Middara: Unintentional Malum – Act 1

hodnoceno 12x (Seznam vlastníků)

Vítejte u recenze hry Middara: Unintentional Malum – Act 1

Autor: kubicvak | 2.5.2022 | 19

Pokud Vám jméno hry nic neříká, asi se za to nemusíte úplně stydět. Jedná se o titul, který se k hráčům dostal především prostřednictvím Kickstarteru a v běžném obchodě ho pravděpodobně nenajdete.

Middara: Unintentional Malum – Act 1 je kampaňová kooperativní hra pro 1–4 hráče, která je zasazena do trochu neobvyklého světa takzvané „moderní fantasy“. Pokud bych měl žánr ještě dále upřesnit, tak se jedná o čistokrevný dungeoncrawl s robustním systémem vývoje postavy a kostkovými souboji. To vše je vsazeno do propracovaného příběhu, který vás bude provázet celou kampaní, a ve kterém mají vaše činy skutečně vliv na další události.

Za hrou stojí studio Succubus Publishing se sídlem v Salt Lake City a jedná se o jejich první (a zatím jediný) herní projekt.

První edice s jednoduchým názvem Middara proběhla Kickstarterem v roce 2015 a autorům se podařilo vybrat hodně slušných 342 tisíc USD. Backerům byla hotová hra doručena o necelé 4 roky později (na počátku roku 2019) a nutno dodat, že měla skvělé ohlasy.

Druhá edice hry, tedy ta, o které bude v recenzi řeč, nese název Middara: Unintentional Malum – Act 1. Kickstarterová kampaň byla spuštěna v létě 2019, pouze několik měsíců po doručení 1. edice. Autoři představili koncept monumentálního herního pásma, skládajícího se ze tří aktů, přičemž původní edice představuje první z nich. Act 1 byl tím pádem hotový už v době probíhající kampaně a stačilo udělat jen drobné úpravy. Tentokrát se podařilo vybrat neuvěřitelných 2,5 milionu USD a Act 1 byl backerům doručen na počátku roku 2021. Zhruba v této době autoři také spustili svůj vlastní e-shop, ve kterém si můžete hru zakoupit, takže hra přestala být KS exclusive.

Tím bychom asi mohli uzavřít úvodní seznamovací okénko a konečně si rozebrat hru samotnou. 

Téma a grafická stránka

Příběh hry se odehrává na světě jménem Middara, který existuje paralelně s naší Zemí. Kromě nějakých drobných odlišností (na Middaře je možné kouzlit, kdežto na Zemi nikoli) je hlavní rozdíl mezi těmito světy v tom, že lidé na Middaře nestárnou. Proto, když se dítě narodí, je předáno na Zemi do péče adoptivních rodičů až do doby, než je plnoleté a vrátí se zpět. Z toho vyplývá, že všechny postavy ve hře vypadají na věk kolem dvaceti let, nezávisle na tom, jestli se jedná o mladou servírku, moudrého panovníka, nebo větrem ošlehaného čaroděje. Zároveň to vytváří neobvyklý mix fantasy světa a naši moderní popkultury.

Vaši hrdinové, tedy postavy, za které budete hrát, se nedávno vrátili ze Země a ve své původní domovině se teprve rozkoukávají. Aby to rozkoukávání netrvalo věky, nastoupí do jakési školy, která je má naučit, jak to na Middaře chodí. Právě zde se odehrává několik prvních, výukových scénářů. A jak už to tak bývá, netrvá dlouho a hrdinové se zapletou do něčeho většího, temnějšího… a tak dále.

První věc, která mě na Middaře upoutala, bylo její grafické zpracování. Ilustrace plné spoře oděných dívek v minisukních a svalnatých mladíků s neúměrně velkými zbraněmi mi trochu připomínaly asijské komiksy a anime. Bohužel mě tento popkulturní směr úplně míjí a z počátku mě styl ilustrací a vlastně i příběh samotný spíše odrazoval. Bál jsem se, že celý příběh bude spadat spíše do kolonky „young adult“.

Z počátku jsem tento pocit skutečně měl, ale postupně se rozplynul. Příběh hry není nijak hloupý a má překvapivou hloubku. Charaktery postav jsou dobře vykresleny a brzo si na ně zvyknete a dost možná si některé i oblíbíte. To neznamená, že by sem tam nebyli hrdinové trochu naivní, ale nejsou tupí a tu trochu idealismu jim rádi odpustíte. Naopak – jsem moc rád, že zde ani na minutu nezabřednete do zatuchlých vod klasických fantasy klišé o udatném rytíři a drakovi sedícím na hromadě zlata. 

