Nájezdníci ze Skýtie

hodnoceno 81x (Seznam vlastníků)

Napíchněte je na kůly a ukažte jejich ženám, ať vidí, že jedině Skýtie rodí pravé válečníky!

Autor: Meeshab | 25.8.2021 | 13

Slunce pomalu klesá k zápasu a barví se do ruda stejně jako zbroj nepřátel, které dnes vaše družina pokořila. Zatímco vaši koně pomalu přežvykují píci a orli si pochutnávají na vnitřnostech, vy sedíte v náčelníkově jurtě okolo ohně a nasloucháte jeho plamennému projevu. „Napijte se kumysu, bratři. Zítra ukážeme naši sílu dalším Asyřanům. Sebereme jim vozy, dobytek i zlato a dokážeme jim, že my, hrdí Skýtové, jsme kmen, kterého je potřeba se obávat!“

Jako nájezdníci ze Skýtie se budete ve hře, kterou v češtině vydalo nakladatelství Tlama games, snažit postavit skupinu nájezdníků, pořádně ji vybavit a pak vyrážet plenit okolní regiony. Jedná se vlastně o vylepšenou verzi oblíbených nájezdníků ze severu, ve které se autor Shem Phillips snažil vychytat některé chybky, které se u seveřanů vyskytovaly. Základním herním principem je worker placement, při kterém každý hráč umístí figurku svého Skýta na některé z polí, provede dedikovanou akci a poté si vezme do zásoby jiného Skýta, jehož akci, je-li nějaká, může provést také. Tím sbírá potřebné zdroje a vítězné body. Na konci hry vítězí hráč, kterému se vítězných bodů podařilo sesbírat nejvíce.

Hra k vám dojde v pěkně ilustrované krabici a po vyloupání žetonů a rozpytlíkování surovin a karet (zip bagů je ve hře dostatečné množství) zjistíte, že nepřítomnost jakéhokoliv inzertu vůbec nevadí, protože krabici máte naplněnou přesně po okraj. Kvalita komponentů je velmi dobrá. Jak herní plán tak desky hráčů a „žetony výprav“ jsou z pevného kartonu, který ani po mnoha partiích nejeví známky opotřebení. Mince jsou sice o něco tenčí, ale pro účely hry bohatě stačí. Karty mají lesklou povrchovou úpravu, nejsou zrovna z nejsilnějších, ale dobře se míchají, mají kvalitní potisk a nijak se neohýbají ani jinak nedeformují. Zbytek komponentů je ze dřeva. Sem tam u nich můžeme najít nějaké drobné nedokonalosti (u mě konkrétně drobné důlky ve figurce Skýta, napůl ulomený podstavec u jednoho poháru s kumysem a drobné otřepy na jednom z proviantů), ale jinak jsou hezky výtvarně zpracované a příjemně se s nimi pracuje. Dřevěné „ukazatele zdrojů“ jsou unifikovány do podoby barevných šestiúhelníků. To je jeden z rozdílů oproti Nájezdníkům ze severu, kde měla kořist různé tvary a při slepém losování z pytlíku tak šlo hmatem zjistit, o který zdroj se jedná. Pár prvních partií nám sice trvalo zvyknout si na to, co která barva znamená, ale velmi rychle jsme si zvykli a teď už nám barvy žetonů nedělají sebemenší problém. A co se týče výše zmíněného pytlíku, je z pevnější látky a na to, že ho použijete pouze při připravě hry, je jeho kvalita až překvapivě dobrá. Pak už v krabici najdete jen šest kostek, které vám přidávají sílu a udělují zranění při plenění a přehledný, dobře napsaný návod v českém jazyce.

A jak se to tedy hraje?

