ISS Vanguard

hodnoceno 67x (Seznam vlastníků)

Průzkum vesmíru je dřina

Autor: Miner | 28.10.2024 | 17

1. Další příběhovovka od Awaken Realms
2. O čem je ISS Vanguard
3. Průvodce hrou (Co je ISS Vanguard)
4. Příručka pro aspirující kapitány (Řízení a správa lodi)
5. Příručka pro přežití v nepřátelském prostředí (Průzkum planety)
6. Komplikovaný vztah (já a Vanguard)
7. Shrnutí (já a Vanguard podruhé)
8. Rozšíření Osobní složky
9. Pár tipů k hraní

Další epická příběhovka od Awaken Realms

Když Awaken Realms ohlásili jejich další epickou příběhovou, která nás po fantasy Tainted Grailu a snovém Etherfields vezme do vesmíru, měl jsem trochu rozporuplné pocity. Obě předchozí hry jsem hrál, ani jednu jsem nedohrál a při pohledu na masivní obsah ISS Vanguard jsem dospěl k závěru, že další obří hru podobného typu už nepotřebuji, byť mně sci-fi téma hodně lákalo. Po dlouhém váhání jsem Kickstarter kampaň ISS Vanguard nepodpořil. Když pak anglická verze dorazila backerům, četl jsem ohlasy a víceméně jsme se utvrdil v tom, že jsem dobře udělal. Obří hra, jak svým balením, tak prezencí na stole, náročný setup a obsluha, to vše byly faktory, kvůli kterým jsem hru nepodpořil. Ovšem na druhou stranu jsem nemohl nevnímat nadšené ohlasy jak na příběhovou stránku, tak na tématičnost hry, která se odrážela v managementu vesmírné lodi a její posádky. Ale pořádná hype vlna přišla až s doručením české verze hry – jak to tak bývá, nebyla dlouhá, ale o co kratší, o to intenzivnější. Český deskoherní internet chvíli žil ISS Vanguard a reakce, aspoň co jsem zaznamenal, byly ještě pozitivnější. A když pak přišla možnost hru recenzovat, rozhodl jsem se, že se jí podívám pod víko a přidám s odstupem i svůj pohled. V recenzi budu mluvit o české retail verzi od Albi, bez jakýkoliv doplňků s výjimkou rozšíření Osobní složky, které jsem si dokoupil a v této recenzi o něm bude řeč.

Popis toho, co hra obsahuje, pro tentokrát přeskočím, je toho hrozná hromada a jen seznam komponentů by vydal na dlouhý odstavec, nicméně ke komponentům se vrátím v hodnocení hry. Jen zmíním, že celková kvalita si drží vysoký standard Awaken Realms, což ovšem neznamená, že je to vše bez problémů, ale k tomu se ještě dostaneme.

Nepříliš originální příběh

Zápletka ISS Vanguard není nikterak objevná: náhodný vědec zjistil, že DNA každého živého organismu na planetě Zemi obsahuje zašifrované souřadnice neznámého místa v naší galaxii, místa, kde lidstvo může potkat své stvořitele (Prometheus, neříká vám to něco?). No a kromě souřadnic se vcelku příhodně na Sibiři našla havarovaná mimozemská loď, ze které se podařilo získat funkční pohon – sice nevíme, jak funguje, ale funguje, a to je hlavní. Takže máme motor, máme souřadnice, takže není nic snazšího, než postavit loď, sehnat posádku a vyrazit ke hvězdám. A v tento moment hra začíná… respektive, naše loď ISS Vanguard už je na cestě k „souřadnicím Boha“, když narazí na nečekanou překážku a začíná vaše první – výuková – mise. Stejně jako u dalších příběhových her Awaken Realms slouží výuková mise k naučení pravidel. Je de facto povinná, protože část pravidel je vysvětlena právě v ní a jinde je nenajdete. Než se vrátím k pravidlům a fungování misí, kousek si poodstoupím a popíšu, jak vlastně koncept ISS Vanguard funguje.

