Memoir '44

hodnoceno 249x (Seznam vlastníků)

Návrat ke kořenům 2.

Autor: battlegames | 0 hodin 40 minut | 26.6.2024 | 5

Hra: Memoir '44

Hráči: battlegames a 1 neregistrovaný

Ahoj, kamarádi! Dneska vám povím, jak to dopadlo s mým pokračováním "Návratu ke kořenům". Tentokrát jsem se rozhodl trochu pozměnit taktiku. Žádný běh Němců na útesy jako minule, to by bylo moc trapné opakování. Místo toho jsem vsadil na klasiku - v opevnění zůstanu,a ať si na něm nepřítel vyláme zuby!

No, ale hned v prvním kole mi spojenecké bombardéry ukázaly, zač je toho loket. Moje jednotky ve středu bitevního pole byly rázem na polovině stavu. Ani medici to nezachránili, což mě pěkně naštvalo. Ale co, aspoň mám důvod zůstat v zákopech, ne?

Soupeř se zachoval podobně jako já - vykašlal se na ostroh s bunkrem a soustředil se na střed a moje levé křídlo. Jeho hlavní trumf, rangeři s pohybem 2 a střelbou, hravě překonali útesy a vymazali moji jednotku pěchoty ze světa. V centru to sice trvalo o kolo déle, ale jakmile se dostali nahoru, bylo vymalováno.

Bez karet pro střed jsem mohl jen bezmocně přihlížet, jak mi jednotky mizí před očima. Kostky padaly, jako by byly z olova. Kdybychom hráli tankovou bitvu, určitě bych vyhrál! Aspoň ten bunkr ve středu se držel statečně.

Rangeři ale hráli prim. Osádka bunkru sice jednu jejich jednotku poslala do věčných lovišť, ale příliv spojenecké pěchoty byl prostě moc silný. Stav 4:1 pro nepřítele. A pak přišla karta "Za nepřátelskou linii", která dala rangerům šanci obsadit les. Tím to skončilo 5:1.

V tu chvíli jsem si připadal jako Rimmer z Červeného trpaslíka, když se všech ptá, co způsobilo nejvíc dopravních nehod ve Švédsku v 80. letech. Všichni odpověděli správně "los" a on se jen smutně zeptal: "Je to mnou?" No, asi jo, kamaráde, asi jo.

Odehráno v: neuvedeno