Istanbul: Big Box

hodnoceno 71x (Seznam vlastníků)

Merhaba! Nezáleží na tom, co jde vidět – to, co se počítá, je uvnitř

Autor: Ellenar | 7.10.2022 | 7

Abú: „Každého, kdo by vás viděl v tomto oblečení, princezno, by to zcela jistě odradilo od opuštění Bagdádu. Co vám mohu přivézt z bazaru v Istanbulu?“

Princezna: „Prsten? S rubínem?“

Abú: „Spokojila byste se s džezvou?(Abú seskočí oknem na balkon.)“

Princezna: (toužebně) „Ano!“

Istanbul: Big Box je novým vydáním hry Istanbul z roku 2014, které navíc v jedné krabici zahrnuje obě velké rozšíření Mokka a bakšiš a Dopisy & pečeti (ta nebyla v češtině nikdy vydána). Istanbul vytvořil německý autor Rüdiger Dorn a v roce vydání získala ocenění Spiele des Jahres ve znalecké kategorii, u nás ji v češtině distribuuje společnost Albi.

Hra je pro 2–5 hráčů, s herní dobou 10–20min na hráče v závislosti na jejich zkušenosti a zakomponovaných rozšířeních. Z hlediska kategorie by se dala zařadit jako závodní pick-up and deliver euro s prvky sandboxu. Tématicky nás přenáší mezi obchodníky velkého bazaru v Istanbulu, jejichž úkolem je co nejdříve obchodováním získat určitý počet rubínů.

Obsah krabice, srovnání s původní verzí, kvalita komponent

Jak už to u Big Box verzí bývá, krabice tedy mimo základní hry obsahuje veškerá vydaná rozšíření ke hře (až na dvě promo desky, o nichž se zmíním dále). Kromě klasického vyloupání kartónových komponent, kterých je ve hře opravdu požehnaně, a polepení několika dřevěných figurek přiloženými nálepkami obchodníků není třeba hru nijak složitě kompletovat. Určitě stojí za zmínku, že veškeré součásti obou rozšíření, kde hrozí smíchání se základní hrou (desky plánu, bonusové karty), jsou řádně označeny. To usnadňuje přípravu hry v případě, že chcete použít pouze jedno nebo žádné rozšíření. Co už tak pozitivně nehodnotím, je fakt, že po vylámání dílků a odstranění zbytku plat zůstane v krabici nahoře přes 2 cm volného místa. Toto mě osobně jako deskovkáře, který při pořízení nové hry více než její cenu řeší, kam ji dát, často přivádí k nepříčetnosti (ne, na KALLAX doma bohužel místo není a oblíbenou kratochvíli v podobě 3D puzzle a přeskládávání všech krabic, protože jedna o centimetr do police nevleze, si neužívám). Chápu argumenty typu „velikost krabice prodává hru“, že krabice se vyrábí v určitých rozměrech a další rozměr by hru zdražoval – o to víc mi to vadí, protože mám od Albi jinou hru, která má ostatní rozměry krabice stejné pouze je přesně o tyto zbytečné dva centimetry nižší (nehledě na to, že toto prázdné místo tvoří přibližně 23 % prostoru v krabici!!!). Navíc to má další nepříjemný důsledek: při vertikálním skladování se některé komponenty do tohoto prázdného místa vysypou, takže je zkrátka potřeba toto místo nějak zaplnit a vložený papírový insert něčím podložit. Mluvě o insertu, tak ačkoli to místní distributoři 3D tisknutých insertů (jejichž práce si velice vážím a fandím jim) asi neuslyší rádi, ten originální papírový považuji za naprosto dostačující a žádný další tuning není dle mého názoru třeba. V insertu jsou čtyři velké přihrádky, do kterých se akorát vlezou desky hráčů a plánu, zbytek stačí smysluplně roztřídit do klasických plastových sáčků. Ačkoli má hra vzhledem k nutnosti poskládat herní plán, případně roztřídit komponenty z rozšíření při hraní bez nich, relativně delší přípravu, nedokážu si představit, že by ji sebelepší insert dokázal nějak zásadně urychlit.

