Mr. Jack

hodnoceno 71x (Seznam vlastníků)

Black and White = Witechapel!

Autor: Johanson | 8.8.2011 | 5

Toho prosincového odpoledne roku 1888 jsem si zrovna vychutnával odpolední doutník, zatímco můj přítel, nejbrilantnější mozek všech dob, Sherlock Holmes, stál opřený o krbovou římsu lehce potahujíc ze své třešňové dýmky a zamyšleně hleděl na list papíru připíchnutý do římsy rozkládacím nožem. Už jsem se chystal začíst se do dnešního výtisku Timesů, když v tom se Holmes prudce otočil, zamával nad hlavou listem a v očích jakoby mu zajiskřilo.

"Jestli pak víte, co mám v ruce, Watsone? No tak, Víte to?"

Nebylo těžké uhodnout, že půjde o další případ, ostatně ten výraz svého přítele jsem znal za a léta již téměř nazpaměť. Také jsem mu to ihned řekl. Holmese jakoby mírné znechucení v mém hlase ani nezajímalo.

"A ne jen tak ledajaký Watsone. Sleduji počínání toho člověka stejně bedlivě, jako celý Londýn. A již jsem mu byl skoro na stopě. Ovšem teď, teď se na mne obrací Lestrade s tím, abych mu pomohl toho vraha konečně dopadnout! Smyčka se stahuje, starý brachu! Dnes večer se setkáme s Lestradem ve Witechapelu a utáhneme smyčku kolem krku, jednomu z nejbrutálnějších mozků naší éry."

Zatímco naše bryčka kodrcala po kočičích hlavách směrem k Witechapelu jsem si v duchu vypočítával zmínky o tom, kterého noviny nazývaly Jack Rozparovač. Jeho řádění se začalo téhož roku v srpnu. Lépe řečeno V pátek 31. srpna bylo nalezeno tělo Mary Ann Nicholsové, prostitutky, u vchodu do stájí na Buck's Row. Jedna zavražděná prostitutka by v Londýně ještě mnoho neznamenala. Horší ovšem byl způsob. Měla prakticky s chirurgickou přesností naříznutý krk, oddělené jedno ucho a vyndány některé části trávicího traktu. Což mne jako lékaře ihned zarazilo. Navíc bylo s podivem, že její osobní věci byly naskládány vedle těla prakticky s mechanickou, matematickou přesností. Člověka až zamrazilo, když si to uvědomil. I to by ovšem v ruchu Londýna největší metropole Impéria brzy zaniklo v zapomnění nebýt dalších obětí.

Brzo následovala Annie Chapman, což bylo 8. září. Catharine Eddowes, 30. září a v poslední řade Mary Jane Kelly, 9. listopadu.

Noviny sice Jackovi připisovaly téměř magické schopnosti. Možnost stát se neviditelným, či dokonce létat. Jeden ze svědků prý popsal Rozparovače jako samotného ďábla. Neustále hořící postavu, jejíž oči dokážou způsobit, že člověk zůstane strnule stát a není schopen se pohnout. Byly i další oběti, které byly Jackovi připisovány na vrub. A ačkoli celou záležitost s Jackem vyšetřoval inspektor Abberline... Ovšem když začal zveřejňovat své domněnky, že tajemným Jackem by mohl být princ Albert Viktor,  byl mu později případ odejmut a chopil se jej náš starý známý Lestrade.

Ani jsem nestačil všechny své chmurné myšlenky kolem tohoto případu soustředit, a bryčka již zastavovala poblíž okraje té neblaze proslulé čtvrti. Zatímco já se ještě soukal z bryčky dolů na chodník, můj přítel již kontroloval kordony policistů, kteří měli střežit východy ze čtvrti. Sám jsem si pak povšiml, že se provádí zřejmě údržba kanalizačního systému, protože bylo kolem několika vstupů rozmístěno zábradlí a dekly chyběly. Bohužel náš závěrečný hon se zřejmě dostal ven. Usoudil jsem tak podle několika novinářů pobíhajících rádoby nenápadně okolo. K pátrání se navíc připojilo pár dalších osobností a nemohl jsem si nepovšimnout, že někteří byli dříve v novinách označeni jako možní pachatelé. Ale to už dostávám do ruky lucernu a jsem vyslán Holmesem hlídat jeden z rohů poblíž pouliční lampy. Na místo jsem sice dorazil, ale dozvídám se cestou, že i já jsem jedním z podezřelých, stejně jako můj přítel. Nemohu uvěřit vlastním uším...

