Kacíř: Zkáza Roanoke

hodnoceno 62x (Seznam vlastníků)

Kladivo na čarodějnici

Autor: Strachkvas | 3.9.2024 | 5

Jako s nemalým kalibrem na poli dvojkovek se s hrou Kacíř: Zákaza Roanoke tentokrát vytasili ve vydavatelství RexHry. Hra od autorů Kåreho Storgaarda a Kaspera Kjæra Christiansena zažila úspěšnou crowdfoundigovou kampaň už v roce 2021 a na pulty českých obchodů se dostala přeložená letos. Slibuje spousty asymetrie a blafování během zápolení nekompromisního lovce se záludnou čarodějnicí.

V rámci této recenze se budu zaměřovat čistě na základní hru Kacíř: Zkáza Roanoke. Jednotlivá rozšíření, která ke hře vyšla, a díky jimž je například možné měnit skladbu jednotlivých herních balíčků, v rámci ní hodnotit nebudu.

Obsah hry

Krabice, která svým designem musí už na první pohled zaujmout mnohé, v sobě ukrývá dva balíčky po padesáti kartách (jeden pro lovce a jeden pro čarodějnici), plato se spoustou kartonových žetonů a nesmím opomenout ani další karty vesničanů, podezřelých a scénářů. Další herní materiál představují kartonová počítadla vlivu, třídílná deska vesnice, na kterou se ve hře umísťují vesničané, a nakonec desky lovce a čarodějnice opět sloužící k vykládání karet.

Vizuální stránka a kvalita komponent

Po grafické stránce je hra nesmírně povedená. Už samotná krabice (jak naznačuji výše) s parádním obrázkem nejen na přední straně, ale i tematicky skvělými obrázky po stranách, se v polici s deskovkami perfektně vyjímá. Nezaujme ale jenom ta. Veškeré kartonové desky jsou opravdu velice pěkné. A karty? Nádherně zpracovaná grafika na nich nejen úžasně dotváří celkovou atmosféru při hraní, ale člověka baví i jen se na ně koukat.

Kvalitativně není v zásadě co vytknout. Kartonové desky jsou pevné, nijak se neohýbají či nekroutí a obstojí i karty. Jak jsem popsal už výše, v základní hře jsou obsaženy kartonové žetony, u kterých pochopitelně s narůstajícím počtem odehraných partií dochází k jejich mírnému ošoupání (nejvíc u žetonů akcí, které berete do ruky nejčastěji). Já to ale osobně nepovažuji za vadu a osobně mi to nevadí. Pro ty, kterým ano, je tu možnost dokoupit jejich dřevěné ekvivalenty. I s nimi jsem měl možnost odehrát několik partií, ale zcela upřímně musím říct, že jsem si hru bohatě užil i s „obyčejnými“ kartonovými.

 

 

 

Příprava hry a její průběh

Nachystat herní partii není nijak složitá záležitost a příliš času nezabere. Lovec i čarodějnice si vezmou balíček karet, všechny žetony své barvy, položí před sebe příslušné herní desky a doprostřed stolu se složí deska vesnice. Na tu se, rozdělených do tří barev, umístí celkem 9 karet vesničanů. Hráč za čarodějnici si poté náhodným dobráním karty z balíčku podezřelých určí, který z vesničanů je skutečná čarodějnice, a zbylé karty skrytě předá lovci. Oba hráči si poté doberou do ruky počáteční karty, nastaví na počítadle vliv a partie může začít.

Předtím, než popíšu, jak se Kacíř hraje, si řekněme, co je vlastně cílem hry. Každá ze stran jej má totiž jiný. Čarodějnice se snaží shromáždit potřebný vliv na vybrané kartě vesničana, který je skutečnou čarodějnicí, a následně provést akci nazvanou rituál. Cílem lovce je pomocí tvrdých výslechů všech vesničanů přijít na to, kdo je čarodějnicí, a následně ji „odstranit“. Má na to však pouze tři pokusy. Čarodějnice tak může hru pro sebe uzavřít i mistrným blafováním, na základě kterého lovec odstraní tři nevinné vesničany. Lovec vyhraje i tehdy, když zbaví podezření všech 8 vesničanů, a to tím, že si dobere všechny karty z balíčku podezřelých.

