Lovci noci

hodnoceno 131x (Seznam vlastníků)

Shadow Hunters - Bang po japonsku

Autor: Eyron | 16.12.2009 | 8

Od pradávna noc co noc procitají Stíny, aby zasévali strach do lidských srdcí. Noc co noc útočí a šíří zlo. A noc co noc se jim staví Lovci. Ti, kteří zasvětili svůj život boji se Stíny. Na kterou stranu se přikloníš ty? Pohltí tě temnota nebo najdeš dost síly, aby ses jí postavil?

Úvod

Shadow Hunters je svižná hra pro větší skupinu hráčů (4-8) a jejím autorem je japonský designér Yasutako Ikeda. Hráči si tajně vylosují karty rolí a postupně se snaží zjistit, kdo je spojenec a kdo nepřítel, aby se jim podařilo splnit cíl hry dříve než soupeřům. Na jedné straně stojí Stíny, bytosti temnoty, mezi které patří vlkodlak, upír a Nepoznaný. Proti nim bojují Lovci: George, Franklin a Emi. A pak tu jsou ještě čtyři neutrální postavy, každá z nich má jiný, vlastní cíl. Zatímco co Allie chce jen přežít, Charles je zuřiví zabiják, který jde po krku Stínům i Lovcům. Bob se zase stará pouze o majetek a chudák Daniel si nepřeje nic jiného, než zemřít a to co nejdřív.

Komponenty

Na úvod si neodpustím zmínit, že za svých cca 750,- toho nedostanete právě nejvíc.
Hra obsahuje:
pevný herní plán
kartonové podložky a dva dřevěné válečky v osmi barvách
10 karet postav
6 karet lokací
16 bílých karet
16 černých karet
16 zelených karet Poustevníka
2 kostky (šestistěnnou a čtyřstěnnou)
pravidla

Herní plán svým zpracováním nenadchne, ale ani neurazí. Obsahuje šest polí pro umístění lokací a ukazatel poškození. Karty jsou zpracovány dobře, ilustrace, částečně v japonském manga stylu, mě rozhodně neohromily, nicméně uznávám, že dodávají hře osobitou atmosféru. Pravidla jsou stručná a obsahují krátký FAQ, nicméně mám pocit, že nejsou příliš jednoznačná a neřeší všechny herní situace.

Příprava a cíl hry

Na herní plán se rozloží náhodně karty šesti lokací a hráči si vylosují karty postav.  Na této kartě jsou i popsány podmínky vítězství. Lovci vítězí při zabití všech Stínů a opačně (Stíny mohou navíc vyhrát i když zabijí tři neutrální postavy, ale tato situace může nastat pouze při hře sedmi hráčů). Neutrální charaktery sledují vlastní cíle popsané výše. Postavy jsou drženy v tajnosti až do okamžiku, kdy hráč odhalí svou identitu. A proč by to hráč dělal? Protože až po odhalení může používat svoji zvláštní schopnost, která je často velmi silná: úplné uzdravení, silný jednorázový útok, vracení útoku, teleportace... Pro jednotlivé počty hráčů je nadefinován počet postav z jednotlivých frakcí, např. při pěti hráčích hrají dva Lovci, dva Stíny a jedna neutrální postava. Kartu postavy hráč umístí na podložku ve své barvě a jeden ze svých válečků umístí na začátek ukazatele poškození. Druhým válečkem bude během svých tahů pohybovat po herních lokacích.

Herní kolo

Hráči se střídají v tazích po směru hodinových ručiček. Na začátku tahu si hráč hodí oběma kostkami na pohyb, sečte hozené hodnoty a podle nich se pohne na lokaci, příčemž vždy musí lokaci změnit (pokud mu tedy padne číslo lokace na které už stojí, hází znova). Poté může využít speciální akce dané lokace:
2-3 Poustevníkova chata - Vezmi si zelenou kartu
4-5 Brána do podsvětí - Vezmi si bílou, černou nebo zelenou kartu
6 Kostel - Vezmi si bílou kartu
7 - toto číslo nemá žádná lokace, hráč se může pohnout na jakoukoli jinou lokaci
8 Hřbitov - Vezmi si černou kartu
9 Tajemný les - Jakéhokoli hráče zraň za dva životy nebo uzdrav o jeden život
10 Oltář přání - Vezmi si od kteréhokoli hráče kartu vybavení

Zásadní roli tedy hrají karty. Černé i bílé se dělí na vybavení, které si hráč ponechá a okamžité akce, které hráč musí okamžitě vykonat. Zatímco černé karty jsou spíše útočné a pomahájí spíše Stínům, bílé jsou spíše ochranné a nápomocné Lovcům. Mezi vybavením najdete různé amulety a především zbraně, včetně oblíbené prokleté katany, které vás nutí útočit. Jednorázové karty většinou léčí či zraňují. Zelené karty Poustevníka pak slouží k odhalování identity jednotlivých hráčů. Ten, kdo si kartu lízl si ji tajně přečte a předá hráči dle svého výběru. Na kartě je text typu "Vsadím se, že jsi Stín. Pokud to tak je, uber si jeden život." Hráč, který kartu dostal, se musí podle podmínky zařídit. Pokud danou podmínku nesplňuje, neudělá nic. Tímto způsobem tak hráči postupně odkrývají identitu ostatních. Pěkný chaos v tomto odhalování dokáže udělat postava Nepoznaný, jedna postava Stínů. Ten má totiž povoleno na tyto karty lhát.

Na konci herního kola může hráč ještě provést útok. Útočit může pouze na postavy v dané dvojici lokací (všiměte si, že na herním plánu je šest míst pro lokace spojeno do tří dvojic). Útok se provádí hodem oběma kostkami, vždy se odečítá menší hozená hodnota od vyšší. Výsledkem je pak výška zranění. Pokud je na obou kostkách hozena stejná hodnota, útok minul.

V okamžiku, kdy se počet zranění postavy dostane na hranici počtu životů postavy, umírá a musí se odhalit.

Závěrečný verdikt

Shadow Hunters se dotýkájí žánru "party hra". Zahrál jsem si je poprvé na skvělé herní akci ve Štokách, kam ji přivezl Aneken. Přítelkyni se zalíbila a tak jsem si ji pořídil. V poslední době ji hraju poměrně často a to hlavně díky svým neherním přátelům. Po cca dvaceti odehraných partiích se nemůžu zbavit dojmu, že černých a bílých karet je málo a velmi rychle se mi ohrály. Hra je hodně o náhodě, černé a bílé karty jsou výrazně nevyrovnané a hody kostkou především u útočení rozhodují o výhře či nezdaru. I postavy jsou nevyrovanné. Charles, který vítězí pouze v případě, že zabije postavu a celkový počet mrtvých postav je tři a víc, se musí zatraceně snažit, aby vyrovnával boj mezi Stíny a Lovci. Naproti tomu Allie, které stačí přežít do konce se může vesele odhalit hned na začátku hry a pak se nudit, protože pro ostatní bude nezajímavým cílem.

Shadow Hunters budou peklem pro eurogamery, ale pokud hledáte nenáročnou hru pro větší skupinu spíše nehráčů, kterým nedělá problémy angličtina, můžete Shadow Hunters za 5 minut vysvětlit a pak se i docela dobře bavit.