Komáří hody

hodnoceno 10x (Seznam vlastníků)

Bzzz… mlask! aneb Nejen dinosauři dokáží být hladoví

Autor: Caranthir | 19.5.2022 | 1

Vystupují:

Táta (41), deskohráč, deskožurnalista a příležitostný deskorecenzent

Alenka (8,5), vášnivá deskohráčka s oblibou her s čím vyšším plus (doporučeným věkem), tím líp :)

T: *přemýšlí* Tak konečně je čas. Dáme se do té recenze. Chtělo by to vymyslet nějaký vtipný úvod, ale vymýšlej něco na komáry, když se ti hlavou honí tak akorát Komáři se ženili… No nic, takže…

A:  Tati, co tu děláš?

T: No, snažím se napsat recenzi na ty Komáří hody, jak nám poslali, víš? Už je načase.

A: Jééé, a můžu ti pomáhat?

T: Ale tak proč vlastně ne. Vždyť je to vlastně hra spíš pro vás děti. Tak co bys napsala jako první, kdybys to psala ty?

A: No já bych rozhodně začala s tím, jak to vypadá. Na první pohled to připomíná Jurskou sváču… a taky Véču, co bych k tomu moc chtěla, táto! Tam jsou totiž topsí…

T: Dobře, dobře, o tom si promluvíme jindy :) To je mimo jiné i proto, že to je od stejného autora, víš? Pan Cathala toho vymyslel víc, mimo Jurských svačinek a večeří taky třeba Kingdomino, co máš ráda, nebo pár dalších známých kusů pro starší, jako Five Tribes či 7 Divů světa…

A: Nuudaa. Budem pokračovat?  No prostě, vypadá to skoro jako Sváča, zelená stejně velká krabice a koukají z ní okýnkem figurky. A ty jsou fakt krásné, koukni, to tam musíme napsat. Mně se strašně líbí ti chameleoni, jsou roztomilí, ale nesmíš se na ně dívat takhle zepředu…

T: Ježišmarja. No dobře. Figurky jsou opravu pěkné, souhlasím. příjemně těžké do ruky, hezky namalované s kvalitního gumo-plastu. Každá je přece jen maličko jiná, náš modrý tukan má trochu pozvednutou jednu nožku, takže to vypadá, jako by tancoval.

A: Plán je taky hodně podobný. Akorát je v jednom kuse a džungle už je tam natištěná, neskládáš ji z žetonků trávy. Místo toho tady máš komáry, co je skládáš do sloupečků na jezírka.

T: Je to tak. Plán není nijak velký, celkem devět (3×3) jezírek, na kterých jsou sloupečky chudáků komárů, které obklopuje celkem 4×4 polí pro zvířata. To je vlastně celé. Nevypadá to složitě.

A: Můžu říct, jak se hýbou, můžu?

T: Tak jo.

A: Takže, každé ze zvířátek se hýbe jinak. Jako figurky v šachách, ale jedno je u obou stejné – musí přitom žrát komáry. Chameleon musí slupnout komára z jezírka, vedle kterého zrovna je, a pak se může pohnout o jedna kamkoli rovně. A tukan, ten zase lítá, ale umí lítat jenom šikmo, jako střelec. A to jak daleko chce, klidně z rohu do rohu!

T: Ale musí…

A: Ale musí na každém jezírku, které přeletí, sežrat komára. Jinak nemůže. A taky neumí přeletět jiné zvíře. Není to trochu divný?

T: Když se nad tím zamyslím, tak trochu jo. Ale jinak zcela přesně. A jak se teda v této hře vyhrává, Ali?

A: No, takže to jde dvěma způsoby. Jednak můžeš sníst devět zlatých komárů…

T: Abych to upřesnil.  Na každém políčku je na začátku hry sloupeček žetonů komárů. Čtyři na každém. Pokud má žeton z druhé strany list leknínu, otočí se, aby hráči viděli, o jakého komára jde. Pokud květ, je v něm komár schovaný a dozvíte se, o jakého šlo, až když jej zvíře slupne. Slupnout znamená, že si žeton vezmete k sobě. Komárů je celkem pět druhů: Zlatý je jen vítězný bod. Modrý přesune libovolné vaše zvíře kamkoliv. Šedý přesune jeden žeton odněkud někam, bílý jeden žeton trvale odstraní, a konečně červený způsobí, že protihráči přikážete, které jeho zvíře se musí v jeho tahu pohnout. Nelze-li oním zvířetem táhnout, nemůže táhnout vůbec.