Vyprávění příběhu

Děj je ve hře vyprávěn pomocí knihy příběhů. Ta je členěna na jednotlivé odstavce (scény), které na sebe navazují. Každá scéna obsahuje nějaké množství příběhového textu a na konci odkaz, kde pokračovat ve čtení. Stejný systém, jako používají knižní gamebooky. V některých místech se děj větví a hrdinové dostanou na výběr, jak se zachovají. V takovém případě si hráči zvolí jednu z možností a podle toho obvykle dostanou nějaké klíčové slovo, které si zaznamenají do archu družiny a případně i nějakou další odměnu nebo postih. Později ve hře se děj bude odvíjet různými směry podle toho, jaká klíčová slova jste nasbírali.

Tímto způsobem ve hře čtete odstavec za odstavcem, dokud nenarazíte na střetnutí (encounter). Ta se odehrávají na taktické mapě a hrdinové v nich čelí tváří v tvář svým protivníkům. Podrobně se o nich rozepíšu později. Výhra nebo prohra ve střetnutí je další moment, ve kterém se větví příběh a kdy můžete obdržet nějaká klíčová slova.

Kromě střetnutí můžete v průběhu čtení narazit také na takzvaný „story round“. To je chvilka klidu, když hrdinové dorazí do nějakého města nebo potkají kupce, dostanou šanci si trochu odpočinout a přitom nakoupit nebo prodat vybavení a přeměnit získané zkušenosti za nové schopnosti. Obvykle také dostanou možnost splnit tak zvanou „bounty“, což je krátký sidequest odbočující z hlavní dějové linky.

Celý systém vyprávění funguje moc hezky. Textu je ve hře opravdu extrémní množství – kniha příběhu má neuvěřitelných 483 stran. Pravda, je zde spousta ilustrací a nějakou část zabírají také instrukce ke střetnutím, ale i tak je to velká porce textu a většinu z něj skutečně přečtete. Troufl bych si odhadnout, že za jednu kampaň můžete projít tak asi 70 % odstavců v knize příběhů. V prvních kapitolách čtete téměř vše, pak se ale děj začne větvit a v poslední páté kapitole už je těch možností tolik, že reálně projdete kolem 30 % textu.

Celá kniha příběhů je k dispozici také v audioverzi, kterou si můžete zdarma stáhnout ze stránek vydavatele. Za tento počin musím autorům vyseknout poklonu až k podlaze. Nejen za mimořádný rozsah, ale také za kvalitu dabingu, který je skutečně profesionální a paní dabérce je skvěle rozumět. Tištěnou knihu sice nemůže úplně nahradit (namluvený je jen příběh, instrukce ke střetnutím a story roundy nikoli), ale může to hodně zpříjemnit zážitek z hraní.

Hra oficiálně vychází pouze v anglickém jazyce. Šance na překlad a vydání v češtině od některého ze zavedených vydavatelů je asi mizivá. Na Zatrolených hrách je k dispozici fanouškovský překlad pravidel a ve fórech padla zmínka i o hrubém překladu knihy příběhů. My jsme hru odehráli v angličtině. Jazyková náročnost je, řekl bych, střední. Text není zaplaven nějakými složitými větnými konstrukcemi nebo knižními výrazy, ale je ho prostě hodně.

Střetnutí neboli taktická část hry

Přestože Middara oplývá hodně povedenou příběhovou složkou, jádro hry se ve skutečnosti nachází ve střetnutích, k nimž dochází, když se hrdinové dostanou do situace, kterou nemohou (nebo nechtějí) vyřešit mírovou cestou a dojde na tasení zbraní.

Pokud se tak stane, v knize příběhů se dozvíte, jak dané střetnutí připravit, jaké jsou podmínky pro výhru a prohru hrdinů a zda budou pro tento boj aplikována nějaká zvláštní pravidla.

Mapy, na kterých se střetnutí odehrávají, jsou sestavovány ze čtvercových desek o velikosti 6×6 herních políček a těchto desek se během scénáře obvykle použije 2–9. Políčka na mapě mohou mít různý terén, jako je voda (která zpomaluje pohyb a znemožňuje vyhnutí se útoku), bláto, neprostupný a nebezpečný terén, nebo úplně nepřístupná pole. Části mapy mohou mít také různou úroveň elevace, která má vliv na pohyb postav a linii výhledu.

Kromě instrukcí k sestavení mapy vám kniha příběhů určí startovní pozice hrdinů, nepřátel a různých žetonů. Z nich bych podrobněji vypíchl takzvané totemy a žetony kořisti (loot).

Totemem se rozumí specifický typ žetonu, který, když se prvně dostane do linie výhledu některého z hrdinů, spustí událost, ke které se vztahuje zašifrovaný odstavec v knize příběhů. Tento odstavec nyní přečtete, což nejčastěji povede k objevení nových nepřátel, ale může to odkrýt také alternativní cíl mise nebo způsobit úpravu herního plánu. Dejme tomu, že je žeton s totemem umístěn pod kmen mohutného stromu. Teprve, když se přiblížíte na dohled, zjistíte, zda se pod kmenem skrývají monstra, hromada pokladů nebo vstup do tajemné jeskyně.

