Livingstone

hodnoceno 9x (Seznam vlastníků)

Večerní seminář Úvod do eurotrashe

Autor: PJ | 12.11.2009 | 14

Vážení přátelé eurotrashe /odkašlání v sále/, téma dnešního semináře jsem volil dlouho. Dlouhodobě usiluji /dlouhé zasmrkání/ o popularizaci a jakési uvádění do podvědomí nejen Vás, přítomných hráčů, tak i sprosté veřejnosti, a to projektů méně známých - nabízí se slovo zapadlých a snad i podhodnocených. Nuže, dnešní večer bude patřit hře Livingstone, která byla poprvé představena letos (2009) na norimberské výstavě, kde (neprávem?) sklidila poměrně značnou přehlížečku.

Livingstone není, jak by si někdo z vás snad mohl podle názvu myslet, RPG o hledání živých kamenů, ani párty hra o operaci ledvin a žlučníku bez anestezie, nýbrž docela banální rodinný euro-dice-roller s kýčovitou grafikou a krátkou herní dobou /hlasité šoupání židlí, kroky/… Ehm. No, rád bych poděkoval všem, kteří jste tu zůstali, a zároveň vás poprosil, jestli byste si nepřesedli do první řady. Nebudu muset tolik křičet a uděláme si to méně formální.

Prosím? Káva je k dispozici támhle na stolku, po pauze prý přinesou čerstvou…

Livingstone na první pohled zaujme (či někoho naopak odradí) líbivou grafikou. Někdo by řekl až kýčovitou. Nestojí za ní nikdo jiný, než známý - až profláknutý - Michael Menzel (Pilíře Země, Doba Kamenná). Ty dvě hry jsem neuváděl náhodou, Livingstone patří do podobné rodiny (rodinných) her. Spíše připomíná Dobu Házenou, promiňte, kamennou chtěl jsem říct, a částečně hru Yspahan. Tedy dice-rollery. Ze hry Théby si pak bere vytahování pokladů ze sáčku. Je zde hraní akčních karet, vyhodnocování převah, tedy něco, co zde již je po miliónšestý. S výjimkou pokladniček, hezké komponentě a s ní souvisejícího pěkného mechanismu, ke kterému se ještě vrátím. Výhodou je určitě jazykově nezávislé zpracování a dostupný neoficiální překlad pravidel.

Po vzoru dr. Livingstona, prvního evropského cestovatele po Africe, prozkoumáváme okolí řeky Zambezi. Plujeme na pohodlné britské parolodi a z jejích útrob se vydáváme na krátké expedice až někam k horám. Na konci cesty rozbijeme stan, přenocujeme a šup zpátky na parník. Cestou si můžeme odskočit za prohlídkou místních na drahokamy bohatých jeskyní a tu a tam si z nich nepozorovaně odnést suvenýrek v podobě blýskavých kamínků. Pokud ovšem ve tmě jeskyně nenašmátráte leda tak nějaké psí rubíny (tj. bezcenné tak, že by je ani pes nechtěl). A takhle to děláte, než parník během deseti kol dopluje k vodopádům, které objevíte jako první evropský cestovatel  - přičemž budete tiše ignorovat fakt, že je před vámi objevily už statisíce domorodců, jen jim možná neříkali „Viktoriiny“. A je konec, než byste řekli „God bless the Queen“.

Cože? No, nějaké chlebíčky by měly být vedle kávy…

Vidím vám na očích, že doslova hoříte nedočkavostí, jaký že je ten hlavní mechanismus (mimochodem, tamhle vám někomu spadl na sedačku vlašský salát z chlebíčku). Začínající hráč nejprve hodí všemi kostkami a pak je po vzoru Yspahanu rozřadí do skupin dle hodnot. Vzápětí si jednu kostku bere a vykoná jednu ze čtyř možných akcí.  Hraje další hráč, bere si další kostku, provede další akci. Vtip je ale v tom, že dojde-li na vás řada podruhé (ve hře je 2× tolik kostek co hráčů), musíte si vzít kostku minimálně o puntík vyšší. Čímž se elegantně kompenzuje to, že si někdo hned na začátku vezme kostku s vysokou hodnotou umožňující provést výhodnější akci - prostě už nebude v daném kole znova hrát. Moc pěkné. Z možných akcí pak máte na výběr:

