Letopisy Západního království

hodnoceno 9x (Seznam vlastníků)

Velké příběhy v malé krabičce

Autor: Shark | 3.1.2021 | 8

„Člověk, který nezná svou historii, je jako list, který netuší, že roste na stromě.“

– Michael Crichton

Zaujal vás svět her Architektů Západního království, Paladinů Západního království a nejnověji též Vikomtů Západního království? Chtěli byste si vyzkoušet, jak by mohly události jedné epochy ovlivnit budoucí vývoj západofranské říše? Máte rádi kampaňové hry? Chtěli byste si změřit síly s ostatními v různých hrách, a současně získat vavříny za hromadné vítězství ve všech z nich? Nebo naopak vás láká spolupráce s ostatními? Jestliže jste alespoň na jednu z těchto otázek odpověděli „ano“, pak by Letopisy Západního království neměly uniknout vaší pozornosti.

Herní materiál

Relativně malá krabička obsahuje ve své podstatě tři herní moduly:

• Doplňující materiál k jednotlivým hrám celé trilogie
• Kampaň tvořenou propojením výše uvedených her
• Kooperativní mód pro každou z těchto her zvlášť

Z hlediska typu komponentů se jedná o kartonové desky a žetony, dřevěné figurky a především o velké množství karet. Jejich kvalita odpovídá předchozím produktům této řady.

Všechna potřebná pravidla naleznete v jednom sešitu. Jsou přehledná, jen u některých mechanismů bych uvítal, kdyby byly popsány hned na začátku příslušné pasáže. Když se totiž s nimi operuje bez bližšího vysvětlení, může čtenář znejistět, zda něco nepřehlédl, a studium pravidel se tím komplikuje. Jako příklad bych uvedl princip darování u kooperativní verze Architektů. Jeho fungování je totiž popsáno až tři stránky poté, kdy o něm padla první zmínka.

Po obsahové stránce se bohužel tentokrát v českém překladu objevily chyby, jež mohou vyvolat nesrovnalosti a k jejichž odstranění je třeba sáhnout k anglické verzi.

• V příkladu na straně 16 se píše, že tyran „by zajal všechny služebníky hráčů“. O dvě strany později je však uvedeno, že může zajmout nanejvýš dva. To je také správně, nejasnost byla způsobena přidáním slova „všechny“, které se v anglické verzi nevyskytuje (tam je logičtěji uvedeno, že „se pokusí zajmout služebníky“).

• Na straně 17 vypadlo u popisu předposledního symbolu v první větě: „Přidejte vrchní kartu z dobíracího balíčku intrik…“ slovo „budoucí“: Věta tedy má správně znít: „Přidejte vrchní kartu z dobíracího balíčku budoucích intrik…“ Avšak vzhledem k tomu, že se stejná fráze (tentokrát správně) objevuje i o ikonu výše, nemusíte si toho při zběžném pročtení ani všimnout.

• Jediný chybějící znak se zase způsobuje nejasnost v příkladu na straně 22. Zde se lze dočíst, že pro splnění daného královského rozkazu je zapotřebí mít vliv 1 a víru 6, ovšem vyobrazení tohoto rozkazu ukazuje hodnotu vlivu 10. Chyba se nachází v textu příkladu, kde má být správně 10 místo 1.

Doplňující materiál k jednotlivým hrám

Zde není asi třeba nic podstatného dodávat, jedná se o různé typy karet pro všechny hry, resp. desky postav pro Architekty. U nich je sice hezké, že se na nich objevují hned čtyři nové postavy, bohužel se vyskytují po dvou na každé desce (tak jako v rozšíření Rozkvět řemesel). Takže pokud byste si chtěli zahrát v jedné partii za obě postavy z jedné desky, máte smůlu (pokud si pochopitelně upravenou desku nevyrobíte sami).

Kampaň

Jak již bylo řečeno výše, ke zvládnutí celé kampaně je zapotřebí odehrát po jedné partii každé ze zmíněných her. Vedle běžných vítězných bodů lze shromažďovat i karty letopisů, jejichž množství nakonec rozhodne o vítězi celé ságy. Ke každé hře se váže celkem šest specifických letopisů, jež je možné získat v jejím průběhu, resp. po jejím skončení. Navíc se zde objevují ještě tři tzv. erbovní letopisy, u nichž lze podmínky pro jejich získání plnit napříč celou kampaní.