Žeton kořisti sebere hrdina tak, že k němu dojde a použije akci. Tyto žetony představují různorodé poklady, na které můžete během hraní narazit. Stejně jako u totemů se ke každému žetonu pokladu vztahuje jeden zašifrovaný odstavec, který při vyhodnocení přečtete, díky čemuž zjistíte, co jste vlastně našli. Často bude muset hrdina, který poklad sbírá, podstoupit test dovednosti, aby se zjistilo, zda byl dost silný, aby rozlomil zámek truhly, nebo dost pozorný, aby si všiml pasti umístěné pod víkem. Občas se dokonce dozvíte, že poklad vlastně není poklad, nýbrž návnada, která vás vlákala do léčky, a vyhodnocení žetonu vám nečekaně přidá nepřátele na mapu.

Pokud si lámete hlavu s tím, co jsem myslel tím zašifrovaným textem a jeho vyhodnocením, jedná se o mechaniku, která byla použita například v Nemesis. Informace, které mají hráčům zůstat skryté, jsou v knize příběhů ukryty do jakési červené textury. Hra obsahuje filtr, který dokáže texturu odstranit a pokud ho položíte na příslušný odstavec, bez problémů ho pak přečtete. To ale není jediný způsob, jak si hra před hráči chrání svá tajemství. Hra ještě obsahuje 3 skryté balíčky karet lišící se velikostí. Najdete v nich například destičky a kartičky iniciativy bossů a nových nepřátel nebo kartičky unikátního vybavení, které můžete získat jako odměnu (nebo postih) v příběhu.

Každého střetnutí se vždy účastní 4 hrdinové, a to nezávisle na tom, v kolika hráčích hru hrajete. Je jen na Vás, jak je mezi sebe rozdělíte. Na začátku hry jsou hráčům k dispozici pouze 4 postavy, ale postupně budete v průběhu kampaně přibírat další. Každý hrdina má svou vlastní herní desku, na které jsou kromě ilustrace ještě základní statistiky a jedna unikátní schopnost, která ho trochu odlišuje od ostatních. Na zadní straně pak najdete jeho „backstory“. Vedle desky hrdiny si hráči skladují vybavení, které mají aktuálně na sobě (zbraně, zbroj atd.) a karty schopností získané rozvojem postavy.

Obdobně jako hrdinové, i nepřátelé mají svou herní desku s ilustrací, schopnostmi a statistikami na lícové straně a „backstory“ na straně rubové.

Střetnutí probíhá v jednotlivých kolech. Na začátku každého kola je vytvořena stupnice iniciativy. Každý hrdina a každý typ nepřátel přítomný na herním plánu má svou kartičku iniciativy. Ty se všechny společně zamíchají a postupně vyloží na herní plochu. Tím je určeno pořadí, ve kterém budou probíhat tahy jednotlivých postav. Z hlediska taktiky se jedná o důležitý herní prvek a ve hře je celá řada efektů, které mohou pořadí aktivace ovlivnit.

Když přijde na tah hrdina, získá určité množství bodů výdrže (obvykle 3), obnoví (odtapne) si všechny karty použité v minulých kolech a následně má možnost po zaplacení příslušného množství výdrže provádět dostupné akce a schopnosti. Mezi základní akce, které jsou dostupné vždy, patří:

