Euthia: Torment of Resurrection

hodnoceno 118x (Seznam vlastníků)

Euthia: Torment of Resurrection aneb První nadšené výkřiky se zvláštním důrazem na SÓLO mód

Autor: AlfBoard | 20.11.2021 | 30

To, že jsem fanoušek Euthie není žádné tajemství. Hru jsem měl možnost hrát už před spuštěním samotného Kickstarteru (pod vedením samotného autora), na Tabletopii (pod vedením Alladjexe). Bez váhání jsem ji tedy podpořil hned první den na Kickstarteru a abych to čekání vydržel, tak jsem si čas krátil hraním na Tabletopii se synem (13). Jakmile hra dorazila, tak jsem ji hnedka otestoval s rodinou. A teď přišel čas na sólo variantu.

První co člověka zarazí je velikost krabice – je fakt obrovská (na unboxing a roztřídění herního materiálu si vymezte nejméně 3h)! A nebojte, nekupujete si předražený vzduch – bedna je doslova a do písmene nabušená herním obsahem. A jakým obsahem! Jak někteří tuší, jsem profesí tiskař. Proto moc dobře vím, co to znamená vytvořit v tomto oboru opravdu kvalitní produkt. Naprosto bez přehánění říkám, že produkčně je ta hra naprosto nadprůměrná. Soutisk na jedničku, barevnost bez chyby a výsek, že jsem to snad u žádné hry ještě neviděl (s platem se žetony stačí klepnout o stůl a vypadají samy).

U ilustrací musí srdce každého fantasy-chtivého hráče zaplesat. Ano, je to samozřejmě o vkusu, ale jestli nějak vypadá drak a nebo trpaslík, tak věřte, že přesně jako na těch ilustracích :) 

Pravidla jsou napsaná velice srozumitelně. Pokud něco nenajdete v samotných Pravidlech hry, určitě to najdete v Příloze. Navíc jsou autoři velice aktivní, co se týká komunikace s hráči, a v oficiální skupině hry reagují velice rychle a ochotně na jakékoliv dotazy (kéž by taková podpora probíhala ze strany všech autorů). Osobně si myslím, že pravidla musí pochopit každý alespoň středně pokročilý hráč.

A o co vlastně jde? Hra je inspirovaná PC hrou Heroes of Might and Magic, ale v žádném případě se nejedná o adaptaci HoMaM do podoby deskové hry. Hra před vámi vykouzlí svůj vlastní středověký fantasy svět plný jeho obyvatel, monster (Jasně! Draci jsou tam taky!), přátelských i nepřátelských Elementálů a výborně fungujícího systému Magie.

V každém případě zapomeňte na klasickou vyvražďovačku, tady si budete muset každý krok zatraceně promyslet – dle mého názoru se víc než o klasický ameritrash (který by mohl člověk od tohoto tématu očekávat) jedná o vyvážené skloubení ameritrashe s eurem (s tím, že čím víc to hraji, tím více je to pro mě euro). Hra klade zvláštní důraz na svoji RPG složku, takže rada číslo jedna: nechoďte na draka v trenýrkách s klackem v ruce – i když vám z toho klacku lítají blesky, bude to málo! :) Nakupování výstroje/výzbroje a roztodivných předmětů u místních obyvatel je přesně to, co z té hry dělá RPGéčko jako řemen a rozhodnout se, jestli potřebujete víc překrásnou zlacenou helmu, co vám navýší životy, a nebo raději nádherný amulet, co vám přidá trošku toho pokakanýho štěstíčka, často rozhoduje o vítězství a nebo o tom, jestli se budete válet v prachu u cesty.

Popisovat tady kompletně všechny herní mechanismy je opravdu nemožné, ale věřte, že Euthie je velice komplexní hra s propracovaným světem. Osobně říkám, že neexistuje hra, která by byla pro každého, ale na Euthii by se měl minimálně podívat každý, koho fantasy alespoň trošku zajímá.

Ať se do tohoto světa vydáte v semikooperativním, kooperativním a nebo sólo režimu, věřím, že ten svět vás vtáhne a ven se vám z něj už chtít nebude. Alespoň já to tak mám.

Odehrál jsem své první sólo a musím říct, že můj nadšený názor na hru se vůbec nemění. Trochu jsem se bál toho, jak to bude fungovat, protože ve více lidech tam probíhá solidní interakce mezi hráči a tak jestli tam není ten sólo mód „jen tak, aby tam byl“. Není to tak, protože sólo hra funguje jen s minimálními změnami, které se (pochopitelně) týkají boje s monstry, respektive se jedná o práci se stříbrnými a zlatými kartami – pravidla boje jsou pořád stejná. Nejdřív jsem malinko tápal, ale cca po dvou rubačkách se vám to dostane pod kůži jako nic.

Nemám rád sólo hry, kde mi obsluha Automy zabere hromadu času, sebere polovinu mozkové kapacity a musím kontrolovat milion podmínek. Tady nic takového není a hra v sólu plyne prakticky stejně jako když budete hrát se spoluhráči.

Dle mého nejlepšího vědomí a svědomí mohu tedy hru doporučit i pro sólo hraní. 

Nikomu nemohlo uniknout, že jsem z hry nadšený. Ano jsem a nikdy jsem to nezastíral – od první chvíle jsem věděl, že přesně tohle mi doma chybí. Netvrdím, že to tak musí mít každý, ale pokud budete mít možnost si hru vyzkoušet, jestli to není to pravé pro vás, tak neváhejte.

A chcete-li se optat, jestli mě vydavatel platí, tak neplatí. Mně se ta hra prostě jen strašně líbí :)