Kvízy z Dlouhé 1

hodnoceno 1x (Seznam vlastníků)

Recenze hry „Kvízy z Dlouhé 1“

Autor: mh | 9.5.2021 | 1

Co je to kvíz, aneb Trocha teorie nikoho (snad) nezabije

Jednoduchá definice kvízu říká, že se jedná o společenskou hru s otázkami a odpověďmi, neboli hádankový test. O původu slova se traduje hezká legenda – v roce 1791 se údajně majitel dublinského divadla Richard Daly vsadil, že do 24 hodin dostane do běžného používání úplně nové slovo. Nechal zdi kolem města popsat slovem „quiz“, které nemělo žádný význam. Kolemjdoucí si ho četli, a protože ho neznali, přemýšleli a diskutovali o jeho významu a mysleli si, že jde o nějaký druh testu. Za den se již toto slovo stalo běžným a Richard Daly vyhrál svoji sázku. Neexistuje však žádný důkaz, že se tento příběh stal, a slovo kvíz se navíc používalo již dříve – nejstarší záznamy jeho použití jsou z roku 1780. Nejspíš pochází ze studentského slangu a nejprve označovalo výstřední osobu nebo vtip, později dostalo význam pozorovat, soustředěně studovat. Odtud pak, přibližně od poloviny 19. století, vzešel jeho současný význam test, zkouška.

Protože člověk je tvor hravý (čehož dokladem jsou i tyto stránky), doznaly kvízy velké obliby a rozšířily se prakticky do všech médií. Nejprve samozřejmě v tištěné formě, kde plnily zábavné rubriky novin a časopisů, velký rozmach zažily kvízy jako televizní pořady, z těch celosvětově nejznámějších jmenujme např. Chcete být milionářem a Jeopardy, které se u nás vysílalo pod názvem Risk a později Riskuj. Ale prakticky každá televizní vědomostní soutěž je určitou formou kvízu.

Kvíz jako desková hra

Není samozřejmě divu, že fenomén kvízu pronikl i do světa deskových her. Je to totiž zdánlivě jednoduché a bez práce – na kartičky natiskneme pár otázek, vymyslíme jednoduchá pravidla (něco jako že jeden přečte otázku a druhý odpovídá, správná odpověď znamená bod nebo posun figurky) a máme deskovou hru, kterou můžeme nabízet k prodeji. A různé varianty můžeme sekat jako Baťa cvičky.

Jenže ono to tak jednoduché není. Dobrá desková kvízová hra by měla nabídnout kromě kvalitních otázek (což je neoddiskutovatelný základ) také zajímavý herní princip. Ideálně něco, co tady ještě nebylo, nebo alespoň nečekanou kombinací tradičních postupů. Já osobně preferuji, když se vědomostní (kvízová) část kombinuje s částí strategickou a k vítězství nestačí jen znalosti, ale je potřeba i vhodně taktizovat. Jako příklad bych uvedl např. hru Fauna, kterou vlastním a za kvízovou ji považuji.

Za svůj dosavadní život jsem poznal, hrál i vlastnil různé hry na principu kvízu. Vedle Fauny a deskových variant již zmíněných televizních pořadů (viz Riskuj) např. populární Desítku, iKNOW, Kde leží Kotěhůlky? a mnoho dalších, např. hru z mého dětství Ukaž, co umíš, která fungovala na magnetickém principu, kdy se na prvním kole figurkou označila otázka a po přesunutí na druhé kolo se tato figurka natočila a ukázala správnou odpověď, nebo hru, která zase fungovala na principu uzavření elektrického okruhu a propojením otázky a správné odpovědi se rozsvítila žárovička. Některé mi z hlavy vyšuměly beze stopy, některé si pamatuji dodnes. A nebylo to kvůli konkrétním otázkám, ale kvůli zajímavému hernímu principu a zábavě, kterou mi tím hra poskytla.

