Mezi dvěma zámky šíleného krále Ludvíka

hodnoceno 78x (Seznam vlastníků)

Recenze sólohráče: Mezi dvěma zámky šíleného krále Ludvíka

Autor: ULDEPICA | 20.9.2022 | 5

V této recenzi popíšu hru Mezi dvěma zámky šíleného krále Ludvíka (2018, v ČR MindOK) a její rozšíření Secrets & Soirees (2021, pouze Stonemaier Games v angličtině) a to především z pohledu sólohraní. Sehrál jsem přes deset partií, u kterých jsem si poznamenával důležitá specifika (sumarizovaná do tabulky níže) a rád bych všem potenciálním sólohráčům zjednodušil rozhodování, zda si hru pro sólohrátky koupit či nikoliv.

Řekněme si to na rovinu, jako stavitel zámků v dobách minulých bych se příliš dobře neuživil. Možná by mě v lepším případě nepopravili, ale to je, řekl bych, vrchol mého umu. Učební křivka připomíná spíše nepostřehnutelné stoupání při výletu po Třeboňsku a vzhledem ke strávenému času u stolu jsem si i při poslední zaznamenané hře připadal jako onen příslovečný hadr na holi. Nejsem tedy rozhodně expertem na tuto hru a dle mé vytrvalosti v nezlepšování se nemám přílišnou motivaci a ambice pronikat hlouběji do hry i nadále.

Začněme věcmi, které se z mého osobního pohledu povedly; Hra má obrovskou variabilitu v počtu hráčů. Mám vyzkoušeno sólo, zhruba stejný počet partií při hře ve dvou i několik her v extrémním počtu hráčů (6 lidí u stolu). Hra vždycky nabízí jiný zážitek, ale nikdy jsem nebyl zklamaný. Pravidla jsou za mě dobře napsaná, jelikož jsou hodně popisná a zahrnují i obrázkové příklady. Hra je prakticky jazykově nezávislá a pro rozšíření jsem přeložil pravidla do češtiny (k nalezení zde). Pokud se bojíte angličtiny tak, jako král Ludvík situace, že mu do jeho zámku zapomenete instalovat prevet, tak nemějte strach! Produkční stránku hry bych hodnotil jako největší plus. Kartonové kartičky jsou tématické, kvalitní a hezky a přehledně namalované. Hra má za mě nejlepší insert v historii deskovek a v pohodě do základní krabice přesunete všechno, co koupíte v rozšíření. Navíc můžete krabici s hrou dát do police i nastojato. Nakonec bych rád vyzdvihnul módy, které do hry přináší rozšíření. Pro sólo to v praxi znamená, že si můžete vybrat, zda vám jedna partie potrvá 25 min (hráč vs. Automa) nebo kolem hodinky (hráč vs. dvě Automy). Rozšíření rovněž přináší kompetitivní variantu (s nesdílenými hrady) pro hru více hráčů.

Život každého stavitele-hráče není ovšem jen růžový. Co když vás král Ludvík nutí postavit hladomornu hned vedle ložnice pro tchýni, ale vaše svědomí vám to nedovoluje? Určitě to nebude váš jediný problém… Ve hře je poměrně velký vliv náhody. A to jak ve hře více hráčů, tak v sólu. Můžete si piplat svůj zámek, lámat si hlavu se strategií, počítat pravděpodobnost, ale nezřídka se stává, že vám hra bodne kudlu dozad a v devítikartovém balíčku pošle 6 stejných typů místností. Rovněž bych řekl, že hra s rozšířením má tolik typů místností, že opět není vyjímečné, když se k vám za celou hru nedostane typ místnosti, který bytostně potřebujete. Ve hře více hráčů je další nosnou mechanikou draft, který je zábavný, dokud nesedíte vedle negramota schopného leda tak kydat hnůj dobytku. Vybírejte si proto své sousedící herní partnery pečlivě, i život na zámku umí být psina! Pokud máte dojem, jak moc příběhová hra musí být, přichází další zklamání. Řekl bych, že ve hře je asi tak stejně příběhu jako v této recenzi. To bylo pro mě jednoznačně zklámáním, neb jsem čekal něco více atmosferičtějšího. Koneckonců i bodovací systém není nic jiného, než „získej tolik bodů, kolik jsi schopen ve svém „středověkem-zabedněném stavitelském mozku“ vymyslet. Nic jiného než podmínka „dosáhni X bodů“. Navíc s otravným podílem náhody.

Nakonec v rámci části „ne tak povedené věci“ nelze opomenout ryze praktická témata. Začněme cenou. Za tisícikorunu koupíte základní krabici – bázi hry, jako takovou zcela esenciální. Jako skupinoví hráči asi nic moc dalšího nepotřebujete. Ovšem pokud chcete hrát sólo nebo si rozšířit hru o zábavné „tajné místnosti“, tak si připravte další pětikilo. Stonemaier Games má ve zvyku (díky za to, Jamie!) defaultně zahrnovat do základních her i sólomód. Těžko říct, z jakého důvodu se to tady nestalo. Takže si musíte koupit hru + expanzi, zbude vám celá plonková krabice od rozšíření a ještě ty perfekcionističtější z nás bude otravovat jazyková nesourodost (70 % popisků v češtině, 30 % v angličtině). Má teda cenu to kupovat a nezajít si raději na trh do podhradí k bábě kořenářce pro úplně normální houbovej čaj?

Ano i ne. Pokud chcete hru pro více hráčů (a říká se, že nejlepší jsou Zámky v 6–7 lidech), která má zároveň velmi zajímavý a funkční sólomód, tak bych do toho šel i podruhé. Lákadlem může být i hrací doba (která je variabilní: 25 nebo 60 minut dle módu). Hra je pěkně zpracovaná a hrát ji je celkem relax. Pokud jste zarytý milovník tvrdého eura s absolutním odporem vůči náhodě a od stolu chcete vždy odcházet vyčerpaní s pocitem „dnes mám odmakáno“, ušetřte těch patnáct set korun. Věřím, že najdete lepší tituly.

Nakonec poznámku k dodatečným aplikacím: Doporučuji si při hře pustit středověkou/novověkou hudbu – za mě to hru opravdu zvedlo a podkreslení výrazně vylepšuje herní zážitek. Naopak nedoporučuji mnohdy doporučovanou aplikaci Castle Appraiser, nefunguje příliš dobře a finální editace zámku je otravnější než stará dobrá tužka s papírem.

Moje osobní statistika zahrnující sólohraní:

Užitečná čísla:

• Průměr módu Automa: délka partie: 53 min, VP hráče: 61 VP automy: 61;
• Průměr módu Introvert: délka partie 25 min, VP hráče: 59, VP automy: 64.