Loděnice (druhé vydání)

hodnoceno 9x (Seznam vlastníků)

Napněte všechny plachty a plnou parou vpřed!

Autor: Shark | 23.8.2024 | 9

„Co děl palubu ježí, to hned bys nespočet',
jeřáby se k nebi tyčí, a vše naloží hned.
Stroje maj' sílu býků, co plavbu změní v let, 
to je naše chlouba, Modrá stuha je na dohled.“

Svou aktuální recenzi jsem zahájil parafrází na kdysi populární píseň „Křižník Bismarck“ od skupiny Rangers. Ve staronové hře Loděnice (její první edice spatřila světlo světa už v roce 2009) se sice posuneme hlouběji do minulosti, než by odpovídalo zmiňovanému Bismarcku, ale děl, kouře z komínů a rychlé plavby si užijeme do sytosti.  

Položme kýl

Nedá mi to, abych se podrobněji nezastavil u přípravy hry na první partii. Tu lze rozdělit na dvě části. V té první se připravte na vyloupávání z kartonových archů. A že jich je, neboť v podstatě vše v této hře až na několik málo dřevěných komponentů tvoří karton. Ve druhé části vás však čeká manuální práce symbolicky srovnatelná s prací na stavbě lodi. 

Začnu podle mě nejpovedenějším prvkem, a tím je krabička (nebo spíš krabice) na žetony posádky a vybavení. Přiložený návod vás konstrukcí přehledně provede. Pouze bych na závěr doporučil ustřihnout růžek z některého vyloupaného archu (viz obrázek) a provléknout ho očkem ve víku, aby se krabička samovolně neotevřela. Víko má navíc funkci herního materiálu pro sólový režim. Jedinou vadu na kráse představují dva kruhové otvory ve víku, kterými mohou žetony při určité konstelaci vypadávat.

Jako další si budete muset sestavit loděnice (desky) hráčů a herní plán s destičkami akci. A zde přichází na scénu zajímavý koncept. Určitě jste již slyšeli chválu na dvojitý karton. V případě Loděnice to vypadá, jako by si autor a vydavatel řekli, že dvojitý karton je jinými slovy jeden karton na druhém. Vtip je v tom, jak je efektivně spojit. V tuto chvíli se však vynoří první zádrhel, a sice chybějící návod (na rozdíl od sestavení krabičky a jeřábu, viz dále). V krabici naleznete jakousi tajemnou pásku s kruhovými samolepkami a teprve po prohlédnutí desek a k nim příslušejících rámečků (pozor, abyste je omylem nevyhodili) si všimnete, že na spodní straně těchto rámečků jsou kruhová pole, odpovídající svou velikostí těmto samolepkám. A až experimentální metodou přijdete na to, že samolepku musíte opatrně sejmout z pásky, lepicí stranou přiložit na daný kroužek a opatrně stáhnout horní papírovou vrstvu. Poté by vám měla na kroužku zbýt oboustranně lepivá blána, který bude držet pohromadě desku a rám. 

I zde ovšem mohou zaúřadovat Murphyho zákony. Jednak nemusí blána pevně přilnout ke kartonu, takže nezbude než mravenčí práce: na jednom konci jemně oddělit blánu od papíru, přitisknout ji na karton a současně se stahováním papíru blánu špičkou nože tisknout na karton. Na druhou stranu ale počítejte i s tím, že pokud vám po sejmutí z pásky samolepka upadne lepivou stranou například na stůl, stoprocentně se přichytí tak pevně, že blána na povrchu zůstane (naštěstí je těchto samolepek více, než vyžadují desky). Mně osobně trvala tato příprava čtyř hráčských desek a desky pro destičky akcí celkem 25:04 minut (měřeno podle délky videa na YouTube, které jsem při tom poslouchal). Výsledek je však překvapivě působivý a teprve čas prověří trvanlivost těchto lepených spojů. Každopádně je to zajímavý impuls i pro další výrobce.

Poslední sestavovací komponent představuje jeřáb, který má sloužit jako stojan pro umisťování dílků, z nichž se v průběhu hry konstruují lodě. Podle mého názoru se však zařadí po bok stromu z Divukraje nebo skály z Divoké Serengeti. Tedy komponentů vizuálně velmi působivých, ale herně nepříliš praktických. Vzhledem k tomu, že na jeho sestavení máte použít lepidlo, nepočítá se zjevně s jeho rozkládáním. A když jsem viděl, kolik místa zabere zbývající herní materiál, mám vážné pochybnosti o tom, jak by se do krabice napasovalo ještě toto monstrum. Oč praktičtější by bylo nahradit ho třemi sáčky, z nichž by se dílky podle potřeby náhodně tahaly.