1. Útok na blízko nebo na dálku: Typ útoku je určen použitou zbraní nebo zbraněmi. Například s kladivem lze provádět pouze útok na blízko, a to i v případě, že by vám nějaká schopnost prodloužila dosah útoku. Naopak s lukem provádíte vždy útok na dálku, a to i v případě, že cíl stojí vedle vás. Také kostky, se kterými budete provádět útočný hod, závisí na použitých zbraních. Útočných kostek je ve hře několik typů, ale všechny mají společné to, že na každé jejich straně je číslo od 1 do 10, které udává sílu útoku, a kromě něj zde mohou být ještě další bonusové symboly (štít, kniha, hvězdička). Jednoruční zbraň přidává jednu kostku, obouruční dvě kostky, takže při útoku házíte obvykle dvěma kostkami. Po hodu se nejprve určí, zda se vám povedlo protivníka zasáhnout. K tomu slouží číselné hodnoty na kostkách. Sečtete hodnoty na obou kostkách, čímž dostanete hodnotu útoku a tu pak porovnáte s obranou nepřítele. Pokud je hodnota útoku nižší než obrana nepřítele, útoku se úspěšně vyhnul a souboj končí. Pokud je ale stejná nebo vyšší než obrana, byl útok úspěšný a rozdíl mezi těmito hodnotami určí počet zásahů, které by měl obránce utržit. Počet zásahů může útočník ještě dále zvýšit tím, že využije symboly hozené na kostkách a v závislosti na použité zbrani zvedne počet zásahů. Brnění, pokud obránce nějaké má, naopak hodnotu sníží. Výsledný počet zásahů se promění na zranění, která obránce utrží. Útočník se před hodem kostkami může rozhodnout, že útok posílí (empower). Tím si k hodu přidá bonusovou, černou, kostku. Na té nejsou uvedené žádné hodnoty, ale pouze bonusové symboly (štít a kniha) a nedokáže tedy zvednout hodnotu útoku. Pokud je ale hod přesto úspěšný, může útočník utratit bonusové symboly pro zásahy navíc. Má to ale háček – na jedné stěně černé kostky se nachází symbol lebky, který znamená kompletní selhání útoku. Empower je tudíž poměrně dvousečná zbraň – může váš útok výrazně posílit, ale zároveň přidává možnost s pravděpodobností 1/6, že útok selže. Během boje smí obránce využít schopnost úhybu (dodge). Pokud se k tomu rozhodne, hodí si černou kostkou a každý symbol knihy, který padne, mu zvedne obranu o jeden bod. Pokud se útočníkovi nepovede obránce zasáhnout, nebo pokud se mu to sice povede, ale neudělí žádná zranění (například díky brnění), obránce může provést protiútok (counter), což je v podstatě regulerní útočná akce. Posílení, úhyb i protiútok patří mezi základní schopnosti a za zaplacení výdrže ji lze využít kdykoli. Některé typy vybavení jí pak poskytují „zdarma“, tedy i bez placení výdrže.
2. Pohyb po mapě: Hrdina se posune o tolik polí, kolik je jeho současná rychlost. Rychlost hrdiny může snížit obtížný terén nebo procházení přes jiné postavy. Zvýšit ji naopak můžete dodatečným zaplacením bodů výdrže. Akci pohyb smí udělat každý hrdina jen jednou za tah.
3. Výměna předmětů: Můžete vyměnit aktivně používaný předmět za jiný z vašeho batohu, nebo si vyměnit předměty s hrdinou na sousedním políčku.
4. Interakce: Zahrnuje sběr pokladů, ale také různé akce definované scénářem nebo některými nepřáteli.

Ve hře se vyskytují také kouzla, která používají jak hrdinové, tak nepřátelé. Seslání kouzla nepatří mezi základní akce a hrdina tuto možnost získá nejčastěji díky naučené schopnosti (disciplíně) nebo z nějakého kusu vybavení. V případě nepřátel je kouzlo vždy popsáno na jejich desce. Mechanicky je sesílání kouzla trochu podobné útočné akci, ale místo útočných kostek se používá tzv. sesílací kostka (casting die), k jejíž hodnotě se přičte síla naučeného kouzla. Cíl kouzla nepoužívá obranu, jako v případě útoku, ale provádí záchranný hod na přesvědčení (conviction). Kromě toho, že cíli udělíte přímá zranění, mu můžete zkomplikovat život celou paletou dalších efektů a stavů, jako je paralýza, nemoc, otrava a tak dále.

Pokud je na tahu některý z nepřátel, znamená to, že se postupně aktivují všechny figurky tohoto typu na herní mapě. Monstra stejného typu jsou vzájemně odlišena pomocí barevných kroužků (návleků) na podstavci figurky a pořadí aktivace je pevně dané podle těchto barev. Na desce každého nepřítele jsou pod sebou vypsány akce, které může tato postava provádět. Každá z nich je definována podmínkou a následným efektem. Když přijde postava na tah, akce se projdou ve směru odshora dolů a u každé z nich se zkontroluje, zda je splněna její podmínka. Pokud ano, akce se provede podle uvedených instrukcí. Pokud nikoli, přejde se na další akci. V praxi to může vypadat asi takto: Nachází se na sousedním políčku nějaký hrdina? Ano – provede se útok na blízko na všechny sousedící hrdiny. Nachází se nějaký hrdina ve vzdálenosti do 6 polí? Ano – proveď útok na nejvíce zraněného hrdinu ve vzdálenosti do 6 polí. V ostatních případech – proveď pohyb o maximálně 6 polí k nejbližšímu hrdinovi.

Obvykle platí, že pokud je splněná některá z podmínek a akce se provede, tah monstra tím skončí a podmínky dalších akcí se již nekontrolují. Později ve hře ale narazíte na pokročilejší nepřátele, u kterých to tak úplně neplatí.

Tímto způsobem se aktivují všechny postavy (hrdinové i monstra) na herní mapě, až dospějete na konec stupnice iniciativy. V tomto momentě se vyhodnotí všechny efekty s časováním na konci kola a následně se všechny kartičky iniciativy seberou, zamíchají a znova rozdají, čímž je zahájeno další kolo střetnutí. Tímto způsobem se pokračuje do doby, než je splněna podmínka vítězství nebo prohry hrdinů. Jakmile se tak stane, vyhodnotí se případné odměny, klíčová slova atd. a hra vám určí scénu v knize příběhů, kterou budete pokračovat ve čtení.

