Hamsterrolle

hodnoceno 5x (Seznam vlastníků)

Chodí křeček okolo, nedívej se na něho

Autor: PJ | 3.2.2010 | 12

Někdy se prostě člověk namlsá. Dá si skvělý oběd s několika chutnými chody a neví ještě coby. Rozdrážděné chuťové pohárky se dožadují dalších stimulů nejlépe formou rafinovaných zákusků - a na stole se vrší pyramidky z profiterolek, flambují se zmrzliny a servírují oříšková sufflé s limetkovým přelivem. Prostě takové roztomilé tečky za namáhavou a mnohdy i zdlouhavou prací s nožem a vidličkou. Nejinak tomu bývá po vydatných herních zapářkách. Dali jsme si několik pestrých chodů, nikdo se už do ničeho většího pouštět nechce - ani na to už není čas - ale chtělo by to ještě nějakou pěknou koncovku. Což takhle dát si křečka?

Vzhled a provedení

Hra zaujme už v zabaleném stavu především nadstandardně velkou čtvercovou krabicí, kterou po rozbalení a otevření shledáte až depresivně prázdnou. Kromě velké dřevěné obruče (přes 30 cm průměr, cca 5 cm šířka) zde najdeme sáček se devětadvaceti dřevěnými „kostkami“ a pravidla. Kostkami jsou míněné všelijaké hranoly, kužílek, válečky, komponenty zkrátka tvarově obdobné kostkám z dětských stavebnic. S výjimkou kuželu jsou zde čtyři identické sady po sedmi kostkách. Samotná obruč působí sympaticky žlutě. Vše je velmi kvalitně provedeno, obruč je pěkně kulatá a vyvážená. Pravidla jsou napsána celkem vtipně a srozumitelně; ostatně je velmi snadno pochopíte i po několikahodinovém maratónu složitých her (případně několikahodinové mojito party).

Příprava a průběh hry

Každý hráč si vezme jednu sadu kostek (tj. od každého druhu jeden kus), doprostřed stolu se postaví obruč, na nejnižší bod jejího vnitřního průměru se umístí dřevěný kužel a je to. Kromě Sabiráje snad není hra, kterou rychleji nasetupujete (či méně geekovsky a více česky: připravíte).

Cílem hry je zbavit se všech kostek. V každém tahu může hráč buď pasovat nebo umístit dovnitř obruče jednu kostku. Obruč je různě velkými vnitřními přepážkami rozdělena na sekce, do kterých se kostky umísťují. V jedné sekci nesmí být dvě stejné kostky a hlavně kostky smíte přikládat pouze v jednom směru a každá kostka musí dosahovat dál než ta předchozí. Tím se pomalu dostáváme ke jhu, gró, jinu i jangu, zkrátka k jádru křečka – obruč se samozřejmě začne po stole kutálet a jak se kostky přidávají stále dál v jednom směru, začnou se ty na druhé straně zvedat nebezpečně vysoko až nějaká nestabilní kostka vyměkne, uváže si na čelo samurajský šátek a prostě vám slítne dolů. Nejlíp tak, že při své zkáze narazí do jiných kostek a srazí je s sebou. Takto spadané nešťastnice putují k hráči, který jejich pád způsobil.

A máte to. Víc na tom opravdu není, snad kromě možnosti hrát ve dvou týmech po dvou hráčích. Vím, že to zní banálně až primitivně, ale je to opravdu zábavné a není to tak úplně bez taktiky. Časem zjistíte, že každá kostka jinak váží a jinak otáčí kolem, na to, že se kostky dají „zaseknout“ a pak jich spadne víc naráz a zjistíte, že dokážete umístit kostky i za tak nepříznivých okolností, že vás spoluhráči sprostě osočují z porušování fyzikálních zákonů. Jaké jsou pocity a reakce skupiny, když někomu místo očekávané výhry napadá na stůl nadílka těžkých a velkých kostek nebo nafasuje skutečně špatně umístitelný kužel – to si možná dovedete představit, ale rozhodně je lepší to zažít na vlastní křeččí srst.

Dojmy a hodnocení

Křeček se mi moc líbí, mně osobně už jen proto, že si rád rozšiřuji sbírku o zajímavé, originální, netypické a – nebojme se toho slova – doslova ujeté hry. Zde by možná bylo nejvýstižnější přízvisko „vykutálené“. Křeček je společenská hra, u které se vždy od srdce zasmějete, kterou si zahrajete opravdu s každým (dobře, snad kromě hráčů s Parkinsonem), která se hodí na party a oslavy, i na běžné herní dýchánky jako výplň mezi náročnými hrami nebo pro odreagování na závěr, jelikož partii odehrajete s přehledem do 15 minut. Obtížnost (tj. „točivost“) si můžete nastavit volbou podložky: na koberci je to taková legrácka, ale zkuste hrát na čistém hladkém rovném stole a uvidíte, jak to pojede.

Proč Křečka nebrat? Vlastníte-li podobnou postřehovou hru s dřevěnými kostkami (Bamboleo od stejného autora, Dschamál nebo dnes již takřka klasický Bausack), nepřinese vám Křeček asi nic nového. Cena není bohužel lidová - může vám přijít líto vyhodit za takovouhle křečkovinu stejný obnos jako třeba za Adventurers. A s dostupností to také není nejlepší. Pokud ke hrám navíc přistupujete seriózně a berete je vážně, zkrátka nevykazujete určitou míru infantility a hračičkoidnosti, ruce pryč. Nehledejte v téhle hře moc velkou strategii, dost často vznikají situace, kdy prostě bez malého gravitonového generátorku vyhrát nemůžete i kdybyste byli přesní jak poručík Dat. To je podle mého názoru jediná větší vada na kráse a kulaté dokonalosti Křeččího kola.