Game of Thrones, A

hodnoceno 65x (Seznam vlastníků)

Král je mrtev... kdo bude další?

Autor: Waylander | 26.9.2010 | 21

Železný trůn je prázdný... všechny rody Westerosu sbírají armády a připravují se na válku. Trůn je prázdný... a hra o něj začíná.

Hned na úvod (hloupá fráze...) bych rád podotknul, že A Game of Thrones (dále Agoty :o) je sice skvělou hrou, ale zdaleka ne pro každého. Pokud je někdo zarytý farmář, zapřísáhlý hráč kooperativek nebo prostě každým coulem dobrák, hra ho pravděpodobně velice zklame. Na druhou stranu pro stratégy se smyslem pro diplomacii a diplomacii vedené jinými prostředky, bude hra brzy vyhledávanou přítelkyní na dlouhá odpoledne prodloužená o večery (a leckdy části noci...).

áááá jak se to hraje?

Hráči si na začátku vylosují některý z pěti rodů (respektive šesti, pokud hraje šest hráčů i s rozšířením), který každý začíná na nějakém území, s nějakými jednotkami a ne jen tak nějakými hrdiny, hrdiny totiž má každý rok své vlastní, specifické. Své jednotky umístí dle referenčních karet na mapu, která je poměrně rozsáhlá (pořád se ale najdou větší, zdravím Arkhame s rozšířeními) a zahrnuje celý kontinent Westeros - rozdělený na mnoho provincií, znalcům předlohy jistě dobře známých. Každá provincie umožňuje svému vládci získat jednu nebo více výhod, ať už je to možnost verbovat armády, mít jistější zásobování, které umožňuje tvořit silnější armádní celky, nebo získávat větší politickou sílu. S mapou úzce souvisí i cíl hry, totiž vyhrává ten, který získá sedm území, z nichž každé musí obsahovat opevnění, tedy město nebo tvrz. Pokud se tohoto nikomu nepodaří dosáhnout v deseti kolech (což se nestává), vyhrává ten s nejvyšším počtem opevnění, v případě shody pak ten s nejlepším zásobováním.

Pořád nevím, jak to mám hrát...

Každé kolo začíná pokládáním žetonů na provincie kontrolované hráči. Žetony představují různé akce, které jednotky (armády) v té které provincii mohou provádět. Logicky tedy lze žetony pokládat jen na území obsazená alespoň jednou jednotkou (armádou). Nikdy však nelze položit více, než jeden žeton. Akce na žetonech jsou různé, samozřejmý přesun (fungující i jako útok), obrana, podpora, nájezd a něco, co opravdu nedokážu popsat jinak, než "konsolidace sil", jednoduše to přináší politickou sílu, za níž si můžete představit cokoliv od peněz, vlivu, loayality obyvatel atd. Nejlepší věc je, že všichni hráči pokládají své žetony zároveň a navíc lícem dolů, takže nikdo z vašich soupěřů neví jistě, jaké jsou vaše plány pro toto kolo a vy taktéž sami můžete jen odhadovat, co na vás ten parchant odvedle asi tak pošle.

Jiná věc nastává při řešení akcí... každý hráč má nějakou aktuální politickou sílu. Hráč s nejvyšší politickou silou pak zahřívá Železný trůn (a většinou jej moc nezahřeje...). Hráči pak dle pořadí v politickém vlivu mohou řešit své rozkazy, přičemž každý hráč může vždy vykonat jen jeden rozkaz toho typu, který se právě řeší. 

Příklad: Řeší se přesuny/útoky. Baratheon je první dle politické síly, může a musí tedy jako první táhnout. Přitom ví, že může výhodně dobýt provincii ovládanou Tyrellem, zároveň však vidí, že pokud nestáhle své jednotky z Crackclaw point, Starkové se tam vylodí a jeho jednotky zmasakrují. Jelikož smí zahrát jen jeden rozkaz a počkat, než na něj po všech rodech zase přijde řada, rozhodne se obětovat své jednotky na Crackclaw point a vykostit Tyrella. (Starkům však mezitím Greyjoy dobude milovaný Winterfell, hráč Starků to psychicky neunese a s křikem uteče z místnosti, takže z toho Baratheon vyjde vonící po růžích.)

Rozkazy samy se pak řeší v tomto pořadí: nájezdy - mohou rušit rozkazy (masakrování poslů, úředníků, a tak... atááák!). Lze však rušit rozkazy jen v provinciích sousedících s provincíí, na kterou bych rozkaz položen, a nelze takto rušit přesuny/útoky a obrany. Přesuny/útoky - jednotky se mohou přesunou/zaútočit na provincii, která sousedí s provincíí, na kterou byl rozkaz položen.

