Mansions of Madness

hodnoceno 120x (Seznam vlastníků)

O život

Autor: Thales | 2 hodiny 0 minut | 18.3.2011 | 3

Hra: Mansions of Madness

Hráči: Thales a 1 neregistrovaný

... dívka se hnala chodbou zpátky ke vchodu a šílený muž za ní mával zlostně sekyrou, ale marně se snažil zvednout ze země. Poslední, co zezadu Kate slyšela, bylo hlasité křupnutí a zakvílení. Muži se asi povedlo postavit se na poraněnou nohu. Na chvilku. Už viděla dveře, když se jí náhle zatmělo před očima a hlava se jí mohla bolestí rozskočit. Snažila se rozhlédnout, ale zatmělo se jí před očima. Do nosu ji udeřil zápach ztuchliny. Konečně se jí pomalu vracel zrak a mlha kolem pomalu rozkrývala divně zkroucenou postavu, která se nad ní skláněla.

"Kate! Kde sakra jsi?"

To je Joe, uvědomila si dívka a chtěla odpovědět, ale z hrdla jí nevyšla ani hláska. Nemohla se vůbec pohnout, jenom bezvládně ležela na zemi a nad ní stála páchnoucí zrůda, která kdysi možná byla člověkem. Joe, já jsem přeci tady, křičela v duchu Kate a hrůzou se jí rozšířily zorničky, když mumlající postava napřáhla svůj pařát a spustila ho k jejímu krku.

"Tak Kate!" Joe byl špinavý a sakem mu prosakovala krev. Na jedno oko téměř neviděl. Kde ta holka vězí? Došel ke dveřím do chodby a zarazil se. Zase se mu zdálo, že klika podivně pulzuje, jako kdyby to bylo malé stvoření, živé a odporné. Zaklepal hlavou a dveře jednoduše vykopl.

Nad chladnoucím tělem postávala postava, na jejímž povrchu se stahovaly a zase napínaly jemné linie svalstva, když se pomalu otočila směrem k Joeovi a z pusy beze rtů se vydral zlobný skřek. Joe neváhal a tasil svou zbraň. Tři rychle po sobě vypálené rány zasáhly přesně cíl a hruď monstra se roztrhla ve spršce krve kdo ví čeho všeho ještě. Zbytek nemrtvé bytosti se svalil na zem s hlasitým plesknutím. Joe se dobelhal k bezvládnému tělu Kate a padl na kolena.

Netušil, jak dlouho tam klečel a držel v náručí chladné tělo, když ho něčí ruka chytla za rameno. Prudce se ohnal a Jenny stihla jen tak tak uskočit.

"Joe, Joe, uklidni se! To jsem já, Jenny! Joe!" uklidňovala kolegyně pološíleného detektiva. Ten se vzpamatoval při pohledu na známou tvář a otřásl se.

"Katy, ona je..." dostal ze sebe Joe.

"Já vím, Joe, já vím. Ale tady už nic nezmůžeme, musíme pryč Joe, pojď." pronášela Jenny pomalu a mírně táhla Joea směrem k východu.

"Jak ses... kde jsi se tu vzala, Jenn?"

"Dlouho jste se nevraceli, tak mě Harvey požádal, abych se za vámi jela podívat."

"Proboha... Kate!" zamumlal pro sebe muž a jako bez duše se nechal postrkovat do vstupní haly.

* * *

"Vy odcházíte? To je ale škoda. Je čas jíst. Ono to musí jíst! A vy jste hlavní chod!" zaskřehotal maniak se znetvořenou tváří plnou vředů a uvítal tak zkoprnělopu dvojici vyšetřovatelů, kteří vešli do vstupní haly. Mluvčí stál před vchodovými dveřmi a kolem něj stálo několik mrtvých těl, které někdo nepřirozeným způsobem vrátil k životu.

"Jak chcete, vy zrůdy!" vykřikla Jenny, sundala z ramene brokovnici a začala rozdávat konečnou smrt. Šílenec u dveří se jenom smál, zatímco jeho nemrtvé ovečky padaly pod plameny šlehajícími z hlavně. Joe se při burácení střelby konečně probral a také nešetřil municí. Podlaha se naplnila znovu usmrcenými těly a jenom maniak stál se sekyrou u dveří a usmíval se.

"Je to zbytečné, odtud se nedostanete. On musí jíst, on bude jíst." holedbal se pomatenec.

"Ne tak rychle, ty zmetku!" sykla Jenny a popadla olejovou lucernu, která osvětlovala schodiště foyer. "Nejdřív si na tebe trochu posvítím!" a vrhla lucernu po maniakovi.

Lucerna se roztříštila o hruď muže a rozstříknutý olej okamžitě vzplál. Nelidský řev následoval nesnesitelný pach spláneného masa, kůže a vlasů. Postava se svíjela v tanci slábnoucích plamenů, až utichla a pouze sebou jako neškodná hromádka ohořelých hadrů škubala na zemi. Jenny si řekla, že to není vůbec špatný nápad.

* * *

Joe s Jenny stály u auta před hořícím panstvím. Mlčky sledovali, jak se s praskáním bortí trámy a stěny domu a pohřbívají ve svých útrobách všechny jejich zažité hrůzy a ztráty. Jenny přišlo po chvíli ticho nesnesitelné, uvědomovala si, že nemají času nazbyt.

"Joe, je mi to líto, ale musíme jet. V Arkhamu se zase něco děje, potřebujeme tě tam."

Joe mlčel a sledoval plameny pohlcující budovu.

"Já vím." pronesl suše a beze slova nastoupil do vozu na místo spolujezdce.

"Sbohem Kate." zašeptala Jenny, rychle nstartovala a sešlápla pedál plynu, aby byli co nejdříve z toho proklatého místa pryč.

Odehráno v: Kladno (Okres: Kladno)