Jelikož jsem taktéž vlastníkem původního vydání včetně rozšíření Dopisy & pečeti, budu se věnovat i srovnání těchto dvou verzí (především po produkční stránce, jelikož pravidlově jsou zcela totožné). Otevřeně přiznávám, že v tomto ohledu budu hodně přísný. První věc, které jsem si po rozbalení všiml, je drobná odlišnost v barevnosti komponent. Barvy dřevěných figurek hráčů i desek herního plánu byly u původního vydání znatelně sytější a celkově hezčí, plastové žetony rubínů jsou v nové verzi jakoby trochu dorůžova a figurka pašeráka místo jasné černé nějak podivně hnědošedá, takže se blíží hnědému obchodníkovi s kávou (naštěstí je lze spolehlivě rozeznat díky nálepce nahoře). Jedinou výjimku tvoří bílé komponenty, které jsou jasnější v Big Boxu. Tyto rozdíly jsou opravdu minimální, v zásadě hře nijak neškodí a věřím, že vlastníci pouze nového vydání by se tím nijak nezaobírali. Uvědomuji si, že udržet produkčně stejnou barevnost dílků je náročné, ale je škoda, že v tomto případě jde o nepatrnou změnu k horšímu. Barevný rozdíl jsem se pokusil ilustrovat na obrázku níže (pro úplnost poznamenejme, že na vlastní oči je rozdíl o dost znatelnější, než na digitální fotografii). Podstatně větší rozdíly už jsou v kvalitě kartónových komponent, které vlastně tvoří drtivou většinu hry a tady se ovšem také nejedná o změnu k lepšímu. Karton původní verze je sice tenčí, ale za to o poznání hutnější a působí na omak daleko robustnějším dojmem. Pro potvrzení trošku v recenzi předběhnu, když zmíním, že se Istanbul stal ihned po zakoupení oblíbenou hrou, která se dostala na stůl opravdu často a cca 250 odehraných her na kartónových součástech nezanechalo prakticky žádné stopy. Nejsem si úplně jistý, jestli budou mít dílky Big Boxu stejnou odolnost. Porovnání tloušťky kartónu můžete najít na dalším obrázku společně s krabicí a rozdílnou symbolikou bonusových karet dvojité akce (u těch opět vede původní vydání, kde mi naznačení dvojitého provedení akce textem „2x“ přijde více vypovídající, než symbolika Big Boxu). Pokud bych se měl ještě vrátit ke kartonu, tzv. „linen finish“ nového vydání není na škodu, bohužel se nějakým způsobem ve výrobě podařilo, že odráží daleko více světla. To u malých žetonů nejde zaregistrovat, ale rozložený hrací plán se proti světlu znatelně více leskne, což při sezení proti světlu snižuje přehlednost.

Všechny výše zmíněné nedostatky (ačkoli jsem se o nich rozepsal více) jsou ale opravdu jen drobnosti a hře na kvalitě nijak neubírají. Co se ale vůbec nepovedlo je vyseknutí tzv. dílků vylepšení kár. Ve hře Istanbul je, za mě poměrně hezký, jednoduchý mechanismus vylepšení, kdy má každý hráč omezený maximální počet zboží, který může přenášet. Toto je symbolizováno otvorem v hráčské desce. Pokud chce hráč tuto kapacitu rozšířit, zakoupí si a následně do prázdného místa vloží dílek vylepšení. V desce je místo až na tři tyto vylepšení. A tady nastává kámen úrazu – tato vylepšení nejsou z výroby všechny v hráčské desce stejně vyseknuté a jsou mezi nimi nepostřehnutelné rozdíly ve velikosti. Takže se velice často během hraní děje, že zakoupené vylepšení do desky nepasují. Tak si hráč zkusí vzít jiný dílek, ten zase nesedí a takto dokola, dokud to nevzdá a než by jej tam cpal na sílu a riskoval jeho zlomení, nechá dílek tak nějak nakřivo ležet na desce, což zase komplikuje značení nesených surovin pomocí kostiček, které se po desce s vylepšením posouvají. Toto je skutečně velice nešťastné.

Až na poslední zmíněný nedostatek je ale celková kvalita komponent na slušné úrovni. Istanbul místo plastových postaviček používá jako každá správná eurovka dřevěné kostičky, válečky, hranoly a víc ani nepotřebuje. Ilustrace jsou velice zdařilé a hezky tématicky doplňují jednoduchý příběh hry. Nejedná se sice o vizuální orgie jako třeba v hrách od Awaken Realms, ale celkový pohled na hru je určitě příjemná záležitost.