Herní vrstvy

ISS Vanguard má de facto dvě různé roviny hraní – jednou je management lodi, kde řešíte, do jaké hvězdné soustavy poletíte, co tam budete dělat, zkoumáte nové technologie a vylepšení lodi, v lodní dílně vyrábíte nové komponenty lodě či vybavení pro výsadkové týmy. Druhou rovinou jsou pak přistání na planetách, kde výsadkový tým provádí průzkum. Tyto dvě roviny hraní pak propojuje posádka, se kterou pracujete v obou. Posádkou začnem. Jak jsem psal, je pojícím prvkem, který drží pohromadě dvě části hry, které by vlastně mohly fungovat každá zvlášť. Posádka je rozdělená do čtyř sekcí (bezpečnost, průzkum, vědecká sekce a technická sekce), přičemž ve hře je k dispozici 90 členů posádky, kteří budou přiřazováni k jednotlivým sekcím, tj. není pevně dané, jaký člen posádky spadá do té či oné sekce – to si budou hráči vybírat při doplňování stavů, případně můžou být členové posádky převeleni mezi sekcemi. Členové posádky se kromě jména a podoby na kartě liší svou schopností měnit kostku a schopností využívat stimulanty, jinak nemají žádné specifické atributy. Přiřazení člena posádky do jedné ze sekcí je důležité pro výsadkovou část hry, v lodní části pak záleží na symbolu změny kostky, případně na hodnosti, sekce nehraje roli.

Stručné představení hry začneme na Můstku, ten najdete v Lodní knize hned na začátku… aha, chtělo by to popsat Lodní knihu. Hmm, dobrá, stručné představení hry začneme Lodní knihou. Lodní kniha pokrývá část hry, kde řídíte ISS Vanguard, a tvoří ji desky s pořadačem, v němž se střídají kartonové desky s jednotlivými sekcemi a plastové listy s kapsami na karty. Na kartonovém listu máte pravidla sekce, část s kartami je pak modulární a v průběhu hry se mění způsob získávání různých nových vylepšení a technologií. Tento koncept se využívá v celé Lodní knize, u všech sekcí. Část hry, v níž řídíte Vanguard, je procedurální – procházíte Lodní knihou od sekce Můstek, přes Dílny, Výzkumné laboratoře, až k Planetárnímu výsadku a následnému návratu, vyložení nákladu, Ošetřovnou a Památníkem (eufemismus pro márnici).

ISS Vanguard

Takže Můstek… na tom sledujete svůj hlavní a vedlejší cíl hry. Oba cíle se v průběhu hry mohou měnit, podle toho, na co ve hře narazíte a jak si s tím poradíte. Dále na Můstku zjistíte, kolik máte k dispozici energie a žetonů velení – tyto zdroje potřebujete pro cestování vesmírem (energie), resp. lodní akce (žetony velení). Na Můstku si také dobíráte karty Situací, které v průběhu lodní fáze (viz Operační středisko) musíte vyřešit a nebo čelit následkům neřešené situace.  Následuje Hvězdná mapa, v této fázi si potřebujete ještě otevřít Atlas planetární soustav (separátní kniha), ve kterém pak vidíte, kam můžete letět, co můžete zkoumat a na jaké planetě můžete přistát. Zde využíváte žetony energie. Tato fáze bývá většinou završena Planetárním výsadkem, tj. rozhodnete se, kde přistanete. Ale ještě než dojde na samotné přistání, potřebujete projít zbývající lodní akce, které vám mohou umožnit lepší přípravu na samotné přistání.

Po Hvězdné mapě následují sekce Výzkumná laboratoř, Kasárna, Výrobní komplex, Operační středisko – tyto sekce neřešíte sekvenčně, ale používáte žetony velení k „aktivaci“ dané sekce. Přitom většinou nemáte dost žetonů k tomu, abyste je aktivovali všechny, takže musíte prioritizovat, co zrovna potřebujete nejvíc. Operační středisko vám umožní řešit a vyřešit Situace (viz Můstek), v Laboratoři zkoumáte nové technologie a vylepšení, ve Výrobním komplexu pak nepřekvapivě vyrábíte různá vylepšení a výbavu. Kasárna vám umožňují nabírat nové členy posádky pro vaše sekce, případně přesun posádky mezi sekcemi. Následuje příprava na výsadek: nejdřív si v Hangáru vyberete výsadkovou loď. Ano v ISS Vanguard máte s postupem času k dispozici různé druhy výsadkových lodí, a aby toho nebylo málo, rovnou si výsadkovou loď i vybavíte různými moduly – některé zvyšují odolnost lodi, jiné zlepšují ovladatelnost nebo umožňují vzít více materiálu sebou při výsadku, stejně jako při návratu. Poté co máte vybranou výsadkovou loď, vyberete členy výsadku, vybavení, které jim dáte s sebou, a následuje výsadek. V tuto chvíli odkládáte Lodní knihu a celá hra se přesouvá na Planetopedii, což je další kniha, jejíž stánky představují herní plány různých planet. K výsadku se vrátíme později, teď jen v rychlosti dokončíme představení Lodní knihy.