Je faktem, že deskových her s kvízovým principem je mnoho. Pomineme-li hry, které pouze přenášejí např. populární televizní pořad na herní stůl a které si určitě najdou kupce z řad fanoušků pořadu, pak přijít s něčím novým, neotřelým, zajímavým a koupěhodným není vůbec jednoduché.

Hospodský kvíz

Populární variantou se v poslední dekádě u nás staly tzv. hospodské kvízy. Vznikly ve Velké Británii v 70. letech 20. století a jejich cílem bylo především nalákat do restaurací návštěvníky i ve dnech s nižší návštěvností.

Hospodského kvízu se účastní týmy hráčů, kterým moderátor čte otázky z různých tématických okruhů. Hráči uvnitř týmu se mohou po stanovenou dobu radit a pak musí napsat svoji odpověď na odpovědní arch. Odpovědi jsou na konci kvízu vyhodnoceny a tým s nejlepším skóre je prohlášen vítězem a obdrží nějakou cenu, obvykle spojenou s konzumací. Je možné se účastnit i dlouhodobé soutěže, jakési ligy, do které se započítávají výsledky z účasti týmu v jednotlivých kolech. Kdo máte zájem, na internetu je po zadání hesla k dispozici spousta odkazů jak na konkrétní soutěže, tak na podniky, které se hospodských kvízů účastní.

Já osobně mám kvízy rád, abstinent taky nejsem, ale přiznám se, že hospodské kvízy mě zatím nijak extra nelákaly. Snad pro tu, možná mylnou, představu bujarých skupin, před kterými na stolech stojí dílem plné a dílem poloprázdné sklenice a které se snaží najít odpověď na položenou otázku, přičemž čárky jim na konzumačním lístku přibývají rychleji než počet bodů na jejich kontě.

Ještě před covidem jsme se známými nadhodili myšlenku zúčastnit se aspoň jednoho takového kvízu, abychom si udělali reálnější představu, jak to funguje a jaká je atmosféra. Nastalá pandemie však zadusila naše plány ještě ve fázi úvah, takže si budeme muset počkat až na dobu po‑covidovou.

Kvízy z Dlouhé 1

Po možná poněkud delším úvodu se konečně dostávám k recenzované hře, kterou jsou Kvízy z Dlouhé 1. Samotné Kvízy z Dlouhé jsou webová stránka a současně youtubový kanál, který vznikl v roce 2020 pravděpodobně jako reakce na probíhající pandemii a s ní spojené nucené uzavření restauračních podniků, kde hospodské kvízy standardně probíhají. Na kanálu jsou pravidelně vysílány streamy s novým kvízem, ke kterému se mohou zájemci připojit online zapsáním názvu svého týmu do sdílené tabulky. Ve stanovený čas začne přenos, ve kterém moderátor postupně předčítá pět otázek z osmi různých témat. Po každém tématu přečte správné odpovědi a týmy zaznamenají do sdílené tabulky své body. Kdo má na konci nejvíce bodů, vyhrál.

Hra Kvízy z Dlouhé 1 přináší i podle vyjádření autora tento online pořad hráčům domů. Podle číslovky „1“ je možné usuzovat, že se jedná o první díl připravované řady. Ten přináší deset kvízů, další budou nejspíš následovat. Hra je distribuována v malé krabičce, uvnitř které najdeme pouze sadu karet. Většina z nich představuje otázky kvízů. Otázky z jednoho tématu jsou napsány na jedné kartičce – z lícové strany zadání otázek, z rubové strany pak správné odpovědi. V záhlaví kartičky je uvedeno, do kterého kvízu patří, jaké je téma a jeho pořadí v rámci kvízu. Jedna kartička pak obsahuje pravidla hry a jedna reklamu na youtubový kanál. A to je všechno.