Kvalita komponent:   7/10
Vizuální stránka:        8/10

Základní hra a jednotlivá rozšíření

Toliko o produkční kvalitě hry. Jak jsem již předeslal, Istanbul patří k mým oblíbeným hrám – pojďme tedy rozebrat, proč tomu tak je. Jedny z mých nejmilejších jsou sandboxové hry, čili ty, které vám zadají hlavní úkol a definují nástroje, s jejichž pomocí jej můžete splnit, ale konkrétní cestu už nechávají na vás. V tomto ohledu bych se nebál Istanbul zařadit do této kategorie. V kombinaci s variabilním herním plánem a fungujícími mechanismy už je na úspěch zaděláno. Pro neznalé vysvětlím základní princip hry. Vše se odehrává na variabilním herním plánu 4×4 až 5×5 desek (v závislosti na použití žádného, jednoho či obou rozšíření) zvaných lokace, představujících bazar. Během svého tahu se hráč posune až o dvě desky a vykoná akci dané lokace. Ovšem hlavním mechanismem je to, že hráčská figurka (nazývaná obchodník) v podobě vyššího válce začíná se čtyřmi dalšími válci (pomocníky), a aby bylo možné akci provést, je třeba na lokaci nechat pomocníka nebo jej naopak vyzvednout, pokud tam již byl. Pomocníky je tedy možné zpět získávat během pohybu po plánu nebo akcí lokace fontána, která se běžně nachází přibližně ve středu hracího plánu. Navíc mají hráči v omezené míře možnost se vzájemně blokovat (pokud chce hráč aktivovat pole, kde se již jiný obchodník nachází, musí jeho hráči zaplatit) a některé akce je výhodnější využít dříve, než ji spustí váš protihráč. To vyžaduje jisté plánování a odhad, o co se budou v následujících tazích snažit ostatní. Každá lokace umožňuje provést jinou akci, některé dovolují přímo získat rubíny, ovšem za nějaké zdroje, které je možné získat jinými akcemi, další zase slouží k postupnému vylepšování vašich možností. V základní hře jsou dva typy surovin – zboží (čtyř druhů, které se zásadně neliší) a peníze (liry), možná by se daly připočítat i bonusové karty, které je možné využívat během tahu.

Různé akce dávají hráči přehršel možností, k tomu je třeba uvažovat vzájemnou polohu lokací, možné tahy protihráčů a ideálně plánovat dva, tři nebo někdy i víc tahů dopředu. Se zapojením rozšíření kombinace možností ještě nadále bobtná. Přitom základní pravidla hry jsou zcela jednoduchá. Drobnou nevýhodou určitě je, že novému hráči díky spoustě možnosti  zpočátku potrvá uvědomit si, co která akce dělá a co je pro něj výhodné. Naštěstí je každá akce na plánu pro připomenutí popsána symboly (hra je mimo pravidla jazykově nezávislá). Hru jsme hráli v plném počtu hráčů rovnou se všemi rozšířeními ve skupině, která je na deskové hry zvyklá a nikdo neměl problém jí porozumět a hrát efektivně. Takto v rychlosti popsané vše vyznívá možná překombinovaně a složitě, ale po dvou kolech hry je i novému hráči jasné, o co jde. Vše zmíněné vnímám rozhodně jako velké pozitivum – jednoduchá pravidla a spousta možností, jak dosáhnout vítězství. Samotná pravidla jsou velice dobře strukturovaná a jasně napsaná. Základní pravidal i jednotlivé přídavky jsou od sebe odděleny a stejně jako u herního materiálu je i v pravidlech či na pomocné kartě s průběhem tahu jasně vyznačeno, co se týká základní hry a co patří do kterého rozšíření. V pravidlech pro rozšíření je ze začátku uveden přehled nových komponent, který je následován změnami v přípravě hry  a shrnutím nových pravidel. Na konci příručky jsou uvedeny další varianty hry a včetně přehledného vysvětlení všech možných akcí desek plánu, bonusových karet i dalších komponent, kde by obrázkové vyjádření mohlo být zavádějící nebo předmětem dohadů. Vše opět rozděleno podle náležitosti k základu či jednomu z rozšíření.