Chopte se kormidla

Tematicky vás hra zavádí na konec 19. století do prostředí stavitelů zámořských plavidel. Vaším úkolem však nebude pouze tyto lodě stavět, vystrojovat a zajistit jim odpovídající posádku, ale současně zajistit i odpovídající ekonomické zázemí a lukrativní státní zakázky. A neposlední řadě své výtvory i předvést v praxi při plavbě po cvičebním kanále, kde budete pod kontrolou nejrůznějších úředníků.

Každá loď je složená z přídě, zádě a alespoň jednoho středového dílku, přičemž ty mohou obsahovat navíc kajuty pro posádku, upevňovací body pro vybavení či další prvky jako záchranné kruhy, čluny a lucerny. Ve své loděnici máte kapacitu na celkem 9 těchto dílků, přičemž si sami podle určitých pravidel volíte, jak je využijete. Jednou umístěný dílek se však už nedá přesouvat. Bude tedy na vás, zda postavíte jeden obří 9dílkový kolos, tři 3dílkové trpaslíky nebo jiná plavidla mezi těmito krajními možnostmi. Lze tak položit například dvě přídě vedle sebe, přičemž ale k využití té více vlevo může dojít až poté, co dokončíte loď s přídí napravo. Díky tomu je jasné, že prvním dílkem v loděnici nesmí být záď, posledním dílkem příď a rovněž je zakázáno umísti těsně vedle sebe příď a záď, aby samy o sobě vytvořily loď.

Dostupné vybavení se dělí do dvou kategorií. Komíny a plachty zajišťují plavidlu rychlost, zatímco děla a jeřáby definují jeho účel a přináší hráči vítězné body po dokončení cvičné plavby. Každé vybavení vyžaduje zvláštní upevňovací bod na palubě; tyto body barevně odpovídají příslušnému vybavení s tím, že komíny a plachty mají totožné upevňovací body. 

Při najímaní posádky máte k dispozici kapitány, topiče, vojáky a byznysmeny. Kapitán představuje základní předpoklad k tomu, aby vaše loď vůbec vyplula. Topiče v kombinaci s komínem budete zase potřebovat k tomu, aby vaše loď vyrazila na plavbu jako střela a získala si co největší uznání (čti: vítězné body). Byznysmeni a vojáci nejsou pro samotnou plavbu bezpodmínečně nutní, ale znamenají další body navíc jak při samotné plavbě, tak případně při závěrečném bodování. Každý člen posádky až na jednoho kapitána navíc potřebuje vlastní kajutu (můžete mít na lodi více kapitánů, ale bez kajuty smí zůstat pouze jediný). A aby toho nebylo málo, topiči navíc vyžadují speciální kajuty.

Ekonomickou základnu vašeho podnikání představuje nákup tří komodit (obilí, uhlí, látek), jež můžete na burze výhodně prodat za větší sumu, případně vyměnit za vybavení nebo členy posádky. Kromě toho můžete získat i zaměstnance, již vám poskytují výhody při jednotlivých akcích. Díky náborářům tak dokážete získat více členů posádky, díky inženýrům více vybavení, díky obchodníkům více peněz za prodané zboží apod.

Sami vidíte, že pro úspěch je zapotřebí co nejvíce peněz (ve hře zvaných guldeny), posádky, vybavení, lodních dílků s co nejvíce vyobrazenými prvky a dostatečné dlouhých plavebních kanálů, abyste dokázali stavět co nejvýnosnější plavidla v co nejkratších intervalech. Ale jak už je u her tohoto druhu zvykem, rozhodně nedostanete vše najednou a budete muset činit neustále rozhodnutí o tom, co je pro vás momentálně nejlepší.

Signalizujte: Rondel 2-2-1-1-0

Jak již patrně vyplynulo z předchozího textu, základním stavebním prvkem této hry jsou akce a jejich výběr. Když přijdete na tah, musíte si vybrat jednu dostupnou akci. Kromě úplně prvního tahu prvního hráče v pořadí však tyto akce nebudete mít k dispozici všechny. Bude záležet na tom, jaké akce si vybrali vaši spoluhráči a vy sami v minulých tazích („zabrané“ akce se označují kostičkami v hráčských barvách), takže v závislosti na počtu hráčů budete volit mezi 3–4 ze 7–8 možných. A přesně v tradici euroher (neboť Loděnice je euro par excellence) to někdy bude zcela jasné, většinou však budete váhat mezi několika možnostmi.