Na začátku hry rozložíte plán, na pole plenění vylosujete žetony výprav (lícem dolů), na ně vylosujete z pytlíku předepsaný počet surovin (dobytek, vybavení, zlato a vozy). Pak rozmístíte různobarevné Skýty jak k polím plenění, tak do tábora, každý hráč si vezme jeden proviant, tři mince, vybere si jednu z předem náhodně vyložených dvojic dvojic náčelník–nájezdník (mimochodem náčelníci i nájezdníci jsou genderově vyvážení a můžete hrát jak za drsného smdícího Skýta, tak za ještě drsnější a krví nepřátel zdobenou Skýtku), jednu figurku modrého Skýta a umístí svůj žeton na začátek bodovací lišty. Veškeré ostatní žetony se umístí v dosahu všech hráčů, na stůl se obrátí lícem vzhůru první trojice karet s koni a orly a balíček nájezdníků a může se začít.

Hráč, který je na tahu, se musí rozhodnout, zdali bude pracovat, nebo plenit. Pro práci je na herním plánu vyhrazeno osm polí ve skýtské vesnici. Po umístění Skýta na některé z nich může hráč sbírat různé zdroje, karty, léčit své nájezdníky, ochočit si koně nebo orla, vyrazit na výpravu a v neposlední řadě provést v táboře některou ze speciálních akcí. Poté hráč vezme z vesnice jiného Skýta a provede akci pole, na kterém stál.

Pokud si hráč dokázal vytvořit dostatečnou skupinu nájezdníků a vybavil je potřebným proviantem a popřípadě i koni, orly, poháry kumysu nebo vozy (jedou-li do vzdálenějších oblastí), může se rozhodnout plenit některou z osad. Pleněním se může dostat ke zdrojům, které mu pomáhají získat lepší vybavení ve vesnici, ale otevírají i cestu k mnoha výpravám, vzdálenějším osadám a v neposlední řadě i k vítězným bodům na konci hry. Při plenění využívá sílu svých nájezdníků a zvířat stejně jako jejich speciálních schopností. Hodem kostek pak kromě dodatečné síly uděluje svým nájezdníkům také zranění. Čím dále se pleněná osada nachází, tím více potřebuje hráč nájezdníků v družině a větší sílu. Poté, co hráč úspěšně vyplení některou z osad, vezme si zdroje, udělí zranění svým bojovníkům a zaznamená vítězné body, se objeví nový žeton výpravy. Ten ukazuje, jaké podmínky musí hráč splnit a kolik bodů za jejich splnění získá. Poté, co hráč podnikne výpravu a splní podmínky, si bere žeton k sobě lícem dolů a jeho bodovou hodnotu si započítá až při závěrečném bodování.

Hra končí v okamžiku, kdy jsou na herním plánu dvě nevypleněné osady, nebo dvě nepodniknuté výpravy. Hráč, který konec hry spustil, dohraje svůj tah, poté své tahy odehrají všichni další hráči včetně hráče, který spustil konec hry a hra skončí. Hráči si spočítají body z karet zvířat, nájezdníků a jejich speciálních schopností, dále připočítají body za karty splněných výprav a zdrojů. Ten, kdo má nejvíce bodů, vyhrává.

Jak se nám to líbilo?

Velmi oceňuji, že se autor pustil do předělávky titulu, který je oblíbený (Nájezdníci ze severu), ale trpí na nějaké ty mouchy. Líbí se mi, že mírně změnil téma, ale zároveň nezastírá, že jde vlastně o stejnou hru, jen v novém kabátě. Hra je ve své podstatě velmi jednoduchá a určitě bych ji doporučila i jako vstupní worker placement pro začátečníky. Repetitivní princip „umístím Skýta a provedu akci, seberu Skýta a provedu akci“ umožňuje rychlé vklouznutí do hry a velmi přehledné a jasné ikony jak na herní desce tak na kartách minimalizují nutnost během hry otvírat pravidla. Nesouhlasím ani s názorem, že ikonky proviantu a vozů jsou si natolik podobné, že se pletou. Ano, mají stejnou barvu, ale ikonografie je, dle mého názoru, dostatečně rozdílná. 

Přestože se nejedná o složitou hru, na své si jistě přijdou i zkušení hráči. Ačkoliv je herní princip až primitivně jednoduchý, nabízí překvapivé množství herních možností. Kromě primárních akcí na herní desce tak můžete celkem dobře pracovat se svou nájezdnickou tlupou, využívat jejích možností i akcí, které vám poskytují karty v ruce, a třeba si měnit v průběhu hry družinu, aby vám stále maximalizovala bodový zisk. 

