Kostnice Sedlec

hodnoceno 37x (Seznam vlastníků)

Těžká dřina v karetní podobě

Autor: Technorocker | 5.9.2023 | 7

V létě se na pultech obchodů objevila série MindOKapsy, tedy minimalistických karetních her s osmnácti kartami Guláš, Řekni to květinou a Kostnice Sedlec. A právě ta třetí zmíněná pro mě byla tématem nejlákavější. Kdo by si nechtěl zkusit práci poloslepého mnicha, jenž se léta páně 1511 přehrabuje v ostatcích zemřelých a snaží se je urovnat do úhledných pyramid. Proč to dělá? Protože po husitských válkách a morové epidemii je hřbitov v Sedleci u Kutné Hory narvaný k prasknutí, klášter je zasažen požárem a smrt si dovolenou nevybírá.

Autorem hry je Dustin Dobson z Los Angeles, pro mě dosud zcela neznámý tvůrce. Tím, že svoji hru vytvořenou do soutěže vydavatelství Button Shy v roce 2019 situoval právě do naší Kostnice s kaplí zdobenou více než čtyřiceti tisíci lebkami, však udělal dojem. Srdce vlastence musí zaplesat dvojnásob, když ještě prozradím, že výsledný produkt k nám neplul přes půl světa, nýbrž byl vyroben v Česku. Hrát můžete ve dvou či ve třech hráčích.

Náplň práce

Z krabičky velikostí srovnatelné s cigaretovou vyklouzne kromě pravidel osmnáct tenkých karet, na nichž jsou nad sebou vyobrazeny vždy dvě lebky patřící některým z pěti různých občanů. Každý má svůj typický atribut, znak i barevné pozadí. Myslím, že pro přehlednost toho více udělat nešlo. A nakonec i samotné lebky se povedly. Vřele doporučuji obalit, karty nejsou extra pevné, bude se s nimi neustále pracovat a jedna poškozená rubová strana zničí celou hru. Navíc do krabičky se obaly v klidu vejdou. Drobnou výtku mám k tisku, a sice že ne všechny jsou vytištěny se stejnou sytostí, jak je poznat vedle na obrázku. Nicméně jde jen o estetický povzdech, na samotné hraní to nemá sebemenší vliv. Je též záhodno upozornit, že ačkoli jde o hru kapesní, její prostorové nároky jsou poněkud větší než sklápěcí stolek v kupé. Ostatně to pochopíte sami už při prvním rozevření pravidel. Hra je v nich do puntíku jasně a přehledně vysvětlena, a to včetně obrazových příkladů. Jedna partie nám zabrala průměrně kolem sedmi minut.

Připraveno máte v cukuletu. Zamícháte karty, rozdělíte je do šesti balíčků po třech a jednu otočíte lícem vzhůru. Začínajícím hráčem by měl být ten, kdo naposled navštívil Sedlecký hřbitov, což by mohl být problém, proto si prvního určete raději sami.

Když jste na řadě, máte možnost jedné ze tří akcí:

• Kopat neboli otočit dvě karty lícem vzhůru a jednu z nich si vzít do ruky.
• Sbírat čili vzít si jednu z již otočených karet do ruky.
• Uložit, což znamená vyložit jednu z karet v ruce do své pyramidy.

V rámci prvních dvou akcí musíte pamatovat na limit karet v ruce a tím jsou dvě. Při ukládání zase musíte myslet na to, že kartu musíte vykládat vždy vedle již vyložené nebo nad dvě sousedící do vyšší řady. A hlavně – karty nelze nikterak otáčet. Pyramidu tvoříte podle počtu hráčů. Hrajete-li ve dvou, bude mít vaše základna právě čtyři karty, ve třech jen tři. Tak jako tak bude vždy třípatrová. Ostatně je to jednoduchá matematika.

Konec hry nastává ve chvíli, kdy mají všichni hráči dokončenou svoji pyramidu, a přichází závěrečné bodování, jež odhalí, jak efektivní vaše hrobnická práce byla. Sčítání zabere chvilku, ale může se hodit papír a tužka. Kdo má bodů nejvíce, pochopitelně vyhrává. Teď se asi ptáte, jak ty body získat. Je to zdánlivě snadné, stačí respektovat poslední přání jednotlivých nebožtíků. Brzy si je zapamatujete, a když ne, na kartě je vždy jasně napsané:

• šlechtici chtějí mít pod sebou co nejvíce jiných šlechticů a obyčejných rolníků,
• rolníci jsou rádi, že vůbec spočinou v posvěcené půdě, a každý automaticky přinese jeden bod,
• kněží chtějí působit ve všech vrstvách společnosti,
• milenci by rádi leželi vedle sebe,
• trestanci mají potřebu sousedit s alespoň jedním knězem.

Dojmy

Kostnice Sedlec opět potvrzuje, že jednoduchá hra nemusí znamenat hru snadnou. Záleží na každé kartě, každé vyložení je rozhodující pro vaše výsledné skóre. Zásadní je i načasování – některé karty přinesou užitek na základě toho, co již v pyramidě máte, pro jiné si musíte připravit půdu… vlastně lebky. Při tom všem je dobré po očku sledovat, co staví soupeř, a třeba mu ukrást kartu, která by mu výrazně bodově přispěla.

Karet je pár, takže si brzy zapamatujete, které to jsou. Ale i když budete sledovat, které již byly odhaleny (což je dobrý nápad), pořád je to asi jako v každé karetní hře náhoda, která vám míchá karty do balíčků, a vy tak při akci kopání potřebujete trochu toho štěstí, abyste narazili na lebky, které potřebujete. Tím se dostáváme k umění měnit strategii podle toho, co je dostupné. To mě moc baví a v téhle hře se bez toho neobejdete. Lepší mi přišlo hraní ve dvou, kdy má člověk více prostoru, hra plyne pomaleji a máte větší šanci dostat se k lepším kartám. Ve třech hráčích se hřbitov odkope vcelku rychle a chce to více přizpůsobivosti a taktiky.

Přestože téma je krapet morbidní a musel jsem vysvětlovat, proč má trestanec v oku dýku, dětem hraní neublíží, ba naopak. A navíc může inspirovat k rodinnému výletu, po kterém bude téma ze hry přímo sálat.

No ale abych jen nechválil, musím také přiznat, že po dvacítce partií už jsme se ženou začali cítit, že by to chtělo něco víc. A tak jsem zjistil, že existuje více než patnáct rozšíření včetně toho pro sólovou hru. Minihru to sice povyšuje na pomalu kanastový formát, jenž vyžaduje opravdu velkou kapsu, na druhou stranu je to obsah, který bych uvítal a donutil by mě krabičku vytáhnout opět jako tu hlavní hru.

Kostnice Sedlec je ideální hra na dovolenou, výplň dlouhé chvíle čekání, než se dovaří špagety, filler, se kterým nikoho neurazíte, a hlavně hra, jež přinese mnoho rozhodnutí v několika málo minutách.