• vzít si akční kartu bez ohledu na hodnotu vybrané kostky (pomocí akčních karet lze pakdělat extra akce, prodávat drahokamy za lepší ceny, přijít si k nějakým těm extra penězům či drahokamům, atd. – zajímavostí je karta, která vrátí hru o jedno kolo dozadu)
• vzít si tolik liber (peněz), jaká je hodnota na kostce. Peníze potřebuje k podnikání výprav. Bohužel tamtamy o vašem lopotění se Afrikou se nesou až nechutně rychle, a tak i vychytralí domorodí nosiči požadují stále více a více peněz. Výprava v posledním kole je 6× nákladnější než v kole prvním. Peníze také střádáte jako dobrovolnou daň královně. Ještě vysvětlím.
• vzít si tolik kamenů ze sáčku, jaká je hodnota na kostce. Tahá se samozřejmě naslepo, takže zábava zaručena. Polovina kamenů je bezcenných; hodnota zbývajících je odstupňována podle vzácnosti.  Teoreticky je průměrná hodnota jednoho kamene cca 1,25 jedné libry, ale až si k bujaré radosti svých spoluhráčů vytáhnete šest bezcenných kamenů, nebudete tomu věřit. Naškudlené drahokamy také znamenají zisk vítězných bodů na konci hry.
• podniknout výpravu – postavit stan. Nejběžnější způsob zisku bodů. Postavíte stan tak daleko od lodi, jaká je hodnota vybrané kostky. Tolik také dostanete na konci kola bodů. Např. si vezmete pětku, postavíte stan pět vzdálenostních jednotek od lodi a dostanete na konci kola pět bodů.

Vtip je v tom, že na konci hry dojde k závěrečnému bodování podle převah v řadách. A ještě v opačném gardu. Tj. za největší množství těch od řeky nejvzdálenějších a v průběhu hry nejhodnotnějších stanů nedostanete skoro nic, kdežto za největší množství stanů hned u řeky, které mají v průběhu hry hodnotu jednoho bodu, dostanete takovou sumičku, která stačí na přeskočení několika soupeřů.

A to nejlepší na konec (ne počkejte, ještě nejsme s přednáškou u konce). Celou hru můžete ukládat libovolné množství peněz do svých pokladniček. Peníze sice jsou veřejné, ale ukládanou částku sdělovat nemusíte. Po závěrečném bodování se pokladničky rozdělají a kdo věnoval královně nejmíň, dopustil se urážky královského majestátu a je vyřazen ze hry bez ohledu na to, kolik má bodů a samozřejmě, že vypadnou ti na prvních místech, cha cha cha… promiňte.

Ehm. Ne, obávám se, že sladké pečivo a zákusky došly už při dopoledním bloku přednášek.

Máme zde tedy rychlou kostkovou hru s pěkným mechanismem výběry kostek (akcí), taháním drahokamů a spoření do neprůhledných pokladniček, které na konci vždy odstřelí nejlakotnějšího hráče. Kupodivu je to lepší, než by se mohlo zdát. Je to jednoduché rychlé a navzdory popisu a grafice rozhodně ne blbé. Je třeba balancovat okamžitý zisk bodů a převahy v různých řadách. Musíte správně odhadovat, kolik peněz ukládat tak, abyste nebyli poslední, ale abyste ani zbytečně nepřespořili (kouzelný výraz). Uvažovat, zda se vyplatí ještě riskovat a jít hledat drahokamy do dolu, který je podle vytažených kamenů už neperspektivní nebo mu hrozí zával (ano, je tam taková legrační karta, která přinutí hráče zahodit všechny nasbírané drahokamy zpět do pytlíku). Popravdě řečeno, Livingstone mi připadá lepší než Doba Kamenná /zašumění v sále, tlumené hovory/. Přijde mi jednodušší, kratší, originálnější, bez takového vlivu náhody, resp. s náhodou více „ovladatelnou“. Reakce byly většinou od neutrálních s převažujícími pozitivními, pár nadšených a hlavně ani jedna odmítavá. Hraje díky počtu kostek závislému na počtu hráčů velmi dobře hratelná v různém počtu hráčů a připadá mi zajímavá ve dvou i pěti.

Livingstone nezaujme komplexností, ale to asi ani neklade za cíl. Mnohé naopak odradí házením kostek a ještě taháním něčeho poslepu (dvojitá náhoda - a to nezmiňuji akční karty). Pokud hledáte příjemnou rodinnou a/nebo kostkovou hru, která navzdory svému vzhledu není úplně blbá, zapřemýšlejte o něm. Mezi Yspahanem, Dobou Kamennou a Vzducholoděmi jej osobně považuji za favorita.

Závěrem bych tedy podě…

/dvě osamocená tlesknutí jsou přehlušena úprkem k troskám studeného bufetu/