Po skončení mise následuje vyřešení výsadku, vykládáte náklad, zranění členové posádky jdou na ošetřovnu, u těžce zraněných členů posádky se ověřuje, jestli svým zraněním nepodlehli. Pokud někdo v průběhu výsadku nebo na ošetřovně zemřel, je tento člen posádky navždy zvěčněn na Památníku. Po Památníku následuje Oblast velvyslanectví, což je sekce, kterou budete využívat až v průběhu hry poté co / pokud navážete diplomatické kontakty s nějakou mimozemskou rasou. Pak už opět následuje znovu Můstek a jedete znovu to samé.

Celý lodní cyklus představuje jednu herní seanci, či jeden scénář (výsadek), chcete-li. V rámci Lodní knihy zkoumáte vesmír řekněme z nadhledu, tj. na úrovni hvězdných soustav či planet a zároveň připravujete loď a posádku na další expedice a výsadky. V rámci téměř všech lodních sekcí můžete využívat členy posádky a jejich nasazením vylepšovat funkce dané sekce (zrychlit výzkum či výrobu, rekrutovat více nováčků či rovnou některé povýšit atd.). Ovšem členové posádky, které využijete v rámci lodní fáze hry, nebudou k dispozici pro výsadek. 

Vzhůru dolů

Pojďme se tedy podívat na výsadek. V předchozí části jsme skončili u přistání – to není vždy hladké a v jeho průběhu budete řešit překážky, které ta či ona planeta přináší. Mohou to být atmosférické bouře, extrémní teplota, tlak a nebo jiné výzvy. Přistání probíhá jako série testů, kdy házíte kostkou a musíte vyřešit výsledek. Ten často závisí na tom, jakou loď máte: když musíte překonat roj mikrometeoritů, hodí se vám pořádně obrněná loď, když se potřebujete vyhnout nebezpečným troskám, hodí se zase spíš obratnější výsadková loď. Může se stát, že budete muset dělat nepříjemná rozhodnutí – ztratíte radši důležité zásoby či vybavení anebo budete riskovat zranění členů posádky ještě předtím, než výsadek vůbec začne? Může se vám dokonce stát, že budete muset výsadek zrušit, protože při pokračování v něm bude hrozit úplné zničení lodi. My budeme pokračovat s tím, že se přistání povedlo… když se tak stane, otevřete si Planetopedii na příslušné planetě a můžete začít s výsadkem. 

V tu chvíli hrajete za jednotlivé členy výsadku. Za každou sekci se může výsadku účastnit právě jeden člen: připravíte si desku hráče, kde máte vybraného člena posádky, a sadu kostek, které má daná sekce k dispozici. Kostky jsou stěžejní zdroj/mechanika planetárního výsadku. Kromě nich máte k dispozici karty sekcí, což jsou pomocné karty, které můžete hrát buď samostatně anebo častěji v rámci akcí na planetě – umožní vám třeba pracovat s náhodou (přehazovat kostky) nebo šetřit zdroje (vracet použité kostky) a jiné pozitivní efekty. Karty má každá sekce různé, byť část se jich překrývá a na misi si vždy berete výběr, který je ovlivněn i hodností vašeho člena posádky (vyšší hodnost má k dispozici více karet s mírně silnějšími efekty). Kromě karet sekce máte ještě k dispozici stimulanty, které umožňují členům posádky aktivovat jejich speciální schopnosti, a karty vybavení – ty mají nespočet různých efektů a čím déle hrajete, tím více vybavení máte k dispozici. S sebou na výsadek můžete ovšem vzít jen velmi malou část z vašeho arzenálu. 

V rámci planetárního výsadku máte vždy nějaký primární úkol, kromě toho můžete mít i sekundární úkoly a kartu povýšení, která vám říká, co musíte v rámci mise splnit, aby byli členové výsadku po jeho skončení povýšeni.