Samotné hraní je poměrně svižné a ani v pěti hráčích se až na výjimky nijak výrazně nečeká na tah. Vliv náhody ve hře je opravdu minimální, náhodně se tahají pouze bonusové karty a u některých málo akcí se objevuje hod kostkou, ale pravděpodobnost úspěchu i možné důsledky zná hráč vždy předem a je možné tomu přizpůsobit svůj tah. Všichni mají tedy ve hře stejné podmínky a nezřídka se stává, že hra končí velice těsně a rozhoduje až druhé kritérium vítězství (počet lir hráče po skončení hry).

Mokka a bakšiš

Mokka a bakšiš přidává do hry kromě čtyř desek hracího plánu a nových bonusových karet ještě kávu jako další surovinu. Ta je reprezentována dřevěnými žetony pytlů kávy. Bohužel káva jako platidlo ve hře interaguje pouze s prvky tohoto rozšíření a nepodařilo se ji žádným způsobem zakomponovat do základní hry (např. jako „žolík“ nahrazující v určitém poměru základní zboží nebo daný počet lir). Dále se zde objevuje kartička hostince, na které se dá za kávu a další zboží získat rubín nebo vylepšení pro zbytek hry – dodatečný zisk surovin zdarma nebo větší pohyb, což se na zvětšeném herním plánu hodí. Další možností hostince je umístit na plán zábranu, které blokuje pohyb ostatních hráčů, ale z mého pohledu je její využití značně situační, nemá velký význam a hra by se bez ní obešla.

Skvělou mechanikou jsou naopak karty cechů, které je možné získat na nové lokaci cechovní dům. Karty cechů umožňují místo hráčova standardního tahu využít na dálku akci konkrétní lokace a to za lepších podmínek. Jsou herně poměrně silné, ale je třeba najít správný balanc mezi jejich využíváním a standardními tahy, protože každá karta nás směřuje ke konkrétní akci, která nemusí být vždy zrovna výhodná.

Dopisy & pečeti

Další rozšíření přináší opět nové desky plánu, bonusové karty, navíc zcela nové zajímavé mechanismy. Hlavními dvěmi novinkami jsou žetony dopisů a figurka společníka. Některými akcemi je ve hře možné získat náhodně vylosovaný žeton dopisu, který obsahuje symbol pečeti a číslo lokace (pro potřeby hry jsou už ze základu všechny desky plánu očíslované). Pokud se během hry některá z vašich figurek (např. obchodník nebo společník) vyskytne na lokaci s tímto číslem, otočíte žeton dopisu na druhou stranu na které jsou dva symboly pečeti. Pečeti lze potom ve hře využívat k získání rubínu (6 pečetí) nebo můžete po svém tahu zaplatit 3 pečeti a okamžitě provést ještě jeden další tah. Toto lze dobře využít k momentu překvapení. Na dopisech se nacházejí čísla všech lokací ze základní hry a těch z přídavku Dopisy & pečeti, kde se dopisy nezískávají. Škoda, že nebyly přidány i čísla lokací z druhého rozšíření, jelikož nevidím problém při hraní pouze s dopisy ty druhé před hrou vytřídit.

Další hráčskou figurku, společníka, můžete získat v průběhu hry akcí fontány (návrat pomocníků) do zásoby a později jej zanechat na poli, které během tahu opouštíte. Od této chvíle máte možnost hrát buď základní figurkou obchodníka nebo společníkem. Ten funguje stejně jako obchodník s tím rozdílem, že nepotřebuje pomocníky, avšak se může pohnout pouze na sousední pole. To přináší spoustu dalších strategických možností. Jednak si můžete zvětšený bazar rozdělit, v jedné části pohybovat hlavní figurkou a v druhé využívat společníka nebo můžete setrváváním jednou ze svých figurek na některém z polí blokovat protihráče a nutit je za její využití vám platit. Toto zvyšuje vzájemnou interakci hráčů, stejně jako dvě lokace z tohoto rozšíření, které přináší prvky aukce. Na rozdíl od prvního přídavku zde všechny nové mechaniky spolupracují se základem hry.

