El Grande

hodnoceno 96x (Seznam vlastníků)

Vzhůru do Pyrenejí!

Autor: Kew | 18.2.2024 | 11

Novinka El Grande od MindOKu je jednou z nejstarších her v mé sbírce. Ano, jakkoli absurdně to zní, je to opravdu tak. Samozřejmě tím nemyslím přímo tu konkrétní krabici. Ta je opravdu nová. Ale první verze této hry spatřila světlo světa už v roce 1995. Má tedy tato reedice po téměř 30 letech smysl?

El Grande je esencí převahové hry, kterou se inspirovala celá řada titulů – jako jeden z prvních mi naskakuje (rovněž do češtiny přeložený) Ethnos. Podstatou této hry je opravdu „jen“ mít co nejvíce svých přívrženců (caballeros) v co nejlépe bodovaných regionech ve chvíli, kdy dojde k jejich bodování. A všechny činnosti ve hře provádíte pomocí karet. Dvou druhů karet. Takhle jednoduchý ten princip je. Ale pojďme popořadě…

Vzhled hry a komponenty

Oproti staré edici, která nikdy nevyšla česky (a její fotky lze najít v místní galerii), dostala hra výrazný „facelift“. Přestože jsem se setkal i s kritikou (a objektivně musím uznat, že hra se od určitého „charakteristického“ vzhledu posunula k pastelově barevnému mainstreamu), za mě jde o posun k lepšímu. V krabici najdete oboustranný herní plán, dřevěné i kartonové komponenty (včetně věže na kostky), několik druhů karet ve dvou rozměrech a krabičky na skladování komponent. Ano, El Grande jde cestou absence plastu podobně jako některé jiné novější hry. Ale na rozdíl od nepraktických neprůhledných papírových sáčků vsadil na potištěné krabičky (které si musíte po rozbalení hry sami složit). Za mě je to rozhodně sympatický krok, vše ladí do stejné papírovo-kartonové estetiky a v krabici je i bez insertu poměrně pořádek. Jediná nevýhoda je, že samotná krabice je až zbytečně velká (nejspíš vzhledem k hernímu plánu, který je složen na čtvrtiny, ale i tak vyplní půdorys klasického velkého čtverce).

Příprava a průběh hry (zejména pro ty, kdo neznají starou verzi)

Hru připravíte velmi snadno. Každý hráč dostane svou krabičku a svůj kotouč se seznamem regionů (ty jsou všechny stejné, takže je jedno, jak je rozdáte). Co se týče společného prostoru, kromě rozložení plánu bude potřeba jen položit na něj kartonovou věž, vysypat jednu společnou krabičku a z jejích karet vytvořit balíčky nabídky akcí. Každý hráč si pak vysype karty a něco málo dřevěných komponent ze své krabičky, náhodně rozlosujete počáteční pozice figurek grandů (figurka jezde na koni; každý hráč má svého) a krále (ten je v celé hře překvapivě jen jeden :) ) a jdete hrát.

Hra samotná se pak odehrává v průběhu 9 kol a vždy po odehrání trojice z nich je přerušena bodováním. Po posledním bodování pak hra končí a vítězem se stává (jak už to tak bývá) hráč s nejvíce vítěznými body.

V každém kole hráči postupně vyloží jednu ze svých silových karet, což jsou karty s hodnotou 1–13. Podmínkou je, že dva hráči nesmí zahrát kartu se stejným číslem, protože podle těchto čísel se určí pořadí v kole – kdo zahrál vyšší číslo, jede dřív. Abyste ale nehráli pořád jen ta nejvyšší čísla, obsahuje hra šikovnou balanční mechaniku. Na herní plán (znázorňující regiony Španělska) můžete totiž umisťovat jen své caballeros (meeply), které máte k dispozici. No a ty vám přinášejí právě silové karty. A to tak, že čím nižší číslo, tím více caballeros ze zásoby (krabičky) dostanete. Musíte tedy rozumně střídat „slabší“ a silnější kola.

