Jambo

hodnoceno 282x (Seznam vlastníků)

JAMBO - trocha recese, aneb veršovaná recenze

Autor: Kent | 5.9.2011 | 8

Jambo, jambo, jambo, kde jsem to jenom slyšel, odkud se ten název vzal? Svahilština není zrovna můj obor a tak volám na POZDRAV.

Co se to děje, kam se všichni poděli?
Že by šli na pivo zrovna teď, v neděli?
Já nežli pivo, dám si partičku JAMBa,
u hry je vždy živo a velká sranda.

Hra je sice jen pro dva hráče,
pro dva bystré obchodníky
- tedy ne pro žádné rváče,
ale pro ty, co proniknou do tržní taktiky.

A tak se vykládá, nakupuje i prodává
jak na africkém tržišti
a při hře vládne vždy dobrá nálada.

Není to žádná bojovka,
do hry se pustí i ten, kdo je „bábovka“.
Strategie je ve hře také dost,
když nejde karta,
dostanu na hromádku zlost.

Každý hned v úvodu svůj stánek obdrží,
zboží si nakoupí, pak do něj uloží.
V případě potřeby může i prodat,
vždyť jde jen o obchod,
netřeba hned soupeře bodat.

Ke stánku vezmu si tři karty do ruky,
s těmi pak začínám, je to bez záruky.
A abych nebyl z počátku švorc,
dostanu dvacet valounů jako svou hotovost.
Mou tajnou zbraní je bystrá mysl,
nákup a prodej pak dává hře smysl.

Ve hře se „perou“ dva výteční obchodníci,
co svahilsky se zdraví s lvicí.
Papoušek i pavián, slon, gepard či slizký had.
To všechno ve hře potkáte,
tak jako bubny, zbraně, váhy, člun
vás posunout můžou kupředu.

Portugalec, šaman či stařešina
- s těmito chlapíky je ale dřina.
Věštkyně a tanečnice
jsou nebezpečné divé ženy,
však neberu je do světnice,
nýbrž čekám změny.

Ve svůj prospěch je použiji,
soupeř ze mne vždycky šílí.
Poté se zaměřím na zboží,
kde čaj s hedvábím zvítězí.

Ovoce si posolím,
prstýnek si nasadím,
kožešinou přikryju,
vše do stánku „uliju“.

Zboží mám teď připraveno
na prodej či na výměnu
a když hlásím "moudrý muž",
křičím nahlas - chce to změnu.

Ve hře mám vždy pět akcí,
prvně líznu kartu z hromádky
a ať chci nebo nechci,
vyměním či schovám do ruky.

Pak můžu provádět zbytek svých tahů,
vyložím předmět, vynesu zvíře, či použiji postavu.
Když nechám dvě akce propadnout,
můžu i při hře zbohatnout.

Odměnou mi je pak valoun zlatý,
je docela hezký, boubelatý.
Nechci-li ho, hraju dál,
nebo mi akce propadá.

Každá karta ve hře je jiná,
jejím zahráním či vyložením pak velké dobrodružství začíná.
Obecně platí,
že ve hře jsou lidé „zlatí“,
neb každá karta s postavou
zacloumá se soupeřovou náladou.

A co teprve mám-li zvíře,
ne, soupeř se hned neocitne v díře.
Protihráč pak zvíře zneškodní,
má-li v ruce kartu "strážce osobní".

Ten efekt karty popírá
a můj počáteční úsměv skomírá.
Zahraju-li kartu s předmětem,
otočím s tímto jako při zametání koštětem.
Tedy doprava nebo doleva
a nesmí zde být žádná prodleva.
Soupeř je vždy ve střehu,
neboť jeho srdce má zvýšenou spotřebu.

Dostanu-li kartu zboží,
nemusím ji hned použít.
Je to moje tajná zbraň, která dělá divy.
Když soupeř úder nečeká, vytáhnu a zhodnotím ji.
Do stánku zboží nakoupím
a když mám na výběr, prodejem nikdy neprohloupím.

Následuje odměna v podobě zlaté hroudy,
neboť ve hře platí - jak velká je výměna, taková je odměna.

Hra skončí jakmile
dojde k situaci nemilé.
Kdo první ze soupeřů získá šedesát zlatých valounů,
ten předurčen k vítězství výská,
nicméně soupeř může být z kategorie ještě větších hamounů.

A dosáhne-li v posledním tahu většího majetku,
pak věřte tomu, že hodnotím svůj výkon na pětku.
Tak končí tato skvělá hra,
kde proti sobě stojí dva.