Middle-earth Quest

hodnoceno 94x (Seznam vlastníků)

Osudem zkoušený Eometh

Autor: Kadaver | 0 hodin 0 minut | 27.3.2010 | 4

Hra: Middle-earth Quest

Hráči: Kadaver, Raziel a 2 neregistrovaní

Zkopírováno z dřívější diskuze:

Včera jsme zase po dlouhé době hráli MEQa a tentokrát jsem si zahrál za Eometha (Rohanský jezdec) a cupital jsem po mapě na svém bujném oři. Hra se vyvíjela zajímavě a celou dobu v podstatě dobře pro hrdiny až na pár pěkně zářezových korupcí a jedné naprosto zářezové eventě, která se objevila snad v předposledním kole a odpálila hrdinům možnost splnit svůj objective (max 2 monstra na mapě). Stále mě neopouští pocit, že to je za hrdiny nevyhratelné, ale třeba po dalších X hrách se to zlomí. Stále mám naději...

Každopádně o tom jsem nechtěl mluvit, protože jsem se chtěl podělit o další vychytanou situaci ze hry. Můj koňák si asi v průběhu hry vzal k srdci jednu Eventu, kde stačilo přečíst první větu z flavoru a bylo vymalováno (a my jsme se váleli po zemi a za břicha se popadali): "It is a gift! -Boromir" :-) A jelikož se Argalad (elf) s Thalinem (trpaslík) trapně flákali na severu a plnili si questy, tak jsem s Eomethem musel dělat všechnu špinavou práci kolem Minas Tirithu sám. Obzvláště, když se Sauron začal rozmáhat od Mordoru a zaséval neklid v lidu Gondorském.

Potulování po Gondoru a hacení Sauronových plánů ale zanechalo hluboké rány na Eomethově duši. Všichni lidé byli podezřelí a mohli přece být zpaktováni s temnou stranou, nikomu nemohl věřit a tak se uzavřel do sebe (korupce Isolated) a sklíčenost si našla cestu do jeho srdce (korupce Despondent). Od jeho sklíčenosti mu naštěstí pomohli léčitelé v domě odpočinku, ale jen co se jim to povedlo vyrazil Eometh přivítat zlého pána Dol Gulduru a hlavního Mluvčího Saurona do Nindalfu. Sauronovi generálové však nikdy nechodí sami a Sauronův mluvčí kolem sebe střádá jen ty, jejichž jazyk je zlatý, však jejich srdce je temné. Nebýt jednoho z nich, bylo by určitě vše jinak, ale tento agent Nepřítele se dostal až do blízkosti Správce a než jej stihl Eometh odhalit, zasel vůči Eomethovi na dvoře zášť, která už mu nebyla nikdy odpuštěna (korupce Mistrusted). S Ústy Sauronovy si také není dobré zahrávat a i když proti Eomethovi tento generál neměl příliš mnoho šancí v boji, jeho temná slova však donutila Eometha pochybovat o jeho vlastních schopnostech. A jeho sebevědomí již bylo navěky poznamenáno (korupce Helpless). A to ještě netušil, že Sauronův mluvčí si sebou dovedl svého domácího mazlíčka... Souboj s obřím pavoukem nedopadl dobře a byť poslední zásah Eomethova meče rozpáral odporné pavoučici bachor, její jed pronikl hluboko do jeho ran.

