Euthia: Torment of Resurrection

hodnoceno 118x (Seznam vlastníků)

Euthia: Torment of Resurrection – zkušenosti neprofesionálního hráče

Autor: milancaputu | 3.1.2022 | 25

Euthia je na první pohled jedna z těch strategických her ze světa fantasy, co trvá mnoho hodin, a tak se hodí do klubu dospělých hráčů deskovek, ale běžný člověk doma s dětmi si takovou složitost nezahraje. Nejen kvůli času, ale i kvůli složitosti pravidel apod. Nebudu zastírat své nadšení z toho, že se mi potvrdila sázka na Euthii, že taková nakonec není a jak zábavnou hru jsme tak získali. Proto se snad bude někomu hodit zkušenost od rodiny, co profesionálně opravdu nehraje a jen si chtěla udělat radost krásnou hrou.

Předně hra je v pravém smyslu krásná

Provedení je i v základní variantě hry jednoduše luxusní, což nelze aby člověka nezaujalo a nenadchlo. Ochota a natěšení všech hru vyzkoušet pak zákonitě roste – starší děti si první půlhodinu s Euthií užily už jen rozbalováním krabice a zkoumáním herních komponent a nevadilo, že jsme ještě hrát ten den nemohli. A při hře samotné se každou chvilku člověk těší z další a další krásné drobnosti, co nalezl. Navíc k základní hře jsme si ještě objednali 3D figurky a kovové peníze, což na dojmu ještě hodně přidalo. Je to opravdu zážitek a dalo by se psát dlouho jen o něm – kombinace propracovaných ilustrací a veškeré grafiky s kvalitními materiály a tiskem je slast pro oči i hmat. A k tomu originální česká pravidla, takže také v původní grafice a pořádně vysvětlená ve skutečné nekostrbaté češtině, s českými popisy obrázků apod. Za poslední dobu jsem zažil několikrát, jaké to je hledat v německém originále pravidel obrázky k holému textu českého překladu černobíle vytištěného vedle – samozřejmě obrázky s německými herními kartami. Proto si užívám tato originální plně česká pravidla, navíc opět krásně vysázená i vytištěná. Za mě je to Počin s velkým P, moc, moc díky za něj!

Zapomněl jsem na něco? Na Příběh – ano, hra obsahuje i sešitek s příběhem hry, opět krásně zpracovaný, s nádhernými celostránkovými ilustracemi. Celkově tak oceňuji snahu celého týmu kolem hry o navození atmosféry, hra je opravdu v tomto směru luxusní.

Jak probíhá hra a je tedy dlouhá nebo ne?

Tato otázka vyžaduje podrobnější odpověď. Základní pravidla jsou po přečtení jednodušší než jsme očekávali, hlavně jsou jednotná a poměrně generická, výjimek a přídavných pravidel pro různé druhy postav je naštěstí minimum. To hlavní ale teprve přijde: kniha scénářů. Ta se ukázala jako klíčová k celému přijetí hry. To, že si člověk může hru osahat od nejjednodušší verze (od scénáře Hon), je podle mého zásadní. Na druhou stranu – jako začátečníci nevěřte autorům časy uvedené u scénářů. Zaprvé jsou v počtu minut na hráče, ne celkový čas, zadruhé scénář Hon ve čtyřech hráčích nedáte za dvě hodiny, ale minimálně za čtyři, spíš za pět. U vaší úplně první hry nebo pokud máte i byť jen jediného nováčka ve skupině, počítejte ještě s cca další hodinou navíc. Tomu je potřeba přizpůsobit rodinnou strategii: vyhradit si čas, zvážit jak staré děti to bude bavit atp. Nám se výrazně osvědčilo, že jsme se hru naučili nejdříve dospělí a mladší děti jsme přibrali až pak. Naopak šestnáctiletý hrál s námi od začátku a bavilo ho to i s učením se pravidel.

Příprava hry

I už použitá hra je poměrně dlouhá na přípravu kvůli tomu, že v základní verzi hry nejsou žádné krabičky či přihrádky, kde by mohl být herní materiál připravený na okamžité použití. To jsme podcenili: v rozšířené verzi jsou krásné zásobníky na karty i na žetonky, ale my si je neobjednali. Měli jsme za to, že jde jen o luxus (protože ty originální jsou opět krásné), ale ono jde i o praktičnost. Takže teď si budeme dělat zásobníky vlastní. Navíc jsou potřeba kvůli umenšení prostoru, který hra potřebuje. Takto jsme raději hráli na podlaze, s pomocí zásobníků se chceme vejít na stůl.

Dobré naopak je, že není potřeba skládat žádný herní plán (tvoří se postupně) ani armády a podobně. Troufám si odhadnout, že se šikovnými zásobníky bude příprava hry velmi, velmi rychlá. A nejen příprava, ale i úklid: z principu hry se musí na konci třídit minimum herního materiálu: několik nakoupených předmětů a žetonky z mapy zpět mezi postavy, jinak se vše drží stále na svých hromádkách. Proto ta má víra v zásobníky.

Průběh hry, její varianty

Herní zážitek je úplně jiný než pohled tikajících hodin: máte pocit, že jste hráli tak hodinu, víc ne! Hra odsýpá, pořád je co dělat, i v tazích spoluhráčů. Zaprvé hrajete i za monstra v bojích se spoluhráči, což je výborný prvek. Ale nejen to, přibývá mapa, mění se nabídka obchodníků… Navíc všichni pomáhají s obsluhou hry, protože nikdo nedosáhne na všechen herní materiál.