Nakonec se řeší konsolidace sil, pokud rozkaz přežije (není spálen, snězen domácím mazlíčkem hráče, u koho se hraje, nebo není provincie dobyta), dostane hráč jeden (plus jeden za každou "korunku", která se na dané provincii nachází) bodík politické síly, který může použít v hlasováních o Železný trůn a další cetky a zvířátka. Že jsem zatrolenec a to hlasování jsem pořád nevysvětlil? No jo furt, ještě chvilku, předtím ještě...

Boje

Boje jsou v Agoty řešeny až překvapivě jednoduše, dokonce chybí i kostka (díky, díky, díky). Každá jednotka (armáda) má určitou sílu. Pěchota má 1, rytíři 2. Lodě potom mají sílu 1.

Při boji se pak jednoduše sečte síla útočících jednotek stejně jako síla jednotek obránce. Naštěstí to není všechno, chybí něco, díky čemu jsou Agoty tak skvělé. Do boje se totiž mohou "míchat" ještě jednotky sousedící s provincíí, o kterou se bojuje. Tyto jednotky však na sobě musí mít rozkaz podpory. Vzhledem k tomu, že se počítá opravdu celková síla posilujících jednotek, jsou dobré posily opravdu základ pro vyhrávání bitev. Ale co víc, podporovat můžete i protihráče proti jinému protihráči, když se to právě hodí. To dává opravdu spoustu prostoru k vyjednávání, dohodám a díky tomu, že se posily řeší až po vyhlášení útoku, i zradám (nejjednodušší příklad zrady: "Jo jasně, jasně, že tě podpořím!"). Po sečtení všech sil si každý hráč zvolí jednoho ze svých sedmi hrdinů a položí jej lícem dolů. Každý z hrdinů má nějakou sílu (v základu od jedné do tří), která se přičte k celkové síle armád hráče i s posilami. Použitý hrdina se odkládá stranou a není možné jej použít znovu, než použijete všechny ostatní. Tady je velice důležitý odhad a plánování, protože když hned jako prvního nasolíte vašeho nejsilnějšího hrdinu, tak hned v další bitvě zjistíte, že vám citelně chybí, protože ani nemůžete blufovat, že tu atomovku vážně máte, je odjištěná a vy se ji nebojíte použít.

Karty událostí

Počínaje druhým kolem hry se před pokládáním rozkazů děje ještě jedna legrace, a to otáčení karet událostí. Ty jsou na třech balících, z nichž každý obsahuje jiné karty.

1) První balíček

V prvním narazíte na Mustering (verbování), nebo Supply (zásobování). A většinou vás pokaždé naštve, že nepřišlo zrovna to druhé.

• Mustering všem hráčům dovoluje verbovat jednotky ze všech provincií s opevněním.

• Supply pak donutí všechny spočítat si svých pár švestek, tedy sudů, které se nacházejí různě na provincích. Každému hráči se pochopitelně počítají jen ty sudy, které právě kontroluje. Na herní desce je pak takové pěkné pole, kde hráči umístí své tokeny pod takový počet sudů, kterými právě disponují. Pod tím je pak vyznačeno, kolik armád nebo flotil maximálně může hráč mít na provincích. Například se třemi sudy hráč může mít jednu provincii se třemi armádami, tři se dvěma a neomezeně s jednou armádou (armáda se uživí jen tak sama, "ze země". Tuhle něco zbaští, tam ukradne krávu, znáte to.). Na supply se vyplatí dávat si pozor, ono moc nepotěší, když se otočí právě supply a vy najednou zjistíte, že musíte rozpustit polovinu vojsk, protože jim žold a proviant prostě nezajistíte.

2) Druhý balíček

obsahuje vesměs dvě karty: Game of Thrones (všichni hráči dostanou tolik bodů politické síly, kolik mají na svém území korunek), a konečně...