Tedy do chvíle, kdy vytáhnu v té hrozné zimě kapesník a zjišťuji, že je celý od krve. Že bych si byl neumyl ruce, když jsem včera operoval Lady Wicoxové levé zápěstí? Nebo že by mi včera tekla krev z nosu? Co jsem vlastně dělal včera večer?...

Hra se začíná. Ale nejprve pár drobných detailů k provedení:

Cena hry: 500 – 900 Kč

Poměr Vzduch/Velikost krabice: V tuto chvíli musím říci, že je to tak akorát. Komponenty se na sebe v krabici netlačí, ale ani si neumím představit, že by měla být ještě menší.

Karty: Hrací karty postav jsou graficky zpracovány velice pěkně. Zda jejich tvrdé provedení je dobré či špatné, to musí posoudit každý sám a já se setkal už s oběma názory. Spíš jako drobné mínus beru zvolení zkratek možností pohybů postav. Protože vám chvilku zabere, dokud nebudete potřebovat pravidla, abyste si osvojily zavedené symboly na kartách.

Žetony postav: Nebo snad bych měl říci dřevěná kolečka postav… Zde už to trochu vázne. Před prvním hraním musíte ze samolepicí fólie přelepit na obě strany, dalo by se říci takových dřevěných koleček, hlavy všech postav. Jak moc to vydrží samotné hraní, ještě v tuto chvíli netuším, ale mám pocit, že se brzo odřou. Samolepka navíc nikdy není šťastným řešením, zvláště pak pokud se jedná o nalakované dřevo. Za cenu hry bych alespoň v tomto bodu očekával šťastnější řešení, například minci, já vím, jsem nenáročný)

Ostatní herní komponenty: Sem spadá kordon zástupců policejních řad, či dekl od kanálu a lampy. Je vytvořeno klasicky vylamováním z papíru. Což neurazí, i když opět také nenadchne.

Hrací plán: Je přehledný, celkem pěkně kreslený a rozměrově odpovídající všem herním komponentům.

Tak a o co jde? Jak jsme si mohli přečíst v tom mém drobném úvodu, ve kterém jsem se trochu rozmluvil, abych vám mohl vtlouct do hlavy trochu těch reálných fakt… (Věřte prosím tomu, že Sherlock Holmes, ani doktor Watson, stejně tak jako prakticky žádná z postav ve hře neměla se skutečným případem Jacka Rozparovače co dočinění a reálně se v nějakém článku ohledně našeho vraha mohly objevit jen dvě jména ze hry. Která to už nechám na zkušených detektivních hlavinkách vás samotných.) … se ocitáme v Londýně léta Páně 1988. V ulicích okolo Witechapelu roste strach, protože zde obchází hrůzostrašný vrah… To se nám to pěkně rýmuje.

Průběh hry: Hra je určena pouze pro dva hráče. Z nichž jeden zastupuje roli Jacka a druhý Policejního inspektora. Jackovým cílem je zmizet z temných a stále temnějších uliček Withechapelu pryč a zbavit se tak pronásledovatelů, kteří se ho snaží chytit. Může ovšem počkat do chvíle než udeří půlnoc a všechny lampy ve čtvrti zhasnou, pak už ho nikdo nenajde. Zatímco úlohou policisty je Jacka odhalit dříve, než uteče, nebo dokud jeho lidé vidí alespoň kousek před sebe, když svítí lampa…

Ten z hráčů, který bude hrát Jacka, dostane kartu s Jackovým vyobrazením. Z jedné strany temnou a z druhé bílou. (Zřejmě autoři počítají s tím, že neumí hráči mluvit, či spolu mluvit nebudou…) Proč, to si ještě povíme.

Na hrací desku umístíte všechny postavy, tak jak je na začátku hry určeno. Stejně tak jako rozsvícené lampy, či policejní kordony a kanálové dekly. Poté vezmete karty všech postav ve hře a zamícháte. Tento balíček položíte vedle hrací desky. Na tu pak položíte žeton věže s hodinami, protože především policistovi celou hru utíká čas.