No a proč chcete hrát dříve? Protože v každém kole je v nabídce 5 akčních karet, které umožní umisťovat caballeros na plán (případně do věže) a dělat na něm i další psí kusy (např. přesouvat vlastní i cizí caballeros mezi regiony, vracet je hráčům do zásoby nebo bodovat regiony i mimo stanovenou dobu).

No a jakmile skončí třetí, šesté nebo deváté kolo, jde se bodovat. Nejprve hráči současně tajně určí, kam pošlou meeply, které případně naházeli do věže. Poté se věž vysype a oboduje a podle pokynů hráčů se z ní meeplové přesunou do regionů. Následně se v daném pořadí obodují jednotlivé regiony. Hráči v nich mohou získat body za první, druhé a někdy i za třetí místo, navíc mohou získat bonusové body, pokud jsou v regionu nejsilnější a stojí v něm jejich grand a/nebo samotný pan král. A pak se jede dál (pokud zrovna třetím bodováním neskončila hra).

Varianty

Z hlediska dodatečných pravidel si můžete El Grande zpestřit dvěma způsoby.

• Varianta „Změna poměru sil“ přidává do hry dodatečné šedé silové karty, které upravují hodnotu silových karet hráčů o –2, –1, +1 nebo +2. Čím horší modifikátor karta poskytuje, tím lepší má ale související efekt (např. umožní odstranit 1 soupeřova caballera z plánu). Modifikátor mění silovou hodnotu karty, takže můžete využít i kartu, kterou byste běžně zahrát nemohli, protože už ji zahrál soupeř (šedá karta vlastně mění hodnotu běžné silové karty). Vzhledem k tomu, že každý hráč tuto kartu dostane jen jednu na celou hru (a ani ji nemusí použít, pokud nechce), není problém hrát takto rovnou i s nováčky.
• Varianta „Nové regentství“ přidává do hry balíček „pětkových“ akčních karet (čili těch, které umožňují nasadit na plán 5 meeplů) – běžně je totiž ve hře jen jedna tato karta, která je v tedy každém kole stejná (a umožňuje přesun krále). Také nové karty pracují s králem, ale umí jej přesunout např. k věži, nebo zcela mimo Španělsko. Přináší do hry větší nejistotu (standardní pětková karta „Vaše veličenstvo“ je často taktickou oporou v momentě, kdy potřebujete nad hrou získat větší kontrolu), ale pro zpestření hry je určitě funkční.

Pro úplnost teda zmíním ještě pro jistotu i čtveřici „mazáckých karet“, což jsou karty pro pokročilé, které se dají přidat do příslušných balíčků akčních karet každá zvlášť. Najdeme mezi nimi mimo jiné i karty, které umí zrušit akci jednoho soupeře, a zahrnul bych je tedy pouze v případě, že nikomu u stolu nevadí takto cíleně mířené škození.

Hra je standardně určená pro 3–5 hráčů; pokud budete chtít hrát jen ve dvou, budete muset obsluhovat ještě neutrálního hráče. Jeho obsluha je však jednoduchá, v zásadě by se dala shrnout takto:

1. Na začátku každého kola umístí neutrální hráč po 2 caballeros do 2 náhodně vylosovaných regionů.
2. Vždy jako první zahraje náhodně vylosovanou silovou kartu.
3. Ve chvíli, kdy se dostane na tah, odhodí bez jakéhokoli efektu akční kartu umožňující nasadit na plán nejvíce caballeros.

Obsluha je opravdu jednoduchá a neutrální hráč činí hru trochu méně předvídatelnou. To může vadit hráčům, kteří očekávají od svých oponentů „rozumné“ tahy, ale El Grande stejně nebudete chtít hrát primárně ve dvou. Pokud chcete ale El Grande vyzkoušet trochu jinak, nebojte se tuto variantu zkusit. A mimochodem, abych nezapomněl – ve dvou a třech hráčích se používá druhá strana mapy, na níž jsou regiony trochu skoupější na body (bodují se vždy pouze první dvě místa).

Hra neobsahuje sólo mód.