Na začátku hry se vždy tři příslušné letopisy otočí lícem nahoru. Každý letopis zahrnuje podmínku pro jeho splnění (například získání určitého množství surovin nebo dosažení určité hodnoty u herní vlastnosti), vyobrazení dvou erbů a výhody, které vlastnictví tohoto letopisu zajišťuje pro následující hru (pochopitelně s výjimkou Vikomtů). Zbývající tři letopisy zůstanou lícem dolů a přidělují se na konci hry v závislosti na druhu vítězství. Při tzv. velkém vítězství shrábne vítěz všechny tři, v opačném případě se o ně podělí první a druhý v pořadí. Zda se jedná o velké vítězství či nikoli, závisí na rozdílu v počtu vítězných bodů dosažených vítězem a druhým hráčem. Vedle letopisů lze takto dostat i žetony erbů (celkem tří druhů). A jestliže získáte příslušný počet exemplářů daného erbu, vezmete si zmíněný erbovní letopis – ten žádné herní výhody sám o sobě nepřidává, počítá se ovšem do celkového počtu letopisů, a může tedy spolurozhodovat o vítězi celého klání. Vzhledem k tomu, že ve hře jsou vždy pouze tři aktivní letopisy, jež se vybírají náhodně, variabilita hry je zaručena na dostatečně dlouhou dobu. Zároveň se přidáním nových letopisů otevírá cesta pro potenciální rozšíření. Množství získaných letopisů se v průběhu kampaně používá i jako kompenzační činitel, protože ti, kdo nemají momentálně nejvíce letopisů, obdrží při přípravě Paladinů, resp. Vikomtů navíc tolik mincí, kolik činí rozdíl v počtu letopisů mezi nimi a tím, kdo jich má nejvyšší počet.

Celkově považuji koncept tohoto herního módu za velmi zdařilý. S minimem nových pravidel přidává hraní další rozměr a vzhledem k tomu, že každá ze zapojených her je jiná, poskytuje šanci na výhru i takovým hráčům, kteří nejsou přeborníky ve všech třech hrách. To tematicky odráží příklady z historie různých významných rodů – u jedněch docházelo s nastupujícími generacemi k pozvolnému úpadku, zatímco jiné se přes skromné začátky nakonec vyšvihly na nejvyšší příčky. Na druhou stranu ovšem platí, že čím dříve se vám začne dařit, tím větší šanci máte na závěrečné vavříny. Nemusí to však platit stoprocentně. Stalo se nám, že hráč, který u Architektů úplně propadl, nabral při Paladinech druhý dech, aby svou snahu korunoval triumfem u Vikomtů, kdy získal všechny letopisy za výhru, a navíc ještě dva za splněné úkoly. Co se týče časového rozvržení celé kampaně, klonil bych se spíše k tomu odehrát jednotlivé hry alespoň ve dvou dnech, protože v mezičase máte možnost si odpočinout, pročistit si hlavu a vrhnout se s novým elánem na pokračování. Zvládnout vše za jeden (dlouhý) večer má také své kouzlo, avšak s přibývajícími hodinami roste i únava, klesá soustředěnost a tím pádem i radost z toho, když hra skončí.

Kooperativní varianty

Na rozdíl od kampaňového hraní se kooperativní módy opět naplno vrací k jednotlivým hrám izolovaně. A hned na úvod bych chtěl podotknout, že stejně jako se od sebe liší jednotlivé hry, jsou rozdílné i jejich kooperativní verze. Ve všech třech se budete muset vypořádat s principem (vzhledem k herním mechanismům nepoužívám záměrně termín „osobou“) tyrana, který vám bude házet klacky pod nohy a všemožně komplikovat cestu k vítězství. Toho můžete v Architektech a Paladinech dosáhnout nashromážděním určitého počtu vítězných bodů (čím více vás je, tím více bodů je zapotřebí), naopak ve Vikomtech musíte blokovat tyranovy akce až do chvíle, kdy dosáhnete blahobytu nebo chudoby. Ke každé hře budete potřebovat určitý doplňkový materiál, jenž se hru od hry liší.

Pokud se nebudete chtít držet chronologického pořadí her, doporučoval bych vám začít tentokrát s Paladiny. Zde je tyranův vliv zastoupen tzv. kartami hrozby, které se odhalují zpravidla na začátku každého kola. Hráči tak musí vedle svých obvyklých akcí dbát rovněž na jejich eliminaci, protože každá neodvrácená hrozba s sebou nese nepříjemné postihy na konci každého kola. Mechanismus karet hrozeb funguje tak, že po jejich odhalení se na každou dá určitý počet tyranových služebníků (reprezentovaných bezbarvými figurkami). Konkrétní karta hrozby vždy vyžaduje nějakou akci, po jejímž provedení se jeden ze služebníků odstraní. Kromě těchto karet, jež se pro každou hru vybírají náhodně, se zde ještě vyskytuje „hrozba cizáků“, jež nutí hráče v každém kole napadat nebo christianizovat určitý počet cizinců, a „královská hrozba“, zvyšující náročnost plnění královských rozkazů na konci partie. Tento mód zavádí i novou herní vlastnost – čest, jejíž růst či pokles je spojen právě s kartami hrozby. Kromě toho má zásadní dopad i při závěrečném hodnocení, protože žádná ze zbývajících vlastností nesmí mít vyšší hodnotu než čest. V konečném důsledku mi tedy kooperativní verze Paladinů přijde jako nejsnáze zvládnutelná z hlediska stávajících pravidel. Platí v podstatě všechna ze základního módu a přidává se minimum nových.