Ke hře samotné: Hraje se na kola, v každém kole hráč/postava musí hospodařit s omezeným zdrojem svých akcí, volí mezi pohybem a akcemi na polích mapy (boj, těžba, obchodování). Svým pohybem postava objevuje postupně mapu, podobně jako v počítačových hrách. K tomu se postupně učí nové schopnosti. A učí se i umírat. Zní to možná zvláštně, ale je to tak. Kol hry je velmi, velmi málo, čas postavám doslova letí kolem uší – a ztrácet ho léčením se? Jsou případy, kdy je potřeba uvažovat místo toho oživení se v kostele jako reálnou variantu. Což odpovídá i příběhu hry.

Co je dál předmětem hry, závisí na scénáři. Ten definuje jak délku, tak cíl hry včetně přídavných pravidel nebo naopak, jaká základní pravidla se nevyužijí. Např. ve scénáři Bezprostřední hrozba záleží na výsledku závěrečné Poslední bitvy a už se nepočítá skóre reputace popsané v základních pravidlech.

Hra je tak pokaždé jiná. Je jiná mapa, jejíž tvar můžete sami ovlivnit svým pohybem, postava se může vyvíjet jiným směrem (volí si své schopnosti a tím své zaměření), můžete si zvolit jinou postavu, nebo se dokonce domluvit se spoluhráči, že zkusíte jiný scénář. A to se určitě vyplatí – nebát se zkusit! I když máte pocit – jako my – že i v základním scénáři Hon sotva porazíte jedno jediné monstrum úrovně 2, vyplatí se zkusit další scénář. Šance uspět je určitě, následující scénáře nejsou nutně těžší z pohledu postav – jsou jen jiné, takže se hráči musí učit zaměřit se na něco jiného.

Odvaha se cení (a oceňuje) i v průběhu hry samotné. Času – kol – je v ní opravdu málo; kdo čeká, že se nejdříve vycvičí s postavou na nějakou vyšší úroveň a pak teprve půjde do boje, bude velmi zklamán, jak málo toho ve hře stihl, a jak nízkého skóre dosáhl. Navíc klasické úrovně postav ani ve hře nejsou, schopnosti se získávají průběžně. A s těmi, co máte, se vyplatí je používat, jít do toho, ať se monstru třesou strachy jeho stříbrné i zlaté karty!

Velikým kladem Euthie je také variabilita a z ní plynoucí neokoukanost a zábavnost. K tomu navíc patří i to, co jsme zatím nezkusili: hrát celou hru v kooperativním režimu nebo si dokonce zahrát hru sám, v sólovém režimu. Navíc je potřeba zopakovat, že každý hraje nejen za svou postavu, ale i za monstra, když se s nimi rozhodne bojovat jiná postava. Přitom nejde o nějaký přívažek pravidel z nouze (někdo za monstrum hrát musí), vše je propojené do jedné hry a standardně můžete získávat skóre i za dobré hraní monster – jen některé scénáře to třeba částečně mění.

Co bych vylepšil na herním vybavení

Herní vybavení, jak jsem už několikrát zmínil, je opravdu luxusní. Z herního pohledu je ale pár  drobností, kde bych měl výhrady, že krása je na úkor přehlednosti. Není to nic zásadního, ale kdybych byl býval byl tester, tak bych na to poukázal:

• Na kartě postavy je místo pro odkládání peněz označeno velkými žlutými zlatými, na čemž jsou špatně vidět i kovové mince, natož původní papírové v naprosto stejné grafice (malá ikona v rohu jinak černého obdélníku by byla praktičtější).
• Grafiku jednotlivých Setkání víc odlišit od sebe ne v detailech, ale při pohledu z dálky. Zvlášť když jsou tam ty žluté kontury, které z dálky obrázky „zestejňují“.
• Podobně kostka Dwurtu – odlišit jednotlivé strany. Tady bych se vůbec nestyděl dát na její strany jen veliké číslice přes celou stranu a ke kostce mít podobnou kartu jako je u kostky Shi. Pak by mimochodem šla kostka i potisknout stejnou metodou jako ty ostatní v rozšíření s kostkami a nemusela by být se samolepkami.

Shrnutí

Euthia je hra, která vás vtáhne. Ano, je to na poměry všedních dní hra dlouhá, minimálně než získáte praxi, abyste dosahovali času trvání hry podle představ autorů. S tím je nutné počítat. Ale oproti tomu je to ve světě strategických her hra spíše jednodušší a určitě dobře odladěná: jednotlivé její části jsou zábavné, je stále co dělat i v průběhu tahů spoluhráčů, nudit se rozhodně nebudete. Přidává se k tomu zpracování hry: je jedním slovem luxusní a pomůže vydatně hráčskému zážitku.

Navíc množství variant hry je až neuvěřitelné: několik scénářů a k tomu dokonce možnost si vybrat hrát v klasickém, kooperativním nebo sólovém módu. Díky kratšímu základnímu scénáři je dále usnadněno seznámení se s hrou a jejími pravidly. I ve stejném scénáři hráči pokaždé sestaví jinou mapu, kterou chováním postav navíc můžete i mírně ovlivňovat, vývoj postav není jen lineární… Zkrátka variabilita na každém rohu, na nudu opravdu není místo!

Euthia se zařadila u nás doma na zlaté místo her, pro které stojí za to zorganizovat s přáteli speciální odpoledne. Nebo rovnou raději celý den? Protože proč si nezahrát víckrát za sebou, když je každá hra jiná, ne?