Labyrinth: Team Edition

hodnoceno 4x (Seznam vlastníků)

Labyrinth na steroidech

Autor: Meeshab | 17.12.2022 | 4

Labyrinth mnoho z nás zná již spoustu let. Je to jedna z hodně rozšířených her pro děti, kterou můžeme na herních stolech vídat už od roku 1986 a musím uznat, že herní koncept je velmi povedený, proto její obliba neklesá. Na stejném konceptu bylo vydáno již mnoho tematických obměn, ale nyní nám firma Ravensburger přináší novou variantu a to kooperativní. Naším úkolem bude spojit své síly, najít portál a porazit zlého Daidala, který nám při našem snažení hází klacky pod nohy.

O čem tedy kooperativní Labyrint je? Stejně jako v jeho prapůvodní předloze i v tomto labyrintu posouváte chodby a snažíte se otevřít si cestu ke kouzelným předmětům na mapě. Tentokrát máte ovšem možností více. Každý z hráčů má před sebou vždy dva předměty, ke kterým se snaží labyrintem dojít. Pokud se mu podaří ve svém prvním tahu dostat k prvnímu předmětu, může podniknout ještě jeden pohyb. V ideálním případě tak v jednom tahu může hráč sebrat až dva kouzelné předměty. Kromě známého posunu chodeb labyrintu je ale v této hře možnost využít i druhého „kouzla“. Pokud hrajete na „základní obtížnost“, je vaší druhou možností otočení jedné z chodeb labyrintu žádoucím směrem. V pokročilé variantě můžete třeba i vyměnit mezi sebou dva sousedící dílky, projít jedním závalem, teleportovat se z jednoho vstupního bodu do druhého nebo vyběhnout jednou chodbou ven z mapy a jinde se na ni zase vrátit. Tato kouzla můžete spustit před svým pohybem, nebo až po něm. Ve svém tahu tak klidně můžete pomoci i hráči, který má přijít na řadu po vás. Důležité je sebrat všechny kouzelné předměty, s jejich pomocí postavit únikovou bránu a vše stihnout dříve, než Daidalos sešle své poslední kouzlo.

Zlý čaroděj Daidalos, který vás v labyrintu uvěznil, je totiž hlavní změnou, která vás v tomto vydání čeká. Před tahem každého hráče musíte otočit stránku knihy, která vám poví, jakou vypečenou taškařici si na vás černokněžník vymyslel. Většinou v nějaké chodbě způsobí zával (chodbou se tak nedá projít, nelze ji vysunout z plánu a je-li v ní předmět, je zavalen), nějakou chodbu posune a nebo teleportuje některé z figurek na některou ze startovních pozic. Karet způsobujících tyto pohromy je 24 a uniknout včas chce opravdu dost snahy a fištrónu.

Co na hru říkáme my? Že je fakt dobrá! Milujeme kooperativní hry a tady se velmi jednoduchý herní koncept snoubí s nutností pořádně provařit mozkové závity. Ačkoliv klasický Labyrinth jsme hráli mnohokrát, pod tlakem způsobeným omezeným počtem kol se hra stala napínavým bojem vyžadujícím plné nasazení. Bez spolupráce jsme většinou drsně pohořeli – vyhrát opravdu není snadné, a i když naše úspěšnost byla rozhodně nadpoloviční, většinou jsme poslední kartu do portálu přidávali těsně před koncem.

Kromě klasického rozmýšlení, kam kterou chodbu posunout, je zde více různých aspektů. Díky pobořeným chodbám (karta se obrátí lícem dolů, takže hráč nevidí, co na ní je) se časem labyrint zneprůchodňuje nehledě na to, že pokud se lícem dolů ocitne některý z kouzelných předmětů a chodbou se pak hýbá, ztrácíte docela přehled o tom, kde co vlastně je. Chodbu samozřejmě můžete zprůchodnit, ale vyžaduje to od vás na pobořeném dílku ukončit svůj pohyb, což vám bere možnost posunout se k dílku, na kterém je váš kouzelný předmět. Ideální tedy je ukončit svůj pohyb na pobořeném dílku s hledaným předmětem, ale jak jsem psala výše – díky pohybu chodeb brzo ztratíte přehled, kde co je, a tak často jen bezmocně hýbete figurkou po plánu a snažíte se to aspoň moc nekazit těm druhým.

To, že pobořenou chodbu nelze z plánu vysunout (to může díky kouzlu udělat jen černokněžník Daidalos), vám taky docela sebere vítr z plachet. Může se totiž stát, že se prostě není kam hnout. Nám se tedy osobně nikdy nestalo, že by se zablokovaly úplně všechny chodby, ale mnohokrát jsme měli možnosti opravdu velmi omezené a dostat se tam, kam bylo potřeba, stálo hodně úsilí (a tahů). 

Co se týká celkového zpracování a vizuálu, musím ocenit provedení figurek hráčů – každá je jiná, takže si můžete vybrat, jestli budete hrát za malou holčičku nebo třeba vousatého kouzelníka. No a jelikož je vaším úkolem otevřít portál, je hezky vizuálně zpracován i rub karet s kouzelnými předměty, které máte hledat. Poté, co předmět najdete, odložíte kartu rubem vzhůru na stůl a ze všech předmětů pak můžete seskládat portál, kterým z Daidalovy říše uniknete, což do hry přidává ještě takové malé (a nutno říct že u dětí s nadšením skládané) puzzle.

Podle mého názoru je Labyrinth Team Edition promyšleným re-makem, který nesází jen na tradici, ale přináší nový koncept, ve kterém celou hru posouvá o level výš. Ačkoliv stále zůstává hrou s nenáročnými pravidly, kterou zvládnou i začátečníci, na stole ji ocení i hráči. Herní doba kolem tři čtvrtě hodinky je příjemná i pro menší děti, nicméně uvedený věk od osmi let celkem sedí. Jediné, co bych hře vytkla, je nerozlišování destiček, které jsou na plánu napevno (nepohyblivé). Na okrajích plánu jsou sice, stejně jako v klasickém Labyrintu, uvedeny šipky, kam lze vložit destičku a chodbami posunout, ale pro ty z nás, kteří ztrácí orientaci i v rovném tunelu, se cesty kříží zcela neorganizovaně, a tak se mi často stávalo, že jsem chtěla otočit dílek, který otočit nešel, nebo posunout pevnou řadou. Vizuální zvýraznění pevných částí by mi ušetřilo hodně zklamání a potlačovaného vzteku. 

+ jednoduchá pravidla
+ odehráno do hodinky 
+ solidní mozkovar
+ nutnost spolupráce

– nezvýrazněné nepohyblivé chodby