U Architektů bude mít v kooperativním modu výhodu ten, kdo si již vyzkoušel sólovou variantu. Operuje se zde totiž rovněž s kartami intrik (počátečními i budoucími). K nim se ještě přidávají karty s tyranovými požadavky, spočívající v nutnosti dodávat určité suroviny (opět platí, že čím víc hráčů, tím je tyran nenasytnější), a karty událostí, jež jednorázově ovlivňují hru ve váš neprospěch. Z hlediska průběhu hry provádí tyran svůj tah vždy po posledním hráči v pořadí. Spočívá v otočení karty intriky, na jejímž základu přidává tyran do hry své služebníky a/nebo se snaží zajímat a věznit služebníky hráčů. Tím jim ztěžuje vykonávání jejich akcí, protože je nutí posílat další služebníky na rynek nebo do strážnice, místo aby se soustředili na shromažďování surovin a stavění. Hra může skončit buď běžným způsobem, tedy zaplněním radnice/cechovního domu, či ve chvíli, kdy se má otočit karta události, ale žádná už není k dispozici. I v tuto chvíli můžete zvítězit, ale protože je tento konec spojený i se značnou bodovou penalizací, není to nic jednoduchého. Počet vítězných bodů nutných pro vítězství se totiž určí na základě vzorce „10 × počet hráčů × počet tyranových služebníků na radnici/v cechovním domě“. Díky tomu je téměř esenciálně důležité stavět, což ale na druhou stranu vede k úbytku služebníků, kteří jsou zároveň chytáni a vězněni tyranem… Hra se tak může proměnit v hektický závod s časem, kdy budete s napětím čekat, jaká karta intrik se otočí a jak to zamíchá s vašimi plány. Jestliže tedy máte rádi stoupající adrenalin, tady se vám ho může dostat v hojné míře.

Na závěr jsem si nechal kooperativní Vikomty, již z uvedených her přináší nejvíce úprav stávajících pravidel, resp. pravidla zcela nová. V tomto případě je tyranova přítomnost vizuálně nejmarkantnější, protože je zastoupen velkou kartonovou figurkou, jež výškou přesahuje i vaše jezdecká herní alter ega. A stejně jako u kompetitivní verze se připravte na to, že budete muset vést v patrnosti velkou spoustu aspektů, které mají zásadní vliv na vaše akce. V tomto případě jde tyranovi o to, aby protlačil jednoho svého poddaného na třetí úroveň hradu, čímž by hra okamžitě skončila vaší porážkou. Ve svém tahu, jenž následuje po tahu každého hráče, se podle popsaných pravidel snaží odstraňovat z herního plánu vaše poddané (v tomto případě je totiž můžete umisťovat i jinam než na hrad), přidávat na něj vlastní a své poddané nacházející se už ve hře tlačit z vnějšího okraje herního plánu až do středu hradu. Z tohoto důvodu je zapotřebí si hlídat, o kolik polí se tyran pohne, protože na místě, kde svůj pohyb skončí, může vyvolat řadu nepříjemností.

Jak už jsem naznačil v předchozím odstavci, jedním z nových mechanismů je práce s poddanými. Každý hráč má po provedení určité hlavní akce (obchod, stavění, opisování rukopisů, umisťování poddaných na hrad) možnost přidat na herní plán jednoho vlastního poddaného nebo odstranit jednoho tyranova. Kromě toho některé tyranovy akce vychází z propouštěcích/najímacích efektů karet měšťanů, u nichž se proto musíte naučit, že jejich symboly znamenají něco jiného pro vás a něco jiného pro tyrana. Jestliže jste ale zvládli základní verzi, neměl by toto být pro vás neřešitelný problém. Daleko více si budete namáhat mozek při krocení tyrana, neboť na rozdíl od Architektů zde vrásky na čele nevyvolává obava z odhalení neznáma, ale spíše propočet, jak co nejlépe zkoordinovat akce všech hráčů, nezapomenout na vliv tyrana, a nakonec pevně doufat, že jste nic nepřehlédli. A pokud se vám povedlo tyrana držet v šachu až do chvíle, kdy nastává běžný konec hry (a ještě poté, než odehrají všichni svůj poslední tah), můžete si gratulovat.

Závěrečné zhodnocení

Letopisy Západního království pozdvihly celou sérii na novou, ještě vyšší úroveň. Obsah této malé krabičky vám bohatě vrátí každou investovanou korunu. Kampaňové hraní má ještě tu výhodu, že jeho prostřednictvím můžete nalákat nové hráče postupně na všechny hry ze světa Západního království, jestliže jim ukážete meziherní vývojový potenciál, kdy úspěch v jedné hře mohou zužitkovat ve hře následující. I přes výše zmíněné nedostatky v překladu mohu toto rozšíření jen doporučit. Hodí se každopádně pro všechny, jimž se líbí alespoň jedna hra z celého cyklu – a kdo ví, třeba se díky možnosti zapsat se do historie propracují i ke zbývajícím a objeví jejich kouzlo.