V této hře nikdo z vás nehraje za žádnou konkrétní postavu přímo. Jack si vybere, za kterou postavu bude hrát, nebo to bude určeno náhodným losem. A tato postava je Rozparovač! Ta by se měla dostat pryč z Witechapelu, nebo být chycena. Která to ovšem je, to ví jen Jack. A nyní přichází ten kámen úrazu celé hry. Jeden z hráčů si lízne vrchní kartu postav. A s tou pak pohne a využije její speciální vlastnost. Například proběhne o tři políčka, a co by lampař zhasne jednu lampu a rozsvítí jinou. Watson zase například má baterku (Pozn.: ???), kterou může svítit přímo před sebe, ale vždy jen v jednom směru. Lestrade zase přesouvá kordon policistů hlídající východy ze čtvrti do jedno ze čtyř východů a tak dále. Tento hráč pak za tuto postavu odehraje a hraje druhý, ten si opět lízne kartu a zahraje za tuto postavu, pak hraje ten samý hráč a opět odehraje za právě líznutou postavu, a nakonec hraje hráč, který lízal jako první. Tím skončilo jedno kolo.

V tuto chvíli se posune žeton ukazující čas o políčko výše, protože se policistovi krátí čas. Zároveň ovšem v tuto chvíli ukazuje Jack, zda stojí ve světle nebo ve tmě. Rozuměj: Postava, která byla určena jako Jack, stojí ve světle pokud: Je hned vedle jiné postavy, stojí ihned vedle lampy, či na ní z jakékoli vzdálenosti míří Watsonova baterka. V opačných případech je jasné, že postava stojí ve tmě. K tomuto ukázání máte proto kartu Jacka pro tmu a z druhé strany pro světlo. Policista tudíž ví, že když je Jack například ve světle, ty postavy, které jsou ve tmě, to nejsou. Obrátí si tedy na hrací ploše všechny postavy rubem nahoru, čímž je vyloučil z podezření. A můžeme jet dál dalším kolem.

Takto to vlastně funguje až do konce hry dokud policista už nemá jasno. Nebo mu Jack Nefrnknul. Jackův útěk není jednoduchá věc, protože za postavu Jacka občas táhne i inspektor a ten ví, že není dobré zdržovat žádnou postavu blízko východu. Navíc musí být zhasnuté lampy poblíž východu, aby postava Jacka mohla utéct pryč. A nesmí mu v tom bránit policejní kordon…

Strategie je vcelku jednoduchá. Policista by se měl snažit v každém kole dostat do světla, nebo do tmy stejný počet postav ve hře, tak aby vyloučil co nejvíc osob v každém kole. I za postavy, o kterých se již ví, že Jackem nejsou, se dále hraje. Zatímco Jack, se bude snažit co nejvíce postav dostat na tu temnou či světlou stránku, tak aby po vyhodnocení zůstalo c nejvíc postav na jeho straně „Síly“. Ne Luku nejsme tvůj otec.

Pokud už si je policista jistý, že ví která postava je Jack, může jakoukoli jinou postavou vstoupit na stejné pole a tím Jacka zatknout. Vyhrává ovšem pouze pokud zatčená postava Jackem je. Pokud zatknul nepravého, vyhrává Jack! A věřte, že v posledním kole, před vypršením limitu, kdy policistovi chybí jen dvě postavy, to začne teprve být zajímavé.

Závěr: Hra je poměrně rychlá a svižná pokud už ji ovládáte. Je celkem zajímavé sledovat způsoby, které hráči při světlo/tma taktice začnou využívat. A pokaždé je hra trochu jiná. Byť se nemohu zbavit dojmu jisté monotónnosti v tom faktu, že pokud policista není jasný hlupák, musí se mu prakticky vždy podařit Jacka odhalit a opak bývá spíš dílem náhody, než přičiněním samotného Jacka. Ostatně hodně záleží na tom, jaké vám jdou do ruky postavy, za které hrajete. O to větší výzvou ovšem hra za Jacka je.

Osobně hru doporučuji a mé hodnocení je 75%. A to jen proto, že si myslím, že mohly některé komponenty být udělány šikovněji a že se hra celkem brzo ohraje a založíte ji do skříně s tím, že se možná vytáhne, když máte doma nudnou chvilku a kamaráda u kafe, který se u vás zapomněl, když si přišel půjčit aku vrtačku.