Micro Mutants: Evolution

hodnoceno 23x (Seznam vlastníků)

Brouk Pytlík jde do války

Autor: sydo | 3.8.2009 | 22

Dnes začnu trochu netradičně – u počítačových her. K jedné z mých nejlepších vzpomínek na gymnázium patří středy ve druháku. Po fyzice následovaly dvě hodiny pauzy před angličtinou a šest z nás chodilo k nám domů pařit Worms World Party. U téhle hry jsme strávili hodiny neskutečné zábavy a pokaždé se těšili na středu. Se změnou rozvrhu opadla i tato tradice a Worms opustili harddisk spolu s hláškami a statistikami týmů.

Osm let poté jsem si pořídil Micro Mutants – Evolution. Tato hra mě zaujala přesně tím, co se nám tenkrát tolik líbilo na Worms – lehká hra na pár minut nebo k pivu, minimální nutnost přemýšlet a velice jednoduchá pravidla („blechy“ hrál snad každý). Zkrátka něco, co budou hrát i přítelkyně a nehrající kamarádi (jedním z nich je i člověk z oné staré Worms gardy). Hlavním faktorem úspěšnosti Worms byli dle mého názoru hlavní hrdinové – agresivní a přitom roztomilí červi ověšení tunami klasických i pěkně trhlých zbraní. Jejich předchůdce, klasické „tančíky“, byl též úspěšný, ale až Worms udělali díru do světa. Zdravě přiblblá až debilní kombinace války a malé žoužele funguje spolehlivě a Micro Mutants staví na stejném nápadu.

V hlavní roli tentokrát místo červů stojí brouci. Dokonce je zde i náznak příběhu: Země je napadena dvěma rasami nepřátelských brouků a je jen na jejích obráncích – Usathropodech (mají na krovkách prraporr z hvězd a prruhů a v mandibulách svírají doutník) a Sovietopterech (na krovkách rudé hvězdy, hlavní údernou silou je Dělník a Rudá Garda) – aby invazi zastavili. Takže po vzoru pejska a kočičky chlapci z Nexus (ano, ti samí, kteří vytvořili War of the Ring) splácali dort z klasické hry „blechy“, brouků, zbraní, národnostních stereotypů a velké dávky humoru. Navrch přidejte ultrahustý název Micro Mutants – Evolution (vážně, žádná jiná hra z mé sbírky nemůže s tímto názvem soupeřit) a máte 100 % ameritrash dortík. Ale nebojte se, pokud neberete hru příliš vážně, špatně vám po něm určitě nebude.

V krabici s hrou naleznete listy se samolepkami a plastové dílky rozličných tvarů, na které samolepky nalepíte. Lepíte vše, od brouků až po kostky. Dále dostanete pravítka na měření vzdálenosti, kartonové žetonky krystalů a pastí a v neposlední řadě velké plátno tvořící hrací desku. Lepení samolepek je trochu otrava (alespoň pro mě), ale dá se přežít. U takových Comands&Colors bych se asi zvecnul.

Po nalepení můžete začít hrát, přičemž pravidla jsou opravdu primitivní. Rozložíte plátno, podle počtu hráčů určíte počáteční území, na které rozestavíte své brouky a své základny. No a hurá do boje. Cílem hry je obsazovat soupeřům základny, po obsazení určitého počtu základen (závisí na počtu hráčů) hra končí. Na začátku svého kola hodíte svými dvěma kostkami (na každé stěně je symbol nějakého brouka) a můžete pohnout brouky, kteří vám na kostkách padli. Brouci se hýbou jejich „pošprtnutím“ plastovým obdélníčkem (střelcem), stejně jako ve zmíněných „blechách“. Brouci, kteří jsou vašimi brouky zasaženi odcházejí ze hry, stejně tak jako základny. Někteří brouci jsou navíc oboustranní a pokud se vám podaří je vystřelit tak, aby přistáli na své druhé straně, provedou nějaký speciální efekt – vystřelí raketu, hýbnou broukem, schovají se atd.). Brouci každé ze 4 frakcí mají své unikátní schopnosti, nicméně nějaké strategické orgie nečekejte, stejně budete rádi, když vůbec něco trefíte. Na ploše také můžete sbírat roztroušené krystaly a za ně si poté vylepšovat základny a kupovat speciální schopnosti (důvod přívlastku Evolution v názvu). Pro zpestření můžete do hry zapojit i pasti – velké žetony umístěné na plochu, které provedou nějaký efekt, pokud do nich skočí brouk – vystřelí asteroidy zabíjející vše co přijde do cesty, teleportační brány nebo slouží jak pouhá kyselinová lázeň.

Hra se dá odehrát do půl hodinky, případně si ji můžete prodloužit zvýšením počtu základen nutných k obsazení. Důležitější je, že je plná zábavy, nadávek, kleteb, radosti, smutku, výkřiků a vzteklého bušení do stolu. Můj kamarád ji výstižně nazval „ultranasírací“ (editor snad promine) a má recht. Užuž se plížíte k soupeřově základně, pečlivě zaměřujete, trpělivě opíráte střelce o brouka a bác – 2mm přes. V tu chvíli už nechcete brouky ani vidět, zvlášť když se vám celý stůl směje. Ale nebojte, ono na ně také dojde. Mutanti jsou perfektní hrou do hospody (za cvrnknutí mimo plochu se platí runda – naše house rule), na chatu nebo mezi nehráče. Již zmíněný kamarád hry nehraje a nelákají ho, ale Mutanty neodmítne nikdy. Není to samozřejmě žádná ultrapecka, ale ne vždy je nálada na přemýšlecí maratón a tupá zábava u Mutantů přijde vhod. Jen to herní plátno by občas chtělo vyžehlit, ale což – varhánky slouží jako terénní nerovnosti a musí se s nimi počítat. Micro Mutants jsou prostě 100 % zábava, na nic ostatního (včetně strategie) nezbývá místo. Jen varování: může zapříčinit hádky, rozchody a obscénní výrazy před dětmi, zvlášť pokud máte ruce olšové jako já!