Maracaibo

hodnoceno 42x (Seznam vlastníků)

Maracaibo a proč je tak dobré

Autor: UmmA | 18.10.2020 | 7

Maracaibo je jednou z nejlepších euro her, kterou lze na trhu najít. Jelikož pro mě je v této kategorii nejpodstatnější design, nebudu příliš hodnotit kvalitu herního zpracování – to je v zásadě OK, nebude vás rušit, ale skákat nadšením také nebudete. Pravidlově a herními mechanismy je hra v rámci své kategorie těžších eur příjemná – nemusíte si pamatovat prakticky nic, kromě boje je každý mechanismus jednokrokový. A přestože vám souvislosti v první (a druhé či třetí) hře budou unikat, nebude se vám hrát špatně.

Design čerpá z několika vlivů, nejvíce je srovnáván s Great Western Trail (GWT). Nicméně je zde také vliv Marsu: Teraformace, Dobyvatelů vesmíru a Mombasy. Jako každá těžší hra od Alexandra Pfistera obsahuje několik mechanismů, z nichž můžete některé zcela ignorovat (ideální pro první hry), aniž by se vám hra rozsypala. Je ale samozřejmě lepší začlenit všechny.

Z Dobyvatelů vesmíru si Maracaico vzalo agónii výběru karet. Základní ingrediencí je, že karty lze vykládat a vyložené karty se významně ovlivňují, ale zároveň jich máte omezený počet a musíte je používat k dalším herním akcím. Tedy není možné si nechat vše (což je také pocit přítomný v Marsu). Multifunkčnost karet přispívá k dynamice, kdy můžete plány měnit v průběhu kola a najít pro karty nové využití.

Z Marsu si vzalo hlavně příjem daný vyloženými kartami, nicméně získávané zdroje jsou osekány na nezbytné minimum – peníze a vítězné body. Tento příjem je také vidět na herním plánu, tedy nemusíte řešit, kdo má jaké karty, vše podstatné je uprostřed stolu. Vyložené karty mohou mít totiž i jiné efekty, např. osobní akce hráčů prostřednictvím tzv. „asistentů“, nicméně ti se také umísťují na políčka na centrálním plánu (jako budovy v GWT), takže opět hned vidíte, kdo na tom jak je.

Z Mombasy si vzalo přetahování mocností o vliv, kdy dobýváte území a umisťujete kostičky na herní plán. Soutěž je ale mnohem více přátelská, jelikož vyhozené kostičky se nevracejí, ale jdou ze hry ven, takže poražená mocnost tolik vlivu neztrácí.

A nakonec GWT. Zde Maracaibo přejímá putování v jednom směru od začátku do konce, osobní akce na herním plánu, vylepšení na hráčské desce, posun na vedlejší koleji (džungle), kde se hráči přeskakují, a dynamickou délku kol. Stejně jako v GWT je možné ve skupince hrát hru špatně (tím nemyslím pravidla, u GWT to znamená, že do Kansasu jezdíte průměrně na 4 a víc akcí) a nemusíte si to vůbec uvědomit. Nevýhoda oproti GWT je, že hra úplně dobře nefunguje, když ji lidi neumí hrát. Boj je příliš silný a herní doba velmi narůstá. I když hrajete GWT špatně, je počet akcí stejně dost limitován, jelikož většina z nich něco stojí. Do Kansasu vás to tedy tlačí. V Maracaibu je každá zastávka osobní výhodou. V porovnání se soupeři si samozřejmě můžete škodit. Na druhou stranu u stolu stačí jeden hráč, který umí Maracaibo hrát dobře, protože hru může popohánět sám, u GWT je celkový počet tahů společný. Stejně jako v GWT zde nemají nováčci v prvních hrách šanci (hrají-li s někým, kdo hru umí hrát, ne kdo ji hrál víc krát, viz výše), hra samotná je ale vůči nim přátelštější, jelikož ostatní vám přímo neškodí. Je také mnohem dynamičtější, jelikož do své strategie zapojujete mnohem více taktiky. V GWT se snažíte po zhodnocení počátečního rozestavení co nejrychleji specializovat a pak jet to svoje, v Maracaibu se vaše cesta výrazně proměňuje podle karet, které získáte, a podle toho, jak hrají soupeři. Svoje vítězné body budete čerpat hlavně třemi způsoby – přes karty, bojem a průzkumem. Každý způsob má jinou dynamiku, důležitou součástí hry je naučit se, jestli chcete rychlejší nebo pomalejší partii, což můžete přímo ovlivnit.

Mechanismus posouvání průzkumníka v džungli je velmi zajímavý tím, že nabízí výhody pro všechny hráče dle míry zapojení. Je možné ho hrát jako hlavní zdroj bodů (poslední třetí oblast přináší velký počet bodů). Prostřední oblast poskytuje silné výhody v průběhu hry. A překonání první oblasti pomáhá získat body za národy (a ve dvou základních typech přípravy hry také odemyká novou akci). Posouvání na něm je tedy zajímavé pro všechny hráče, i když to pro ně není hlavní součást strategie.

Boj je zajímavý tím, že pro získání vlivu nemusíte obsazovat území a pomáhat tak hráči, který je v dané mocnosti před vámi, ale můžete získat vliv přímo a „vézt“ se tak na úsilí jiných. To je důležité, jelikož vliv v mocnostech zcela ignorovat nelze. Bojovně naladěným hráčům zase boj umožňuje získávat peníze, není tedy potřeba tolik řešit jejich příjem.

Karty samotné mají mnoho využití – mohou fungovat jako hlavní zdroj bodů, vylepšení boje a průzkumu či jako výhodnější akce na plánu. Hráč má kromě omezeného limitu karet na ruce ještě 3 pozice mimo ruku na dlouhodobé plánování. Oproti Marsu, kde je rozdělení karet, které vám přijdou, značně náhodné, má Maracaibo základní balíček, který je ve hře přítomen vždy, a rozšiřující balíček, který dodává nezbytnou variabilitu a napětí tím, jak postupně objevujete, co do hry přišlo. Společně se základními městy tento prvek designu způsobuje, že všechny herní mechanismy fungují v každé partii.

Hra ještě obsahuje náhodné úkoly, které v každém kole přicházejí na desku a opět přispívají k větší dynamice a napětí. Může je splnit jen 1 hráč, plní se odhozením 2 karet (což je polovina základního limitu karet na ruce) a odměnou jsou většinou slušné taktické výhody.

Maracaibo je ztělesněním moderního designu, kdy vašim soupeřům přímo neškodíte (ve hře je jediná karta, která soupeřům může vzít body, a působí tak trochu mimo mísu), ale přesto dost podstatně ovlivňujete jejich hru. Je to strategická hra s velkou mírou taktiky, kde je několik cest k vítězství. Všechny jsou navzájem vybalancované do té míry, že hra může končit s 200+ body a rozdíl mezi kvalitními hráči je v rozmezí deseti bodů. Není to hra na jedno zahrání, pravidelné hráče odmění vysokou mírou dynamiky a variability každé partie.