Podle údajů na krabičce je hra určena pro 1–99 hráčů od 12 let. Věková hranice asi plus mínus odpovídá, protože k zodpovězení většiny otázek je potřeba mít nějaké znalosti a obecný rozhled. U dvanáctiletých dětí hodně záleží na konkrétním jedinci, jak moc je ve svém věku sečtělý. Ale pokud budou součástí týmu společně s dospělými, tak nejspíš nebude problém. Navíc to budou moci brát jako rozšiřování obzorů.

Horní hranice počtu hráčů „99“ je jednoznačně z rodu marketingových. Sice teoreticky není problém (i když v současné době ano, ale tato situace, doufám, nebude trvat věčně) hrát hru třeba ve velkém sále Lucerny (v takovém případě těch hráčů může být klidně i více), ale prakticky pro domácí použití bych viděl rozumnou horní hranici kolem 20 hráčů (čtyři týmy po pěti, nebo pět týmů po čtyřech). Ale vždycky bude záležet na tom, jak si to budete schopni zorganizovat.

Herní doba je podle údajů na krabičce „1 hodina na kvíz“. Pokud jsme ale hráli v klidu domova pouze ve dvou (každý sám za sebe), tak jsme jeden kvíz dokázali odehrát i za necelých 15 minut. Hodně tedy záleží na počtu týmů a počtu hráčů v týmech. Ta hodina odpovídá spíš hraní s více hráči někde v restauraci nebo v klubu s trochou té „atmosféry“ kolem (např. rekapitulace otázek před vyhodnocením tématu, popíjení nápojů apod.).

Kvalita komponent

Posouzení kvality komponent bych rozdělil na dvě části – na krabičku a samotné karty. Karty mají rozumnou velikost, aby otázky mohly být vytištěny dobře čitelným fontem a zároveň aby se daly bez větších problémů přibalit do cestovního zavazadla, a dále jsou vyrobeny z kartonu o dostatečné tloušťce, takže vypadají, že něco vydrží.

To krabička dopadla o poznání hůře. Po vyjmutí z bublinkové obálky, ve které byla hra zaslána, nesla viditelné známky poškození – promáčknuté rohy i hrany a na jedné straně byla krabička dokonce natržena. Ano, měla za sebou doručení prostřednictvím pošty a tedy nikterak jemné zacházení, ale v kufru nebo tašce při přenášení to nebude o moc jiné. Když ne hned, tak po čase určitě. Vypadá to, že krabička na rozdíl od karet moc nevydrží a velice rychle se opotřebí.

Dá se tedy říci, že zatímco na kvalitě karet si výrobce dal záležet, na krabičce se už nejspíš trochu šetřilo. Je to určitě škoda, protože obal sice není pro hru to nejdůležitější, na druhou stranu je však tím prvním, co zákazník uvidí, a takto viditelně poškozený nebudí přílišnou důvěru ani co se týká obsahu.

Pravidla a herní princip

Jak už jsem uvedl, celá pravidla se vejdou na jednu z kartiček. Dovolím si v tuto chvíli připomenout to, co jsem napsal výše: jednoduchá pravidla (něco jako že jeden přečte otázku a druhý odpovídá, správná odpověď znamená bod…); dobrá desková kvízová hra musí přijít … také se zajímavým herním principem; pomineme-li hry, které pouze přenášejí např. populární pořad na herní stůl …, pak přijít s něčím novým … není vůbec jednoduché.

Hra Kvízy z Dlouhé 1 bohužel představuje přesně to, co jsem zmiňoval jako nedostačující. Pravidla jsou opravdu tak jednoduchá, jak jsem uvedl v závorce – někdo přečte otázku, ostatní napíšou odpovědi, za správnou odpověď si připočítají bod, případně u některých otázek jeho část. Žádná taktika, žádné zpestření navíc, žádný zajímavý princip, nic. Pravidla ani nezmiňují žádný časový limit na odpovědi, to ponechávají na dohodě samotných hráčů, ale za této situace proč ne.