Planeta většinou představuje soubor lokalit, které musí členové výsadku zkoumat, aby splnili úkol. Při průzkumu budete potřebovat Palubní deník, což je kniha očíslovaných záznamů, na které budete odkazování v rámci průzkumu, vyhodnocování testů atp. Alternativně se dá místo Palubního deníku využít i oficiální ISS Vanguard aplikace, kde jsou záznamy načtené včetně zvukových efektů, ale ta je k dispozici pouze v anglickém jazyce.

Tah člena výsadku se skládá ze dvou akcí: může provádět akce dostupné v lokalitě, přesunout se do jiné lokality, hrát akci karty sekce nebo odpočívat a doplňovat si spotřebované kostky. Jak jsem psal, celý planetární výsadek se točí kolem kostek – ty představují vaše zdroje. ISS Vanguard obsahuje celé hromady speciálních kostek s různými symboly a právě při planetárním průzkumu budete v rámci mnoha akcí házet kostkami a sbírat potřebné symboly pro úspěch testů. Někdy budete kostky pouze vyčerpávat jako platbu (typicky při přesunu), někdy potřebujete specifické symboly a musíte házet, někdy máte na výběr mezi symboly a nebo barvami. Zároveň se při hodech chcete vyhnout symbolům neúspěchu, které mohou spustit nežádoucí efekt. Testy ve hře jsou poměrně různorodé, některé jsou jednorázové, jiné plníte postupně v rámci několika kol, přičemž část symbolů posunuje stupnici úspěchu a jiné symboly stupnici neúspěchu, takže potřebujete mít víc těch správných než špatných.

K modifikacím výsledků hodů vám slouží karty sekcí, vybavení a speciální schopnost člena posádky. Každý člen posádky umí jeden druh generického symbolu, který se na běžné kostce posádky objevuje nejčastěji, používat jako jiný speciální symbol. Členové posádky si mohou v testech pomáhat, pokud se nachází na stejné lokalitě, takže se v rámci průzkumu snažíte řešit situace za pomoci nejvhodnějších členů výsadku, což není tak jednoduché jak se zdá, protože různými akcemi neustále vyčerpáváte své kostky, přičemž na začátku jich máte pouze pět (s postupem času získáváte více) a při odpočinku si obnovujete pouze půlku svých kostek a navíc spotřebujete zásoby. Bez zásob už si kostky můžete obnovit pouze volnou akcí vzepětí sil, ale ta vám jednu kostku odstraní na celý zbytek výsadku.

Takže váš čas je limitován a vy se velmi často musíte rozhodovat, jestli prozkoumáte zběžně celou planetu nebo se zaměříte na část a tu prozkoumáte zevrubně. Do toho řešíte primární misi a případně povýšení, chcete nasbírat co nejvíc zdrojů, které se vám hodí při výzkumu a výrobě zpět na lodi. A aby toho nebylo málo, často se na planetě něco děje i bez vašeho přispění, protože na konci tahu každého hráče je vyhodnocena karta Události, která v návaznosti na to, kde se nalézáte, může spustit konkrétní efekt nebo posunout ukazatel času. Ten se nejčastěji nachází na kartě obecných podmínek, která představuje nějaký planetární cyklus (např. svítání, den, večer a noc) a upravuje podmínky pro různé akce či cestování, ale můžeme jej najít i na jiných kartách, třeba Probouzející se vulkán nebo Stoupající agresivita místní fauny. Zkrátka a dobře, výsadek není procházka růžovým sadem a nikdy nebudete mít dost času na to, abyste objevili vše, co daná planeta nabízí – takže se někdy budete muset i vracet.

A hrozbou není jen čas – může se stát, že vaši členové výsadku utrpí zranění. Pokud se tak stane, dostanou do své zásoby kostek navíc kostku zranění, kterou musí házet při jakémkoliv testu, při němž hází kostkami, a pokud jim padne nežádoucí symbol, zranění jim ještě více zkomplikuje situaci. V mezním případě může hrozit členovi posádky i smrt, a pak dojde k nouzové evakuaci, která znamená neúspěch mise. Ve chvíli, kdy máte splněno, co potřebujete, případně seznáte, že je čas planetu opustit, musíte shromáždit všechny členy výsadku zpět u výsadkového modulu a výsadek končí. Pokud byste někoho nechali z jakéhokoliv důvodu na planetě, zemře. Po návratu na ISS Vanguard vyložíte náklad, vyhodnotíte úspěch či neúspěch mise, což může mít důsledek na hlavní úkol celé lodi. Pokud jste splnili podmínky povýšení, povýšíte posádku, zranění členové mise jdou na ošetřovnu a vy se vrátíte k Lodní knize a řízení lodi. 