Vývoj postavy

Jak je v tomto žánru dobrým zvykem, obtížnost střetnutí se stále zvyšuje, nepřátelé jsou tužší a tužší a je jich čím dál tím více. Aby tomuto trendu mohli hrdinové čelit, mají i oni možnosti, jak se v průběhu hraní zlepšovat. Dvě základní cesty jsou nákup lepšího vybavení (za peníze) a učení se nových schopností (za zkušenosti). Co se týče vybavení, každý hrdina může najednou používat až 9 předmětů: 2 jednoruční nebo 1 obouruční zbraň, brnění, core (to neumím smysluplně přeložit), příslušenství, 3 relikvie a 3 konzumovatelné předměty, jako jsou lektvary, svitky atd. Kromě toho může nosit ještě další 3 předměty v batohu, kde ale nejsou aktivní. Předměty se navíc dělí do 4 kategorií podle rarity. Na začátku hry máte přístup pouze k nejobyčejnějším předmětům (mundane), postupně se vám odemknou další dvě kategorie (common a uncommon) a v poslední kapitole hry se setkáte dokonce se vzácnými (rare) předměty. Většinu svého vybavení si během story roundu prostě koupíte v obchodě. Některé kusy vybavení můžete za určitý obnos ještě vylepšit a přidat jim dodatečné schopnosti. Peníze získáváte nejčastěji během střetnutí jako odměnu za splnění cíle, z pokladů a za zabíjení nepřátel a jsou uloženy v banku, který je společný pro všechny hrdiny. Rozdíly v kvalitě vybavení jsou opravdu znatelné a je potřeba do něj průběžně investovat a kupovat si stále lepší a lepší věci, jinak vám začne ujíždět vlak. V průběhu kampaně nikdy nebudete mít dost peněz na to, abyste všem hrdinům koupili vše, co v daný moment potřebují, a budete muset své nákupy zvažovat a obhajovat.

V průběhu hraní hrdinové získávají také zkušenosti – obvykle jako odměnu za úspěšně splněné střetnutí. Zkušenosti nejsou (na rozdíl od peněz) společné, přestože jich mají všichni hrdinové k dispozici stejné množství. V průběhu story roundů si za ně můžete koupit nové schopnosti (discipline). Ty mají 4 úrovně podle síly a ceny a zároveň jsou rozděleny do jakýchsi 5 škol podle zaměření. Každý hrdina se může učit schopnosti z jakékoli školy, ale musí začít tak říkajíc od píky, tedy od nejnižší úrovně a teprve pak si postupně odemykat úrovně vyšší.

Schopnosti poskytují opravdu pestrou škálu různých efektů. Některé jsou pasivní a působí pořád, některé musíte aktivovat, ať už zadarmo nebo zaplacením příslušného množství výdrže. Najdete zde bonusy k boji, různá kouzla, teleporty, léčení, očarování, některé efekty vám umožní vyvolat si do boje pomocníky, takzvané espery. Dokonce je zde několik způsobů, jak oživit padlé hrdiny. Opravdu je z čeho vybírat. Na nejnižší úrovni jsou kartičky schopností ve dvou kopiích, takže danou schopnost mohou použivat současně až 2 hrdinové. Na vyšších úrovních jsou všechny schopnosti unikátní, takže i zde je nutné, aby se hráči dokázali dohodnout, který hrdina získá jakou schopnost.

V průběhu kampaně se vám postupně odemkne několik dalších hratelných hrdinů a hra vám občas nařídí, že některé hrdiny v daném střetnutí nesmíte (nebo musíte) použít. Z toho vyplývá, že kromě aktivní skupiny čtyř hrdinů musíte udržovat i ty ostatní v hratelné kondici. Výhodou tohoto mechanismu je to, že si vyzkoušíte mnohem víc „buildů“, tedy směrů, v jakých postavu rozvinete a specializujete. Nevýhodou je to, že peníze, která má vaše skupina k dispozici na nákup vybavení najednou nečerpají 4 postavy, ale třeba 6 nebo dokonce 8. O to víc platí, že téměř nikdy není váš hrdina vybavený tak dokonale, jak byste si ho představovali.

Pravidla hry

Pokud jste čekali, že v tomto odstavci narazíme na skutečné problémy – přeci jen, jedná se o hru z Kickstarteru – netrefili jste se. Pravidla jsou sice mohutná, mají 74 stran, ale jsou dobře napsaná, bohatě ilustrovaná, obsahují příklady a hru se podle nich v pohodě naučíte. Díky tomu, že se jedná v podstatě o 2. vydání hry, je zde i nízké množství bugů a prostoru pro sporné situace. Na stránkách vydavatele (a na BBG) jsou k dispozici oficiální FAQ a errata, která určitě doporučuji stáhnout, ale nečekejte žádné hrůzy. Middara si v tomto směru drží vysoký standard.