Ovšem na druhou stranu – pravidla jsou díky tomu srozumitelná, lehce vysvětlitelná a neobsahují žádné nejasnosti ;-).

Průběh hry, postřehy a dojmy

Herní principy

Tak se pojďme podívat, jak se Kvízy z Dlouhé 1 hrajou. Upřímně řečeno, z hlediska herních principů není prakticky co vidět. Herní princip je totiž jenom jeden – odpovědět správně na co nejvíc otázek a získat tak co nejvíc bodů. Rozumím tomu u samotného online kvízu, kde se třeba i určuje nějaký vítěz, tam je potřeba, aby pravidla byla pro všechny zúčastněné stejná. A pokud je kladen důraz na porovnání vědomostí, pak je tohle asi nejspravedlivější princip. A chápu autora i v tom, že chtěl vytvořit stolní variantu online kvízu a tedy vše ponechal stejné, pouze zadání otázek a jejich odpovědi vytisknul na kartičky.

Jenže doma u stolu jde spíš o to se pobavit, než vyhrát. A čím víc zábavy, tím lépe. Jistě, i u „obyčejného“ odpovídání na otázky se lze docela dobře pobavit. A obrazně řečeno, někdy člověk záměrně dá přednost poháru obyčejné vody před nejlahodnějším a nejdražším vínem. Proč ale nedat hráčům možnost pobavit se ještě více? Proč nepřihodit pár pravidlových variant, třeba nepovinných, kterými je možné základní kvízové snažení zpestřit? Tohle přesně byla věc, na kterou jsem byl zvědavý, a kterou jsem, bohužel, nedostal.

Aby nevznikla mýlka – já netvrdím, že by v krabičce nutně měly být nějaké další komponenty, jako třeba přesýpací hodiny nebo figurky apod., které by hru zbytečně prodražily. To je pouze vnějšková stránka, obal, pozlátko. Vezměte si třeba film – spousta zejména těch hollywoodských obsahuje neskutečné vizuální efekty, při kterých přechází zrak, ale vlastní příběh je prosťoučký a někdy dokonce žádný. Naproti tomu jsou filmy, které mají chudou výpravu, ale příběhově jsou velmi silné. Ideální je, pokud se podaří skloubit dobrý příběh s rozumnou mírou efektů. Podobně to já vidím i u deskových her. Tím hlavním, co pro mě dělá hru dobrou, jsou její herní mechanismy. To je ten důvod, proč si ji zapamatuji a budu mít chuť si ji znovu zahrát.

Porovnání s některými jinými kvízovými hrami

Pojďme se tedy podívat na některé jiné kvízové hry, které jsem hrál a které jsem si pro jejich mechanismy zapamatoval. Většinou představovaly také příjemné překvapení, že byly zábavnější a hratelnější, než jsem původně očekával.

Fauna – Ve hře se určují hledané údaje konkrétního živočicha (např. oblast, ve které se vyskytuje, hmotnost, různé rozměry) umisťováním odhadovacích kostiček na mapu a příslušné stupnice. Základní kvízový princip je ozvláštněn dvěma prvky: Za prvé hráč nemůže položit kostičku na pozici, kde už se nachází nějaká jiná kostička, a za druhé o kostičky nesprávně umístěné hráč na nějakou dobu přichází a v příštích kolech tak bude mít méně možností získat body. Byl jsem překvapen, jak velký potenciál k taktizování tyto dva prvky přinášejí. I když si člověk není jistý správnou odpovědí, může vhodnou taktikou i tak dost bodů získat, anebo naopak znemožnit získání bodů soupeřům.