Výše uvedený popis hry zdaleka nepokrývá veškerá pravidla a možnosti, které hra nabízí – jde spíše o velmi povrchní průlet tím, co ve hře děláte. Cílem bylo, abyste si udělali představu o tom, jak obří záběr hra má a na jakých mechanikách zhruba stojí. A teď už jdeme na mou zkušenost a hodnocení.

Komplikovaný vztah

Já a ISS Vanguard jsme nezačali nejlépe – příprava hry pro první hraní mně zabrala několik hodin. Myslel jsem si, že vím do čeho jdu, ale ne… ta hra je obří, komponent je tuna, vy se v nich nevyznáte. Byl to boj, je mi jasné, že zaměstnanec měsíce z Amazonu nebo Office Manager roku by to měli za třetinový čas, ale já tím strávil jeden večer a skončil jsem naprosto vyčerpaný. A to mám retail verzi od Albi. Našvihanou KS verzi bych nechtěl vybalovat ani za peníze. Ale co, když se zakousnu, nepustím, takže směle dál k učení se hry.

ISS Vanguard se učíte při hře, což má své výhody a nevýhody. Výhodou je poměrně hladký vstup do hry, kde se pravidla učíte za pochodu a funguje to. Nevýhodou je, že pro naučení pravidel si potřebujete zahrát první misi, takže když se k vám někdo chce přidat, musíte si buď dát opáčko nebo hru vysvětlit bez výukové mise, což samozřejmě jde, ale už to není tak hladké. A to zejména proto, že ISS Vanguard má z mého pohledu naprosto příšerně vymyšlená pravidla. Hru se de facto učíte na třech místech: ve výukové misi, která je součástí pravidel, se učíte Výsadkovou část; dále je v pravidlech popsán konec mise a návaznost na lodní fázi. A fungování té je pak popsané v samotné lodní knize. Jinými slovy: hra nemá žádná souhrnná pravidla, informace jsou roztroušené mezi výukovou misi, zbytek pravidel a lodní deník.

Celé to funguje celkem dobře, když hrajete a jdete krok za krokem, ovšem když chcete něco dohledat, je to peklo. V pravidlech je sice rejstřík, de facto dva, protože najdete Rejstřík a Slovníček pojmů, přičemž Rejstřík odkazuje i na Slovníček pojmů. Ten ovšem zřídkakdy stačí na vysvětlení a stejně vás odkáže do hloubky pravidel. V pravidlech se pak konkrétní informace špatně dohledává, protože nejsou strukturovaná pro čtení, ale pro „hraní skrz“, takže i když vás rejstřík odkáže na konkrétní stránku, můžete se ocitnout na stránce uprostřed výukové mise a nemáte moc šanci najít rychle, co vás zajímá, ale musíte jít skrz text a popis mise, než narazíte na to hledané výraz. Zrovna tak odkazy do Lodní knihy nejsou ideální cesta – Lodní kniha je vlastně šanon s deskama, funguje naprosto v pohodě, když jdete jednu stránku za druhou, ale listovat v něm tam a zpět není příjemné. Navíc texty jsou opět (logicky) psané tak, aby na sebe navazovaly při hraní… což ale není ideální pro dohledávání konkrétní nejasnosti. Problém není v tom, že by v pravidlech něco chybělo nebo byla nějak nejasná (byť něco málo se samozřejmě najde), ale v jejich koncepci, která je z mého pohledu naprosto tragická.

Ve hře zoufale chybí dodatečná celková pravidla, která nebudou psaná jako průvodce hrou, ale jako přehledný manuál. Než jsem si hru zažil, byl pro mě tohle obrovský zdroj frustrace. Opět, věřím tomu, že se najdou lidé, kteří s tím neměli či nebudou mít problémy, já k nim bohužel nepatřím. Dobrá zpráva je, že se to v průběhu hraní znatelně zlepšuje – jak se s pravidly sžijete, bude odpadat potřeba dohledat konkrétní věc. A když se i přesto objeví, jak si zažijete herní flow, budete si pamatovat, v jaké fázi a lodní sekci se co řeší, a místo dohledávání prostě počkáte, než se k dané nejanosti dostanete.