Abraxis Battle dice

Vzpomínáte si na minihru jménem Gwent v Zaklínači 3? Tak něco podobného je Abraxis Battle dice ve světě Middary. Jen se zde místo karet používají kostky. Několikrát v průběhu kampaně máte možnost si s někým tuto minihru zahrát a v případě úspěchu si přivydělat nějaké peníze. Pravidla zde nebudu obšírně rozebírat, ale během několika hodů kostkami se snažíte nasbírat zadané sady symbolů, přičemž máte nějaké omezené nástroje, jak hody ovlivnit. Nejedná se o kdovíjak komplexní záležitost, jedna partie obvykle trvá kolem 15 minut. Abych se přiznal, nepovažuji tuto hříčku za příliš zajímavou, přesto jsme ji díky vidině možné odměny poctivě absolvovali při každé příležitosti. Pokud by ani vám příliš neseděla, vždy je možné partii odmítnout.

Dojmy ze hry

Celou kampaň jsme odehráli se ženou ve dvou hráčích. Střetnutí jsme hráli po večerech a víkendových odpoledních a příběh mezi střetnutími jsme většinou poslouchali v autě. Trvalo nám to téměř rok a po dohrání kampaně musím konstatovat, že to bylo naprosto skvělé. Opravdu. Jde o jeden z mých nejlepších herních zážitků za dlouhou dobu a Middara se určitě zařadí mezi mých soukromých Top10 her.

Na začátku jsem se bál tématu a ilustrací. Polonahé slečny na obrázcích, neúměrně velké zbraně, celé mi to trochu připomínalo Final Fantasy, a to není úplně můj šálek čaje. Naštěstí se tyto obavy rychle rozplynuly. Na prostředí jsem si rychle zvyknul a příběh vůbec nebyl špatný. Čekat velké finále na konci hry, která má v názvu Act 1, by bylo asi naivní, ale i tak byl konec kampaně dostatečně uspokojivý.

Co se týče obsahu nevhodného pro děti, nemyslím si, že by bylo čeho se bát. Ano na ilustracích jsou často polonahé dívky, ale to je maximum sexuálního obsahu, který se ve hře nachází. Žádné vysloveně erotické scény, dokonce ani narážky hra neobsahuje. S násilím je to trochu horší, krve ve hře teče poměrně hodně, ale není to dohnané do žádných extrémů nebo vysloveně nechutných scén. Autory deklarovaná hranice 15+ je asi v pořádku.

Bojová složka hry funguje výborně a má úžasnou hloubku. Je zde mapa, na které se řeší druh terénu, linie výhledu a elevace, což dává velký prostor pro taktiku. Hra obsahuje ještě několik dalších mechanik, které tyto možnosti dále prohlubují. Jeden příklad za všechny – schopnost Flanking poskytuje hrdinovi bonus do útoku proti monstru, u kterého stojí z druhé strany ještě jiný hrdina. To ostatně dává smysl.

Nepřátelé, které potkáváte jsou opravdu různorodí. Od jednoduchých „tanků“, přes range kouzelníky, sebevražedné ploštice, hit and run vlky, loutkáře, který útočí pomocí svých loutek, brouky, kteří se vzájemně posilují, masožravé květiny, které si vás přitahují svými chapadly, vodní příšery, na které nejde útočit z dálky, a mnoho, mnoho dalších. Moc jsem si užíval také levelování a vyzbrojování svojí postavy. Opravdu se dá vymyslet celá řada různých strategií. Na fórech BBG je několik vláken, která se zabývají tvorbou postav v Middaře a je zde popsaných cca 30 různých buildů (!).

Teď si určitě říkáte, jestli to celé nepohřbí kostkové souboje se spoustou náhody. Rovnou vás uklidním, nepohřbí. Tohle není Zombicide. :) V některých jiných hrách hodíte kostkami, posčítáte výsledky a dostanete buď hit nebo miss. V Middaře je tato škála podstatně pestřejší. S většinou špatných hodů se dá ještě něco udělat. Na druhou stranu ani relativně slušný hod nemusí proti některým nepřátelům znamenat příliš zranění, pokud nedokážete správně využít symboly na kostkách nebo nějak obejít soupeřovo brnění. Ve hře je opravdu hodně způsobů, jak s kostkami pracovat. Navíc se málokdy dostanete do situace, kdy by jeden jediný špatný hod mohl nějak zásadně ovlivnit průběh partie, nedej bože znamenal rozdíl mezi výhrou a prohrou. Naopak, některá monstra ovládají jednorázové obranné schopnosti, jako je dodge na první útok. V takovém případě je skoro lepší první útok nehrotit a soustředit se až na ten druhý, kde je vyšší šance na rozumná zranění.

Suma sumárum: dobře fungující systém iniciativy, různě zaměření hrdinové, pestrá paleta monster, která vyžadují odlišnou herní strategii, a to vše na zajímavé mapě, která vám dává (nebo občas právě nedává) prostor tuto strategii vytvořit. A jako třešnička na dortu opravdu hladce fungující soubojový systém. Chválím, smekám, klaním se.