Z hlediska mechanik se akce dělí na dva druhy. U náboru posádky, výroby vybavení, najímání zaměstnanců a burzy se používá rondel s různým počtem výsečí. Na začátku každé akce pohnete ukazatelem ve tvaru kostičky do následující výseče, čímž určíte, jakou věc můžete dostat automaticky. Až na burzu však můžete zaplatit určitý počet guldenů a posunout se dále. Dostat se na výseč, kde se ukazatel nacházel na začátku akce, je tedy pěkně drahé (podobný mechanismus můžete znát například z Vikomtů Západního království, kde se tak řeší pohyb vévodů).

Akce stavba lodí, pronájem kanálu a nákup zboží zase používají nabídku v sloupcích tvořených pěti destičkami, přičemž jedna je vždy zdarma a další dvě stojí vždy 1, resp. 2 guldeny. 

Poslední akce dotace se používá pouze ve hře čtyř hráčů a přináší automaticky 2 guldeny.

Jak vidíte, každou dostupnou akci můžete vždy provést, aniž byste museli něco platit, je však otázkou, zda takto získáte právě to, co potřebujete. Jak tedy přijít k penězům? Vedle zmíněné dotace a prodeje zboží na burze nabízí další možnosti samotná řada akcí. Každou svou provedenou akci si označujete vlastní kostičkou a při výběru dostanete 1 gulden za každou akci s kostičkou, jež se nachází v pořadí před vaší aktuální akcí. 

Kromě úprav efektů akcí si za 6 guldenů můžete zakoupit i tzv. bonusovou akci. Jedná se v podstatě o jednu běžnou akci, která se nesmí shodovat s tou, kterou si pro daný tah standardně vybíráte. Zde nezáleží na přítomnosti kostiček a lze ji provést před i po běžné akci.

Přiložte pod kotle

Partie trvá po určitý počet kol, jenž se odvíjí od počtu hráčů; kola symbolicky odpočítává kostička na ozubeném kole, které se otáčí v závislosti na přesunování destiček akcí. Svou akci z přechozího tahu totiž vždy přemisťujete na začátek akční řady, čímž se tato akce současně stává pro vás nedostupnou. Pod zmíněným ozubeným kolem se nachází čtvercový výřez a jakmile jím kostička propadne, znamená to zakončení kola a případně redukci počtu státních zakázek.

Máte pravdu, o těch jsem ještě nemluvil. Jedná se o individuální úkoly rozdělené do dvou kategorií, jejichž splnění přináší další bonusové body. Partii začínáte se 2, resp. 3 destičkami zakázek, přičemž postupně je vyřazujete tak, že vám na konci zůstane od každého druhu jedna (podobně jako ve hře Archa Nova).

A jestliže už máme postavenou kompletní loď s co nejbohatším vybavením a nejpočetnější posádkou, nezbývá než ji otestovat na cvičné plavbě, za niž budete odměněny vítěznými body. První bodovanou kategorií je rychlost. V případě plavidla vybaveného alespoň jedním komínem a topičem je základní rychlost 4 – dá se ale zvýšit pomocí dalších komínů, topičů či plachet. Jestliže naopak lodi komín a/nebo topič chybí, budete začínat na ubohé rychlosti 1 a dohánět ji za daleko těžších podmínek. Dále získáte bod za každého člena posádky a 2 body za každý jeřáb či dělo na palubě. Samotná cvičná plavba probíhá jako posun figurky lodi po destičkách plavebních kanálů, přičemž za proplutí některými poli můžete získat další bonusy jak za posádku či vybavení, tak za součásti vyobrazené na jednotlivých dílcích (záchranné čluny, kruhy a lucerny). Velkou radost vám bezpochyby způsobí dosažení pole se symbolem trofeje Modrá stuha, které vám přinese tolik bodů, kolik polí vaše loď během dané plavby dosud urazila. K cvičné plavbě dochází automaticky po dokončení lodi, takže je třeba zajistit, aby měla kapitána a k dispozici dostatečně dlouhý plavební kanál, jinak přijde celá námaha vniveč.

Robinson

Hra obsahuje i režim pro jednoho hráče, k němuž vedle zmíněného víka krabičky patří i speciální destičky akcí. V tomto režimu čelí osamělý hráč dvěma imaginárním protivníkům, kteří sice nestaví vlastní lodě, ale provádí akce, čímž je hráči blokují, resp. ovlivňují, co jimi lze získat. Na základě dosaženého počtu vítězných bodů se hráč na konci může honosit některým z čestných titulů. Chce to sice pár tahů, než systém přejde člověku do krve, ale pak už je jeho používání prakticky intuitivní. Na druhou stranu se však nevyrovná tomu, když máte proti sobě soupeře z masa a kostí. 

