Mlsné myšky

hodnoceno 54x (Seznam vlastníků)

Sláva myším!

Autor: Bluda | 12.2.2010 | 6

"Dědečku, jaké je to doopravdy venku? Já nikdy nebyl jinde než tady v továrně."

"Venku je bída, chlapče. Vždyť i my pocházíme z krajů, kde byla o dobrý sýr velká nouze a sehnat neco dobrého k snědku bylo často velmi nebezpečné. Ale o tom jsem ti již přeci, Chloupku, vyprávěl."

"Ale dědečku, vyprávěj mi to znovu, prosím, prosím..."

"Nu dobrá, copak mám s tebou dělat. Když jsem byl ještě malý, bydleli jsme ve městě, kde žila sposta lidí. Žili jsme tak trochu jako tuláci, většinou jsme se potloukali venku na ulicích, občas se ohřáli v nějakém domě ve sklepě, ale nebyl to příliš valný život. Jediné naše štěstí bylo, že lidé všude pohazovali spoustu odpadků a mezi ním se vždy našlo něco malého na zub, hlad nás tedy až tak moc netrápil, ale to, co jsme jedli, za mnoho nestálo a bývalo to i často zkažené. Usínali jsme tedy někdy s plným bříškem, ale přesto nám z toho jídla moc dobře nebylo."

"A lidi vás tam neměli rádi?"

"To tedy opravdu ne! Vymýšleli na nás různé pasti a některé z nás se dokonce pokoušeli otrávit. Ale nebylo by spravedlivé házet je všechny do jednoho pytle, vypomínám si třeba na jednu paní, která jen pro mne hrála operu."

"Operu?"

"Ano, operu. Prastrýc Igor, který bydlel v divadle, mi o tom vyprávěl, že v divadle sedí spousta lidí ve velkém sále a pár jich je na takové vyvýšené části, tam tancuje a zpívá. Nedovedl jsem si to představit, ale tehdy v tom domě, něco tam moc hezky vonělo a já si nemohl pomoci a musel jsem tam jít. A tam byla taková hodná paní a jen jak mne viděla, vyskočila na stůl, a začala hrozně nahlas zpívat, nebylo to zas tak úžasné, spíš takové ječení, ale když jsem viděl, jak se při tom na mne dívá, jestli se mi to líbí, byl jsem moc pyšný, že celé to představení bylo jenom pro mne."

"A jak to bylo s tou cestou?"

"Ach ano, vidíš, nechal jsem se trochu unést, ta cesta... Tenkrát se začalo proslýchat, že se chystá série výprav do daleké země, do země zaslíbené, kde je spousta toho nejvoňavějšího sýra a vždy ho bude dost. Na tu cestu se tehdy připravovalo mnoho myších rodin, ale cesta byla dlouhá a krutá."

"Jak to?"

"Zpočátku to vypadalo, jako že to bude hrozně jednoduché, postupovali jsme podle mapky, kterou jsme dostali, cesta docela dobře ubíhala. Pak se ale daleko za námi objevilo něco velkého, rezavého, a my pochopili, že se blíží problémy, veliké problémy."

"A co to bylo, děděčku?"

"Byl to veliký tlustý kocour! Pomalu se blížil k nám a jako by to nestačilo, všechny myší děti, které byly s námi, začínaly být unavené a tak celou naši skupinu brzdily. Některé maminky si zachovaly duchapřítomnost a reději se pokusily najít cestou pro tu svou drobotinu nějaký bezpečný úkryt, než se nechat i s dětmi ulovit. Pak se ale kocour přiblížil natolik, že i tomu jeho přešlechtěnému angorskému čumáku konečně došlo, co to před sebou cítí. Jen se na chvilku zarazil překvapením, zamrkal a už se žene za námi..."

"Dědečku?"

"Víš, ještě dnes mne ta vzpomínka bolí, bylo to hrozné. Všechno se událo strašně rychle. Některé maminky, které ješte neukryly všechny své ratolesti se o to ještě v tom zmatku zoufale pokoušely, většinou marně. Jiné se snažily děti povzbuzovat, ať utíkají, ale nakonec jak některé děti, tak rodiče, skončily v kocourově tlustém břiše. Nevím, kolik se tehdy přesně myšek zachránilo, některé našly nové domovy a spokojeně si tam žijí, ale vzpomínám si přesně, že právě v té naší výpravě nás bylo na počátku cesty šestnáct a sem, na konec cesty, jsme dorazili jen dva. Ale to už je hrozně dávno..."

"To je dobře, že tady nás lidé mají rádi..."

"Nu, oni nás zas tak rádi nemají, ale když jsme chytří a dáváme si pozor, tak o nás možná ani nevědí. A teď už pojď spát, lidem za chvilku začne směna, do večera vyrobí spoustu sýra a až odejdou, zase se sem vrátíme na hostinu..."

Zpočátku jsem si myslel, že půjde o nějaký nezáživný remake "Člověče, nezlob se", ale jak se ukázalo (přestože je hra velmi jednoduchá a zvládnou ji opravdu i malé děti) moje obavy byly zbytečné. Hra je velmi svižná a nevyzpytatelnost kocoura sem vnáší prvek příjemného lehkého adrenalinu. Již během první hry pochopíte, že dostat všechny myši do cíle prostě asi nepůjde a začnete je rozstrkávat po dírách v rozích plánu, což přináší potřebu včas zvážit, co si ještě budete moci dovolit a co nikoliv.

Do rodin s dětmi tuto hru vřele doporučuji, především pokud budete hrát ve větším počtu hráčú a pokud dokážete ocenit krásný herní materiál.

Obsah hry: 20 dřevěných myšek (ve 4 barvách po pěti), 1 kocour, herní plán, návod