…hru pro mě zachránil kamarád…

Přes trnitý začátek jsem se pustil do hraní… a byla to strašná dřina, hru jsem hrál sólo, když jsem hrál výsadek za dvě sekce, vadilo mně, že mi některé možnosti nepřítomných sekcí chybí. Když jsem hrál za všechny čtyři sekce, totálně jsem se ztrácel v managementu jednotlivých postav, zapomínal jsem, kdo už hrál, nevyužíval vlastnosti a karty postav, do toho kompletní obsluha všeho, co se děje. Bylo toho moc, vrátil jsem se ke dvěma postavám, ale zůstal ve mě pocit nespokojenosti. Další utrpení mně přinášela manipulace s kartami.

ISS Vanguard obsahuje obrovské množství karet, které v průběhu hry různě vyhledáváte v pořadačích a pak je vracíte nebo přesouváte na jiné místo, případně vyřazujete ze hry. Ve hře jsou dva hlavní pořadače: v jednom jsou karty, které potřebujete při průzkumu planety, ve druhém karty, které používáte v lodní fázi. Na začátku hry je pořadač hodně plný a s kartami se manipuluje špatně (zejména malé karty v planetární pořadači se vyndavají fakt těžce, vyřešil jsem to externím pořadačem – speciálně k jejich uložení mám tak obrovskou výhradu).

Lodní fáze pak nebyla o nic lepší. Celá lodní fáze je totiž jedna velká procedura – jedete jednu sekci lodi za druhou a provádíte, co vám kniha říká. Občas se do toho vložíte se svou invencí, ale poměr mezi obsluhou hry a hraním samotným byl pro mě tragicky v neprospěch hraní. Po třech nebo čtyřech misích ISS Vanguard jsem si říkal, že mám asi dost a se hrou končím. A to i přesto, že ta část hry, kde jsem skutečně já sám hrál, mě bavila. Příběh, když pominu celkovou neoriginálnost, byl dobře napsaný a poustavý měl jsem chuť zkoumat další planety, výsadky byly zajímavé, autoři si dali záležet, aby planety byly různorodé jak popisem, tak i herně. Ke svým členům posádky jsem si vybudoval vztah, přikoupil jsem si rozšíření Osobní složky, abych jim dodal ještě víc na osobitosti, ale obsluha hry pro mě byla neúnosná, bez přehánění jsem měl pocit, že u té hry pracuji – musím hlídat, jestli dělám vše správně a ve správné pořadí. Zkrátka a dobře, byla to moc velká dřina.

Naštěstí jsem si chtěl v rámci recenzování hru zahrát i v multiplayeru a kamarád projevil zájem ISS Vanguard zkusit. První hra ve dvou nebyla žádný zázrak, a to zejména kvůli pravidlům – nechtěl jsem hrát potřetí výukovou misi, takže jsme pokračovali v kampani a já pravidla vysvětloval za hry. Pozitivní bylo, že kamaráda hra i tak velmi zaujala. Z mého pohledu jsem cítil zlepšení v tom, že i když jsem údržbu hry dělal z větší části stále já, přeci jen část zvládnul kamarád převzít už v jeho první hře a oba jsme hráli za dvě postavy. Takže mně ubylo „práce“. Ovšem druhá hra ve dvou byla paráda, kamarád si v mezičase prošel a dostudoval pravidla, obsluhu hry jsme si rozdělili a já si začal ISS Vanguard užívat. Ve dvou hra odsýpala rychleji – každý máme svou část hry, kterou ovládáme, a když se člověk může zaměřit na menší rozsah, jde to lépe od ruky. Hrajeme za všechny sekce, každý dvě postavy, což je pro mě optimální, nenudím se, ale zároveň jsem schopen „vytěžit“ postavy o dost lépe, než když jsem musel ovládat čtyři. Příjemná je i interakce, kde se domlouváme co uděláme, kam poletíme – přidává to vlnku k herním rozhodnutím, musíme se domluvit (pro případ, že se hráči nedokážou domluvit, rozhoduje hráč, který hraje za konkrétní sekci, podle typu situace, ale ještě se nám nestalo, že bychom museli toto pravidlo použít).