Clash of Kings: Pokud se otočí Clash of Kings, nastává hlasování, jedna z nejzajímavějších a zároveň nejobávanějších částí hry. Tady totiž můžete získat jak značnou výhodu, tak si všechno hrozně... pokazit. Hlasuje se postupně ve třech stupnicích vlivu: První je politický, potom vojenský a nakonec něco, co by se snad dalo označit jako informátorská síť, vliv u dvora. Při každém hlasování si hráči seberou všechny své žetonky politické síly, a do jedné tlapky si tajně umístí takový počet žetonů, který budou chtít na danou pozici vsadit. Poté všichni natáhnou ruce se sevřenými pěstmi, ve kterých mají žetony a naráz je otočí a rozevřou. Podle toho, kolik žetonů vsadili, se rozmístí na stupnicích vlivu. Výhody jednotlivých stupnic jsou následující:

• Politický vliv: určuje pořadí řešení rozkazů. Kdo je výše, dříve táhne:o) První pořadí navíc kontroluje Železný trůn a má tedy speciální pravomoc rozhodovat veškeré remízy při hlasování (když dají dva nebo větší počet hráčů stejné množství žetonků, tak aby nemuseli hrát kámen-nůžky-papír-ještěr-Spock)

• Vojenský vliv: při remíze v boji (když jsou síly vyrovnané) vyhrává ten, kdo je výše na této stupnici. První v pořadí navíc drží Valyrijský ocelový meč, hodně fajn věc. Přidává totiž armádám svého držitele v boji jednou za kolo +1 k síle, když se jeho držitel rozhodne, že by to potřeboval. A ač se to možná nezdá, jedna JE hodně:o)

• Vliv u dvora: udává, jaký počet speciálních rozkazů může hráč za kolo použít. Speciální rozkazy jsou stejných typů, jako normální rozkazy, jen jsou jednoduše o trochu silnější. Je tu například útok +1, posily +1, atd. První v pořadí navíc obdrží zvířátko jako bonus, milého a přítulného havránka, který mu dovolí po odhalení všech rozkazů vyměnit jeden svůj rozkaz na hrací ploše za jiný, který ještě nepoužil. K ničemu pro telepaty, ale běžní lidé to často ocení.

Opět – hlasování vás nutí opravdu dobře promyslet, kolik asi dají ostatní, co v tuto chvíli opravdu potřebujete a na které hlasování se můžete vykašlat. Navíc, po každém hlasování se použité žetony zahazují, takže můžete průběžně sledovat, kolik vašim protihráčům zůstalo. Nezřídka se pak stane, že si všichni hráči vyplýtvají všechny žetonky v hlasování v jednom kole. Další kolo přijde hlasování znovu, mezitím však získal žetonek akorát jediný hráč. Ten pak obsadí všechna pole a rozhází ostatní tak, jak to vyhovuje jemu.

3) Třetí balíček

obsahuje různé karty popisující rozličná omezení, která budou působit další kolo. Například že nebude možné dávat rozkazy konsolidace sil, obran, podporující pěchota bude mít nulovou sílu apod.

Všechny balíky pak navíc obsahují dva typy karet, které zase tak moc nedělají. Last days of summer nedělá opravdu nic, zatímco Winter is Coming vás donutí zamíchat celý balík a líznout další kartu.

Závěr

Jak vidíte, herní systém je v zásadě jednoduchý. Ona hra sama ale vážně v zásadě není příliš složitá. Přesto v plném počtu hráčů (a v menším než plném ji dle mého téměř nemá smysl hrát) je to hra na opravdu velice dlouhou dobu. Ono by všechno odsýpalo celkem svižně, leč pokládání rozkazů většinou takových deset až třicet minut trvá, po jejich otočení zase všichni čtvrthodinku upřeně hledí na hrací desku a přemýšlí, co s tím teď sakra udělají, načež se začnou hádat mezi sebou, proč ten někdo udělal tohle a tohle a že se "přece dohodli, že tuhle provincii si zaberu já". Pokud se tak úplně neztotožňujete s tím, že účet světí prostředky, pravděpodobně si hru moc neužijete, zvláště pokud vaši protihráči budou světit ostošest. A je důležité si uvědomit jednu věc, cituji knižní předlohu:

When you play a game of thrones you win or you die. There is no middle ground. - Cersei Lannister

Vyhrát může opravdu jen jeden. A abyste to byli vy, musíte mít opravdu zápal, odhad, být přesvědčiví, věrní, ale zároveň být podlí a ochotni dělat různé kompromisy a oběti, abyste svého cíle dosáhli. I pokud budete jen prostě dobří v poli, zabírat mnoho území, zakrátko pak zjistíte, že ostatním rodům se to nějak moc nelíbí, spojí se proti vám a nejspíš vás uzemní, protože boj proti přesile opravdu není něco, co by se dalo vydržet moc dlouho. Zkrátka principy hry jsou opravdu jednoduché, ale hraní samotné není žádná oddechová záležitost, spíše něco mezi šachy a pokerem protažené průměrně tak na čtyři pět hodin. Pokud vám to nevadí, našli jste hru, na kterou nedáte dopustit.

Pakliže vás tenhle skromný popis zaujal, bruste meče. Protože zima už přichází...