Ghost Stories

hodnoceno 172x (Seznam vlastníků)

Létající taoisté vs. děsiví duchové a zlověstný Pán Devíti pekel... Co více byste ještě chtěli?

Autor: Kadaver | 26.10.2009 | 28

V jedné zapadlé vesničce v Císařství se začínají dít podivné věci, mrtví vstávají z hrobů a duchové se neslyšně vznášejí nad rýžovými políčky. Nic netušící vesničané se strachy krčí ve svých skromných příbytcích a ptají se bohů, čím si jejich hněv vysloužili. Jen mnichové v nedalekém taoistickém klášteře znají odpověď. Ukryto v dávno zapomenutých pověstech se skrývá jméno Wu-Feng, krutovládce a Pán Devíti pekel. V pradávných mýtických dobách poražen a svržen jen díky mnoha obětem odvážných hrdinů, jeho pozůstatky uchovány v pohřební urně a ukryty na tajné místo. Tajné místo, nad kterým byla v pozdějších století vybudována malá vesnička a u ní postaven taoistický chrám, aby bylo navěky pod bdělým dohledem. Jen s pomocí svých pozůstatků se totiž dokáže Wu-Feng reinkarnovat a znovu ovládnout náš svět. A nyní se mu konečně podařilo v zásvětí nasbírat dostatek sil, aby svou touhu vyplnil...

Přímo do této legendy z Dálného východu vás vtáhne desková kooperativní hra pro 1-4 hráče vhodně nazvaná Ghost Stories, která je podle mě i tak trochu poctou starším čínským hororovým příběhům. V této hře se totiž všichni inkarnujete do postav odvážných taoistických mnichů, kteří se společnými silami snaží uchránit mírumilovnou čínskou vesničku před náporem duchů a zabránit tak Pánu Devíti pekel vstoupit zpět na svět. Možná si teď ti znalejší z vás říkají, že to je přece Arkham Horror, akorát z prostředí Staré Číny, ale nezoufejte. Ghost Stories je hodně jiná hra než Arkham Horror, přitom ale neméně zábavná.

Komponenty

Krabice Ghost Stories (velikostně odpovídající Arkhamu nebo třeba Pilířům země) zaujme na první pohled krásným artworkem. Ilustrace všech komponent byly zvoleny velmi dobře, i když někomu se můžou zdát trochu moc barevné. Podle mě je to ale podobně jako s počítačovou hrou Diablo. Arkham je trochu jako Diablo II, tmavé nevýrazné barvy, aby nejlépe vykreslovaly zoufalství Lovecraftova světa. Ghost Stories je naproti tomu jako Diablo III, dominují světlejší výraznější barvy, pestřejší paleta, ale vyznění celého artworku je pořád stejně temné a krásně vykresluje mytologii Dálného východu (kdo si kdy představoval Opičího krále v zašedlých nevýrazných barvách? ;-) ).

V krabici se pak skví:

• čtyři hrací desky pro jednotlivé taoisty,
• devět velkých tilů pro významné budovy ve vesničce (velikostně i kvalitně podobné budovám z Blue Moon City),
• hromádka kvalitních kartonových žetonků,
• hromádka krásných karet, které představují duchy,
• pět speciálně vytvořených šestistěnných kostek se specifickými symboly,
• dva pytlíčky s plastovými figurkami taoistů, buddhů a duchů.

Když to všechno nachystáte na stůl, můžete si být jistí, že hned zaujmete náhodné kolemjdoucí, kteří se budou srocovat kolem a ptát se, co to je za hezkou hru.

Průběh hry

Na začátku hry se nejprve sestaví hrací plán z významných budov vesničky. Ty se položí tak, aby tvořily čtverec 3x3, ale rozmístění jednotlivých budov je přitom náhodné. Poté se na všechny čtyři hranice vesničky rozmístí hrací desky taoistů, které odpovídají vždy doméně konkrétního mnicha - červený má na starosti hory, modrý řeku, žlutý bažinu a zelený les. Každý ze čtyř taoistů má navíc na začátku výběr jedné ze dvou speciálních schopností, které mohl při svém výcviku získat (mnichova speciální schopnost by se také měla vybírat náhodně a každá je vyznačena na jedné straně jeho hrací plochy).

Poté je potřeba připravit balíček karet duchů. Jeho příprava je různá pro různé obtížnosti hry, které si mohou hráči před hrou zvolit. V lehčích obtížnostech se ke konci balíčku vloží jedna karta speciální inkarnace Wu-Fenga, kterou budou muset hráči ve hře vymýtit, aby vyhráli. Ve složitějších obtížnostech se v balíčku na určitých místech objeví čtyři inkarnace Wu-Fengovy a hráči si budou muset poradit se všemi. Asi jistě chápete, že Wu-Fengova inkarnace nebude žádné ořezávátko, takže vyšší obtížnosti jsou opravdovým peklem na zemi.

