Duel in the Dark

hodnoceno 13x (Seznam vlastníků)

Duel in the Dark

Autor: aradraug | 17.6.2010 | 14

Malý Wolfi se probudil a hned se rozbrečel. Jako skoro každou noc, vzbudilo ho houkání sirén. Než se nadál, byla u něho maminka a brala ho do náruče. Další nálet, další noc strávená ve sklepě...

Duel in the Dark je hra, situovaná do prostředí druhé světové války. Jeden hráč zaujme roli vrchního velitele RAF a naplánuje noční nálet, druhý hráč se zhostí role velitele Luftwaffe a snaží se těm zlým Tomíkům zabránit v ničení zcela civilních budov nevinného nadlidského obyvatelstva Říše.

Posádky se sešli v briefing roomu. Do začátku briefingu ještě pár chvilek zbývalo, ale hovor se točil jen kolem jedné věci: „Kam to dneska bude?“

I přes prostředí druhé světové války bych tuto hru nedefinoval jako wargame, asi nejblíže má podle mě k nějaké blafovací hře. Podivné, ale je to tak. Ve hře nejvíc uplatníte odhad protivníka a předvídavost, nějaké taktické nebo strategické orgie moc nečekejte. RAF v podstatě na základě počasí (náhodně generované) před hrou naplánuje nálet (tedy zvolí cíl a trasu), Luftwaffe rozmístí obranné prvky (flak, světlomety, bunkry...) a pak se podle pohybu bombardéru snaží určit, kam asi nálet směřuje a posílat tam stíhačky. Proti německým stíhačkám samozřejmě bojuje anglický doprovodný letoun. A aby to neměl nadlidský hráč tak jednoduché, musí při stíhání počítat i se spotřebou paliva a směrem větru.

Trošku nezvyklé je, že náletu nelze zabránit. Pokud se potkají na jednom políčku bombardér a stíhačky, Luftwaffe prostě dostane body a letí se dál. Stejně tak nejde sestřelit německé stíhačky – pokud se potkají anglické Mosquito a německý Messerchmitt 110, RAF dostane body. Po náletu se role prohodí (takže na jednu partii připadnou dva nálety) a, jaké překvapení, kdo má na konci partie víc bodů, vyhrává.

Je to jasné, dneska v noci to bude Kassel. Počasí nic moc, fouká východní vítr a mraky jsou nízko, ale svou práci je třeba udělat.

Herní komponenty jsou úžasné. Z tvrdého kartonu vyřezaná dvourozměrná letadla, symboly mlhy, mraků, bouřky a obranných prvků. A k letadlům a počasí jsou i plastové stojánky, takže přímo na mapě leží jen obranné prvky. Prostě – co má být ve vzduchu, to je ve vzduchu. Co má být na zemi, je na zemi.

Mapa je graficky nádherně zpracovaná a zobrazuje část Anglie a část Německa. Hexy, na kterých se hraje, jsou dostatečně velké, aby se na ně vešla letadla i počasí. Když hru rozehrajete, nebude trvat dlouho a budete si opravdu připadat jako vysoce postavení důstojníci, kteří kontrolují průběh náletu na nějaké taktické mapě a jen vydávají rozkazy.

Mimochodem, je to jedna z mála her, kde je využitá i zadní strana mapy – je na ní ilustrace nočního náletu a drobné informace o zařízeních a zbraních, které se používaly.

Hans sledoval noční oblohu. Dneska se čeká nálet na Kassel a někde v téhle oblasti by měli být ti proklatí angláni. Jen kdyby nebyly ty zatrolené mraky... Pak Hans uviděl v mracích nezřetelnou siluetu a věděl, že dnešní noc bude napínavá.

Průběh hry je dostatečně zřejmý z popisu, který se tady někde vyskytuje, takže jej nebudu dublovat. Před první hrou jsem měl strach, že hra za Anglii nebude tak napínavá (přece jen, v průběhu hry ovládáte jen jedno letadlo, bombardér letí sám), ale naštěstí jsem se spletl. I s jedním Mosquitem si užijete spoustu legrace... třeba blafování, osvětlování cíle, nějaké drobnější bombardování a hlavně lákání Němců, aby se přiletěli podívat, jaké je Mosquito krásné letadlo.

Hry za Německo jsem se nebál, čtyři Messerschmitty jsou celkem zárukou toho, že se budete bavit. Spíš je trošku depresivní začátek, tedy rozmisťování obranných prvků. Pokud znáte svého soupeře, tak můžete částečně vycházet z jeho psychologického profilu (je to hazardér, ten bude útočit na Berlín), jinak se musíte spíš spolehnout na cit. Pár flaků a světlometů na pobřeží, kudy nejspíš bombardéry poletí a pak rozhodit zbytek tam, kam si myslíte, že půjde útok. A věřte mi, až soupeř po usilovném sledování severu Německa (kam jste rozmístili většinu své obrany) zamíří na jih, bude vám do pláče. I tak se ale budete královsky bavit.

Po pár hrách se opravdu nejsem schopen rozhodnout, co mě víc baví. Jestli šikanovat nadlidi, nebo bránit civilní obyvatelstvo před běsněním anglánů.

Franta se soustředil na přilétajícího skopčáka. Chytil ho do zaměřovače a vzpomněl si, co říkali instruktoři: „Nestřílej moc zdálky, netrefíš se. A náboje ti budou chybět, až bude blízko.“

Trošku nešťastně jsou napsaná pravidla. Graficky jsou sice hezká a nepříliš rozsáhlá, ale krapet nepřehledná a bohužel nepatří k nejintuitivnějším. Alfou a omegou hry je přidělování bodů. A vyhodnotit, kdy, kolik a komu přidělit je občas docela oříšek. Počítejte s tím, že prvních pár náletů budete mít pravidla v ruce poměrně často a i tak si nebudete jisti, jestli jste někde neudělali chybu. Nicméně ve chvíli, kdy pochopíte logiku přidělování bodů (třeba to, že RAF dostane body pokud Messerchmitt vletí na hex s Mosquitem a ne když Mosquito napadne skopčáka), začnete si hru opravdu vychutnávat.

Mimochodem, v pravidlech je i varianta hry pro jednoho hráče, tu jsem ale nezkoušel, takže nehodnotím.

Závěrem

Celkově bych Duel in the Dark zhodnotil poměrně kladně, škoda jen nepřehledných pravidel. Pro dva hráče, kterým je dané téma blízké je to celkem jednoznačný favorit, pro ostatní „jen“ velice zajímavá záležitost.

+ zpracování

+ atmosféra

- nepřehledná pravidla