Guillotine

hodnoceno 35x (Seznam vlastníků)

Hra, která má říz!:)

Autor: jo.se | 16.9.2009 | 8

Obecné info: Karetní hra pro 2-? hráčů (maximum de facto neomezeno, pokud se stačí protáčet akční karty (troufám si tvrdit, že v počtu 6 a víc hráčů hra ztrácí na hratelnosti) - takže optimum 2-4 hráči), která trvá cca 20 minut.  

Herní komponenty: 50 karet odsouzenců, 60 akčních karet

Pravidla: Vylosuje se začínající hráč. Oba paklíky karet se zamíchají a z balíků postav (odsouzenců, čekatelů,...) se vyloží do řady 12 karet. Před první postavou vpravo stojí (imaginární gilotina). Každý hráč dostane z balíčku akčních karet 5 karet. Hra nadále probíhá v kolech, začíná začínající hráč.

Jedno kolo vypadá následovně:

1. krok - (nepovinný!) zahrání jedné akční karty z ruky. Pouze jedna karty "Trip" dovoluje hrát více akčních karet za kolo (např. karty Trip, Trip, L'Idiot)

2. krok - (povinný) popravení prvního čekatele ve frontě (tzn. hráč si vezme a před sebe na hromádku pokládá sebou popravené postavy)

3. krok - (povinnný) líznutí si karty z balíčku akčních karet

Jakmile se dopopravují všichni odsouzenci v řadě, rozdá se dalších 12 (druhý den), poté posledních dvanáct (poslední den poprav). Po popravení poslední postavy třetího dne přichází sčítání katovské popularity:

Každá postava má v pravém dolním rohu číselnou hodnotu vyjadřující prestiž jejího popravení. Čím je tato postavu významější, tím je její hodnota vyšší ("Nepopulární soudce" má hodnotu 2, kdežto "Kardinál" má 5). Existují i postavy, jejichž hodnota je záporná - popravením takového odsouzence se kat stává méně populárním (např. "Hrdina z lidu" má hodnotu -3, "Mučednice" -1). Některé postavy svou hodnotu určují až při závěrečném sčítání ("Palácová stráž" má hodnotu tolika bodů, kolik má hráč karet "Palácové stráže". "Hrabě" je za 2, "Hraběnka" za 2, dohromady ale za 8.). Některé z postav mají navíc i speciální efekt (líznutí si akční karty navíc, přidání dalšího odsouzence na konec řady, atd.).

Subjektivní zhodnocení: Na první pohled Gilotina zaujme velice povedenými ilustracemi, které jsou ostře konturované a jejichž barevnost je více než vyhovující (v porovnání s hrou BANG, již zná téměř každý, je na tom Gilotina graficky podle mě daleko lépe). Karty jsou z tvrdého kartonu a jejich velikost je standartní - stejná jako u běžných karet na poker (BANG má karty menší, tvrdost karet obou her je podobná). Další věcí, která se nepřímo týká zpracování hry a ne "hraní (hry) jako takového" je vtipnost u některých ilustrací (např. akční karta "Missing Heads" má funkci, že zvolený hráč musí náhodně zahodit jednu svou již ukořistěnou hlavu - na obrázku je voják, který v jedné ruce drží prázdný koš a druhou gestikuluje na kata s nonverbální otázkou "Kdepak je asi ta hlava?", kat se i pod kuklou tváří jako svatoušek, nechápavě rozhazuje rukama, ale přitom je jeho břicho pod trikem nějak divně nafouklé (jako by si tam právě schoval useklou hlavu)). Hra se na některých kartách také odvolává na reálné historické postavy (Marie Antoinetta, král Ludvík XVI., Robespierre, či proslulá věta Marie Antoinetty "Let's Them Eat Cake", která ji v podání stejnojmenné akční karty zaručuje (je-li Antoinetta v řadě) první místo před gilotinou).

Někde na pomezí informací o grafickém zpracování a hratelnosti by bylo přínosné říci, že odsouzenci jsou rozděleni na základě barevného rámování portrétu do skupin podle své působnosti (červená je armáda, fialová aristokracie, modří jsou členové křesťanské církve, atd.) - což má nikoli pouze výtvarnou funkci, ale některé akční karty ovlivňují pouze odsouzence určité barvy ("Lack of Faith" posune nejbližšího modrého čekatele přímo před gilotinu). 

Nevím, kolikrát jsem Gilotinu hrál, ale věřím, že by se to dalo počítat na stovky her, takže její hratelnost bude pravděpodobně v mém znění poněkud zkreslená, přesto se pokusím o objektivitu. Pokud hráči alespoň rámcově znají angličtinu a nemusejí během hry hledat ve slovníku slova jako "discard" nebo "rearrange", tak po několika málo hrách je víceméně jedno, kdo je v této hře zkušenější. Nebudu zastírat, že jde z poměrně velké části při hraní této hry o štěstí (jak jsou odsouzenci zamícháni do řady, jaké akční karty hráč dostane a postupně nalízává, atd.) - ono to dokazuje i slovíčko "random", přítomno na nezanedbatelném množství karet. Mezi akčními kartami jsou karty, které hráči, jež ji zahraje, mohou dokonce uškodit, kdežto některé mohou mít v konečném výsledku i hodnotu několikrát vyšší než nejvyšší hodnota popraveného. Přestože je faktor štěstí (/smůly) ve hře přítomen více než-li by se některým hráčům líbilo, tak je patrné, že se konečné vítězství neuhraje samo. 

Resumé: Gilotina je hra, která se asi dlouhodobě nedá hrát celý večer nebo šest hodin v kuse, to každá herní skupina raději sáhne po jiné hře, ale s touto myšlenkou pravděpodobně ani nebyla projektována. Je to typ oddychové hry, při jejímž hraní si spíše odpočinete, než-li byste se nějak matematicky či takticky vyčerpali. Také je, jak je u podobného typu karetek zvykem, velice mobilní, prostě dáte dva paklíky karet do kapsy a jde se, absence nacpaných krabic na zádech, které trhají batoh, je v tu chvíli povznášející. Ono vyndat v restauračním zařízení Gilotinu, když zrovna není (žádné kloudné) téma k hovoru či je obsazený fotbálek, kolikrát není špatný nápad.