Duchové ostrova

hodnoceno 389x (Seznam vlastníků)

Zdrtím je všechny svou božskou silou!

Autor: Meeshab | 3.6.2024 | 3

Duchové ostrova – hra, která se ve statistikách stránky boardgamegeek stabilně drží na horních příčkách a kterou na český deskoherní trh přinesla spolupráce dvou velkých hráčů, REXher a Fox in the Box, je kooperativní puzzle solving, který vás přenese na vzdálený ostrov, jenž chráníte před kolonizátory.

Jako duchové žijete v malém tropickém ráji v křehkém příměří s původními obyvateli – Dahany. Tuto vaši idylu však začali v posledních letech narušovat kolonizátoři, kterým se ostrov zalíbil a chtějí se na něm zabydlet. Stavěním svých osad a neurvalým zacházením s posvátnou přírodou však brnkají vám, prastarým duchům, na nervy a vy se proto ze všech sil snažíte tuto verbež z ostrova vyhnat.

Co budete pro řešení tohoto sporu potřebovat? V krabici najdete 4 oboustranné desky ostrova, desku kolonizátorů, 8 panelů jednotlivých duchů, karty strachu, pohromy a kolonizátorů, karty běžných a silných schopností a jedinečných schopností jednotlivých duchů, přehledové karty a karty rozvoje schopností pro snazší duchy v počátcích hry. Dále hra obsahuje 4 desky scénářů a 3 desky koloniálních mocností, k nimž patří i dílky akcí. V neposlední řadě je tu spousta kartonových mincí, žetonů krátkodobých efektů, dřevěné žetony přítomnosti duchů a dahanských vesniček a plastoví průzkumníci se svými osadami, městy a žetony pohromy. Do základní krabice se vše hezky vejde, plastový pořadač na komponenty je funkční a pomůže s rychlejší přípravou hry. Ačkoliv jsem se bála, že plastové figurky kolonizátorů budou křehké a některému z nich se brzy odlomí kopí, je plast celkem pružný a i když je potřeba před hrou od sebe zakleslé figurky oddělit, nebyl při této akci zatím zraněn žádný nepřátelský bojovník.

Jak se to hraje

Připravíte si desku kolonizátorů, umístíte na ni karty strachu, žetony strachu, kartu ostrova, žetony pohromy a karty pohromy.

Vezmete si tolik desek ostrova, kolik hraje hráčů a složíte je k sobě na stůl. Desky jsou oboustranné, jedna strana je jednodušší a druhá, překvapivě, těžší. Na desky dle předtištěných symbolů umístíte Dahany, žetony pohromy a první kolonizátorské osady a města, poté provedete první akci průzkum a umístíte na dané biomy i kolonizátorské průzkumníky.

 

 

Sami si pak vyberete, za kterého ducha budete hrát. Každý z nich má jiné startovní karty, jiné schopnosti i obtížnost. Vše je přehledně popsané na jejich kartách, a vy si tak můžete poskládat pravý dream team (a nebo taky ne). Na desce ducha je napsáno, kam máte umístit své žetony přítomnosti, zbytek žetonů přítomnosti umístíte na svou desku na místa ukazující množství energie a počet zahraných karet a můžete se vrhnout na hru.

Herní kolo

1. Fáze duchů – v této fázi si každý z hráčů vybere jednu ze základních akcí („možností růstu“) předtištěných na desce svého ducha. Většinou se jedná o rozšíření přítomnosti (umístění svého dřevěného žetonu na ostrov), dobrání nové karty schopností, zisk energie nebo obnovení balíčku již použitých karet. Každý duch má tyto základní akce jiné. Pak si doberete žetony energie a zahrajete až tolik karet z ruky, kolik vám ukazuje vaše deska. Poté můžete vyhodnotit rychlé schopnosti. Tyto úkony provádí všichni hráči najednou, pořadí, ve kterém budou hrát rychlé akce, je pouze na nich.
2. Fáze kolonizátorů – v této fázi hráči nejprve vyhodnotí případný efekt zpustošení ostrova (pokud kolonizátoři ostrov příliš ničí, hra je těžší), poté karty strachu, podařilo-li se jim nějaké získat a poté na základě svých karet kolonizátoři některé části ostrova plení (zabíjejí Dahany a kladou žetony pohromy, přičemž Dahani poté mohou útok opětovat), na dalších stavějí osady a města a na některá místa pošlou nové objevitele.
3. Pomalé akce – v této fázi jsou na tahu opět duchové, ale mají možnost vyhodnotit pomalé schopnosti karet, které na začátku tohoto kola vyložili.

 

Ve hře je samozřejmě spousta dalších pravidel, není ale účelem této recenze je všechna vypisovat, a tak se radši pojďme podívat na…

Naše dojmy

Přemýšlet, plánovat a spolupracovat! To jsou tři základní dovednosti, které ke zvládnutí této hry budete potřebovat. Bezpodmínečně. To, jak kolonizátoři postupují ostrovem, má totiž svá pravidla. Na místech, kde se vylodili průzkumníci, budou kolonizátoři v příštím kole stavět. A tam, kde stavěli, budou v dalším kole plenit. Vaším úkolem je tedy plánovat dopředu a ničit kolonizátory hned po vylodění, aby nemohli nic postavit nebo pak ničit jejich postavené budovy, aby nemohli plenit. Kolonizátoři mají různou sílu. Zatímco průzkumníci mají sílu 1, osady už útočí silou 2 a města silou 3. Síla 2 stačí k tomu, aby vám kolonizátoři zabili Dahana a na území umístili žeton pohromy – a tím pádem vás, coby ducha, z daného území vypakovali do nebytí. V okamžiku, kdy jako duch přijdete o všechny své žetony přítomnosti, prohráváte. Pokud jste byli nuceni použít všechny žetony pohromy, prohráváte také. A prohráváte, i pokud jste prolízali celý balíček karet kolonizátorů.

