Here I Stand

hodnoceno 47x (Seznam vlastníků)

Francouzův pohled

Autor: Citron | 4 hodiny 0 minut | 3.3.2012 | 6

Hra: Here I Stand

Hráči: Citron, Elissa, Jenda (SSZGSA), ozzy79, Sarvan a 1 neregistrovaný

Tyto řádky píši v přepychu svého letního sídla jako odkaz budoucím generacím (Houby píše. Diktuje mi to, lenoch!). Jaké slovo by nejlépe vystihlo naši dobu? Válka? Diplomacie? Reformace? Kdeže - to jediné správné slovo zní "Zámky". Jaká škoda, že mnoho mých současníků zatím tuto pravdu neodhalilo a spíše než umění a výstavbě se věnují dobývání a boření nebo nekonečným, nikam nevedoucím disputacím.

Tak třeba Habsburkové. Ó, jak nevyspělý rod! Válčili snad s každým, s kým měli byť jen kousek společné hranice. A s jakým výsledkem? Jejich říše se stávala menší a menší, až se stala.. Není radno spoléhat se na služby žoldáckých band, které vás mohou v nejnevhodnější chvíli opustit. Abych však Habsburkům nekřivdil, musím zde přiznat, že po nějakou dobu okupovali naše Bordeaux. Dokonce se vypravili i do Paříže, kde je lid radostně přivítal v ulicích (poté co vešlo ve známost, že synovec Karla V se chystá uzavřít sňatek s dcerou bratrance mého strýce). Ještě radostněji se pak moji poddaní s Habsburky loučilili, když tito naši noví, velmi vzdálení příbuzní Paříž a Bordeaux po svatebních oslavách opuštěli.

Pak jsou zde Angličané. Hm, nepříliš kultivovaný národ. I jejich řeč je pravděpodobně velmi chudá, takže ani nemohou rozvinout nějakou bohatší konverzaci - jak jinak si vysvětlit, že z úst jejich panovníka po celá léta slýcháme jen "Turek", "Gibraltar" a "Já ti to říkal"? Válečné umění sice ovládají lépe než Habsburkové, takže se jim podařilo podmanit si Skoty a dobře si vedli i při dobývání Pyrenejského poloostrova, ale způsob jakým se král Jindřich věnoval, či spíše nevěnoval, své manželce je naprosto trestuhodný. Místo aby si hleděl své ženy a věnoval se, ehm, práci na vertikálním rozšiřování rodového stromu, raději se toulá se svou armádou po kontinentu. Člověk by se ani nedivil, kdyby se ho Anna rozhodla opustit.

Když už zde byl zmíněn Turek, je třeba napsat pár poznámek i k němu. Osobně jsem žádného nepotkal. Vše co je mi o něm známo, vím pouze z doslechu. Někdo mluví o zablešených pirátech plundrujících Středomoří, jiný zas o vlně válečníků ženoucích se jako bouře z východu a dobývajících město za městem. Zkazky o jejich vládci Sulejmánovi jsou ale plné rozporů a nejasností - jedni přísahají, že ho viděli obléhat Vídeň, druzí zase tvrdí, že v témže čase se procházel zahradami svého paláce v doprovdu manželky - což nás nutí klást si otázku, zda vůbec Turci existují. Nejsou jen báchorkou, kterou se rozpínavý Angličan snaží ospravedlnit své jihoevropské tažení?

Málem bych zapomněl na spor protestantů s katolíky. Věřte mi, také byste zapomněli. Není na něm nic zajímavého. Jedni knihy překládají a druzi jim je pak pálí na hranicích. Do toho neustále debatují a střídavě strhávají lid na tu či onu stranu (nebohý Montmorency se poté, co Méty, kde sídlil se svým vojskem, několikrát změnily svou náboženskou příslušnost, raději nechal obřezat). Oč více mluví, o to méně staví - Lutherův zápis v análech architektury bude zřejmě čítat pouze pokus o renovaci kostela ve Witenbergu, která navíc skončila již po prvních ranách kladivem do vrat. Papežovi, který je mnohými považován za nejmocnějšího a nejzdatnějšího z evropských vůdců, je třeba nechat jisté zásluhy - nechal postavit chrám sv. Petra. I ten však zůstává ve stínů mých zámků - jen si sami přiznejte, kde by se vám bydlelo lépe a komfortněji.

Nezbývá mi tedy než se pasovat za morálního vítěze - s největším počtem postavených zámků v Evropě. Již brzy vyšlu stavitele a umělce do svých kolonií v novém světě, aby i tam zbudovali skvostné paláce, které budou hlásat Francouzskou nadvládu celému světu.

31. března 1547 na zámku v Rambouillet sepsal vlastní (téměř) rukou král František I.

Odehráno v: Praha (Okres: Praha)