V průběhu partie hráči využívají své tři žetony akcí k navštěvování vesničanů, případně k provedení některé z akcí specifikovaných na své desce. Navštěvování vesničanů slouží nejen k tomu, že tím mezi ně čarodějnice šíří své tajnosti a lovec získává nové stopy (případně i důkazy), ale každý z vesničanů disponuje jinou akcí, kterou hráči mohou následně zahrát. Mezi tyto akce namátkou patří dobrání či zahraní karty nebo získání vlivu (platidlo za karty). Akce na desce hráče představují jak základní akci sloužící k zisku vlivu, dobrání, nebo zahrání karty, tak specifické akce pro lovce a čarodějnici. Lovec díky nim mění žetony důkazů za karty z balíčku podezřelých, odstraňuje podezřelé vesničany nebo škodí čarodějnici tím, že z karet vesničanů odebírá její žetony. Čarodějnice zase díky své akci „provést rituál“ může celou hru ukončit. Ještě na jednu akci nesmím zapomenout, je totiž poměrně stěžejní. Jedná se o „uvolnění vesničana“. Aby hráči totiž mohli navštívit daného vesničana, případně tento šel využít k některým dalším akcím, je nutné, aby byl „volný“ – tedy se na něm nenacházel protivníkův žeton akce. Ono mít některé silné karty neustále zablokované soupeřovými žetony dovede být dost frustrující. K tomu, abyste na kartě mohli hrát (byť za cenu jedné spotřebované akce), slouží právě zmíněná akce „uvolnění vesničana“. Stěžejní část hry představuje právě hraní karet, které výrazným způsobem ovlivňují všechny aspekty hry. Lovec díky nim může získat lokace s dalšími akcemi, spojence s bonusovými efekty nebo prostě jen další stopy. Čarodějnice disponuje kartami prokletí, kterými lovci škodí, kartami lektvarů s opravdu ultimátními efekty, jež si může uvařit (například zdvojnásobení umisťovaných žetonů tajností) nebo kartami, které přinášejí dodatečný bonus k jednomu jejímu akčnímu žetonu (pomocníka). Abych to shrnul, každý z hráčů vykoná s využitím svých žetonů přesně tři akce a následuje druhý hráč. Takto se hráči střídají, dokud některý z nich nesplní své vítězné podmínky.

Herní mechaniky

Popsat herní mechaniky užité v Kacíři není úplně snadné, protože jich není málo a žádná není jednoznačně dominantní. Začnu tím, že se jedná o výrazně asymetrickou, deduktivní/blafovací hru s prvky action selection (výběr akcí) či worker placementu (umísťování pracovníků). Právě umísťování žetonů akcí by se dalo označit za stěžejní herní aktivitu. Jak jsem naznačil už výše, hráči si tímto nejen vybírají, co sami vykonají, ale v případě umístění žetonu akce na kartu vesničana zároveň blokují jeho použití svému protivníkovi. V souvislosti s hraním karet pak můžeme hovořit i o engine buildingu. Zejména lovec je umísťováním karet v podobě spojenců či lokací na svou herní desku schopen vytvořit opravdu silný engine. Naopak čarodějnice si může výrazně dopomoci vhodným výběrem karet pomocníků.

Pravidla

I v této sekci musím jen a jen chválit. Pravidla jsou za mě velice dobře napsaná a strukturovaná. Vše je dostatečně jasně vysvětleno a vhodně doplněno příklady. Stejně tak je hra velice snadno vysvětlitelná i potenciálním spoluhráčům. Už po prvním přečtení pravidel jsem neměl velké pochybnosti o tom, jak hru hrát. Nic jsem nemusel nějak složitě dohledávat ani v pravidlech samotných, ani na diskusních fórech. Na druhou stranu, přijít na to, jakou akci kdy zahrát, na to si už člověk musí přijít jen a jen hraním. Jediné, co se na první pohled může jevit trochu složité a nepřehledné, je užitá ikonografie. Ale i ta se po několika partiích zažije a nepředstavuje překážku plynulosti hry.

 

 

Vhodné pro

Kromě obecných informací o tom, že Kacíř je hra čistě pro dva hráče v doporučeném věku od 12 let výše (s čímž bych souhlasil), kdy jednu její partii stihnete odehrát v rozmezí 30–60 minut, je zde dobré zmínit „typ“ hráčů, pro které je hra vhodná. Pokud vás totiž nebaví blafovat a intrikařit, či se nedokážete dostatečně vžít do herní role, nejsem si jistý, že si hru užijete a bude pro vás vhodná. S trochou zjednodušení lze totiž říct, že hráč, který bude hrát za čarodějnici, „tvoří hru“, tím, že lovce co nejdéle svádí ze stopy, aby nakonec partii v pravý moment uzavřel. Je na něm, zda bude hra plná blafování a dedukce a může tedy naplnit svůj potenciál. Naopak když bude lovec od prvního tahu vědět, který z vesničanů je čarodějnice, hra se zvrtne v závod o to, kdo dřív umístí potřebné žetony, a nebude to úplně ono.  

Resumé

Od Kacíře: Zkáza Roanoke jsem měl velká očekávání a musím říct, že hra je zcela naplnila. Přiznám se, že po první či druhé partii jsem byl trochu zklamaný (možná právě kvůli vysokým očekáváním), neboť mi to celé přišlo jako taková obyčejná přetahovaná o to, kdo dřív umístí potřebné žetonky. Čím víc jsem ale měl možnost hru objevovat, tím víc mě baví, chci ji hrát stále znovu a zkoušet nové strategie. U spousty her je téma nějak ledabyle našroubované na prováděné akce, ale u Kacíře to rozhodně neplatí. Téma lovu na čarodějnici se prolíná snad každou herní činností a vy tak máte u hry pocit, že obyvatele opravdu vyslýcháte, tu méně či více násilným způsobem, nebo kolem nich spřádáte spletitá kouzla. Kacíř nemusí sednout každému, ale pokud se vám podaří najít vhodného spoluhráče, rozhodně je to jedna skvělá dvojkovka, která v sobě – nejen díky dalším rozšířením – skrývá značné množství potenciálu.