Přehlednost pravidel:   10/10
Brief & Siegel:                10/10
Mokka & Bakshish:        9/10

Varianty hry, promo rozšíření a různý počet hráčů

Naprosto výborná je znovuhratelnost a to díky hned několika modifikacím. Dá se hrát s jedním, druhým či oběma přídavky. Od toho se odvíjí velikost herního plánu – v základu hry 4×4 pole, s jedním libovolným rozšířením 5×4 pole, s oběma 5×5 polí. Pravidla obsahují jak pro základní hru, tak pro hru s rozšířeními několik doporučených rozložení hracího plánu, ale především možnost náhodného rozložení (za dodržení jistých pravidel), takže bude každá hra trochu jiná.

V pravidlech je zmíněna i varianta s neutrálními pomocníky. Během přípravy hry nahradí každý hráč jednoho ze svých pomocníků jedním neutrální barvy (tj. ta se kterou se nehraje). Neutrální pomocníci fungují stejně jako ti běžní, avšak nenáleží žádnému hráči. Nelze je tedy vracet akcí fontány a pokud již leží v cílové lokaci, může si jej nabrat kterýkoli z hráčů. Počet neutrálních pomocníků jednoho hráče není omezen. To vše přidává do hry ještě více vzájemné interakce hráčů a plánování. Při hraní ve dvou se tento mód tolik neprojeví, ale už od tří hráčů vše začíná být daleko zajímavější. Bohužel ve hře není pro tuto variantu přiložena neutrální sada pomocníků a tak ji nelze využít při hře v pěti (při níž se využívají komponenty všech hráčů).

Do krabice si našlo cestu i jedno promo minirozšíření a to Caravan Leader. Předpona „mini“ zde opravdu dostála svému významu, protože fakticky se jedná o jeden žeton. V originálním vydání jde místo žetonu o dřevěnou figurku velblouda. Je škoda, že tomu tak není i v Big Boxu, ale je mi jasné, že výroba kartónového žetonu je mnohem jednodušší a levnější. Při začlenění do hry se žeton umístí na lokaci pro zisk bonusových karet a její aktivací hráč získá i tento žeton. Vlastník žetonu si potom místo výběru ze dvou bonusových karet ponechává obě dvě. Pokud hra obsahuje promo přídavek, trochu potom zamrzí, že jich nebylo přidáno víc. I vzhledem k tomu, že hra obsahuje jednu kompletní hráčskou desku navíc (dle mého zcela zbytečně), místo které mohlo být přidáno jedno z minirozšíření Kebab shop nebo Pegasus depot. Obě nahrazují jednu z desek v základní hře.

Ke všem dobrým aspektům má Istanbul i naprosto skvělou škálovatelnost. Bez ohledu s jakými rozšířeními se hraje, je výborná jak ve dvou, tak v pěti. Jen je třeba tomu přizpůsobit styl hry a sledovat trochu jiné věci. Toto neskutečně oceňuji, protože se to podaří málo které hře.

Variabilita hry:    10/10
Škálovatelnost:  10/10

Závěrečné hodnocení

Celkový dojem ze hry je více než pozitivní. Istanbul velice dobře funguje s rozšířeními i bez, neztrácí nic ze své zábavnosti v libovolném počtu hráčů, má slušnou interakci mezi hráči, kdy si neškodí přímo, ale přitom se mohou dost vzájemně popichovat. K tomu se pojí velice příjemný vizuál, obrovská variabilita, jednoduchá a přehledně strukturovaná pravidla. Rozhodně také patří k hrám typu „easy to learn, hard to master“, za což má u mě ještě další plusové body. Nebýt těch nedostatků po produkční stránce, nebál bych se udělit i plný počet.

Takže pokud se někdy dostanete do Istanbulu, navštivte rozhodně i Velký bazar a poohlédněte se po nějakých rubínech. Bu bir zevkti!

Aladdin: „Kdybych byl tak bohatý jako ty, mohl bych si dovolit nějaké způsoby!“

Celkové hodnocení: 9/10

Klady:

+ obsahuje všechna velká rozšíření
+ jednoduchá a srozumitelná pravidla
+ hra má prvky sandboxu
+ obrovská variabilita, herní plán je pokaždé jiný, varianty hry
+ výborně funguje v jakémkoli počtu hráčů
+ patří k hrám „easy to learn, hard to master“

Zápory:

– produkční kvalita Big Boxu by mohla být lepší
– vzhledem k hrací době příprava chvilku trvá
– absence více minirozšíření