Kavárna příšer

hodnoceno 6x (Seznam vlastníků)

…a jedno slizočíno pro slečnu!

Autor: Bluda | 24.1.2022 | 1

Kdesi v tajemném koutku světa se právě dnes otevírá kavárna. Ne ale jen tak obyčejná kavárna, na kterou jste zvyklí. Sem totiž nesmí vstoupit žádný člověk, přístup je povolen pouze příšerkám…

Jen pojďte směle dál!

Hra Kavárna příšer je malou karetní hrou určenou pro 2–5 hráčů od 8 let, jedna partie vám zabere něco kolem 20 minut. Na český trh ji přináší Loris Games a přiznám se, že pro mne je to premiérové setkání s tímto vydavatelem.

První, co vás zaujme, je velmi netradičně řešená krabička. Přední strana jde totiž otevřít jako knížka – na vzniklé dvojstraně uvnitř pak naleznete rychlé představení hry a seznam komponent. Samotná krabička pak je pojata jako šuplík, který lze pohodlně vystrčit prstem pomocí otvoru na straně. Zde musím zmínit, že v jedné videorecenzi k této hře, kterou jsem viděl, bylo hodně kritizováno právě provedení krabičky, která pořádně nedržela tvar a rozpadala se, což celkově hodně kazilo dojem. Od té doby na tom však výrobce asi dosti zapracoval a tak je na první pohled vidět, že krabička je již trochu jinak řešena a působí výrazně bytelněji. Za to rozhodně díky – u české verze se tedy tohoto problému nemusíte bát.

Uvnitř krabičky naleznete 120 čtvercových karet a 127 kartonových žetonů. Ve speciální kapsičce se pak nachází hned šest malých sešitků: pravidla hry, přehled příšer a menu – vše z této trojice pak jak v české, tak slovenské verzi.

Dobrý den, co si budete přát?

Karty představují 12 různých příšerek, ke každé patří 10 karet se shodným obrázkem. Na začátku partie je potřeba vybrat pouze 5 druhů, se kterými se bude hrát. Doporučenou kombinaci pro začátečníky naleznete v pravidlech hry, dalších 18 kombinací je uvedeno v „menu“: u každé z nich naleznete její název, obtížnost a informaci, zda je doporučena spíše pro menší (2–3) či větší (4–5) počet hráčů. Nic však asi nebrání tomu, abyste si poskládali vlastní kombinaci, popř. ji zvolili náhodně.

Vybraných 50 karet tedy zamícháte a každému z hráčů tajně rozdáte 10 karet (při hře dvou hráčů 12). Případné zbylé karty z této padesátky prozatím ponechte stranou, ještě je později budete potřebovat. Na stůl dále připravíte žetony „kafí“ (tedy vítězných bodů) a žetony patřící k vybraným příšerkám.

Každý hráč si prohlédne své karty a vybere 3 z nich, které si položí lícem dolů před sebe. Jak později pochopíte, je to jakási sázka na to, kterých příšerek se v tomto kole zahraje nejvíce. Jakmile si každý tajně vybere svou trojici, vyloží hráči do řady své zbylé karty lícem nahoru před sebe tak, aby tyto byly blíže ke středu stolu – bude tak tedy před sebou mít zadní řadu, kterou tvoří trojice karet lícem dolů, a přední řadu, která je celá lícem vzůru.

Začínající hráč si vybere jednu z karet v kterékoliv z předních řad (může být cizí i jeho vlastní), položí ji doprostřed stolu a pokud tato příšerka umí nějakou akci, pak ji hráč vykoná. Takto se postupně střídají všichni hráči v odebírání karet a vykonávání akcí. Akce některých příšerek umožňují získávání různých žetonů (především žetonů kafí), speciální manipulaci s kartami (např. prohození jedné karty z přední linie za kartu ze zadní linie), blokování karet, aby s nimi již nebylo možno manipulovat apod.

Pokud jsou v něčí přední linii už pouze tři karty (tedy stejně jako v zadní linii), nelze už od něho karty brát – musíte si vybrat z karet někoho jiného.