Zároveň vím, že bych hru nechtěl hrát ve více lidech – hra je určena až pro čtyři hráče, ale její ergonomie není dobře udělaná pro hraní ve více lidech. Veškeré herní plochy jsou de facto otevřené knihy formátu A4 s větším množstvím malého textu… ve dvou hráčích se dá Planetopedie nebo Atlas planetárních soustav umístit tak, aby byl přístupný a viditelný oběma hráčům, ale ve čtyřech už si to nedovedu představit. A pokud máte malý stolek, kolem kterého si mohou všichni sednout, pak zase nemáte místo na ostatní potřebné komponenty, kterých je neuvěřitelné množství. Zrovna tak bych nechtěl hrál průzkum jen za jednoho člena posádky a pokaždé čekat na tah, než odehrají tři lidé – hrát za dva, kdy se hráči v tazích střídají, je naprosto ideální. Takže pro mě jsou dva hráči nejen ideál, ale jediný počet hráčů, ve kterých chci ISS Vanguard hrát.

Ve dvou se pro mě dramaticky změnil poměr práce a zábavy, dá se tedy říct, že kamarád pro mě hru zachránil a pomalu, ale jistě se blížíme k závěru kampaně. Tady bych rád zdůraznil, že preference hraní ve dvou je hodně subjektivní, je sice postavena na objektivních faktorech (rozdělení obsluhy hry, hraní za X postav), ale někomu nemusí náročnější administrace vadit a naopak si rád užije hru, kde si vše řídí sám. Nicméně pro mě je to ve dvou nebo vůbec.

Co se týká kampaně a příběhu, tak kampaň ještě nemáme dohranou, byť už se blížíme ke konci. Z příběhu nebudu naznačovat vůbec nic a jen obecně řeknu, že funguje – člověk má chuť zjišťovat, co se děje dál. Herní mechaniky pak hru samotnou unesou jakž takž, jinými slovy: kdyby ISS Vanguard měl být jen o průzkumu planet, nebude to z mého pohledu stačit, protože vývoj postav je velmi limitovaný a mechanika užívání kostek je i přes různé variace poměrně repetitivní. Ale ISS Vanguard není o planetárním průzkumu, to je jen jeden aspekt a jako jedna z částí hry, kde navíc ještě musíte řídit celou výpravu, starat se o posádku a postupně odhalovat příběh, je funkční.

Je třeba ocenit, jak autoři hry řeší výzvy vyplývající z epického pojetí hry – celá hra je kombinací knihy příběhů a modulárního hracího pole, díky tomu se hra vyvíjí s tím, jak ji hrajete, a planeta, na které přistanete podruhé, nebude úplně stejná, jako když jste ji navštívili poprvé. Stejně tak je díky kartám variabilní samotná loď – Lodní kniha je vlastně velké obrázkové album, ovšem s varibilním obsahem. Daní za to je nutnost hledat, vykládat a následně zakládat větší množství různých karet.

Dřívější zmínka o stolu mě přivádí k tomu, že na ISS Vanguard budete potřebovat opravdu velký stůl, to není výtka ani kritika, u hry tohoto typu je to víceméně očekávané, ale je dobré být si toho vědom. 

Já a ISS Vanguard po pár měsících

A jak se na ISS Vanguard tedy dívám po tom všem, co jsem s ním zažil? Jak ho hodnotím a doporučil bych ho? Myslím, že odpověď jsem už nabídl v textu výše, ale zkusím to shrnout.

ISS Vanguard je další epickou příběhovou hrou. Hlavní tahákem proti konkurentům z díly Awaken Realms je sci-fi téma, které je ve hře dominantní, ani na chvíli nebudete mít pocit, že kdyby autoři chtěli, mohla to být fantasy či jiná hra. Abyste si hraní podobné hry užili, vyžaduje to určitý závazek a hru bych vám doporučil, pokud jste ochotni na něj přistoupit. Já osobně si opět říkám, že příští epickou příběhovou hru od Awaken Realms vynechám (haha, jsem na sebe zvědavej) – i přesto, že jsem si k ISS Vanguard našel cestu a užívám si ji, je pro mě závazek, který hra vyžaduje, na hraně. Je to dáno hlavně tím, že radši hraju do šířky, což na druhou stranu je samo o sobě jistým vysvědčením, protože u ISS Vanguard jsem udělal výjimku.