Nakonec každý hráč dostane na starost jednoho z taoistů s určitým počtem žetonů životní a spirituální síly Qi. Každý navíc do začátku dostane jednu ze základních mystických pomůcek, které jim budou pomáhat při vymítání duchů - vonné tyčinky, lepkavá rýže, taoistické zrcátko, zvoneček nebo věštecké mince. A samozřejmě také nesmí žádnému taoistovi chybět znamení rovnováhy ve formě symbolu Yin-Yang.

Samotné hraní se odehrává po tazích jednotlivých taoistů, které se vždy skládají ze dvou fází. V první fázi Yin konají duchové své neřesti ve vesničce. Každý duch má totiž na své kartě kromě nádherného obrázku i sadu symbolů, které odpovídají jeho speciálním schopnostem. Někteří duchové tak budou poletovat po vesnici a strašit lidi, jiní zase budou proklínat mnichy temnými zaklínadly (ti pak hodí speciální kostkou, aby zjistili, co se jim stalo), někteří sebou přivedou dalšího ducha, apod.

Když všichni duchové aktuálního taoisty provedou všechny neřesti, objeví se ve hře další duch. Všichni objevivší duchové jsou pokládaní na hrací desky taoistů podle jejich příslušnosti k určité doméně. Na každou desku se vejdou tři duchové a pokud už je na desce plno, musí se dát k jinému hráči. Pokud má ale aktuální mnich plnou desku duchů, namísto zjevení nového ducha ztrácí 1 Qi. Tímto způsobem může nakonec ztratit veškerou sílu pro boj se zlem a vypadnout z dění (může však být později oživen jiným hráčem).

Ve druhé fázi, vhodně nazvané Yang, pak už hráč koná za svého mnicha a snaží se příval duchů zastavit pokusem o jejich vymítání. Vymítání probíhá pomocí speciálních kostek s různými barvami na jejich stěnách. Každý duch má totiž ještě určitou úroveň odolnosti (zakódovanou barvami), kterou se musí pokusit vymítající taoista hodit na kostkách. V úspěchu mu mohou pomoci právě žetony mystických předmětů, jejichž vliv je vždy namířen proti konkrétnímu typu duchů.

Další možností pro taoistu ve fázi Yang je využití efektu budovy, na které zrovna stojí - pohyb taoistů po vesnici je také omezen možností udělat jediný krok na libovolnou sousední budovu, včetně diagonálního pohybu. Každá budova ve hře má jinou schopnost a hodně tedy závisí na rozložení budov na začátku hry. Některé budovy totiž oslabují duchy, jiné poskytují možnost odpočinku a doplnění Qi, v buddhistickém chrámu lze získat sošku buddhy a použít ji na ochranu proti příchodu dalšího ducha, apod.

Když hráč skončí svůj tah, je na řadě další hráč a opět provede nejprve svou Yin fázi a pak Yang fázi. Takto hra probíhá, dokud neskončí příchodem a vymýcením Wu-Fengovy inkarnace (která je silnější variantou normálních duchů), nebo prohrou taoistů. Prohrát v této hře jde různými způsoby, ať už Wu-Fengovi duchové najdou jeho urnu vystrašením dostatečného počtu obyvatel vesnice, nebo oberou všechny taoisty o jejich životní sílu, případně strhnou vesničku do pekel, když taoisté nestihnou Wu-Fenga zastavit včas.

Rozbor hry

Kostky a karty dohromady? Eurohráči se chytají za hlavu a znechuceně odcházejí, ameritrasheři radostně poskakují a nadšeně si hru přidávají do wishlistu. Ale nečiňte předčasné závěry, ani jedna skupina z vás. Ghost Stories jsou přese všechny podané indície přeci jen bližší eurohrám. Proč? Náhoda ve hře se díky jejím mechanismům dá totiž celkem dobře ovlivnit. Když jdete vymítat ducha, tak můžete buď riskovat, že vám kostky padnou, a nebo se můžete předem připravit a maximalizovat své možnosti nabráním mystických předmětů nebo získáním podpory obyvatel vesničky.

Samozřejmě na bezcílné pobíhání po vesničce není čas, takže jste tlačeni provádět takové pohyby, které vám co nejvíce vynesou a neuvrhnou vaši snaživou skupinku v zapomnění. Každá hra se tak stává sadou důležitých taktických rozhodnutí, jestli na toho ducha jít hned, nebo si nejprve nabrat nějaké věci. Pak už ale může být pozdě. Nebo bude lepší zajít si pro sošku buddhy, která zabrání objevení dalšího ducha? K tomu všemu zde musíte spolupracovat s kolegy, abyste se třeba postavili na nějaké výhodné místo, kde si můžete pomoci. Budete se zabývat řešením současné situace na desce, nebo se raději připravíte, kdyby náhodou přišlo nějaké větší zlo? Před všechna tato rozhodnutí vás hra průběžně staví a na nich je založen váš případný úspěch.