Když již není možno zahrát vůbec žádnou kartu, kolo končí a provede se bodování. Nejprve všichni odhalí své zadní karty a určí si svoji hodnotu každého typu příšerek – každá příšerka daného druhu v přední linii má hodnotu 1, v zadní linii má hodnotu 2. Pokud tedy má např. v přední linii 1 komára a v zadní 2, je jeho hodnota komárů 5. Poté, co si každý spočítal svoji hodnotu příslušné příšerky, se určí ten, kdo má před sebou hodnotu nejvyšší. Tento hráč pak získá tolik žetonů kafí, kolik bylo během tohoto kola těchto příšerek odehráno – tedy kolik se jich nachází uprostřed stolu. V případě remízy tyto body propadají. Konkrétní příšerky mohou toto bodování upravovat – některé mají hodnotu dvou bodů, jiné se mohou bodovat docela jinak – a třeba takový „Šnorchel“ během hry rozdává žetony šlehaček, díky kterým lze získavat kafe i za remízy.

Takto se odehrají dvě kola a poté se určí vítězný hráč – to je pochopitelně ten, který má nejvíce žetonů kafí.

Bylo všechno v pořádku?

Co se týče kvality komponent, měl jsem především obavu z té originální krabičky, ale jak se ukázalo, aktuální verze se zdá být dostatečně robustní, takže v tomto nevidím problém. Žetony a karty jsou v takové běžné kvalitě, karty nejsou nijak extra silné, ale není to ani žádný tenký papír, jaký, žel, u některých her také občas vídáme.

Rozhodně musím vyzdvihnout ilustrace, obrázky se mi dost líbí a některé příšerky jsou velmi nápadité – například dort, který si ukrojil svůj kousek a drží jej na talířku. Možná by někoho trošku mohlo pohoršovat „hovínko“, které si čte noviny, ale je třeba to brát trošku s nadhledem. Škoda, že (kromě malých symbolů) se ve hře vyskytuje vlastně jen 13 obrázků příšerek (ano, opravdu 13, protože jedna z příšerek má dvě varianty) a jediný jiný větší obrázek se nachází na spodní části krabice.

Velmi rozporuplné dojmy mám z tématu hry. Ač to možná není úplně zásadní, jsem rád, když u hry vím, co dělám a proč to dělám. Z některých i maličkých her téma nádherně cítíte (Střelené kachny, Fazole), některé hry si na žádné téma za každou cenu nehrají a vůbec to nevadi (Cink, Ganz schön clever). Tady nějaké téma s krásnými příšerkami máme, ale nějak stále nevím, jak tomu mám rozumět. Na první pohled bych řekl, že každá příšerka je zákazníkem, který si jde do této kavárny posedět, hráči se pak snaží uspokojit jejich potřeby. Pak ale nevím, proč se seznam kombinací příšerek nazývá „menu“ a proč se konkrétní kombinace jmenuje třeba „Klappuccino“. To by trochu nahrávalo domněnce, že příšerky jsou spíše ingrediencemi, které vytvoří výslednou míchanici, jež se nám později ocitne na stole. Snad je to tak – máme zde příšerku „dorťáka“, příšerku se šlehačkou, komára, slizáka, hovínko… Brrr, tak asi taky ne. Nebo jsou příšerky tím, kdo nás obsluhuje? Pak ale opět moc nedává smysl to „menu“. Fakt nevím, co si z toho všeho mám vybrat.

Ač se mi příšerky líbí, nejsem zkrátka schopný popsat, o čem hra vlastně je. Kdyby na kartách byly písmena nebo puntíky, asi bych s tím neměl problém a nepřemýšlel bych nad tím. Kdyby na nich bylo třeba ovoce a hra by byla o pečení dortu, tak bych prostě chápal, že všichni společně děláme dort a každý do něho (doprostřed stolu) hází ovoce, které má rád, zároveň si ale právě od toho, co má rád, také chce nechat trochu pro sebe, aby mohl mlsat po dokončení práce. Tady ale, ať se snažím sebevíc, tomu tématu zkrátka nerozumím – ve výsledku se nemohu rozhodnout, zda je téma nedotažené, nebo zda spíše není tak trochu nadbytečné.