A: …můžu to dopovědět? Anebo vyhraješ tak, že se soupeř nemůže pohnout ani jedním ze zvířátek!

T: Správně. Jak že se vám může stát, že se se zvířátkem nepohnete? Snadno, nemá už odkud slupnout komára, nebo v případě tukana přeletět neprázdné jezírko. Když ti to přikáže červený komár a ty nemůžeš, přijdeš jen o tah. Když se nemůžeš pohnout ani s jedním, tak přijdeš o celou hru.

No a to je vlastně celé. Když jsme hru vybalili a zkusmo dali první partie, rychle jsme zjistili, že tahle hra prostě musí být konfliktní. Když totiž soupeře necháte dělat, co chce, a jedete si na sebe, devět zlatých komárů nasbírá skoro jako nic, a často dříve než vy. Je jich tam totiž nejvíce, ze sedmadvaceti hned sedmnáct. Zbytek připadá na komáry s efekty. Vyhnete-li se konfrontaci, je to čistě o štěstí a rozhození žetonů.

A: Mně to trochu připomíná šachy. Taky musíš myslet, kam se posunout, víc tahů dopředu. A strašně mně baví, že tě můžu i blokovat!

T: Máš pravdu. Napoprvé mne zarazilo, že to bylo vlastně šup šup, hotovo. Deset minut je dokonce možná i přehnaná hrací doba, tak dlouho jsme to snad ani nehráli. Na to, jak je koncept vlastně naprosto jednoduchý, se v tom dá najít i celkem příjemná úroveň strategického myšlení – pokud nechcete prohrát na zlaté komáry, rychle přijdete na to, co soupeři nesmíte dovolit a začnete preferovat spíš výhru na zablokování a maximální využívání žetonů s efekty.

A: Akorát nesmíte být jako táta a…

T: No dobře, já se prásknu. Nesmíte se v zápalu boje, jak přechytračit osmiletou, sami zahnat do kouta, kde najednou zjistíte, že se už nepohnete, když vám sebere žeton z jezírka…

A: To je pravda! Jednou jsem přece s tebou hrála, každý z nás měl jen pár komárů, já jsem normálně hrála, slupla jsem šedého komára, přemístila jsem poslední žeton z jednoho jezírka a táta byl v háji, vyhrála jsem!

T: No jo, no. Stane se… Alenko, chtěla bys k celé hře ještě něco na závěr říct?

A: Komáří hody jsou bezva hra. Líbí se mi postavičky a také to, že je na uvažování složitější než jiné „dětské“ hry, například Jurská sváča.

T:  Já musím pochválit vizuál, je to prostě oku lahodící, stejně jako Sváča a Véča. Speciálně musím ještě pochválit ilustrace komárů, každý má svůj charakter, znuděný červený, naspeedovaný bílý, střemhlavý modrý či opravdu vypaseně-nabušený zlatý. Drobnost, ale potěší.

Závěrečné shrnutí

Plusy:

• Jednoduchá pravidla
• Krátká hrací doba
• Krásný vizuál figurek i plánu
• Zábavnost i pro dospělé, na malé ploše se umí strhnout solidní bitva.

Mínusy: 

• Hraje-li se hra na zlaté komáry, může být nudná a neinteraktivní, hraje-li se na zablokování soupeřova pohybu, může být pro malé děti moc konfliktní. Je nutné, abyste si našli ve hře to svoje. Což není ani tak mínus, jako spíše dobře míněná rada.

Nemohu zaručit, že lidi, kterým se líbí Jurské tituly, budou herně mít rádi i tenhle – konceptem jde o jinou, abstraktnější hru, podobnou spíš Šógi (Chyť lva!) nebo, jak řekla výše Alenka, takovým zvířátkovým šachům.  Ale je zamířen primárně na děti a za mne jde o velmi zdařilý titul pro seznámení s jiným druhem herních mechanismů, než je tomu u ostatních her pro děti tohoto věku. Ono nakonec i ten posun v chápání taktiky od prostého požírání k promýšlení blokování soupeře je super a žádoucí.  Pouze bych snad posunul doporučený věk ještě o jeden rok nahoru, aby si hru dítě skutečně užilo. Pro dospělé je to pak pohodový filler na pět minut. Jakýmkoli rodičům s ambiciózními malými deskohráči mohu jen doporučit.