Krycí jména

hodnoceno 987x (Seznam vlastníků)

Codenames - Krycí jména

Autor: Novom | 24.9.2015 | 9

Codenames, další hra od Vládi Chvátila, která opět slibuje spoustu a spoustu zábavy. Avšak jen za předpokladu, že všichni budou dodržovat pravidla. Že tahle definice zní podivně? Každá hra má přeci svá pravidla, avšak tady na nich herní mechanismus přímo stojí a bez jejich striktního dodržování je hra vlastně nehratelná.

Vezměme to však od začátku. Z překvapivě malé krabice na vás vykoukne solidní zásoba několika set oboustranných karet se slovy z různých tématických okruhů (slova jsou si vždy na několika kartách příbuzná, např. názvy stromů, řek, měst, povolání...), pár desítek karet zadání s jedním stojánkem a karty agentů červeného a modrého týmu, civilistů a vraha. K tomu všemu jsou zde i přesýpací hodiny, ty ovšem nejsou příliš důležité a slouží spíše jenom jako donucovací prostředek pro urychlení hry. 

Hraje se na dva týmy. Ideální počet hráčů je 6+, avšak čím více vás bude, tím větší legraci si užijete. Opravdu! Neomezený počet hráčů! Jeden hráč z každého týmu se stane superagentem, který se bude po zbytek hry snažit dostatečně napovídat, aby zbytek jeho týmu dokázal najít své zbylé agenty. A teď přichází na řadu ono důsledné dodržování pravidel. Superagent má ve svém tahu možnost vyslovit pouze jedno jediné slovo, které je nadřazené či nápovědné ke kartám, na kterých má označené své agenty. Po celý zbytek kola se o označování správných či nesprávných karet stará jeho protihráč a je setsakra těžké zůstat naprosto v klidu s tzv. „poker face“.

Vaše geniální nápověda se může během chvilky změnit v naprostý chaos, ve kterém se začnete ztrácet nejen vy, ač vidíte na své agenty, ale především i spoluhráči, kteří si dovedou během pár sekund totálně přetočit myšlení a označí špatné karty, což vede v lepším případě pouze ke ztrátě kola, v horším ke konci hry. I tady je striktní dodržování pravidel nutné. Hráči se mohou bavit o libovolných kartách, avšak označit kartu lze až fyzickým položením prstu na danou kartu (imaginárním poklepáním agentovi na rameno). Zdá se to trochu podivné, trvat na těchto detailech, ale bez nich se hra stává příliš snadnou a vlastně zbytečnou.

Vítězem kola je ten tým, kterému se jako prvnímu povede odhalit všechny své agenty a zároveň se vyhnout vrahovi, který znamená instatní smrt.

Hra je svižná a rychlá, plná napjatých okamžiků, při kterých občas i přestáváte dýchat, jestli jste se náhodou netrefili do vraha. O spory ve vlastním týmu nebývá nouze a obvykle je první myšlenka ta nejlepší. Z pozice superagenta je to občas docela o nervy, ale na konci se ještě rádi pochlubíte, co přesně jste jak mysleli, a jak jsou vaši spoluhráči blbí/chytří.

Jestli máte rádi Vláďu Chvátila a nemusíte nutně čtyři hodiny studovat pravidla, je tohle ideální volba.