Dojmy

El Grande je za mě esencí kvalitní převahové hry s minimem pravidel a interakcí mezi hráči, která vzniká přirozeně soubojem na dvou úrovních – o akční karty a skrze ně pak o regiony na mapě. Přitom platí, že (zejména ve hře více hráčů) se může stát, že vám uškodí sebráním vhodné akční karty hráč, se kterým si vlastně vůbec nekonkurujete, ale prostě jen zrovna potřeboval provést stejnou akci. O to větší zábava je pak vymýšlet, jak brzo budu chtít jet (a kolik meeplů si tím pádem nachystám mezi koly). Nemálo akčních karet totiž meeply vrací hráči zpět do společné zásoby (odkud je opět musíte pracně nabírat a posílat do regionů), a tak když pojedu dřív, může se stát, že nebudu mít s čím jet. Anebo lze také uvažovat naopak a pokud na stole leží karta, která meeply hráčům „splachuje“ z jejich soukromé zásoby, může se mi vyplatit jet dříve a utratit všechny své meeply, aby mi pak soupeři už neměli co vzít.

Hra je překvapivě krátká – i v pěti hráčích jsme měli hotovo za hodinku a čtvrt, přitom hra rozhodně netrpí nedostatkem kvalitního rozhodování, takže po dohrání máte pocit, že jste odehráli „velkou“ hru.

Vstup do hry je – minimálně z hlediska vysvětlení pravidel – také velmi jednoduchý. Vymyslet, co pak udělat, když je na mně řada, je samozřejmě jiná otázka. Ale ani tady hra nezklame a v průběhu jednotlivých kol (a partií) hráči jeden od druhého okoukávají, jak zvolit pořadí podle toho, kdy pojedou jejich přímí konkurenti (mapa se často rozdělí na sféry vlivu, o které pak bojují konkrétní dvojice či trojice), jak šikovně využít akce na kartách, kam „zašít“ krále, kdy plnit regiony a kdy zase věž atd.

Na to, že jde o „euro“, se hra také poměrně suverénně nebojí využít moment překvapení – část akcí hráči vyhodnocují současně nastavením regionu na svém kotouči, např. když mají vybrat region k vyhodnocení, nebo region, kam přemístí své caballeros při vyhodnocení věže. A i samotné vyhodnocení věže vyvolá leckdy hluk u stolu, protože ne každému se chce (nebo pořadí) po celá tři kola udržet info o tom, kdo v ní má kolik meeplů.

Samozřejmě by El Grande mohli škarohlídi vyčítat nedostatek atmosféry. A je pravda, že atmosféra šlechtických dvorů středověkého Španělska se úplně na stole nekoná. Na druhou stranu – pocit „ovládání“ regionů (a v menší míře i manipulace s dvorem prostřednictvím akčních karet) ve hře přítomný je. A nová edice už na rozdíl od té staré aspoň ukazuje caballeros jako meeply a granda jako jezdce na koni (oproti velkým a malým kostičkám původní edice). Takže i tam došlo k jisté míře pokroku.

Rozhodně musím ocenit snahu o „neplastovost“ a elegantní systém uložení komponent. Výrobci insertů sice v tomhle případě nejspíš „nebudou mít co žrát“, ale osobně jsem za tuhle „krabičkovou dietu“ vděčný a nezlobil bych se, kdyby k ní přistoupilo více tvůrců (na tomto místě bych rád čestně zmínil Circadians: Chaos Order). Jen teda je o to víc vidět, jak je krabice zbytečně naddimenzovaná (resp. velká jen kvůli mapě).

A i kdyby jediným důvodem vydání této reedice mělo být to, aby byla představena hráčům, kteří v době jejího vzniku deskovky ještě nehráli (a přes záplavu nových her se k ní nikdy nedostali), má za mě její znovuvydání smysl. Ukazuje totiž, že kvalitní herní zážitek nemusí být ani v dnešní době vykoupen studiem 20+ hustě popsaných stránek pravidel a herní dobou přesahující tři hodiny.