Name of the Rose, The

hodnoceno 33x (Seznam vlastníků)

Jméno růže – kdo se skrývá pod kápí?

Autor: tarnow | 17.2.2012 | 11

O co jde?

Jméno růže je dedukční hra, kdy je každému hráči přiřazena jedna postava mnicha a během šesti herních kol a sedmého hodnotícího se pomocí chování jednotlivých hráčů snažíme zjistit, kdo z hráčů představuje jednotlivé mnichy v opatství. Během hry dojde 3x k odhalení toho, kým hráč není, ale stále zbývají 3 další postavy, kterými být může.

Osazenstvo opatství

V hráčově tahu se zahraje jedna ze tří karet, které má na ruce a ta určí, jakým způsobem pohne s některým z mnichů. Ti se přemisťují do jednotlivých budov opatství, a pokud zde je žeton s jejich úkolem (barvou), stávají se méně podezřelí (na stupnicí podezření sestupuje). Naopak pokud je mnich přemístěn do budovy, kde nemá svůj žeton, zvyšuje své podezření (na stupnici podezření se posunuje na vyšší hodnotu). Ve hře je vždy 6 mnichů, a to i pokud hraje méně hráčů, ostatní se ze hry neodstraňují a jsou součástí hry. K 6 mnichům přiřaďme i dvojici vyšetřovatelů Adsona a Williama (kteří poškozují/pomáhají mnichům na ukazatelích podezření /indicií) a osazenstvo kláštera je kompletní.

A čas plyne

Hra je rozdělena do šesti dnů, které se skládají z jednotlivých hodin. Každé zahrání karty nás o počet hodin určených na kartě posune ke konci dne, kdy se vyhodnocuje míra podezření. Kdo je nejvíce podezřelý, přetaví toto podezření do nechtěných bodů indicií, které věřte tomu, určitě nechcete. Na konci totiž vyhrává hráč s nejmenším počtem bodů indicií. Pořadí ještě může ovlivnit závěrečné tipování hráčů, kdo hrál jakou postavu, protože ten kdo byl odhalen, dostává další body indicií. Posledním prvkem, který změní pořadí na stupnici indicií, jsou získané karty událostí za překročení nového dne na ukazateli času, ty jsou na konci penalizovány dalším přírůstkem indicií.

Mechanika hry

Hra má až neuvěřitelně jednoduchá pravidla, která ale umožňují skvěle kombinovat a hrát tak, aby se hráč neprozradil. Můžete dělat tahy, které vás na stupnici podezření poškodí, ale zároveň můžete poškodit soupeře na stupnici indicií (např. událost Pátrání). Těchto skvělých dvousečných záležitostí je ve hře opravdu požehnaně, dávají možnost hrát své tahy nečitelně, ale ve svůj prospěch tak, aby vás hráči na konci hry neodhalili. Vhodné je nepomáhat svému mnichovi přímo tahem v jeho prospěch, ale naopak manipulovat mnichy, kteří jsou na stupnici podezření v jeho okolí. Někdy můžete vlastního mnicha i vědomě poškozovat a stavět ho do pozice více podezřelého – soupeře to zmate a to je pro vás plus do závěrečného hodnocení, kdy nebudete odhaleni. Navíc můžete pracovat i s časem pomocí úkolů, které proměníte na žetony času, a které vám pomáhají vyhnout se překročení začátku nového dne.

Kde jsme herně?

Hra skvěle funguje a je vlastně takový vyladěný střed mezi naprosto jednoduchou dedukcí ala Bang a herně náročnější deskovkou Battlestar Galactica (BSG). I když tyto tři hry spojuje dedukce jako herní princip (u Bangu ne primárně), tak Jméno růže je zřejmě nejvyváženějším v poměru čas/kvalita, za BSG naopak pokulhává v atmosféře. Nicméně opravdu krásně fungující mechanika hry a přehršel možností, jak zahrát svůj tah, dělá ze hry opravdový mozkolam. Jméno růže je určeno pro 2-5 hráčů, ale optimální počet je 3-4. Ve dvou většinou poznáte, koho hraje soupeř, zatímco v pěti hráčích musíte sledovat tolik akcí, že téměř nemáte šanci vědět ale jen tipovat.

Zápory

• Titěrné žetony úkolů

Klady

• Krásně zpracovaná herní deska

• Hra rychle plyne

• Herně ladí s knižní předlohou

Závěrečné shrnutí

Nadprůměrné euro určeno spíše pro rodinné hraní, ale jako „hodinový filler“ vhodné i pro hráče :-) Další ze skvělých deskovek z hlavy Stefana Felda.