Jeho věrný kůň Eometha však odnesl zpět do bezpečí Minas Tirithu, kde jej po několika dnech léčitelé zase postavili na nohy. S ranami na jeho duši však nemohli nic dělat, protože Eometh byl ještě více uzavřen do sebe a s nikým ani slůvko neprohodil. Stačilo mu však jen naslouchat, protože hlídky donesly zvěsti o podivném malém stvoření, které táhli skřeti směrem k velkým branám Mordoru. Tato slova jej hned postavila na nohy a bez jediného slova nasedl opět na svého koně a tryskem vyrazil směrem na východ. Nebudu zde dlouze vyprávět, co jej po cestě potkalo, jen že projížděl ztemnělou zemí, na kterou již dávno padl stín, a jeho dlouhá strastiplná cesta jej zavedla až k branám samotné Černé věže. Sám stál maličký před obrovskými vraty a Sauron se zalekl jeho třpytivého kopí a propustil ubohého Gluma z útrob své věže... Nebo jen Sauron kupoval čas pro své prstenové přízraky, které ihned vyslechly jeho volání a jejich temné pláště za nimi zlověstně plály, když přijíždely z Minas Morgul ochránit svého pána a vládce. Pod úpatím Hory osudu svedl Eometh odvážný, ale velice krátký souboj, v němž jej po posledním hrozivém úderu opustily síly a jeho kopí dopadlo s řinčením na kamenný podklad. Ta kratišká chvíle však stačila Glumovi, aby vzal nohy na ramena, jak je jeho zvykem a pelášil pryč co nejdále od krutých nástrojů temného pána. Druhého rána našly stráže před branami Minas Tirithu osamělého koně, který na svém hřbetě nesl bezvládnou postavu. Ano, věrnému Eomethův oři, jeho největšímu a jedinému příteli se podařilo uniknout ze země stínů a donést svého jezdce zpět do bezpečí... Když se po několika dnech Eometh probudil z mrákot, už to nebyl ten muž, kterým býval dříve. Jeho původně zlatavé vlasy měly teď hrály barvami šedi a jeho ochablé tělo jako by nemělo sílu nést jeho váhu (korupce Weary). Jediné, co bylo znát v jeho očích bylo nekonečné zoufalství, neboť spatřil to, co jiný smrtelník nikdy neviděl (korupce Despairing). A každou noc se v jeho snech vracel stín a hrozivé prázdé oči přízračných jezdců. Od té doby již nikdy neměl klidný spánek a občas jej přistihli, jak bloudí po chodbách hradu zcela bez duše (korupce Deranged). Nic z toho mu však nebránilo, aby opět dalšího rána nasedl na svého koně, a vydal se opět směrem na východ... Už nemohl nic ztratit a dokud udržel kopí ve svých třesoucích se rukách, tak chtěl sloužit svému jedinému králi a chránit svou zemi před hrůzami, které spatřil.

V mokřinách, kde pod bahnivými jezírky ležely tisíce mrtvých z dávné války, se ještě naposledy setkal s Mluvčím Sauronovým a postavil se mu jako hrdý válečník svého rodu. Slunce naposledy zazářilo na jeho přilbě, zablyštilo se ostří jeho kopí a popohnal svého věrného bělouše na steč. Sauronův mluvčí však byl tentokráte lépe připraven a zpod záhybů jeho pláště se zablesklo rychlé ostří, které se zakouslo Eomethovi přímo do nejvíce strádajícího kousku jeho těla... Do jeho srdce. Morgulské ostří, které pro člověka čistého a neposkvrněného není žádnou hrozbou, Eomethovi zkoušenému osudem a zničenému Sauronovou mocí ukončilo jeho trápení... Ani jeho kůň už jej nedokázal udržet a bezvládné Eomethovo tělo se sesunulo ze sedla a dopadlo do bahnitého jezírka u stezky... Netrvalo dlouho a Eometh ležel navěky vedle svých dávných bratří, které na těchto místech kdysi dávno potkal stejný osud.

Nezpívají se o něm žádné písně, nemluví se o něm v žádných legendách, jeho jméno již dávno zapadlo v zapomnění. Nikdo si nevzpomene na jeho hrdinské činy, díky kterým udržel Sauronovu moc na uzdě, stejně jako odhodlaně svíral uzdu svého hřebce. Snad možná jen kejklíři vzpomínají ve svých legračních hrách a vymyšlených příhodách na hloupého koňáka, který vždycky ráno nasedl na koně, vyrazil z bran a večer zase jeho kůň přehraboval kopytem před branou s bezvládným tělem na zádech. Jak jej vždy přes noc dali léčitelé dohromady (trochu nadsázky nikdy neuškodí) a ráno zase vstal z postele, nasedl na koně, aby se mohla historie opět opakovat... Ti nestoudnější z nich dokonce tvrdí, že to dělá dodnes a že zrovna ke včerejšímu večeru viděli před branami stát jeho koně a další vtípky na sebe nenechají dlouho čekat. Vy však už nyní znáte jeho skutečný příběh... Příběh muže zničeného osudem, který ale až do konce bránil národy Středozemě ze všech svých posledních sil.

Odehráno v: Brušperk (Okres: Frýdek-Místek)