Duch!

hodnoceno 292x (Seznam vlastníků)

I s malým duchem se dá hrát velké divadlo

Autor: Technorocker | 8.8.2024 | 2

Zatímco pro léto 2023 pro nás u MindOK připravili tři kapesní karetní minihry (Kostnice Sedlec, Guláš, Řekni to květinou), letos můžete na dovolenou přibalit zmenšeniny dvou legendárních her ve formátu plechovky od mentolek – Heckmeck z žížalek a Duch!

Právě Duch! je u nás doma jednou z našich srdcových záležitostí a pamatuje doby, kdy se na polici dělil o místo jen s Agricolou, vázou a fotorámečkem. Jeho miniverze tak pro nás byla téměř povinností. Plechovku pro každou příležitost jednoduše strčíte do kapsy. Její obsah se ničím kromě velikosti neliší od původní krabičky. Při prvním otevření jsme se neubránili smíchu – našich pět dobře známých předmětů vypadalo, jako by je někdo rozšlápl.

Kdyby čirou náhodou někdo nevěděl, oč jde, vězte, že Duch! je rychlá a fakt zábavná (a trochu i hlučná a masochistická) postřehovka z roku 2010. Jejím autorem je Jacques Zeimet, specialista na jednoduché párty záležitosti (např. Švábí salát). Právě Duch! byl jeho asi nejúspěšnějším počinem, brzy po něm se objevila Duchová v koupelně, Hodina duchů a téma dokonale ždímalo i Feztovní vydání.

Hraní

Doprostřed hrací plochy položíte bílého ducha, modrou knihu, červené křeslo, zelenou lahev, šedou myš a otočíte lícem vzhůru jednu ze šedesáti karet. V tu chvíli je vaším úkolem zmocnit se jako první té věci, která je na kartě vyobrazena ve správné barvě, přičemž na každé kartě jsou v nějaké barvě vždy dva z vyjmenovaných předmětů. Brnkačka, říkáte si. Jenže takových jednoznačných karet je v balíčku třetina. Na zbylých kartách není ve své barvě vyobrazen ani jeden. V takovém případě musíte co nejrychleji chňapnout po předmětu, který na kartě zobrazen není a není na ní ani jeho barva. Ten, kdo jako první sebral správnou věc, získá kartu. Pokud jste sáhli po špatném předmětu, musíte naopak odevzdat jednu svoji kartu hráči, který se nezmýlil. Kdo má na konci hry nejvíc karet, vyhrál.

Když tohle zvládnete, aniž byste si zlámali prsty, můžete přistoupit k druhé variantě: Brát nebo křičet. Ta spočívá v tom, že pokud je na kartě zobrazena kniha, není cílem nic brát, ale název správného předmětu co nejrychleji zakřičet. V ostatních případech zůstávají pravidla nezměněna. Každý u stolu má samozřejmě jen jeden pokus a pokud se rozkřikl ve chvíli, kdy měl brát, či naopak bral ve chvíli, kdy měl křičet, nebo snad křičíce sebral předmět, má smůlu.

Myslím, že už je jasné, jak ztřeštěné situace mohou u stolu vzniknout. Okamžik soustředění po otočení karty střídá mela rukou a ani když už držíte předmět v ruce, si nejste jisti, zda je to ten správný. Interakce tu je, až to bolí. Je jasné, že se jedná o velmi svižnou hru. O vítězi může být rozhodnuto během několika minut, málokdy však zůstane u jedné partie. Každopádně se nedoporučuje, aby kromě hry na hrací ploše stály jakékoli další věci. Většinou tam totiž stejně dlouho nevydrží. Také jsme zjistili, že je dobré se před hraním odzbrojit a odložit prsteny. Hrát lze od počtu dvou výše. Zažil jsem partii v sedmi lidech, která už si málem říkala o rozhodčího.

Obecné dojmy

S nejmenšími hráči klidně můžete točit jen těch pár jednoznačných karet. Brzy však sami pochopí, v čem spočívají i ty těžší, a začnou vás dospěláky drtit. Nespornou nevýhodou hry je podle mě fakt, že ji lze poměrně úspěšně natrénovat. S každou další partií je člověk sebejistější a časem se vám karty obtisknou do paměti, takže už tolik nededukuje a spíše zkrátka reagujete na otočenou kartu. Znám sice slečnu, jež své chabé relfexy dohání ostrými nehty, přesto platí, že úspěch záleží čistě na vašich analytických schopnostech a reakční rychlosti, žádná náhoda.

Obrovskou devízou Ducha! je fakt, že se s ním může zabavit jakákoli skupina lidí při různých příležitostech. A i ti, kteří nejprve partičku s díky odmítnou, si nakonec hru rádi vyzkouší. Diváci sledující prázdné výrazy hráčů, jimž v hlavě cvakají výhybky „MODRÁ–KNIHA–KŘIČET“, totiž mají jasno: „To přeci nemůže být tak těžké.“

Mini dojmy

A teď už zpět k plechovce. Pokud Ducha taháte jako já takřka všude s sebou, není o čem přemýšlet. Jedná se o skvělý nápad, jak mít po ruce aktivitu pro každou příležitost. Obzvlášť pokud cestujete s dětmi. Jste-li hákliví na vzhled vašich her, připravte se na to, že se plechovka brzy poškrábe, a to už samotným otvíráním. Z pohledu dospěláka se s menšími a ještě k tomu kulatými kartami hůře manipuluje. To samé platí o titěrných předmětech, které se v tomto případě chovají spíše jako cvrnkací blechy. Těžko se o ně budete přetahovat, zato hledat pod stolem je budete docela často. Přitom soupeření o předměty je tím, co k Duchovi neodmyslitelně patří. Není nad to, když vám protihráč zapíchne do ruky lahev nebo drtí klouby křesílkem. Proto, pokud je příležitost, zůstáváme věrní původní 3D verzi. Duch! mini má však své místo v batohu připraven kdykoli se postarat o porci zábavy.