Král trpaslíků

hodnoceno 31x (Seznam vlastníků)

Souboj o královský mazanec s nádechem mariáše

Autor: Ellenar | 25.8.2024 | 2

„Jakákoli rozumná konverzace vedená třemi trpaslíky bude mít vždy čtyři různé úhly pohledu. Trpaslíci jsou totiž velmi hádaví… mnozí z nich by s tím samozřejmě nesouhlasili.“

– Terry Pratchett

Král trpaslíků je svižná štychová karetní hra pro 3–5 hráčů, která vychází ze zejdnodušených pravidel mariáše, avšak v každém kole se mění podmínky zisku bodů. Jejím autorem je Bruno Faidutti, známý též karetní klasikou Citadela, párty hrou Maškaráda, či civilizační strategií Ad Astra. Původní edice vyšla v roce 2011 u vydavatelství IELLO, v současné době nám ji v české podobě a nové edici přináší brněnské REXhry.

Trpasličí produkční kvalita

Nová edice, včetně té české, má běžnou krabičku (oproti původní s magnetickým zavíráním), jiný formát karet a drobné úpravy v grafice v porovnání s první verzí hry. Malá krabička sice není z nejtvrdšího kartonu (jako je tomu například u série Malá velká…), ale i tak je dostatečně pevná na to, aby zvládla časté přenášení na akce a různé cesty, vzhledem k povaze hry. Obsahem celé hry je balíček karet a pár platýnek s dílky úkolů. Jednoduchý insert dělí krabičku na dvě části – zvlášť se ukládají karty a žetony. Není problém uložit do něj i obalené karty a je zcela dostačující. Po produkční stránce nejvíce oceňuji pevnost karet. Ty jsou skutečně tvrdé a zdá se, že něco vydrží, přesně tak, jak bych to u hry o trpaslících čekal.

Celou hrou provází líbivé lehce karikaturní ilustrace s odlehčeným nádechem, který koresponduje s jednoduchostí hry a tématem. Dalším plusem je prakticky okamžité nachystání i sklizení celé hry doslova v řádu sekund, s vysvětlením pravidel během pár minut.

Jak tedy určíme krále pod horou?

Základní princip je zcela jednoduchý. Ze zásoby oboustranných dílků se náhodně vybere 7, ty se zamíchají a postaví do sloupečku. Slouží jako počítadlo kol (hraje se na sedm kol) a zároveň v každém kole určují podmínku pro získání bodů. Zbylých 13 se odloží do krabice a ke hře již nebudou třeba. Hlavní balíček obsahuje běžné hodnoty pokerových karet od dvojky po eso ve třech barvách. Do něj se v každém kole přidá jedna karta z balíčku speciálních karet, kterých je celkem čtrnáct. Poté se hlavní balíček zamíchá a rovnoměrně rozdá mezi všechny hráče beze zbytku. Při hře tří hráčů se ze hry odstraňuje zelená dvojka. Hráč s modrou pětkou v ruce ji ukáže ostatním, ze sloupečku žetonů úkolů vezme horní bodovací dílek a určí, která jeho strana bude v tomto kole určovat pravidlo, podle kterého hráči budou získávat (či ztrácet) body. Ten, kdo má červenou pětku, ji taktéž ukáže a poté zahájí kolo vynesením libovolné karty.

Ostatní hráči ve směru hodinových ručiček od začínajícího musí postupně též zahrát po kartě podle následujících pravidel. Není třeba kartu přebíjet, ale je třeba vždy ctít barvu první hrané karty štychu. V případě, že hráč stejnou barvu v ruce již nemá, může vynést libovolnou kartu. Štych získá hráč, který zahrál nejvyšší kartu v požadované barvě, tento se pak stává začínajícím pro další štych. Speciální karty mohou představovat výjimku z těchto pravidel, ta je vždy uvedena přímo na dané kartě. Kolo končí, jakmile hráči odehrají všechny své karty (tedy 13 štychů ve hře tří hráčů, 10 ve hře čtyř, resp. 8 ve hře pěti hráčů). Na konci kola všichni hráči sečtou a zapíší získané či ztracené body podle bodovací podmínky pro dané kolo. Ze hry je také odstraněn aktuální bodovací dílek i speciální karta použitá v tomto kole a hráč, který získal zelenou pětku, zamíchá karty a hru připraví na kolo následující. Po konci sedmého kola vítězí hráč s největším počtem bodů.

