Dorn - Výprava za Bránu Osudu

hodnoceno 241x (Seznam vlastníků)

Vojtovo deskohraní, vol. 1, hra první

Autor: Woytach | 3 hodiny 0 minut | 6.2.2014 | 0

Hra: Dorn - Výprava za Bránu Osudu

Hráči: Woytach a 5 neregistrovaných

Po dlouhé době jsme se sešli a vrhli na Dorn, dokonce dvakrát. (Druhá hra v dalším zápisu).

Hráli jsme v šesti, tři úplní nováčci.

I když jsem ještě nikdy nemohl hrát za hrdinu, na což jsem se těšil (zatím jsem to byl vždy já, kdo znal Dorn nejlépe), i tak jsem byl přesvědčen a uhlasován a Zorkala a jeho nemrtvé hordy jsem si vzal pod křidla já.

Stáli proti mě tři nováčci a dva hráči znalí Dornu ve složení Kaerdrak, Vargen, Guelin, Eleanor a Ragnar.

Téměr od začátku se hra vyvíjela v můj prospěch. Skupina se rozdělila: Vargen s Ragnarem se vydali do stok (ve Vargenově případě se nakrmit krys) a Kaerdrak, Guelin a Eleanor zamířili do bažin.

Zástupy nestvůr jsem měl celkem slušně rozdělené a ve stokách se mi podařilo téměř hned zabít Vargena, i když mu kryl záda Ragnar. Podařilo se mu seslat požehnání, čímž si vykoupil svůj život.

Ve stokách mi došly nestvůry, tak jsem tam hrdiny zavalil (což je zdrželo 2 kola) a mezitím se soustředil na skupinku v bažinách. Na začátku hry mi přálo štěstí a dokázal jsem tam rychle dostat jednu mumii. Dokonce byla šikovně schovaná za stromem a držela Kaerdraka v šachu tak, že na ni mohla dosáhnout pouze  Eleanor se svoji elfskou chůzí, což ji trvalo dvě kola, během kterých byl Kaerdrak nepoužitelný. Guelin byl zaseklý v portálu, kde jsem ho držel pomocí zombie z jedné a hermanama z druhé strany. Celou bažinu se mi podařilo celkem dobře zásobit hermany a kostlivci, dokud nezačali hermani docházet díky expům, které si hrdinové drželi.

Žádného hrdinu se mi nepodařilo zabít, ale nasosal jsem se dostatečným množstvím krve jak na druhou úroveň tak na většinu rituálů, které jsem potřeboval. Poté, co se skupinka oklepala, stáhla k sobě se přes bažiny vydala do podzemí sbírat artefakty. Pro mě naštěstí nebyli zcela čerství, i když už povětšinou na druhé úrovni. 

Museli projít i skrz rituální místnost, aby se dostali k druhé části podzemí pro poslední artefakt. Mě se podařilo získat pár silných nestvůr, vedle kterých jsem vyvolal posluhovače s podzemních rozměrů. Řady nestvůr se opět rozrostly a na hrdiny jsem udeřil vší silou. Bohužel pro skupinku si Vargen stoupl špatně a jedním vyvolaným kostlivcem jsem mu mohl vběhnout do zad a zasadit poslední úder. To byl můj první skalp a už jsem viděl své vítězství na dosah.

Všem hrdinům jsem ubíral kapky krve, až jim zbyly jedna dvě... Najednou mi ale došly nestvůry a i když téměř mrtvá skupinka, držela pohromadě a probila si cestu k fontáně. Byl jsem celý bez sebe, a propukal jsem ve vzteklý řev na svém podzemním trůně. Chtěl jsem na ně vyběhnout skr Bránu osudu a vypořádat se s nimi svým Pekelným trojzubcem. Žel ďáblu, byl jsem tam zavřený jak ve vlastní cele.

Skupinka se téměř vyléčila a vydala se na poslední souboj -- souboj s pánem Dornu. To už jsme byli všichni na třetí úrovni, ale nestvůr se mi nepodařilo sehnat dost k sobě a i když jsem vylétl z brány jako samo zhmotněné zlo, podporované pár zombiemi, Ragnara, toho šermířského červa, se mi nepodařilo zabít. Eleanor jsem vyřadil jednou mumií, ale pořád na mě zůstali tři. Sedm útoků, lektvar rychlých rukou a to byl můj konec.

Nakonec mě velmi překvapilo, že se hra absolutně přehoupla na stranu hrdinů. I když již byli jen čtyři a i když byli všichni téměř mrtví, přece se jim podařilo pána Dornu zdolat.

Nejvíce mě nejspíš zdržovalo neustálé léčení Kaerdraka, výpady a bloky Ragnara již od druhé úrovně, a Eleanor s velmi nebezpěčnou a rychlou píkou...

Tak skončil první věk v okolí Argosu, ale ne na dlouho :)

Odehráno v: Praha (Okres: Praha)