Desítka – I zde je typicky kvízový princip obohacen zajímavým herním mechanismem. Hráči se střídají v odpovídání na některou z dosud nezodpovězených otázek zvoleného tématu. Je-li odpověď správná, získá hráč žeton a zůstává ve hře, je-li odpověď špatná, ztrácí všechny dosud získané žetony a z další hry vypadává. Hráč může také pasovat, přičemž sice také vypadává, ale žetony mu zůstávají. Na konci kola (tématu) si hráči za získané žetony připočítají body na své konto (o ty již nepřijdou) a pokračuje se dalším kolem. I tento jednoduchý princip v sobě skrývá napětí a možnosti taktizování – na začátku kola není problém správně odpovídat, ale postupně zůstávají nezodpovězeny otázky těžké nebo s nejistými odpověďmi a odpovídání tak představuje čím dál větší riziko. Hráči tak neustále musí vážit mezi svými znalostmi, vrabcem v hrsti a holubem na střeše. Jednou špatnou odpovědí ke konci kola totiž hráč ztrácí všechny získané žetony, což může značně zkomplikovat jeho cestu za dobrým celkovým umístěním.

iKNOW – Tato hra je postavena na dvou principech: odpovídání na otázku s volitelnou úrovní obtížnosti a tipování úspěšnosti soupeřů. První část je založena na postupném zveřejňování jedné až tří nápověd k hádané otázce. Hráči si sami dopředu zvolí, zda jim bude stačit jedna nápověda, dvě, nebo tři. Počet volných míst pro každou z variant je však omezen, takže kdo dřív přijde, ten dřív mele. V tipovací části si každý hráč vybere jednoho ze soupeřů a tipne si, jestli na otázku odpoví správně, nebo špatně. Pak nastává vyhodnocení. Nejprve je přečtena první nápověda a všichni hráči, kteří si zvolili tuto variantu, musí nyní ve stanoveném pořadí odpovědět. Pak se stejným způsobem zpracuje druhá a nakonec i třetí nápověda. Teprve pak je odhalena správná odpověď. Správně odpovídající hráči získají příslušné body (čím menší počet nápověd, tím více bodů), další bod také získají všichni správně tipující. Tyto principy v sobě kombinují vlastní znalosti, určitou míru riskování, odhad znalostí ostatních hráčů a v neposlední řadě též taktizování a dokonce i blafování, neboť hráči odpovídají veřejně a kdokoliv může zopakovat odpověď hráče odpovídajícího před ním.

Všechny tyto hry obsahují základní kvízový prvek, ten ale dále obohacují o další, většinou nějakým způsobem spojený s možností taktizovat, posledně zmiňovaná přidává dokonce i možnost tipování a blafování. Čistě znalostní záležitost tak posouvají do roviny, kde hráčům k úspěchu může dopomoci kromě vědomostí i správné využití ostatních herních prvků.

A to má, podle mého názoru, i další nezanedbatelný pozitivní prvek. Pokud je totiž hra pojata čistě vědomostně a soupeří mezi sebou nestejně vzdělaní hráči, pak ti méně vzdělaní bývají často „převálcováni“ těmi vzdělanějšími, což může vést i k jejich frustraci a nechuti ve hře pokračovat. A to je přesný opak toho, co se od her očekává. Mnohem lepší je, když i ti méně vzdělaní vidí možnost uspět např. vhodným taktizováním nebo tipováním. Ano, nebude to potom až tolik vědomostní, ale jsem přesvědčen, že to bude rozhodně zábavnější.

Neskromné předvedení skromných nápadů

Přemýšlel jsem, jak by se daly Kvízy z Dlouhé 1 nějakým jednoduchým způsobem oživit a dovoluji si uvést tři, které mě napadly. Prakticky ani jeden z nich nepotřebuje komponenty navíc, maximálně bychom mohli uvažovat o sadě žetonů, ale ani to není nezbytné.