Velmi chválím fakt, že nabídka příšerek je poměrně široká a tak je dost kombinací pro to, aby nebyla každá hra stejná – pokud by to někoho zajímalo, máte přesně 792 možností. Naopak jsme příliš neocenili doporučené kombinace v „menu“ – pár jsme jich zkusili, ale nakonec to stejně směřovalo k tomu, že si kombinaci náhodně vybereme. Ano, chápu, že některé kombinace mohou být zajímavější a vyladěnější, ale takhle se nám líbí, že vlastně nevíme, co nám přijde do hry – někdy je to také celkem zajímavá výzva. Pokud budete hrát hru hodně často a budete mít přesně vymyšlené strategie, snad menu oceníte, já se přiznám, že jsem mu moc na chuť nepřišel.

To mne ještě přivádí k jiné věci – když už je tu to menu, čekal bych, že bude kompletní, ale ta snad nejklíčovější položka „menu“ zde chybí – totiž „bílá káva“, která je doporučena pro první hry. Určitě bych ocenil, kdyby na titulní straně „menu“ byl menší obrázek, ale tato položka by sem byla doplněna. Takto mám z toho jakýsi pocit roztříštěnosti. Ten mimochodem podpořilo i to, že jsem ze začátku v pravidlech marně hledal počty žetonů (mám rád věci v pořádku) – nakonec jsem je našel v přehledové dvojstránce na krabičce, což mne překvapilo, protože jsem měl nejprve pocit, že ta obsahuje jen jakési hrubé představení hry a že se sem už asi nikdy nebudu potřebovat podívat. Každopádně nic z toho nepovažuji za zásadní nedostatek.

Hra je velmi dobře vymyšlená a ač se z počátku zdá, že ji nemáte pod kontrolou, není tomu tak. Nejvíce bodů totiž většinou získáte za bodování karet uprostřed stolu, takže se snažíte hrát hlavně karty, které máte ve své zadní linii. Pokud si jich však budete od jednoho druhu držet moc, abyste si pojistili svoji převahu, snížíte tím jednak počet těchto karet, které se vlastně do hromádky na stole mohou dostat a také snižujete šanci na svůj úspěch u jiných příšerek – proto je v mnoha partiích asi nejzásednějším okamžikem vybrání zadní trojice, pak už jde hlavně o to podpořit své favority. Podobně je někdy dobré zbavit se rychle svých příšerek v přední linii, aby vám pak již ostatní hráči nemohli odebírat ty, které si potřebujete ponechat do konce kola. Do toho pochopitelně vstupují příšerky, které vám dávají body nějakým jiným způsobem, buď hned po jejich odehrání, nebo pomocí žetonů, které se vyhodnocují později.

Zatímco u první partie budete možná trošku zmateni, po pár hrách už si budete pamatovat příslušné akce a také nad použitím jednotlivých příšerek budete více přemýšlet a vše do sebe začne hezky zapadat – mimo jiné pochopíte, že se musíte snažit odhadnout, jak budou hrát ostatní. Hra je dobře hratelná v jakémkoliv z doporučených počtů hráčů, za sebe však musím říct, že ve vyšších počtech mi přišla zábavnější – možná i proto, že třeba v plném počtu máte jistotu, že každá příšerka je ve hře opravdu ve všech deseti exemplářích a s tímto faktem můžete také pracovat. Nicméně i pro dva je to příjemná hra „ke kafi“.

Prosím o chvilku strpení, tamhleten zákazník má zřejmě nějaký problém…

Ano, říkám to na rovinu, měl jsem s touhle hrou jistý problém. Už v první hře jsem zíral jako blázen, protože ta hra nefungovala – jedna z akcí mi přišla naprosto nedomyšlená a rozbíjelo to celou hru. Příšerka „somrák“ funguje tak, že se dotážete některého hráče, zda má konkrétní druh příšerky ukrytý ve své zadní linii a pokud se strefíte, máte hned dva žetony kafe, pokud ne, získá dvě kafe on. V praxi to vypadalo asi takto:

