta kostka, která je pro něj prospěšná svou nízkou hodnotou. Pomůže mu v postupu a zároveň mu získá čas zpomalením letounů. Tak těsné výhry či prohry v partiích, jako v této hře, podle mě rozhodují právě tyto detaily. Vzhledem k obrovskému vlivu kostek na hru by se dal čekat veliký podíl náhody během hraní. Náhodu při hodech kostkami ale skvěle řeší bílé kostky. Tím, že se kostky dají až dvakrát přehodit, je podíl náhody velice dobře minimalizován. 

Už základní hry je Nebe v mé osobní hráčské bublině obrovským převratem. Do žádné hry, hrané solitérně, jsem se nezažral tak jako do této. Je rychle připravená a rychle odehraná, což ale rozhodně neubírá na zážitku. Naopak – hra stále graduje. Do poslední chvíle nevím, zda zvítězím nebo ne. Neustále je třeba přemýšlet, jak kterou kostku použít a většinou jde o volbu menšího zla. Rozhodně jde o plnohodnotný herní zážitek, a to i přes to, že u stolu sedí hráč sám.

K tomu všemu přidejte mrak rozšíření v podobě kampaně, na které se grafici vyřádili a vytvořili pro ni hezký komiks, který krásně doplňuje atmosféru. Každé rozšíření přinese do hry další drobnou změnu a skoro až neuvěřitelně zvyšuje znovuhratelnost. Můžu si měnit scénaře, postavy, města a obtížnosti otáčením herního plánu na těžší stranu. Celkově kampaň hodnotím pozitivně a jako velký přínos pro už tak skvělou hru. Autoři se rozhodli, že nám budou kampaň servírovat postupně a budou nás překvapovat do poslední chvíle. Tato myšlenka se mi líbí, a proto jsem kampaň ve své recenzi nijak nerozebíral. 

Jsem rád, že od sedmnáctého století, kdy lidé ostře pařili Pasiáns, jsme se posunuli do doby, kdy si můžeme vychutnat perfektně vybalancovanou a po všech stránkách vymazlenou hru.