Právě akce jednotlivých karet družiny mi na celé hře přijdou hodně zajímavé a obohacující. Mnohdy se vám podaří složit i nějaké to menší kombo, které udělá radost. Možnost vycvičit si koně a orly je pak další příležitostí, jak si vylepšit družinu a hře přidává na komplexnosti. Zvířátka vám mohou přidávat sílu, vítězné body, ale také umožňují posílit některou vlastnost nájezdníka nebo provádět v táboře některou z nájezdnických akcí.

Na hře se mi líbí i to, že hráč si zpravidla během tahu ostatních vybere, které akce by chtěl provést. Jedná-li se o práci, většinou je alespoň jednu z pozic, které si předvybral, možno použít. Nestává se tak, že by předem připravený plán zcela selhal a hráč, který se právě ocitl na řadě, musel zcela přeorganizovat svůj připravovaný tah (jak se to ve worker placementech často stává). 

V neposlední řadě chci zmínit zajímavý prvek „skryté informace“. Pokud podniknete výpravu a splníte její podmínky, vezmete si destičku, kterou si položíte lícem dolů do své herní oblasti. Tak je až do konce hry nejasné, kdo má šanci na výhru, protože právě z výprav hráči získávají na konci hry nezanedbatelné množství bodů. A tak tato tajná informace nenechá spoluhráče usnout na vavřínech nebo naopak hru předčasně vzdát, protože celkové skóre se vystříbří právě až při závěrečném bodování.

No a nesmím zapomenout ani na sólovou variantu hry. Ta je u Skýtů součástí základní krabice a přidává do hry konkurenčního nájezdníka, který se snaží plenit proti vám. Ovládání protihráče je velmi jednoduché a hráče nijak nezatěžuje. Tah odehrajete během pár vteřin a jste znovu na řadě. Herní materiál protihráče tvoří karty náčelníků (jsou dvě oboustranné a výběrem jedné z nich určujete obtížnost celé hry) a balíček karet akcí. Když je váš virtuální protihráč na řadě, otočíte jednu z jeho akčních karet a zkontrolujete, zdali je v oblasti, která je uvedena na kartě, ještě možnost něco plenit. Pokud ano, zkontrolujete, má-li protihráč dost proviantu. Pokud splňuje i tuto podmínku, zkontrolujete, má-li dostatek síly (tu mu dodávají karty koní). No a pokud má i tu, odhodíte potřebný proviant a karty koní, vypleníte určenou oblast a přidáte virtuálnímu protihráči uvedené body. Pokud ve kterémkoliv kroku narazíte na to, že protihráč podmínku nesplňuje, podíváte se na pravou stranu karty, kde je uvedeno, co protihráč získává (jedná se o proviant, koně nebo žeton výpravy). Díky možnosti upravovat obtížnost hry se nemusíte bát toho, že by byla příliš jednoduchá nebo naopak nepřekonatelná. Protivníka na první úrovni zvládnete většinou porazit už v začátcích, ale ti ostatní jsou pěkný oříšek a výhru rozhodně nedostanete jen tak zadarmo. Sólová varianta mě velmi baví a i díky jednoduchému ovládání protivníka ji určitě budu vytahovat poměrně často.

Závěrečné hodnocení

Myslím, že sázka na předělávku oblíbeného titulu se rozhodně vyplatila. Pokud vlastníte Nájezdníky ze severu, líbí se vám princip hry, rozhodně se na Skýty koukněte a třeba zjistíte, že Seveřané budou muset uvolnit místo v polici bojovnějším a vybavenějším Skýtům. Pokud Seveřany nevlastníte, měli byste se na Skýty podívat taktéž. Jedná se totiž o pravověrný worker placement, který by ve sbírce rozhodně neměl chybět. U nás se hra uchytila velice dobře a stala se pevnou součástí naší sbírky!