Žolík – Na začátku hry moderátor týmům přečte názvy všech osmi témat kvízu (nikoliv jednotlivé otázky) a dá jim chvilku na rozmyšlenou. Každý tým může (ale nemusí) na jedno z témat uplatnit žolíka. Žolíka neodhaluje okamžitě, ale až na začátku zvoleného tématu, ovšem ještě před přečtením první otázky. Na jedno téma může žolíka uplatnit i více týmů. Body za správné odpovědi se týmům, které na téma využily žolíka, násobí dvěma. Toto jednoduché pravidlo přidává do hry možnost taktizování, kdy je důležité nejen vědět co nejvíc správných odpovědí, ale také správně odhadnout své znalosti a vhodně použít žolíka. Variantou může být, že se týmům na začátku nepřečtou názvy témat, místo toho dostanou před každým novým tématem krátký čas na rozmyšlenou, jestli žolíka použijí, či nikoliv. Pořád platí, že ho mohou použít pouze jednou za hru. Tato varianta přináší ještě určitou porci risku, kdy týmy musí zvažovat: „Použijeme žolíka už teď, nebo ještě počkáme? Co když přijde téma, kde se nám bude hodit víc?“ Také však u osmého tématu můžou zjistit, že by bylo bývalo mnohem lepší, kdyby žolíka použily už dříve. Není to rozhodně nic extra objevného, inspiroval jsem se u v současné době reprízovaného televizního pořadu Hry bez hranic, ale myslím si, že i tato malá úprava dodá vlastní hře šťávu.

„Šest ran do klobouku“ – opět inspirace, tentokrát u jiného pořadu. Tato varianta je určená pro čtyři týmy. Každý tým si tajně vylosuje jedno nebo dvě z osmi témat zvoleného kvízu. V pořadí, které si samy dohodnou, pak týmy pokládají vždy jednu z deseti otázek jednomu jinému týmu. Ten má předem dohodnutý časový limit na odpověď. Za správnou odpověď získá bod tým, který odpovídal, za špatnou odpověď získá bod tým, který otázku položil. Je vhodné aktuální stav bodů každého týmu nějak přehledně zobrazovat, např. tím, že si týmy před sebe budou pokládat žetony. Vítězem se stává tým, který jako první získá stanovený počet bodů (při jednom vylosovaném tématu je to maximálně 5 bodů, při dvou maximálně 10). Otázku je možné položit libovolnému ze soupeřících týmů, každou ale samozřejmě maximálně jednou. Variantou, která ovšem vyžaduje nehrajícího moderátora, který bude zjišťovat správné odpovědi, je, že se náhodně vylosují dvě témata společná pro všechny a týmy vybírají pouze z těchto deseti otázek. Vítězem se stává tým, který jako první získá 3 body. Případně lze vylosovat čtyři témata a vybírat z dvaceti otázek. Vítězí první tým po dosažení 5 bodů.

Sprint — týmy se posadí ideálně dokola kolem stolu. Každému týmu je na začátku vylosována kartička s jedním tématem a má stanovenu krátkou dobu (1–2 minuty), aby se pokusil správně zodpovědět co nejvíce otázek. Odpovědi se píšou na papír. Otázky lze zodpovídat i na přeskáčku. Všechny týmy odpovídají na své otázky současně. Je zakázáno otáčet karty a dívat se na odpovědi. Pokud to hráči nechtějí nechat pouze na vzájemné důvěře, můžou si stanovit někoho, kdo bude dodržování tohoto pravidla hlídat. Po vypršení časového limitu, aniž by se dívaly na správné odpovědi, posunou týmy kartičku s otázkami týmu po své levici. Od toho po pravici pak dostanou jiné téma a nastává další kolo. Jakmile všechny týmy zodpoví všechna témata, nastane čtení správných odpovědí a vyhodnocení. V této variantě je vhodné stanovit spíše kratší dobu na odpovědi, aby týmy byly pod časovým tlakem.

Ano, uznávám, že aplikováním některého z výše uvedených principů již dostáváme něco trochu jiného. Myslím si ale, že pravidla mohla kromě základní, „čisté“ hry obsahovat i některé hravější varianty a bylo by jenom na hráčích, kterou si zvolí.