 

 

A jak tedy můžete vyhrát? Zpočátku musíte ostrov pročistit od všech kolonizátorů. Pokud se vám podaří nahnat kolonizátorům dost strachu, stačí mít ostrov bez osad a měst. Když vyděsíte agresory ještě víc, stačí vám už nemít nikde na plánu alespoň města. No a pokud se vám podaří vypotřebovat všechny karty strachu, vyděsili jste kolonizátory tak, že vyhráváte, ať už mají na ostrově postaveno cokoli.

Jak vidíte, dostat ty naplaveniny z tropického ráje není procházka růžovým sadem a věřte mi, že oni budou dělat vše proto, aby vám tento úkol znesnadnili. Kdybyste náhodou měli pocit, že vyhnat osadníky z ostrova už není taková výzva jako při prvních hrách a že to vlastně už dáváte levou zadní, přináší vám samotný základ hry několik osvěžujících možností, jak si zchladit hlavu plnou optimismu a uvrhnout se zpátky do depresivní bezmoci. Můžete si totiž zvolit jeden ze čtyř scénářů, popřípadě bojovat proti některé ze tří koloniálních mocností. Výše zmíněné možnosti lze i kombinovat, přičemž můžete použít i druhou stranu desek, která vám do hry přidá ještě pár stupínků frustrace navrch. Obtížnosti jednotlivých kombinací najdete v příslušné tabulce v pravidlech.

 

 

Už jsem psala, že se vlastně jedná o puzzle solving. Musíte si vždy uvědomit, kde kolonizátoři udeří a optimalizovat své tahy tak, abyste jim nedali moc šancí. Kombinace rychlých a pomalých efektů karet a vlastností jednotlivých duchů vám přináší neotřelý soubor možností, jejichž vybalancování vás většinou pořádně potrápí.

My jsme zpočátku nejvíce bojovali s tím, hlídat si podmínky na kartách – jaký je dosah, na koho působí a hlavně jsme často zapomínali na využívání symbolů ke spouštění vrozených schopností duchů. Také jsme občas před spuštěním pohromy pozapomněli zkontrolovat karty strachu. Sám autor ale v pravidlech uvádí, že takové situace se prostě stávají, že se od nich máme oprostit a hrát dál. To mi přišlo jako velmi sympatické a vstřícné gesto, díky kterému u mě hra zase o malý kousíček stoupla.

 

 

S postupem času si člověk pravidla zažije a většinou už na nic nezapomíná. Právě ve chvíli, kdy se pravidla usadí v hlavě a hráč si vše zautomatizuje, přichází čas přejít ke scénářům a mocnostem. Zatímco některé jsou poměrně mírumilovné, jiné vám nasolí pořádnou dávku deprese. Tohle byl pro mě osobně bod, ve kterém jsem se raději vrhla do sólového hraní. Přece jen si to člověk snáze vymyslí a zorganizuje sám, než když se musí zorganizovat s dalšími. 

Velmi oceňuji asymetrii jednotlivých duchů. Ačkoliv kromě čtyř základních karet, které má každý duch jiné, je dobírací balíček stejný, budete se pokaždé snažit vybírat si jiné kombinace a hledat v nich stále lepší komba. Pro různé scénáře a mocnosti se také někteří duchové hodí více a jiní méně. Například vzít si do sólové hry ducha, jehož hlavním atributem je podporovat ostatní, je celkem masakr, nicméně zvládnete-li s ním hru porazit, máte upřímnou radost a mnohem větší pocit zadostiučinění než s jiným duchem, který by byl třeba pro danou situaci vhodnější.

Právě zkoušení jednotlivých duchů na různé scénáře a mocnosti se mi ve hře líbilo nejvíc. Každá hra byla vlastně dost jiná a pestrá, pokaždé vám přijdou trošku jiné karty, kolonizátoři jsou silnější na jiných územích… ale pokaždé si pěkně procvičíte mozkovny.

 

 

Jak už jsem naznačila, hra je podle mého názoru nejlepší pro sólo hraní popřípadě pro hru ve dvou. Ve třech nebo čtyřech hráčích už je kombinací takové množství, že domluvit se na strategii a na tom, kdo co a kdy zahraje, je velmi obtížné a hru to, podle mého názoru, až příliš zpomaluje a prodlužuje. I v jednom hráči vám odehrání partie většinou zabere přes hodinu (a nebo i mnohem více, pokud si každý tah do detailu propočítáváte a optimalizujete, popřípadě podstatně méně, pokud výše zmíněné neprovádíte a jste hodně rychle poraženi).

Závěrečné shrnutí

Pokud hledáte hru, u které si budete žhavit mozkové závity, která vám nedá vítězství zadarmo, něco, u čeho se zabavíte sami a nebo s jedním dalším spoluhráčem, hru, která v sobě nemá mnoho náhody, zato se v ní vyplatí umět počítat a plánovat budoucí kroky, budou Duchové ostrova hrou, kterou určitě oceníte.

Pokud hrajete s vyšším počtem hráčů, počítejte s tím, že je opravdu nutná aktivní interakce všech zúčastněných, což vede k větším prostojům, nutnosti složitějšího plánování a mnohdy také ke střetu případných alfa hráčů.

Nedoporučila bych ji tedy rozhodně deskoherním začátečníkům ani těm, co chtějí hrát „jen tak na pohodu“ a příliš neplánovat, a ani dětem pod 14 let (herní mechanismus není složitý, ale to vícefázové plánování vyžaduje pokročilejší strategické myšlení).