Hra o Trůny: Desková hra (druhá edice)

hodnoceno 661x (Seznam vlastníků)

Hra o trůny - Rodinná válka

Autor: Darkmoor_cz | 2 hodiny 0 minut | 22.3.2020 | 2

Hra: Hra o Trůny: Desková hra (druhá edice)

Hráči: Darkmoor_cz a 2 neregistrovaní

Na začátek bych rád řekl pár informací.

1. Tuhle recenzi píšu hodně zpětně asi tak 4 roky zpátky, když jsem si ji pořídil.

2. V té době jsem seriál Hra o trůny vůbec neviděl. Věděl jsem co to je, protože o tom všichni mluvili, ale vůbec jsem nevěděl o co jde. Kromě toho, že je to fantasy. (Počkal jsem až budou všechny série a pak jsem to zkouknul v kompletu, než vždycky rok čekat.)

3. Pořídil jsem ji jako společenskou hru do rodiny, protože moji rodiče jsou velkými fanoušky tohoto seriálu.

No a teď hurá k popisu a zážitku z hraní.

První hra byla o třech lidech. Čistě v rodinném kruhu. Takže já, mamka a táta. Proč to říkám? Věřte mi, je to důležité.

Po přípravě herní plochy a přečtení pravidel jsme se pustili do výběru dvoru. Táta si samozřejmě ihned vzal Starky, mamka Lannistery a já si vybral Martelly (ano vím ve třech lidech si je nelze vybrat, ale já na to zapomněl), protože jsem si říkal, že by mohlo být strategicky výhodné začít v dolní pozici mapy.

Vítězem se stává ten, kdo na konci 10. kola bude mít nejvíce oblastí s hradem nebo pevností. Pokud kdykoli během hry některý z hráčů ovládá sedm takových oblastí, stává se ihned vítězem.

Začátek hry byl celkem klidný, všichni jsme se snažili rozšířit pomalu svou říši po okolním území na zajištění surovin a vlivu. Po tom co jsme si všichni proházeli Meč, Vránu a Trůn nadešel čas přejít trochu do boje. Táta samozřejmně kompletně zabral severní oblast. A já se rozhodl, že zaberu jih. Mamka si tam posouvala různě vojáky tam a zpátky, nakonec někde vzala dost surovin na lodě a vytáhla na Štít. Upřímně jsem jí nevěnoval moc pozornosti a poslal jsem svá vojska směrem do vnitrozemí vstříc tátovu vojsku, který se tam už taky začal nebezpečně blížit.

O vnitrozemí se vskutku udála bitva a aby toho nebylo málo objevili se opět barbaři. No nedá se nic dělat, ustoupit nemůžu to by byla jasná prohra. Mezitím co mi s tátou jsme spolu bojovali o Dvojčata a další přilehlé oblasti. Mamka po obsazení Štítu opojena získáním Hradu vytáhla na Vysokou zahradu.

Po pravdě, po dalším tahu bylo jasné, že ve vnitrozemí to vypadá na patovou situaci. Takže jsem vytáhnul s vojskem z Dračího kamene přes moře abych zaútočil na tátův Bílý přístav. Otec vytušil mé úmysl a poslal mi naproti své vlastní loďstvo. 

Už zbývá jen pár tahů do konce, boje se přesunuli do Měsíčních hor, námořní bitva také nevypadla nejlíp. Když vydržím s vojskem ještě pár tahů tak by to mohlo vyjít. Bohužel tok mých strategických myšlenek přerhnul můj pohled na Záliv ledu. Právě se v přístavu u Zimohradu vylodilo mamky vojsko a zaútočilo na Zimohrad. Zimohrad neměl šanci. Celá tátova armáda byla spolu s mojí armádou ve vnitrozemí. A pak najednou výkřik. Vyhrála jsem!

Cože? Jak jsi mohla vyhrát? Ale ano, vyhrála. Vzhledem k tomu, že ani já a ani táta jsme jí vůbec nevěnovali pozornost a že si tam jen tak s vojáčkama jezdí po mapě. Se jí podařilo obsadit sedm hradů! Staré město, Vysoká zahrada, Lannisport, Řekotočí, Štít, Mořská stráž a nakonec Zimohrad.

Neuvěřitelné. No jak se říká, když se dva hádají, třetí se směje. :-)

Odehráno v: Praha (Okres: Praha)