Hraje Vašek: „Tati, máš tam komára?“ „Mám.“ „Dobře, mám 2 kafe.“ Hraje Jirka: „Tati, máš tam komára?“ „Mám. Ale je to legální? No pravidla to neřeší, tak asi je.“ „Prima, tak mám taky 2 kafe.“ Hraje Lucka: „Komára máš, viď?“ „Překvapivě stále mám.“ „Hurá, mám 2 kafe.“ Hraju já – můžu se zeptat sám sebe? Asi ne, to už by bylo moc. Na stole vidím ještě pár „somráků“, buď takhle pojedou dál, nebo jim to můžu zatrhnout tím, že odehraju Rexe, je-li ve hře (ten prohodí jednu kartu ze zadní linie za kartu z přední linie). Jenže ten Rex není tak moc silný a vlastně tím ten tah tak trochu promarním a dalším „somrákem“ snadno někdo najde něco jiného. Hrajeme to takhle dobře, nebo špatně? Těžko říct. Pokud by se nesměly opakovat tipy, tak by se v menším počtu hráčů zas nebylo za chvíli na co ptát, takže bych řekl, že to asi je takto správně. Na druhou stranu, pokud vím, že „somráci“ hned zmizí, můžu si je na začátku dát do zadní řady a mám velikou šanci, že za ty na stole nakonec budu mít přeci jen nějaké body.

Chci tu hru mít rád, dávám jí další a další šance, ale stále to nějak dře a nefunkční „somrák“ hrozně kazí dojem. Jak to vůbec mohli vypustit ven? To nikomu nepřijde divné? Není k tomu nějaká diskuse na jiném herním serveru? Nebo nějaké FAQ? Nic.

Už mám sepsanou recenzi, která nevyznívá moc pochvalně, už mi hoří termín, jenže já prostě nechci psát recenzi na něco, z čeho nemám dobrý pocit. Ještě než to celé odpálím, naposledy se podívám na to video, kde Zee Garcia kritizoval tu rozpadávající se krabičku z první verze – jak mohl říct, že se mu to líbí, když to je takhle nakopnuté? Tenkrát jsem to jen tak prolítnul, má to jen pár minut, jen to tak budu poslouchat na půl ucha a vypublikuju to, nedá se nic dělat… A najednou… Cink!

Znáte ten pocit, když třeba jedete s autem do servisu s vědomím, že se to celé chová divně a že vám buď předhodí aspoň pěticifernou částku, nebo řekne, ať to rovnou celé hodíte ze skály, a on namísto toho vymění nějakou blbinu za pětistovku a ještě řekne, že to autíčko určitě bude ještě dlouho sloužit? Nebo když se obáváte schůzky s nějakým člověkem a pak, když k ní dojde, si uvědomíte, že to bylo vlastně prima? A nebo taky ten pocit, když máte nějakou oblíbenou písničku v cizím jazyce a po letech si najdete její text a zjistíte, že je o něčem trochu jiném, než jste si doteď mysleli?

Co to v tom videu s tou kartou dělá? On ji obrátil? My to celou dobu hráli blbě? Vždyť jsem pravidla k té příšerce četl aspoň pětkrát!

Jsem přesvědčený, že jsem určitě docela nedávno hrál či studoval nějakou (jinou) hru, kde říkali cosi jako „odhalte kartu ostatním a pak ji vraťte lícem dolů na původní místo“. V popisu „somráka“ se mimojiné píše: „Pokud ano, odhalí ji a ty získáváš dvě kafe.“ Když to čtu teď, zdá se mi to být naprosto zřejmé – jenže já to nějak pořád chápal tak, že tu kartu máme jen ukázat a vrátit zase lícem dolů!

Uff! Všechno je jinak! Musím ukecat rodinu, aby si to se mnou ještě rychle zahrála, tu recenzi musím pak pochopitelně trochu přepsat – o víkendu se zkrátka ještě nudit nebudu! Moc se tedy omlouvám této hře, že jsem jí tolik křivdil!

Tak tedy děkujeme – a přijďte zas!

Myslím, že do Kavárny příšer určitě rádi zase zajdeme. Pokud hře odpustíte nějaké drobné nejasnosti v tématu, bude vám odměnou rychlá příjemná hra, nad kterou se určitě dá hodně přemýšlet. Za mne tedy jde o hezkou a chytrou hru s moc pěknou grafikou a velkou variabilitou, kterou vysvětlíte za pár minut a odehrajete tak akorát za tu dobu, než vypijete odpolední kávičku.