Zatím jsem v podstatě jenom chválil, přesto si nemyslím, že je to hra úplně pro každého.

Middara je opravdu velká hra

Ptáte se, co jsem chtěl tímto nadpisem vlastně říci? No, mluvíme o hře, která nám dává opravdu velké možnosti, ale to přináší i své stinné stránky. Například příprava celé hry je proces, který zabere nemalé množství času. Tím nemyslím jen přípravu střetnutí, ale celé vybalení hry z krabice a její rozložení na stole. Pokud máte rozehranou jednu kampaň se stálou herní skupinou, ještě to jde, protože materiál jednotlivých hrdinů nasypete do pytlíčků stejně jako další dostupné vybavení atd. Pokud byste ale chtěli začít druhou kampaň nebo třeba hrát jen jednorázové střetnutí (což také lze), musíte hru zakonzervovat pomocí ukládacího archu a vše znovu roztřídit, což je úkol na několik desítek minut.

Druhá věc je plocha, kterou na hru potřebujete. Ze začátku to není tak hrozné, ale na konci kampaně jsme kompletně zaplnili náš stůl o rozměrech 90 × 200 cm, a to jsme nějaké věci, jako jsou figurky a herní desky, skladovali mimo. Považuji se za veterána dungeoncrawl žánru, ale jediná hra, kterou jsem kdy hrál s většími nároky na prostor jsou Hunters AD 2114.

No a pak ten příběh. Jak už jsem psal výše, kniha příběhů má neuvěřitelných 483 stran. Ano, je zde velké množství ilustrací, ale na druhou stranu font písma je poměrně miniaturní. Množství textu ve hře je skutečně masivní a přesahuje cokoli, co jsem do této chvíle v deskovkách viděl. Abych byl upřímný, je ho snad až moc. Úplně běžně vám hra mezi střetnutími servíruje 5–6 stran formátu A4, což v mém podání znamená cca 45 minut čtení nebo 30 minut poslechu. A to vůbec nemluvím o nějakých volbách, kontrolách klíčových slov nebo story roundech. Často jsme se tak dostávali do situace, kdy jsme odehráli jeden scénář a říkali si, že stihneme ještě další. Čtení příběhu a následná diskuze nás zasekala na tak dlouho, že už jsme se do něj nakonec nepustili. A občas jsem se navíc nemohl zbavit dojmu, že se během těch pěti stran textu vlastně nic zase až tak zásadního nestalo a spíše se jen popisoval a budoval herní svět.

Kniha příběhů obsahuje celkem 59 střetnutí. Myslím si, že my jsme jich z toho odehráli 53 nebo 54. Na začátku kampaně, kdy postavy nemají ještě tolik předmětů a schopností a monstra jsou relativně jednoduchá na management, trvalo odehrání jednoho střetnutí kolem 2 hodin. Na konci kampaně jsme se vyšplhali na cca 3,5–4 hodiny na střetnutí. Pokud si říkáte, čím je ten nárůst asi tak způsobený, tak je to především tím, že monstra jsou čím dál silnější, mají mnohem víc životů a tím pádem vydrží déle a mají také víc schopností. A i hrdinové pak mají samozřejmě lepší vybavení a mnohem více naučených schopností. Takže ve hře je prostě více různých efektů, které je třeba vyhodnotit. Celé je to samozřejmě zábava, ale 4 hodiny + rozložení a složení hry + eventuelně příběh, to už nenajdete každý den. Navíc díky mechanice totemů a postupného odkrývání a často i zvětšování mapy je těžké dopředu odhadnout, jak dlouho bude partie skutečně trvat.

Dohromady si myslím, že nám dohrání kampaně zabralo cca 160–180 hodin. To, je myslím si docela pěkné číslo.

V souvislosti s výše uvedeným mám ještě jedno doporučení. Nedávejte si během hraní velké pauzy. Pokud hraní třeba na měsíc přerušíte, je náročné se do toho znovu dostat. Nám se stalo, že jsme si někdy v průběhu 4. kapitoly (tedy asi ve ¾ hry) udělali na 6 týdnů pauzu a návrat byl docela náročný. Je potřeba si uvědomit, že tou dobou máte u sebe cca 10 ks vybavení a 7–8 naučených schopností a všechny ty věci něco dělají a mají nějaké efekty. Člověk na spoustu věcí zapomene a spoustu si toho přestane hlídat. Obdobné je to i u nepřátel. V této fázi hry už mají docela komplexní chování, často používají ještě další žetony s vlastními pravidly. Když hrajete často, tyto věci si zažijete a ovládáte je intuitivně. Když naopak hrajete po dlouhé době, musíte si všechno znova nastudovat. Možná si říkáte, že to je přece normální a platí to pro každou hru. Do určité míry máte určitě pravdu, ale v Middaře jsou návraty obzvláště krušné.