Děje se zde opravdu hodně věcí a po většinu hry jste v situaci, kdy se vám zdá, že tohle už opravdu nemůžete zvládnout, ale držíte se dál. Každá hra, ať již vyhraná nebo prohraná se díky tomu mění na silný zážitek, kdy se buď poplácáte spokojeně po ramenou, nebo budete přemýšlet, co by šlo udělat jinak. A jelikož se dá hra bez problémů zahrát do 60 minut, tak si klidně hned dáte druhou partičku, abyste své poznatky mohli vyzkoušet v praxi.

Na druhou stranu je zase hra díky různému rozložení základních budov a díky jinému pořadí duchů pokaždé jiná. Navíc se ještě mění inkarnace Wu-Fenga, kterých je v základní hře celých 10, takže znovuhratelnost je opravdu vysoká. Několik stupňů obtížnosti také zajišťuje, že i ostřílení borci se u Ghost Stories pořádně zapotí.

Co se týče hratelnosti v různých počtech hráčů, je hra určena primárně pro čtyři hráče a ve čtyřech se u ní budete bavit nejvíce. Je však i dost dobře hratelná ve třech - do hry vstupují žetony, díky nimž můžete využívat schopnost chybějícího taoisty. Ve dvou hráčích jsme hru nezkoušeli, ale podle mě už nebude moc zábavná. Solitérní variantu jsem také bohužel nezkoušel, ale v jednom to bude asi celkem fuška ulítat.

Můj názor na hru

Hra mě oslovila už na začátku díky svému grafickému provedení a hlavně díky tématu. Čínská mytologie se ve hrách moc nevyskytuje a mne při tom velmi zajímá, takže to pro mě byla jasná volba. Duchové jsou opravdu inspirováni východní mytologií, jen je škoda, že ke každému není nějaký krátký flavor, což bych velmi ocenil.

Další nespornou výhodou je krátká hrací doba a nenáročná pravidla, která se rychle zažijí. Hra je velmi přístupná i pro začínající hráče, ale je v ní celkem dost rozhodování. Kamkoli jsem ji přinesl, tak se setkala s kladnými ohlasy, a i moje drahá polovička si ji velmi ráda zahraje. Bohužel zde, stejně jako u ostatních kooperativek, hrozí vůdcovské postavení jednoho hráče, který ostatním říká, co mají dělat. Snažte se tomu vyvarovat tak, že nad možnými kroky budete ve skupince diskutovat a budete plánovat všechno společně. Jelikož je tady mnoho rozhodnutí, určitě zde platí přísloví: "Víc hlav, víc ví."

Hra je také jazykově nezávislá, protože všechny schopnosti jsou zakresleny pomocí symbolů. Po vysvětlení příslušných symbolů tak můžete bez problémů hrát i s anglicky/německy/francouzsky neznalými hráči (pravidla jsou ve hře dodána ve všech těchto třech jazykových mutacích).

Žádná hra ale není dokonalá a i tato má pár záporů. První z nich vás asi přepadne hned při čtení pravidel. Sice jsem vzpomínal, že pravidla jsou v podstatě jednoduchá, nicméně nejsou moc přehledně a dobře napsaná. Občas se tu vyskytnou prázdná místa nebo nejasné formulace a v anglických pravidlech se dokonce objevila i jedna velmi zásadní chyba, která ovlivňuje celou hru. Při použití Circle of Prayer nebo Enfeeblement Mantry se odolnost příslušných duchů nesnižuje na 1, ale o 1.

Druhá věc, kterou bych vypíchnul, je poměrně malá rozmanitost duchů. Duchové mají sice jiné obrázky a názvy, ale v každé barvě (každé doméně) jsou duchové se stejnými vlastnostmi. Jedinou výjimkou jsou černí duchové, kteří jsou jiní než ostatní. Tvůrci si mohli s duchy trochu pohrát a udělat každý typ duchů trochu jiný, aby bylo poznat i podle jejich schopností, že jsou z jiných domén. V každé barvě je tak 8 typů duchů + 8 typů černých duchů, tedy dohromady 16 různých kombinací schopností. Není to málo, ale mohlo být i více.

Nakonec bych ještě chtěl upozornit, že prvních pár her nám hra dávala pěkně na frak, ale vždy jsme se u ní dobře pobavili. Byli jsme vždy ochotní zahrát více her za sebou, abychom ji konečně pokořili. Postupně jsme zjišťovali, kde děláme chyby, a první porážka Wu-Fenga byla provázena bouřlivými oslavami. A svět byl zachráněn!

Hodnocení: 8,5/10

P.S. Díky za editaci textu a přínosné připomínky Martovi. Jemu také patří chvála, neboť významně přispěl k čitelnosti této rezence.