Díky hraní ve dvou jsem ochoten překousnout nutnost hru obsluhovat, ale pořád ji vnímám jako problematickou, je toho prostě moc. Každopádně, abyste si ISS Vanguard užili, chce to hrát kontinuálně, čím víc máte hru naučenou, tím lepší a plynulejší zážitek to je a naopak, učit se hru znovu je peklo (rozhodně to není hra, kde si střihnete jednu seanci za půl roku). ISS na herní poměry velice věrně popisuje, co obnáší řídit celou mezihvězdnou expedici a jaká to je práce. To se bohužel odráží i v herní stránce – buďte připraveni nemalou porci obsluhy hry, svůj čas u ISS budete dělit mezi čas, kdy děláte, co sami chcete (tj. hrajete), a čas, kdy děláte, co vám hra řekne. A u ISS vám bude říkat, co dělat, často. Pokud pro vás toto nepředstavuje problém a hledáte epické vesmírné dobrodružství, kde budete pátrat po mimozemských civilizacích, zkoumat neznámé planety, čelit nebezpečí, ať už ve formě extrémních fyzikálních jevů, agresivní mimozemské flory a fauny, či inteligentních nepřátel, pak pro vás ISS Vanguard může být terno. Svým záběrem asi nemá konkurenci – neznám jinou hru, která by dobrodružné objevování vesmíru pojala tak zeširoka, od úrovně jednotlivých členů posádky, až po řízení celé lodě. Je to tedy hra pro vás? To už byste teď mohli vědět.

Rozšíření Osobní složky

Osobní složky se zaměřují na posádku a mají pro vás smysl, pouze pokud máte vztah ke svým členům posádky. V Osobních složkách najdete brožurku, ve které má každý člen posádky minipříběh, následně individuální úkol, který může splnit v průběhu výsadku a pak si můžete přečíst dokončení minipříběhu. Obtížnost úkolů je různé, některé jsou doslova triviální a máte šanci je splnit de facto kdykoliv, jiné jsou poměrně těžké, budete se na ně muset zaměřit a můžete potřebovat i správně prostředí. Po dokončení úkolu se daný člen posádky stane veteránem a jeho kartu ze základní hry nahradíte kartou z Osobních složek. Veterán je úplně stejný, akorát umí měnit na různé symboly dvě kostky. Posílení veterána je skoro neznatelné, postava se stane o něco univerzálnější, ale nikoliv silnější. Tudíž herně za mě rozšíření nepřináší nic zásadního, ale pokud si svou posádku pipláte, zdravíte všechny na potkání a oslovujete se s nimi křestním jménem, pak vám toto rozšíření prohloubí herní zážitek.

Níže je pár osobních tipů k hraní ISS

• Používejte externí pořadače karet (zejména malých), a pokud můžete, nechávejte si karty v něm.
• Rozdělte si role, co se týká obsluhy hry, a těch se držte. Osvojíte si detaily a hra bude plynulejší.
• Pokud nejste barvič figurek, preferujte verzi se standees, miniatury jen zabírají místo a ve hře jsou do počtu. (Retail verze obsahuje pouze standees, ale kdybyste koukali po jiné.)
• Hrajte pravidelně, ať nezapomenete pravidla.
• Pokud vám ve hře nějaké konkrétní pravidlo nesedí, ignorujte ho nebo si ho upravte – hra je moc velká a dlouhá na to, abyste se trápili s mechanikou která vás štve. 
• Pokud ovládáte AJ, používejte aplikaci, ale v případě nejasností se řiďte Palubním deníkem, v aplikaci mohou být chyby.
• Opět, pokud ovládáte AJ, vytiskněte si přehled pravidel z BGG, usnadní vám dohledávání pravidel.

Shrnutí hodnocení hry

• Epický záběr hry
• Solidně psaný příběh, který baví i přes nepříliš originální zápletku
• Sci-fi téma je ze hry pořádně cítit
• Práce s posádkou

• Z praktického pohledu hratelná nejlépe do dvou hráčů
• Herní mechaniky „unesou“ hru jen tak tak a časem jsou repetitivní
• Hra samotná se rozvíjí jen zvolna, hnacím motorem je příběh
• Hra potřebuje opravdu hodně místa

• „Vstup do hry“ je bolest po všech stránkách
• Otřesná struktura pravidel
• Hra je extrémně náročná na obsluhu a fyzická manipulace s ní není nejpohodlnější