Přístav na obzoru

Z produkční stránky celá hra stojí a padá na kartonu, který je dostatečně kvalitní a pevný. Jak jsem však již upozorňoval, výseky komponentů by mohly být o něco hlubší, takže si při uvolňování dávejte pozor, abyste si nepoškodili především ruby. Dřeva je ve hře minimum, kostičkám a počítacím kamenům nelze nic vytknout. Figurka lodi by však podle mě mohla být vyřešena lépe. Tematicky je figurka ve tvaru lodního trupu na místě, zejména s ohledem na nutnost rozpoznat její přední a zadní část, ale velikostně přesahuje pole na destičkách kanálu a manipulace s ní pak nemusí být úplně nejsnazší. Já osobně bych raději zvolil kulatý disk třeba s obrázkem lodi, přičemž směr by se řídil právě tímto obrázkem. 

Poněkud matoucí může být i skutečnost, že členové posádky i zaměstnanci evokují svým pojmenováním živé lidi, první z nich zastupují ve hře žetony s vyobrazením postav, zatímco druhé představují destičky s popisem efektů. Je to sice relativní maličkost, ale kdyby se podařila nějakým způsobem vyřešit, opět by byla hra vyladěnější.

Pravidla jsou velmi obsáhlá a podrobná, jak jsme ostatně u her Vladimíra Suchého zvyklí. To však na druhou stranu vyžaduje i jejich pozorné čtení a v některých případech i nácvik s herním materiálem. Podle mých zkušeností je třeba dát si pozor zejména na následující věci:  

• Z hlediska posloupnosti akci platí, že čím více je destička vpravo, tím je považována za více vpředu (což může představovat problém pro lidi, kteří jsou zvyklí vnímat pořadí vzestupně zleva doprava).
• Při spuštění akcí na rondelu nezapomeňte vždy pohnout ukazatelem o jednu výseč po směru hodinových ručiček. Při plánování tedy musíte myslet na to, že dostupnou věc nepředstavuje ta, u níž se nachází ukazatel, ale až ta následující.
• Jestliže hrajete ve dvou hráčích, věnujte pozornost umisťování a přesunům kostiček na destičkách akcí.
• Akci z vašeho předchozího tahu, jejíž destičku přesunujete na začátek řady, nemůžete v aktuálním tahu využít.
• Nepodceňujte bonusové akce. Zde stojí za připomenutí, že partii začínáte se 6 guldeny, takže ji můžete použít hned v prvním tahu. Nezapomeňte rovněž na správné načasování. Jestliže chcete ve stejném tahu doplnit posádku o potřebného kapitána a dostavět loď, je důležité, v jakém pořadí to provedete (aby vám plavidlo neodplulo bez velitele, a tedy i bez bodů).
• Pozornost si zaslouží i zakončování partie. Poté, co všichni odehrají stejný počet tahů, má každý nárok na jednu poslední akci, pro niž neplatí omezení výběru na jednoho hráče, ale současně nemáte možnost získat příjem v závislosti na jejím pořadí či si dokoupit další bonusovou akci. A když vám v tuto chvíli chybí pro dokončení některé lodě pouze jeden dílek, smíte ji nad rámec běžných akcí dostavět a vyjet s ní na cvičnou plavbu.

Hra je dobře hratelná v jakémkoli počtu hráčů, ale každý s sebou nese určitá pro a proti. Ve dvou hráčích partie rychleji ubíhá, ale máte na výběr z méně akcí a manipulace s kostičkami pro blokování akcí vyžaduje větší průpravu. Ve třech, resp. čtyřech hráčích může širší spektrum akcí a snazší zacházení s kostičkami negovat delší herní doba, zejména s ohledem na osoby se sklony k analytické paralýze.

Kdyby neexistoval termín „eurohra“, klidně by se mohlo stát, že tento herní žánr bude mít pojmenování odvozené od Vladimíra Suchého. Loděnice totiž splňuje takřka vše, co člověk od takových her čeká, a to se všemi klady i zápory. Na jedné straně široké spektrum možností, prostor pro výběr různých cest k vítězství a rozmanité herní mechanismy pospojované do fungujícího celku. Naproti tomu je však třeba se připravit na náročnější pravidla vyžadující delší čas k zažití (pak už to ale jde takřka samo), značnou soustředěnost na průběh partie, a především na potenciální prodlevy, pokud se u stolu sejde více hloubavých jedinců, kteří si musí vše propočítat do posledního guldenu, šroubku či plavčíka. Otázkou zůstává i výběr tématu, jež může v porovnání s kolonizací vesmíru, bitvami o fantastické říše či politickými intrikami působit poněkud nevýrazně. Já osobně jsem však rád, že se tato hra vrátila na trh ve své nové reinkarnaci, a přeji ji, aby si našla své místo na herních stolech i v hráčských „toptenech“.