Možná bych ještě mohl říct pár slov k obtížnosti. Hra je nastavená na určitou úroveň, které můžeme říkat „normální“, a na kterou jsme odehráli celou kampaň. Klasická střetnutí jsme zvládali docela v pohodě, ale scénáře s bossy byly výrazně těžší a vždy znamenaly výzvu. Přestože se na fórech BBG několikrát řešilo, že boss scénáře jsou nehratelné, my jsme s tím neměli problém, a přestože to bylo většinou hodně na hraně, za celou dobu jsme prohráli jen dva. Navíc v pravidlech hry najdete varianty pro modifikaci obtížnosti oběma směry. Jedná se sice jen o velmi jednoduché pomůcky typu „monstra mají o 25 % více životů“, ale použít je určitě lze.

Srovnání s jinými tituly

Middara vs. Gloomhaven

Pokud bych měl Middaru přirovnat k nějakému jinému titulu, pravděpodobně bych si vybral právě Gloomhaven. Teď úplně slyším, jak mnozí z vás začali skřípat zubama. Určitě to nejsou stejné hry, ale lepší příměr mě opravdu nenapadá. Obě hry mají kampaň o délce 150+ hodin. Obě hry mají přes 50+ scénářů/střetnutí, které zaberou v průměru přes 2 hodiny a mezi tím se vine příběh. Co se týče příběhu, Middara sice nenabízí sandboxový svět konvergující k jednomu finále jako GH, nýbrž zpočátku lineární dějovou linku, která se postupně mírně větví. Co se týče kvality i rozsahu příběhu, Middara jasně vede. Co se týče soubojového systému, GH používá čistě karetní, Middara kostkový a oba fungují výborně. Původně jsem chtěl napsat, že GH obsahuje menší množství náhody, ale čím víc nad tím přemýšlím, tak si říkám, že to možná není úplně pravda. V GH je náhoda přítomna hlavně v otáčení karet nepřátel a tahání modifikátorů na zásah. Kartička „Miss“ mě stále straší ve snech. V Middaře najdeme náhodu v kostkových soubojích, ale tam se dá docela hezky managovat. V trošku surovější formě se skrývá ve stupnici iniciativy, ale i s tou se dá pracovat. Naopak nepřátelé mají chování sice komplexní, ale docela předvídatelné. Takže co se týče náhody, výsledek souboje GH vs. Middara je 1:1. Abyste nehráli 150 hodin s jednou postavou, GH má mechaniku retirementu (nevím, jak se to překládá), kdežto MUMA1 vás nutí do střídání postav. Zatímco v GH postavu spíše objevujete a základní strategie je pro každou klasu nějak nastavená, v Middaře tvoříte všechno od začátku do konce. V obou případech můžou být výsledkem poměrně originální buildy, přesto je vývoj postavy v Middaře hlubší a zajímavější. Čas na přípravu hry a požadavek na množství místa na stole je plus mínus srovnatelný. GH je celkově o něco přístupnější a pravidlově jednodušší. A taky trochu jednotvárnější. V průběhu hraní se postupně dostaví stereotyp. V Middaře měly střetnutí po celou dobu kampaně větší šťávu.

Ostatní hry?

Napadá mě ještě třeba Descent (myšleno 2. edice, protože Legends of the Dark považuju za slepou uličku). Pokud budeme mluvit o kooperativní variantě Descentu, jedná se o velmi podobný styl hry s tím, že Descent je výrazně menší, kratší a jednodušší hra. Pokud se vám líbil, ale chtěli byste vyzkoušet něco komplexnějšího, Middara je dobrou volbou.

Když někdo slyší o silném narativu, který je vyprávěn pomocí knihy příběhů, často se ptá na srovnání s tituly, jako je Tainted Grail nebo Sleeping Gods. To je ale opravdu úplně jiná kategorie her – přístupnějších a méně náročných. Middara stále zůstává v první řadě poctivým, plnotučným „dungeoncrawlerem“.

Hodnocení

Middara je výborná hra. Podobné nadšení jsem u deskovky nezažil několik let. Pokud máte rádi kooperativní hry a aspoň trochu vládnete angličtinou, rozhodně vám hru doporučuji. Pro jistotu ale ještě jednou zopakuji, že se jedná o Velkou hru s velkým V. Nabízí obsáhlý příběh, robustní tvorbu postavy a má opravdu strategickou hloubku. Boj je zajímavý, se spoustou možností, a není to luckfest. Na druhou stranu, není to hra na jedno odpoledne. Potřebujete stálou herní skupinu, jedno herní sezení zabere minimálně 3 hodiny (ale mnohem častěji 4–5) a jako optimální frekvenci bych doporučil hraní aspoň 1× týdně. Taky je potřeba pamatovat na přiměřeně velkou herní plochu – pokud máte klasický stůl 120 × 80 cm, ani to nezkoušejte. Někomu nemusí sedět téma a grafický styl, ale já jsem si zvykl překvapivě rychle.