Dostatek zábavy i při minimální složitosti

Celá hra je v skutku svižná a není během ní důvod k žádným prostojům. I s takto jednoduchými pravidly je během celého kola třeba dávat pozor, které karty už šly a který z hráčů již nemá na ruce tu kterou barvu. Zároveň je i dost prostoru pro taktizování a svou strategii je třeba přizpůsobit kartám na ruce, aktuálnímu bodovacímu dílku i stylu hry ostatních. Výhodu mají určitě hráči s dobrou pamětí a ti, kdo zvládnou počítat karty. Díky tomu, že podmínky bodování se mění každé kolo, není vždy lepší mít například převážně jednu barvu nebo spíše vyšší či nižší karty. Jistou výhodu má však určitě ten, kterému byla rozdána modrá pětka, protože může s ohledem na své karty v ruce vybrat ze dvou často protichůdných možností, za co že se toto kolo budou získávat nebo ztrácet body. Stejně tak hráč, který obdržel speciální kartu, má jako jediný šanci ji během kola využít. Průběh kola však může být natolik nevyzpytatelný, že tento podíl náhody není příliš podstatný.

Zatím jsem na herní mechaniky Krále trpaslíků pěl samou chválu, teď si dovolím zmínit i několik nedostatků nebo věcí, které bych si dokázal představit vyřešených jinak. První věc se týká bodovacích podmínek samotných. Ačkoli se jich ve hře nachází celých čtyřicet, myslím si, že by autor mohl být s jejich vymýšlením trochu kreativnější. Jejich rozmanitost je sice značná – od jednoduchého „bod za každý sebraný štych“ přes „2 body za každý štych v nejdelší sebrané sérii“ až po „3 body, pokud sebereš více štychů, než hráč vlevo, a 3 body, pokud sebereš více, než hráč vpravo“. Faktem bohužel je, že přibližně u poloviny z nich je herní strategie pouze jednoduché „sebrat co nejvíce“ nebo naopak „co nejméně“. Úkoly se zápornými body jsou na tom obdobně. U záporných bodů je alespoň možnost taktizovat přimazáváním vedoucímu hráči. Bohužel toto značně sráží šanci na zajímavá kola a variabilitu toho, na čem je celá hra postavená. Naštěstí se objevují i velice zábavné podmínky jako „3 body za každého krále, –3 za každou královnu“ nebo „získáš tolik bodů, jaká je hodnota tvé nejnižší zelené karty“. Škoda, že podmínek s kladnými i zápornými body zároveň se neobjevuje více. Některé úkoly je trochu náročnější sledovat a je nutné jejich plnění v průběhu kola zapisovat. To trochu odvádí pozornost od samotného soustředění na hru, ale zde chápu, že je to cena za nápaditější úkoly. 

Další obzvláštnění hry představují speciální karty. Proto mi přijde škoda, že se jich v celé hře ukáže jen sedm (jen jedna na kolo a pouze pro jednoho z hráčů) a dovedl bych si představit je točit více. Navíc rozpětí jejich užitečnosti je značné. Některé umožňují pouze záměnu karet či výhru štychu, zatímco jiné vám při správném využití získají ihned 3 body, což může v některých případech znamenat bonus rovný třeba i polovině bodového zisku za celé kolo. Jedna z karet dokonce dvojnásobí body získané (nebo ztracené) v daném kole. Dovedl bych si představit variantu, kdy by na začátku kola dostal každý z hráčů vždy náhodně jednu speciální kartu. Tím by se speciálními karty do hry dostaly více, zároveň by se ztížilo počítání karet, protože by se kvůli vyrovnání počtu karet hráčů na ruce vždy několik karet z hlavního balíčku nedostalo v daném kole do hry. Dalším důsledkem by bylo zředění pravděpodobnosti, že když už vám speciální karta dojde, bude to zrovna nějaká pro vás méně užitečná. Přiznávám, že jsme ale netestovali, zda-li by tato varianta hru nerozbila například kvůli vzájemné interakci některých speciálních karet.

Herní doba je příjemná a s prakticky nulovým čekáním na vlastní tah i rychlou přípravou mezi jednotlivými koly pěkně uteče. Pouze při hře tří hráčů se vzhledem k více kartám na ruce, a tím pádem většímu počtu štychů na kolo, začíná ke konci už táhnout. Proto bych se nebál partii ve třech zkrátit klidně pouze na pět kol. Toliko k připomínkám. I když se nejedná o věci zásadní, věřím, že by to zážitek ze hry mohlo posunout ještě dál.

Udělení královského mazance

Král trpaslíků je dle mého celkově velice povedený počin, který najde uplatnění jako nenáročná výplňová hra (filler), rychlá zábava pro začínající hráče a nebo klidně i hra, kterou si večer zahrajete s prarodiči u vínka místo mariáše. Přestože by se některé drobnosti herních mechanismů daly ještě trochu vyladit, skvěle funguje i tak, jak je. Díky nenáročnosti na místo, jednoduchosti, kratší hrací době, malé krabičce i kvalitnímu provedení má zajisté své místo i na cestách nebo u piva mimo deskoherní podniky.

„Všichni trpaslíci jsou od přírody svědomití, vážní, sečtělí, poslušní a přemýšliví lidé, jejichž jediným menším nedostatkem je tendence se po jednom napití vrhnout na nepřátele, křičet „Arrrrrrgh!“ a usekat jim nohy v kolenou.“

– Terry Pratchett