Otázky

Nyní se pojďme zaměřit na samotné otázky, neboť i podle autora hry v nich tkví její hlavní deviza. Jak už jsem uvedl, hra nabízí deset kvízů po osmi tématech, to je celkem 80 různých témat. Ta jsou zvolena poměrně rozmanitě, což je určitě dobře, protože žádný kvíz tak není příliš jednostranně zaměřen a šanci má opravdu každý. Vyváženě vypadají i zvolené typy jednotlivých otázek. Jejich obtížnost se však posuzuje velmi těžko, protože kdo se v konkrétní oblasti orientuje, tomu se otázky zdají jednoduché, a naopak tomu, pro koho tato oblast představuje španělskou vesnici, otázky logicky musí připadat těžké. Tady nezbývá, než věřit autorovi, že přípravě otázek a jejich vyváženosti věnoval zvýšenou pozornost.

V souvislosti s otázkami bych měl přece jen jednu připomínku, která se týká pravidel. Tam se praví: „Může se stát, že s některou odpovědí nebudete souhlasit. V tom případě v okamžiku hry platí odpověď, která je na hrací kartě, a vaše připomínky mi můžete poslat.“ V tomto bodě bych si dovolil nesouhlasit a naopak bych preferoval, aby v takovém případě platila ta odpověď, na které se dohodly všechny týmy, už jenom proto, že jde především o to, aby se všichni dobře pobavili, což je i v pravidlech zmiňováno. Pouze v případě, že některý z týmů nesouhlasí, bych vzal za bernou minci odpověď uvedenou na kartě. Vede mě k tomu ale i zkušenost s jedním z online kvízů, které jsme v rámci recenzování také absolvovali. Měli jsme tam například otázku, kolik televizních kanálů v současné době provozuje Česká televize. Odpověděli jsme, že sedm: ČT 1, ČT 2, ČT 3, ČT sport, ČT 24, ČT art a Déčko. Autorská odpověď ale byla pouze šest, protože autor počítal ČT art a Déčko jako jeden kanál. Myslím si, že to je minimálně sporné a že by měla být otázka buď jinak formulována, nebo by měly být za správné považovány obě odpovědi. Tím si nechci stěžovat, pouze ilustrovat to, že někdy je otázka opravdu sporná a za správnou lze považovat i jiné, než oficiálně uvedené odpovědi. V takovém případě by měli mít hráči sami právo rozhodnout, co za správnou odpověď ještě považovat a co už ne.

Závěrečné zhodnocení

Nakonec se bohužel potvrdilo to, čeho jsem se již dopředu obával – Kvízy z Dlouhé 1 nejsou ničím jiným, než přenesením online pořadu do offline podoby, prakticky jedna ku jedné. Nejlépe bych je tedy charakterizoval jako soubor kvízových otázek.

Což neznamená, že si myslím, že by Kvízy z Dlouhé 1 byly špatné. Svoji kvalitu, co se týká samotných otázek, mají. Protože však obsahují jediný herní princip – odpověz správně na otázku, získáš bod – není na nich vlastně v tomto směru ani co hodnotit. Pokud však máte rádi kvízy a chcete rozšířit své portfolio otázek o další čtyři stovky, pak si Kvízy z Dlouhé 1 klidně pořiďte. Cena je naštěstí nastavena celkem rozumně a 299 Kč rodinný rozpočet určitě nezruinuje. Hrát můžete buď podle uvedených pravidel, nebo si můžete vymyslet svoje vlastní, jako jsem to udělal já výše.

Kvízy z Dlouhé 1 se bez problémů zařadí vedle ostatních souborů kvízových otázek. Na to, aby si vydobyly nějaké výraznější místo mezi deskovými hrami, to však bohužel nebude. Ale možná, že takovou ambici ani samy nemají.